1. Domů
2. Autoři
3. Thich Nhat Hanh
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 25
• Bazar 5
• Životopis
• Citáty 2
• Diskuze 3

Populární knihy

/ všech 25 knih

Nové komentáře u knih Thich Nhat Hanh

Dopis z lásky

„Poté, co jsem dočetla Nic nekončí, nic neumírá, jsem prostě a jednoduše věděla, že si nesmím nechat ujít ani další autorovu knihu. Ta nese název Dopis z lásky - Láskyplný vzkaz Matce Zemi od jejích dětí. Autorem obálky je opět slovenský malíř Martin Augustín. Dopis z lásky, kniha, která je díky svým nádherným myšlenkám a lehkými, volně proudícími slovy skvělým dílem, které zahřeje na duchu. Stačí si uvědomit, že díky naší Matičce Zemi jsme naživu, díky ní prožíváme radosti a strasti, díky ní jsme obklopeni nádhernou přírodou, kterou však neumíme vnímat naplno a kterou každý den ničíme. A tím ničíme i samotnou Zemi. Každá katastrofa, která se na Zemi stane, je pouze obranou proti tomu, jak se k Zemi chováme. Země je naším zrcadlem. Vždyť stačí jen pomyslet na to, co všechno vypouštíme do ovzduší. Co jsme schopni odhodit za odpadky do lesů, do řek. Thich ve své knize píše i o chování lidí obecně. Myslím si, že každý, kdo sáhne po této knize, se v něčem najde. Do této doby jsem nijak neřešila prostředí, které mě obklopuje. Ale po přečtení Dopisu z lásky jsem si začala vážit toho, že mohu každým dnem spočinout na zemi. Jsem vděčná, že mohu chodit, dýchat, užívat si přírody a prožívat chvíle s rodinou, které jsou neopakovatelné a které jsou pro mě palivem do dalších dnů. Thich se rozhodl vzdát hold Matce Zemi. V jeho knize nalezneme šest kapitol. Některé z nich nám nabízejí spoustu otázek a odpovědí, ale šestá kapitola (dá-li se nazvat kapitolou v pravém slova smyslu) je nádherný dopis určený samotné Zemi. Z tohoto dopisu je cítit obrovská láska. Dá se vůbec vzplanout láskou k planetě? Thich nám dokáže, že ano a že tento vztah bychom měli podporovat a nechávat rozkvétat jako první jarní květinu. Názor autora je opět založen na myšlenkách buddhismu. Ale pokud nad tím více popřemýšlíme, je nám zcela jasné, že ne jen buddhismus by se měl zabývat naší Zemí. Nejdříve jsem přemýšlela, že bych obě knihy, které jsem od autora přečetla, srovnala. Ale každá z nich je originálem, každá z nich řeší jiné téma a srovnat se nedá. Obě dvě mě zaujaly díky svým tématům. Rozhodně ale obě stojí za přečtení, protože díky nim se nám rozšíří naše obzory a můžeme svět kolem nás a život samotný vnímat jinak - veseleji a budeme si chtít užít každičkého přítomného okamžiku, protože to co se nám stane právě v tuto chvíli, se nám již nikdy nestane přesně v téže podobě jako nyní. Nakladatelství: Metafora Rok vydání: 2014 Počet stran: 96 Překlad: Lumír Mikulka“... celý text
— monushka

---

Nic nekončí, nic neumírá

„S knihami s tematikou zaměřenou na minulé životy jako by se v poslední době roztrhl pytel. A stejně tak jako by se roztrhl pytel se čtenáři zajímajícími se o tyto knihy. Já se řadím mezi ně. Oblíbila jsem si knihy doktora Briana Weisse, ale tentokrát jsem se nechala zlákat jiným autorem, pro mě novým a neokoukaným. Do mé knihovničky přibyla kniha Nic nekončí, nic neumírá, která mě v knihkupectví zaujala nejen svým tématem, ale i svou obálkou. Autorem obálky je Martin Augustín. Zajímalo mě hlavně to, život po životě vnímá buddhismus. Thich Nhat Hanh je od svých šestnácti let buddhistickým mnichem. Uctívá Buddhu, který je cítit z každého jeho vyřčeného slova. Thich je autorem více než stovky básnických prozaických a filozofických děl. Nic nekončí, nic neumírá je jeho první česky vydanou knihou. Krátce po ní byla do češtiny přeložena další - Dopis z lásky. Nic nekončí, nic neumírá se počtem stran řadí mezi ty útloucké knihy, a proto mě zajímalo, jak autor rozvinul téma konce lidského života. Hned po předběžném prolistování knihy jsem zjistila, že kniha je rozdělena do devíti kapitol, takže mi bylo jasné, že nás autor neodbude již známými informacemi. Protože je Thich buddhistickým mnichem, ve svém prozaickém díle, nás seznámí se základy buddhismu, přednese nám několik filosofických myšlenek a naučí nás i cvičení, která si můžeme vyzkoušet. Podtitul knihy je Nejvyšší moudrost pro štestí a potěchu. A právě pocit štestí a potěchy mi tato kniha přinesla. Čeho se nejvíce bojíte? Já sama se bojím jen pomyšlení na to, co se mnou bude až zemřu. Bude to opravdu konec? Proměním se v prach nebo se na svět vrátím v nějaké jiné podobě? Největším strachem v životě snad každého člověka je strach ze smrti. Je to velká škoda, protože díky tomuto strachu se ochuzujeme o každodenní maličkosti přítomných okamžiků, které se nám již nikdy nevrátí. Buddhismus nám nabízí svůj názor, který zní, že nic doopravdy nezmizí a že se vše přeměňuje. To nám může pomoci překonat náš strach a pochopit sami sebe a naše příbuzné. Autor nám představí i několik příběhů a legend. Některé z nich jsou datovány dávno v minulosti. Právě díky tomu, že se tyto příběhy staly legendami, je o něco jednodušší jim uvěřit. My lidé se spokojíme s čímkoliv, pokud nás to jakýmkoliv způsobem uklidní. Mě tato kniha uklidnila a umožnila mi pohledět na smrt jiným pohledem. Neříkám, že jsem se svého největšího strachu zbavila, ale tato kniha mi nabídla několik možností, jak na něj nahlížet. A to nejdůležitější - tolik se nebát všeho, co jednou nevyhnutelně přijde. Nakladatelství: Metafora Rok vydání: 2014 Počet stran: 168 Překlad: Lumír Mikulka“... celý text
— monushka

---

O lásce

„Pokaždé když knihu otevřu tak v ní najdu něco,co se mi zrovna hodí do přístupu k životu i ke společnosti. Sice jde o duchovní literaturu, které nejsem dvakrát fanouškem ale něco na tom zklidněném zastavení a zamyšlení i slovech je. Skoro jako by autor viděl do bolesti duše a světa.“... celý text
— DreamerX9

---

---

Chodím a medituji

„Vlídně expresivní, lehkost a pohodu navozující texty se nenásilně snoubí s lokomočním návodem pro dospělá batolata, aby se záhy ukázalo, že zdaleka nejde „jen“ o bdělé kladení nohy před nohu (byť zde o meditaci za chůze jde!*) ale o celkové nastavení mysli přenositelné do dalších sfér. Včetně chůze životem. Thich vnímá bdělou chůzi jako nedílnou součást etiky, kdy způsob našeho bytí soustavně vtiskuje svou pečeť okolí a naopak. Odzbrojujícím způsobem, jak vlnka, překračuje bariéry buddhizmu a nabízí širší ekumenicko-spirtuální fúzi...aniž by však působil lacině, či naivně. Celý svazeček jakoby se sem snes "odjinud" a přesto se nohama bytostně lidsky dotýká země. Peklo i ráj nejsou jinde, nýbrž teď a tady, v našich myslích. Jednotlivé texty jsou na protilehlých stránkách vždy doplněny přírodním, převážně rostlinným motivem v kaligrafické tuši...a značně pixelnatém rastru (nevím zda šlo o technologickou nedostatečnost, snahu ušetřit na barvě, či o úmělecký záměr, ale výsledek je dost wabi-sabi:) Normálně nemám problém v knížkách na prase podtrhávat, i si do nich vpisovat, tady se to jaksi nehodí...vlastně i hvězdit mi přinde tak trochu „e - e“. Hravá literární vlaštovka na pomezí umění – inspirace – výuky. Souhrnná parafráze několika klíčových konceptů: „Našlapujte jakobyste šli po čisté zemi. Pevně, klidně, lehce, bez břímě strachu a obav. Tato zem je i se vším bahnem, či snad právě pro něj (vždyť až uvědomění si utrpení dává vyrůst soucitu, lásce jež není co pouhou vášní, vzrušením, či přáním) čistá zem. Kráčejte s vědomím, že vaše chůze slouží mnoha bytostem.“ *Byť jsem četbu pojímal převážně metaforicky, tak jsem dal šanci i přízemní praxi...a naprosto nečekaná bomba; takřka okamžitě jsem si v dnešním nočním mrholení našel svůj marš-rytmus nádechu/výdechu a příslušného počtu kroků (3/4) přičemž své kouzlo má i zpomalení na 2/3 (taky jsem zjistil, že cyklus kroku automaticky začínám i končím levačkou:) a musím říct, že mi taková vycházka vyčistila hlavu, i mě nabila, podstatně víc, než jakýkoli dosavadní meditační zásed; rytmická kombinace pohybu a dechu, pocitu že našlapuji jak pečetidlo do vosku, plus otevřených očí a čerstvého vzduchu mi po celou dobu dokonale neumožnila na něco myslet a navíc mě vůči „normálnímu“ světu umístila do mírného fázového posuvu...jakoby se vše vně zpomalilo a lidé kolem mě „pluli“ na pojízdném chodníku. Vau. Tohle má obří každodenní potenciál! PS: Jinak jsem chtěl vidět jak v reálu vypadá, když takové borec chodí a jediný celkový a souvislejší náhled je na yt pod hlavičkou „Walking Meditation with Thầy Thích Nhất Hạnh“. Je to takové, meh...ale ty ortopedické bufy sou k popukání;-) EDIT: Autor eventuálně doporučuje nahradit číslice při počítání kroků během nádechu/výdechu nějakými zástupnými slovy a musím souhlasit...chvíli teda trvalo najít něco, co mi sedne a skončil jsem s banální sekvencí „sem sem/tamo tamo tam“; banální-nebanální, pocitově je tohle „počítání“ mnohem míň mechanické a umožňuje mi víc si všímat jiných věcí, přičemž však, běžíc na pozadí, jemně a setrvale vrací mysl k pohybu a dechu, ideální homeostáze...navíc mi tahle „mantra“ nečekaným způsobem propojila dech s krokem, kdy mám při „sem sem“ pocit, že mi chodidla táhnou nohy vpřed a při „tamo tamo tam“ zas jakoby byla při „odrazu“ od země odpuzována (k „tam“ dvakrát přidané „o“ zas mantře, jako i kroku, propůjčuje karamelovou měkkost...a líp sedí do rytmu:)...jo a taky se mi u slovního počítání cyklus začátku a konce kroku sám od sebe přehodil na pravou nohu (koukal jsem, zda za to nemůžou kompetence hemisfér, ale jazyk i počty prý sídlí ve stejné půli...třeba za to ale může přidružená imaginace onoho „přitahování a odpuzování“?)“... celý text
— yozi.odkudkam

---

Ticho

„Poslouchala jsem jako audioknihu v angličtině. Perfektně srozumitelně načetl Dan Woren. Kniha je nesmírně inspirativní, vřele doporučuji všem, kteří se nebojí vystoupit z komfortní zóny a vzepřít se nátlaku naší předimenzované doby.“... celý text
— Lady Greystoke