Anthony Doerr citáty

americká, 1973

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (83)

„,,Nejdřív zemřeme," přemýtala žena. ,,A pak naše těla pohřbí. Takže vlastně umíráme dvakrát." (Život po životě)“

„...jak může obloha připomínat nekonečnou modrou nicotu a zároveň bezpečný úkryt. (Řeka Nemunas)“

„...jak můžou vzpomínky v jednu chvíli existovat a vzápětí jen tak zmizet. (Řeka Nemunas)“

„...řeka se nikdy nezastaví. Ať jste kdekoli, ať děláte cokoli, zapomínáte, spíte, truchlíte, umíráte, řeky jsou pořád v pohybu. (Řeka Nemunas)“

„"Jak může nějaká země přimět jinou, aby si posunula čas? Co když všichni odmítnou?“ „Tak bude spousta lidí všude chodit brzy. Nebo pozdě.“ (Jsou světla, která nevidíme)“

„"Tvůj problém, Wernere,“ prohlásil Frederick, „je to, že pořád věříš, že máš nad svým životem moc.“ (Jsou světla, která nevidíme)“

„"Zavřít oči neznamená poznat slepotu." ( Jsou světla, která nevidíme)“

„„Co to znamená, papa, že nás okupují?“ „Znamená to, že zaparkují na náměstí svoje náklaďáky.“ „Budou nás nutit mluvit jejich jazykem?“ „Možná nás přinutí posunout čas o hodinu dopředu.““ — Jsou světla, která nevidíme

„Ale když rekonstruuje Zénónův překlad, zjišťuje, že pravda je nekonečně komplikovanější a že jsme všichni krásní, přestože jsme součástí problému, a že být součástí problému znamená být lidský.“ — Město v oblacích

„Anglicky mluvil tak, jako by každé slovo bylo maličkým vajíčkem, které musí pečlivě snést mezerou mezi zuby.“

„Bál se, že jí toho píše moc. Bál se, že jí toho nepíše dost.“

„Během následující zimy se mezi děvčaty šířily drby jako nějaký neviditelný plyn. (Život po životě)“

„Cestujeme kolem světa jen proto, abychom se vrátili zpět. (Vesnice 113)“

„Co válka dělá se snílky?“

„Copak nechcete žít, než zemřete? - madame Manecová, Jsou světla, která nevidíme“

„Čekal, až jeho vnitřní život dohoní ten vnější.“

„Člověk letí až ke konci hvězd a celou dobu si vlastně přeje vrátit se domů“ — Město v oblacích

„Člověk může vstát a odejít ze svého života. Tak velký je svět.“

„Dřív jsem si myslel, že si musím život šetřit. Jako by to byla hromádka mincí, který nechceš utratit všecky na jednom místě. Ale teď vím, že život ze světa nikdy nevymizí. Já utratím ten svůj a ty zase utratíš ten svůj, ale svět bude žít dál. A my všichni máme velké štěstí, že jsme toho součástí. (Hlubina)“

„Dřív jsem si myslel, že si musím život šetřit. Jako by to byla hromádka mincí, který nechceš utratit všechny na jednom místě. Ale teď vím, že život ze světa nikdy nevymizí. Já utratím ten svůj a ty utratíš zase svůj, ale svět bude žít dál. A my všichni máme velké štěstí, že jsme toho součástí. (Hlubina)“

„Hvězdy jsou na obloze i během dne.“

„Chápal, že zemře, když nebude jíst. Ale když jedl, měl pocit, že umírá.“

„Imogene si vyhledala slovo zázrak: Událost k níž dochází v rozporu s přírodními zákony.“

„Jak obrovsky bláhové je stavět nádherné budovy, skládat hudbu, zpívat písně, tisknout obrovské knihy tváří v tvář všeobjímající lhostejnosti světa.“

„Jaké by to bylo, strávit v tomto vysokém úzkém domě deset let, zavřít se v něm před světem, studovat jeho tajemství a číst jeho knihy a dívat se na tuto dívku.“

„Je správné dělat něco jenom proto, že to dělají všichni ostatní?“

„Jsem naživu jenom proto, že jsem ještě neumřela.“

„Kam se ztrácejí vzpomínky, když přijdeme o schopnost si je vybavit?“

„Kameny jsou jenom kameny, déšť je jenom déšť a smůla je prostě jenom smůla. Některé věci jsou jednoduše vzácnější než jiné, a proto existují zámky.“

„Když něco nevidíte, neznamená to, že byste v to neměli věřit.“