Arnošt Lustig citáty

česká, 1926 - 2011

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (87)

„Asi každý, koho v životě potkáme, poznamená i ty, co teprve přijdou. Nejspíš přebíráme něco z každého, s kým jsme kdy byli.“ — Láska, tělo a smrt

„Asi se víc cítíme, než známe.“ — Láska, tělo a smrt

„Bezpečí znělo jako cizí slovo.“ — Láska, tělo a smrt

„Bohužel i bohudík....“

„Byla rozverná, ještě při smyslech se záblesky v očích, výraz radosti a ženskosti, pyšná na to mateřské a milostné, co ochutnával jako mlsné dítě a nenasytný muž a co kromě očí, vůně a pleti, tváře a lícních kostí a nosu a rtů stejně jako bříško a stehna krásných nohou láká a vzrušuje muže. Každá část jejího těla, otisk bříšek jeho prstů a doteky jazyka znamenaly pro oba celé tělo.“ — Láska, tělo a smrt

„Čekala na Josefa Reinische oddaně a netrpělivě, s dychtivostí ženy, která už okusila a ověřila si ženskost.“ — Láska, tělo a smrt

„Člověk je králem všeho; vylétne výš než ptáci; ale spadne nejníž ze všech tvorů.“ — Noc a naděje

„Člověk je zvíře, které se denně polidšťuje.“

„Člověk má občas někomu udělat radost.“

„Člověk má vědět, co má.“

„Člověk může být dokonalý a prázdný, nebo může mít fantazii a být i s nejlepším předsevzetím stejně neužitečný.“

„Čtete, abyste byli silnější, abyste věděli, ne aby vás přemohla lítost nebo smutek. Je to jako cesta do vzdálené krajiny. Je dobře ji prodělat, začít a dokončit a poučit se. Šťastnou a užitečnou cestu. (předmluva knihy Zpověď)“

„Dotyk je cit.“ — Láska, tělo a smrt

„Dotýkal se jí nejen dlaní a bříšky prstů, ale i ústy - tam, kde žena rodí děti a kde mu připadala krásná a čistá a chutná jako bohyně, která má její jméno, to nejlepší, čeho se kdy ústy dotkl.“ — Láska, tělo a smrt

„Fašisti začínají slovy, končí vraždou.“ — Láska, tělo a smrt

„Hodně z toho, čemu přikládám důležitost, je zítra usazený prach.“ — Tma a světlo světa

„Hrdost a nezničitelnost člověka, jež nelze zabít jako tělo.“ — Láska, tělo a smrt

„Hřebík, který vyčnívá, se musí zatlouct.“ — Colette z Antverp

„Chtěl ji tím silněji, čím víc ji dostával.“ — Láska, tělo a smrt

„I když tě celý den nevidím, nejsi ani na zlomek vteřiny zašedlou vzpomínkou.“ — Láska, tělo a smrt

„Jakkoliv mohou být psaná slova tichá, téměř nečitelná, obsahovala křik a jeho ozvěna vyvolávala další, už neodcházející strach, který se násobil sám sebou...“ — Láska, tělo a smrt

„Jde-li dívce na devatenáct, je už dospělá.“ — Láska, tělo a smrt

„Je to zamotané, umím to cítit, ale ne napsat.“ — Dita Saxová

„Je tu spousta lidí, kteří se mnou nemají nic společného, a ještě víc těch, s kterými nechci mít nic společného já.“ — Dita Saxová

„Jedenkrát světlá a tisíckrát pohaslá...“ — Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

„Jednou plivneš, a už to nesebereš.“ — Colette z Antverp

„Jeho oči opakovaly jen něco, co s jeho prací už nesouviselo, že tento popel bude nezničitelný a nesmazatelný: neshoří, protože už je sám zbytkem ohně, nezledoví, jen se promísí se sněhem a ledem, a nevyschne žárem slunce, protože už nelze vyschnout nad popel; nikdo z živých mu nebude moci nikam utéci; bude obsažen v mléku, které budou pít ještě nenarozená batolata, i v prsu, který jim jejich matky podají; zůstane v květinách, které se rozvinou ze svých lodyh, i v pylu, jímž je opylí včely; bude i v hlubinách země, kde se teprve mění zetlelé lesy v uhlí, a v nebeských výších, kde každý pohled lidských očí, znásobených teleskopem, narazí na nezbadatelný obal, kroužící kolem celého tohoto červivého pozemského jablka, v pohledu a dechu každého člověka; a kdo si napříště položí dotaz, z jakých látek je vzduch, který dýchá, bude povinen vzít v potaz tento popel; bude obsažen v knihách, jež nejsou ještě napsány, v končinách, kam ještě nevkročila lidská noha; nikdo se ho nezbaví; bude to dotěrný i laskavý popel z mrtvých, kteří zahynuli bez viny.“

„Její nahé tělo v něm vyvolávalo bouři, v níž se ztrácely jeho smysly. Ale ne úplně. Uvědomoval si ji, jako si člověk uvědomuje žár slunce, vyhřátou kůži, vedro nebo chlad. Miloval její obnaženost.“ — Láska, tělo a smrt

„Jejich terezínská existence, příležitostný život těla, to lidské a božské, výsada, kterou poskytuje příroda a která neslouží jen množení, se uzavírala.“ — Láska, tělo a smrt

„Jestliže přežijem, budu žít rychle. Pět roků za hodinu. Budu se snažit to dohonit.“ — Láska, tělo a smrt