Tomáš Nejeschleba

česká, 1972

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 20 knih
O důstojnosti člověka
O důstojnosti člověka
Pojednání o nesmrtelnosti duše
Pojednání o nesmrtelnosti duše
O trojí cestě
O trojí cestě
Historicko-filozofické dílo Roberta Kalivody
Historicko-filozofické dílo Roberta Kalivody

Nové komentáře u autorových knih

Erasmovo dílo v minulosti a současnosti evropského myšlení Erasmovo dílo v minulosti a současnosti evropského myšlení

„Velmi uspokojivé.“
— Egertová

O trojí cestě O trojí cestě

„Ke knize: Jednohubka na nedělní odpoledne. Čte se rychle a příjemně. Pokud u Itinerária byla doprovodná studia zařazena na začátek, aby čtenáře připravila na náročný text, zde je až v druhé polovině knihy. To umožňuje Bonaventuru bez předchozích očekávání nasát a promyslet (což je v tomto případě možné bez kdovíjakého mentálního vypjetí). Doprovodná studie vykládá akcenty dílka za pomoci jejích různých pojmenování napříč historií, což je způsob pro čtenáře snadno uchopitelný, přehledný a vypovídající. K Bonaventurovi: Při čtení na nás dýchne myšlení středověku. Důraz je kladen na řád (modlitba musí postupovat po těchto sedmi krocích, aby byla správná apod.) a autorovo myšlení je silně triadické, což mnohdy vede k přemíře slov (v nejrůznějších výčtech), jejichž konkrétní význam se občas ztrácí. Na druhou stranu, pokud jde o teorii, je patrné, že je podložena žitou praxí. Bonaventura netlachá, ale předkládá způsob života, kterým sám žije. Insirativní mohou být akcenty, které dnešnímu člověku často chybí. Bonaventura bojuje proti lenosti, marnivosti, nestřídmosti, což jsou vlastnosti, které i křesťan v dnešní době pod vlivem reklamy ("dopřejte si","udělejte si radost...") považuje téměř za samozřejmé. U Bonaventury ale jasně vidíme, že nelze sloužit dvěma pánům, Bůh má bez kompromisu přednost před mamonem, a toto rozhodnutí je cílevědomě vedeno do důsledné lásky ke kříži. Bonaventura je svým myšlením (odmyslíme-li středověký způsob vyjadřování) velice moderní. Vidíme to v tom, na co klade důraz už při odkazování na Písmo. Nejčastější citace jsou z knihy Job (akcent na lidskou bídu, považování se za nic před Bohem), Písně písní (akcent na lásku, důvěrný vztah s Bohem) a Žalmů (akcent na radikalitu, zápal, zanícení z celého srdce). Vystihuje tak přesně ty oblasti, ve kterých se ukazují limity lidské víry, ať už ve 12. století nebo dnes.“... celý text
— matej.kulistak

O důstojnosti člověka O důstojnosti člověka

„Mladičký filosof Pico della Mirandola mě fascinuje od mých 16 let, kdy jsem začala dychtivě pátrat po všech zmínkách o něm. A jeho předmluva k 900 thesím Oratio de dignitate hominis je pro mě jedním ze synonym renesance. Skládám poklonu brilantní předmluvě (stejně rozsáhlé jako latinsko-česká bilingva) a poznámkovému aparátu, které mi umožnily porozumět tajemnému Pikovu světu chaldejských proroctví, kabaly, Arabů, antických škol a andělských kůrů. Obzvlášť zajímavá pro mě byla informace, že se Pico na Sorbonně účastnil kvodlibetních disputací a možná se inspiroval právě jimi. Řeč začíná slavným prohlášením, že člověk je důstojnější než andělé, neboť ho bůh k ničemu nepředurčil a nezavázal. Jelikož Adama stvořil až naposledy, všechny sféry už byly obsazeny bytostmi, a tak člověk dostal na vybranou, zda se stát rostlinou, člověkem, daimoniem nebo andělem. Měl by ale usilovat o tu nejvyšší příčku: coby serafin může splynout s bohem v kontemplaci už zde na zemi. K této nejvyšší realizaci lidských možností se propracujeme pomocí přírodní a spekulativní filosofie (očištěním od vášní) a theologie. Pikova genialita spočívá ve vizi, že všechny světové filosofie podle něj vyprávějí o tomtéž – jak se vystoupit k bohu a sjednotit se s ním. Proto čerpá moudrost ze všech škol a sekt a jejich učení slaďuje (pax philosophica): „Nechť nám filosof Empedoklés vyloží slova theologa Jóba.“ Filosofie nám tedy pomáhá ve splynutí s bohem. Proto Pico tak těžce nese, že se tato vzácná královna věd v současnosti společensky zanedbává, a především zpeněžuje – je nucena k prostituci. These se dělí do několika kategorií: scholastikové, Arabové, peripatetici, platonici, pythagorejci, Chaldejci, hermetici, Židé a Pikovy vlastní (např. o souladu mezi Platónem a Aristotelem). Vždyť neplodnost našeho rozumu je podle autora stejně nepříjemná jako neplodnost pole či ženy. Pico se také hájí proti nařčení ze smělosti kvůli svému mládí (24 let) a počtu thesí. Každý filosof/škola má přece svůj nezaměnitelný půvab (např. Scotus „živost a jemné rozlišování“, sv. Tomáš důkladnost, Albertus Magnus „starobylou velkolepost a důstojnost“, Plótínos je dokonalý celý). Pokouší se rehabilitovat Órigena (církev zavrhla jeho učení, ne osobu), magii (oproti čárám pouze působí na zákony vložené v přírodě) a kabalu (je vlastně křesťanská, obsahuje např. učení o sv. Trojici). * „Magnum miraculum, Asclepiae, est homo." * „Mohu si připsat k dobru, a v tomto ohledu se nebudu červenat studem za chválu sebe sama, že jsem nikdy nefilosofoval z jiného důvodu, než abych filosofoval, ani jsem si od svých studií a nočních bdění nesliboval a v nich nevyhledával žádný jiný zisk a výtěžek než péči o duši a poznání pravdy, po níž jsem vždy nadevše toužil. Po ní jsem vždy tolik dychtil a tolik jsem ji miloval, že jsem zanechal veškeré péče o věci osobní i veřejné a plně jsem se odevzdal nečinné kontemplaci.“ * „S čistým svědomím mohu zcela upřímně říci, že ve mně není nic velkého ani jedinečného. Byť nechci popřít, že jsem dychtivý poznání a toužím po ušlechtilé vzdělanosti, přece o sobě neprohlašuji, že jsem učený člověk, a ani si na takové označení nečiním nárok.“ * „... tento druh klání, totiž klání učenců, je zcela výjimečné v tom, že být v něm poražen je ziskem“ * „Vůbec nevytáhnout paty ze stoy nebo z Akademie, to je jistě velmi úzkoprsé.“ Útlounká knížka se čte výborně. Netušila jsem, že těžiště díla neleží v apologii lidské svobody. Nicméně to, čím Oratio opravdu je, si ponechává velkou zajímavost. Ukazuje, že renesanční myslitel jako Pico, lačnící po pravdě a studující prastaré autory v originálech, spatřoval vrchol života v kontemplaci. Jeho (pro mě poněkud pohádkový) svět orientální, antické a středověké theologie (theologia prisca) mi přišel fascinující a nový. Viva la Reinaissance!“... celý text
— JulianaH.

Přejít na knížky autora