Erich Fromm citáty

americká, 1900 - 1980

Citáty (103)

Absolutní chudoba je podmínkou pro zrození vnitřního bohatství.


Aby mohla dávat nejen mléko, ale i med, musí být nejen dobrou matkou, ale také šťastným člověkem a toho mnoho lidí nedosáhne.


Aby sme sa bránili hlúposti, k tomu nepotrebujeme viac intelektu, ale iný druh charakteru, potrebujeme nezávislých ľudí, ktorí vyhľadávajú dobrodružstvá a milujú život.


Abychom se bránili hlouposti, k tomu nepotřebujeme víc intelektu, ale jiný druh charakteru, potřebujeme nezávislé lidi, kteří vyhledávají dobrodružství a milují život.


Ak máme neúspech v láske, musíme hľadať dôvody. Prvý krok je, aby sme si uvedomili, že láska je umenie, rovnako ako je ním sám život. Ak sa chceme naučiť milovať, musíme postupovať rovnako, ako keď sa chceme vzdelávať v akomkoľvek odbore, hoci v hudbe, maľovaní, liečení, alebo v inžinierstve.


Ak miluje človek len jedného človeka a ku všetkým ostatným ľuďom je ľahostajný, nie je jeho láska nič iného než symbiotické pripútanie či rozšírené sebectvo.


Ak milujem iného človeka, cítim sa jedno s ním, či s ňou, ale s ním takým aký je, nie takým, akého ho chcem mať ako objekt pre svoju potrebu. Je jasné, že taká úcta je možná len vtedy, ak som ja dosiahol nezávislosť; ak viem stáť a chodiť bez bariel, nemusím ovládať či vykorisťovať kohokoľvek iného.


Ak milujete bez toho, že by ste podnietili lásku, čiže ak vaša láska nevyvoláva lásku, ak prostredníctvom výrazu života ako milujúci neučiníte zo seba milovaného, potom je vaša láska bezmocná, je to nešťastie.


Ak nebol schopný dať zmysel vlastnému životu, pokúša sa dať mu zmysel prostredníctvom detí; ale nevyhnutne v obidvoch prípadoch stroskotá.


Ak sa nám nepodarí udržať nažive sen o zrelom živote, potom stojíme pred pravdepodobnosťou, že sa nám celá naša kultúrna tradícia zrúti. Táto tradícia nie je založená predovšetkým na predávaní určitého druhu znalostí, ale na predávanie určitého druhu ľudských rysov.


Bohatý nie je ten, kto veľa má, ale ten, kto veľa dáva.


Byť objektívny, používať svoj rozum, to je možné len vtedy, keď človek dospeje k pokore, keď sa zbaví snov o tom, že je vševedúci a všemohúci, snov, ktoré má dieťa.


Čím více člověk získává svobodu ve smyslu vycházení z původní jednoty s přírodou, čím více se stává individuem, tím spíše nemá jinou volbu než se buď sám sjednotit se světem ve spontaneitě lásky a tvořivé práce, nebo se shánět po nějakém druhu jistoty, kterým ho svět spoutá, a tak si sám svobodu a integritu své individuality zničí.


Člověk cítí nebo dělá, co se od něj očekává, že bude cítit a dělat.


Člověk existuje ve stavu stálé a nevyhnutelné nevyrovnanosti.


Člověk je jediný živočich, pro kterého je jeho vlastní bytí problémem, který musí řešit a kterému nemůže uniknout.


Člověk je jediným zvířetem, které se může nudit, pociťovat nespokojenost a cítit se vyhnaným z ráje.


Člověk je nejbezmocnější ze všech zvířat, avšak tato biologická slabost je současně základnou jeho síly, protože je primární příčinou rozvoje všech specificky lidských vlastností.


Člověk je sám, současně však neexistuje mimo vztahy.


Člověk je v přírodě podřízen jejímu diktátu, jejím nahodilostem, avšak zároveň tuto přírodu překračuje, poněvadž postrádá onu nevědomost, jež činí z živočicha její součást, něco, co je s ní jedno.


Člověk je zodpovědný sám sobě za získání nebo ztrátu svého života.


Člověk má sklon k destruktivnímu a sadistickému násilí právě proto, že je člověkem, že není věcí, a že se tedy musí pokusit život aspoň zničit, nemůže-li jej vytvářet.


Člověk není věc; stane-li se věcí, je zničen; dříve však, než k tomu dojde, stává se zoufalcem, desperádem a odpůrcem života.


Člověk nikdy nepřestane být zmaten, divit se a klást si nové otázky.


Člověk se může spoléhat sám na sebe, nepotřebuje žádných zjevení a žádné církevní autority k tomu, aby věděl, co je dobré a co je zlé.


Člověk se nemůže naučit soustředění, nestane-li se citlivým sám k sobě.


Člověk, který je normální v chápání dobré adaptace, je často v pojmech lidských hodnot méně zdravý než neurotik. Často je dobře přizpůsobený jen proto, že se vzdal svého vlastního já, aby se stal více či méně takovou osobou, o jaké se domnívá, že se od něj žádá.


Dávat je největší výraz moci.


Dětská láska se řídí principem: Miluji tě, protože jsem milován. Zralá láska se řídí principem: Jsem milován, protože miluji. Nezralá láska říká: Miluji tě, protože tě potřebuji. Zralá láska říká: Potřebuji tě, protože tě miluji.


Existuje jen jeden smysl života: prožívat ho.