Erich Fromm citáty

americká, 1900 - 1980

Citáty (103)

Chtivost je bezedná jáma, která člověka vyčerpává nikdy nekončícím pachtěním, aby uspokojil své potřeby, aniž toho kdy dosáhne.


I kdybychom o sobě věděli tisíckrát víc, nikdy bychom nedosáhli dna.


I v soudobé západní společnosti je splynutí se skupinou převládající formou překonávání odloučenosti. Je to splynutí, při němž individuální osobnost do značné míry mizí a jehož cílem je být jedním ze stáda. Jsem-li takový jako všichni, nemám-li pocity či myšlenky, které mě od nich odlišují, přizpůsobuji-li se zvykům, způsobu oblékání, idejím, obecně přijatým způsobům jednání, jsem spasen; spasen od děsivého zážitku samoty.


Jako akt svobody je neposlušnost počátkem rozumu.


Je proměna charakteru ve velkém měřítku možná, a pokud ano, jak ji lze vyvolat? Předpokládám, že lidský charakter lze změnit, jestliže existují tyto podmínky: 1. Trpíme a uvědomujeme si to. 2. Rozpoznali jsme původ našeho špatného stavu. 3. Rozpoznali jsme, že existuje způsob, jak překonat náš špatný stav. 4. Abychom překonalisvůj špatný stav, musíme akceptovat, že se budeme řídit určitými normami života a proměníme své současné životní návyky.


Je to paradoxní, ale schopnost být sám je předpokladem schopnosti milovat. Umění milovat


Jedinec přestane být sám sebou, vnitřně si osvojí model osobnosti, který mu nabízejí kulturní vzory, a proto se stane přesně takovým, jako jsou ostatní a jak to od něj očekávají. Rozpor mezi já a světem zmizí a sním vědomý strach z osamělosti a bezmocnosti. Tento mechanismus lze srovnat s ochranným zbarvením, jež na sebe berou někteří živočichové. Podobají se svému okolí tak, že je od něho lze jen těžko rozeznat. Člověk, který se vzdá své individuality a stává se automatem totožným s miliony jiných automatů kolem něho, se nemusí cítit osaměle, natož pociťovat něco jako úzkost. Cena, kterou za to platí, je však vysoká; je to ztráta vlastního já. Strach ze svobody


Jedinec se stává nezávislejším, soběstačnějším a kritičtějším, zároveň však izolovanějším, osamělejším a úzkostlivějším. Strach ze svobody


Jestliže nejsem schopen analyzovat nevědomé stránky společnosti, v níž žiji, nemohu vědět, kdo jsem, protože nevím, jaká čast mě není mou. Umění být


Kdo nic neví, nic nemiluje. Kdo nic neumí, nic nechápe. Kdo nic nechápe, je bezcenný. Ale ten kdo chápe, ten i miluje, všímá si, vidí. Čím hlubší poznání, tím větší láska. Kdokoli si představuje, že všechny plody dozrávají s jahodami, neví nic o hroznech.


Láska je akt víry, a kdo je slabý ve víře, je slabý také v lásce.


Láska je aktivní péče o život a růst toho, co milujeme. Kde tato aktivní práce chybí, tam není láska.


Láska je jediná a uspokojivá odpověď na otázku lidského bytí.


Láska je nejzákladnější a nejskutečnější potřebou každé lidské bytosti. To, že tato potřeba byla zatemněna, neznamená, že neexistuje!


Láska je především dávat, ne přijímat.


Láska je umění; na světě není nic důležitějšího, než se tomuto umění naučit.


Lidé se narodili sobě rovni, narodili se však také rozdílní.


Milovat je osobní zážitek, který může každý mít sám ze sebe.


Milovat vlastní krev není těžké.


Milovat znamená uzavřít smlouvu a nemít záruku jejího dodržení, rozdávat se celý v naději, že nebude zneužito naší důvěřivosti a dostaneme vráceno stejné množství dobrodiní.


Moderní človek se přeměnil ve zboží; prožívá svou životní energii jako investici, která je mu protředkem k dosažení co největšího zisku se zřetelem k jeho postavení a k situaci na trhu osobností. Odcizil se sám sobě, ostatním lidem i přírodě. Jeho hlavním cílem je výhodná směna jeho dovedností, znalostí – jeho samého, jeho „osobnostního balíčku“ s jinými, kteří mají stejný záměr spravedlivé a výhodné směny. Život nemá jiný cíl než pohyb, jinou zásadu než zásadu spravedlivé směny, jiné uspokojení než konzumovat. Umění milovat


Musíme skoncovat s dnešní situací, kdy je zdravá ekonomika možná jen za cenu nezdravých lidí.


Najdôležitejšou podmienkou toho, aby sa v dieťati vyvinula láska k životu, je pre neho to, aby bolo s ľuďmi, ktorí milujú život.


Naše civilizace poskytuje mnoho utišujících prostředků, které lidem pomáhají, aby si svou osamělost neuvědomovali: předně je to přísná rutina zbyrokratizované, zmechanizované práce, umožňující lidem, aby si neuvědomovali svá nejzákladnější lidská přání, svou touhu po transcendenci a jednotě. Pokud tato rutina sama nestačí, člověk přemáhá své podvědomé zoufalství rutinou zábavy, pasivním konzumem sluchových a zrakových požitků, které nabízí průmysl zábavy; určité uspokojení mu přináší i nakupování stále nových věcí a jejich brzká výměna za jiné. Umění milovat


Ne ten, kdo má mnoho, je bohatý, nýbrž ten, kdo mnoho dává.


Nebyl-li schopen dát smysl svému vlastnímu životu, pokouší se dát mu smysl prostřednictvím dětí, ale nutně ztroskotá jak v sobě, tak v dětech.


Nedostatek koncentrace unavuje, zatímco koncentrace vzpružuje.


Neexistuje nic, za co bychom se měli víc stydět, než to, že nejsme sami sebou, a neexistuje nic, nač bychom měli být hrdější a proč bychom měli být šťastnější, než že myslíme, cítíme a říkáme to, co je nám vlastní.


Neexistuje nic, zač bychom se měli stydět, než to, že nejsme sami sebou, a neexistuje nic, zač bychom měli být hrdější a proč bychom měli být šťastnější, než že myslíme, cítíme a říkáme to, co je naše vlastní. Strach ze svobody


Někteří uzavírají dvojspolek proti světu a své zdvojené sobectví pokládají za lásku a důvěrnost.