Koupit knihy

Vladimir Nabokov

Vladimir Sirin pseudonym

ruská, 1899 - 1977


Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (71)

… a mě napadlo- nikoli jako protest, ani jako symbol nebo něco podobného, ale prostě jako možnost nového prožitku-, že když už jsem jednou porušil všechna pravidla lidskosti, proč bych nemohl porušit pravidla silničního provozu. (Lolita)


... gymnastika blesku, spektogram mžikového hromobití - a film života se přetrhl.Čaroděj


... jakýkoli závěr, zvlášť natolik dynamický, připomíná uchu nezasvěcenému do předchozího myšlenkového pochodu křik v lese, neboli, řečeno jednodušeji: logické je vnímáno jako zoologické.Čaroděj


... moje konvenční Lolita si během našeho neslýchaného a nemravného soužití postupně ujasnila, že i ten nejmizernější rodinný život je lepší než parodie na krvesmilstvo, která byla nakonec to nejlepší, co jsem té sirotě mohl nabídnout.Lolita


... nedalo se odhadnout, jaký nestydatý skřítek by mohl sletět z čarovných rtů a jakého netvora odnese cizí ucho mudrcům ke zkoumání a posouzení. A přitom: za co vlastně odsuzovat čaroděje?Čaroděj


... předtucha toho, že dívenku zastihne samotnou, se mu rozpouštěla ve slabinách jako kokain.Čaroděj


... při řešení matematické úlohy člověk nejprve odloží stranou jisté číslo, aby si s ní poradil snadněji, a pak ho vrátí do lůna řešení.Čaroděj


... rozum ... ochotně trivializuje to, na co jinak nedosáhne...Čaroděj


... samotářský vlk si nasazoval babiččin čepec.Čaroděj


... slušnost a morálka sem cestu nenajdou, jelikož nebudou znát ani skutečný stav věcí, ani adresu.


... smrt sama o sobě byla a vždycky bude necudnou nánou ...Čaroděj


... snadno si uvědomil, že i kdyby možné plynutí času odporovalo současnému trvalému základu jeho citů, posloupnost postupně přicházejících kouzel bude přirozeným pokračováním jeho smlouvy se štěstím, které vzalo v úvahu i přizpůsobivost živé lásky ...Čaroděj


... usoudil, že se pokradmu obracela k vybledlému zrcadlu minulosti, aby si objasnila, čím si mohla zasloužit mužskou pozornost dnes, a musela dospět k závěru, že bystrý zrak odhadce faset a odrazů dosud rozezná stopy její někdejší sličnosti (...), jež budou po této retrospektivní přehlídce ještě zjevnější.Čaroděj


... všechno skončilo a jakoukoli kličkou, jakoukoli křečí bylo třeba se okamžitě zbavit nepotřebného, do konce zhlédnutého, naprosto pitomého světa, na jehož poslední stránce stála osamělá lucerna se zatušovanou kočkou u podstavce.Čaroděj


...avšak vedlejší větu jeho hrůzostrašného života dosud nikdy nedoplnila věta hlavní.


„A tehdy jsem uslyšel melodii z hlásků hrajících si dětí. Mou palčivou bolest nezpůsobovala Lolitina nepřítomnost, ale její chybějící hlas.“ -Lolita


„Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. Byla Lo, prostě Lo, každé ráno, kdy ve stoje a v jedné punčoše měřila metr padesát. Lolou byla v kalhotách. Dolly jí říkali ve škole. Jako Dolores se podepisovala. V mém objetí byla však vždycky Lolitou.“


/Tento citát už zde najdete, ovšem v tak mizerném překladu, že to tak v úctě k Nabokovovu dílu nemůžu nechat./ "...a potom jsem došel k poznání, že ta beznadějně palčivá bolest nepramení z toho, že vedle mě nestojí Lolita, ale že v té harmonii chybí její hlas."


Byl bohem, který znovu tvořil zaniklý svět. Postupně jej obnovoval kvůli ženě, kterou se do něj zatím, dokud nebude dokončen, neodvážil umístit.


Byla Lo, prostě Lo, každé ráno, kdy ve stoje a v jedné punčoše měřila metr padesát. Lolou byla v kalhotách. Dolly jí říkali ve škole. Jako Dolores se podepisovala. V mém objetí byla však vždycky Lolitou.


Byla to láska na první pohled, na poslední pohled, na každý a kterýkoli pohled.


Bývají chvíle, kdy se všechno stává neuvěřitelným, bezedně hlubokým, kdy se život zdá strašný a smrt ještě strašnější.


Celý život mu připadal jako právě takové natáčení, v jehož průběhu lhostejný komparsista neví, v jakém filmu vystupuje.


Co když je pravá krása skutečně dostupná pouze přes tenkou skořepinu, to jest dokud ještě neztvrdla, nepřerostla, neztratila vůni a třpyt, skrze něž člověk proniká k chvějivé hvězdě krásy?Čaroděj


Člověk musí být umělec i šílenec, bezmezně melancholický tvor s bublinkou žhavého jedu ve slabinách a věčným ohněm nesmírné smyslnosti v citlivé páteři (...), aby podle nevyslovitelných příznaků - (...), jež mi zoufalství, stud a slzy něhy nedovolí vyjmenovat - okamžitě rozpoznal malého anděla smrti mezi obyčejnými dětmi; stojí tam, jimi nepoznán, a není si vědom své fantastické moci.Lolita


Dívčin příchod, její dech, nohy, vlasy, všechno, co dělala - to všechno v něm vyvolávalo nesnesitelný pocit, že spolu splývají skrze krev, kůži, myriádu cév, jako by v ní pulzující vytečkovanou linií pokračovala děsivá půlící čára, odčerpávající z hlubin jeho bytosti veškerou mízu, nebo jako by z něho vyrůstala a každým bezstarostným pohybem škubala za své životodárné kořeny nacházející se v nitru jeho existence, takže v okamžiku, kdy nečekaně změnila polohu nebo někam vyrazila, ucítil trhnutí, barbarské zacloumání, chvilkovou ztrátu rovnováhy...


Dobrota té tvrdé ženské nebyla z rodu mléčné, ale hořké čokolády...


Jak podivný je život! Spěcháme oklamat právě ty síly osudu, o jejichž přízeň jsme se chtěli ucházet.


Jakoukoli kličkou, jakoukoli křečí bylo třeba se okamžitě zbavit nepotřebného, do konce zhlédnutého, naprosto pitomého světa... Naléhavá touha po řece, propasti, kolejích - lhostejno jak, ale hned.


Každá láska potřebuje soukromí, přístřeší, útočiště...


1