Rexanne Becnel

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1950

Populární knihy

/ všech 15 knih
Dobře vychovaná dáma
Dobře vychovaná dáma
Prokletá nevěsta
Prokletá nevěsta
Nebezpečná přitažlivost
Nebezpečná přitažlivost
Paní z Růžového útesu
Paní z Růžového útesu

Nové komentáře u autorových knih

Pro krásné oči Pro krásné oči

„Celkem jednoduchý příběh. Po anglickém vpádu do Walesu zůstala řada nemanželských dětí. Wynne je bylinkářka, senzibilka a tak trochu vědma, která se stará o pět takových sirotků. Cleve má najít dítě svého lorda a odvézt mu ho, za to dostane jeho nejmladší dceru za ženu a s ní tučné věno. Z Wynneina hejna připadají v úvahu tři chlapi. Nakonec je Cleve odveze všechny s tím, že by jeho pán mohl poznat nějaký charakteristický rys. Což se stane. Wynne se s tím smíří a ona i zbylé děti se vrací do Wallesu. Samozřejmě, že průběh není nijak hladký, Wynne nesnáší Angličany a sirotky bere jako vlastní děti, tudíž se odmítá kteréhokoliv vzdát. Navíc je mezi ní a Clevem silná přitažlivost (jak jinak), což ji štve, mate a děsí. Cleve není zlý, ani necitelný, ale hodlá splnit úkol, získat odměnu a ideálně si nechat i Wynne, jako milenku hezky po ruce. Což mi přišlo nehorázně sobecké. Ze začátku Wynne vyvádí až dětinsky, pak střídavě podléhá své touze a snaží se odolat. Na jednu stranu ji chápu - chce jí ukrást dítě, navíc je to nepřítel. Není to špatný příběh. Ale místy to bylo prostě únavné.“... celý text
— Senza Jenka

Nebezpečná přitažlivost Nebezpečná přitažlivost

„Začíná to - ne hezky, ale zajímavě. Intrikánská babička se rozhodne, že titul prostě potřebuje dědice, a když ho má zajistit nemanželský vnuk, kterého její syn zplodil s cikánskou milenkou - tak ať. Rodová linie nade vše. Ivan je produktem příšerného dětství - otec se o něj nezajímal, matka ho prodala babičce a ta ho šoupla do internátní školy, stěží lepší než vězení s mučírnou. Titul nakonec přijímá jen pro to, aby mohl okázale pohrdat smetánkou, které předtím nebyl dost dobrý a vykonal pomstu na babče. Ta prahne pouze po dědici, nic jiného ji nezajímá a tak rozehraje partii ve které se mu zdánlivě snaží podstrčit svou praneteř tím, že mu ji zakazuje. Ve skutečnosti ale doufá, že vnuk zabere spíše na společnici, kterou dívce najala. Intriku prohlédnou, ale intriku v intrice už ne. A zdá se, že bábi se trefila do jeho vkusu. Poté - co je pečlivě vykalkulovaně přistihne v kompromitující situaci (pro jistotu i s pár svědky) - jsou oba nuceni do svatby. Až potud fajn. Pak se bohužel začne příběh trochu točit dokolečka. Babička se snaží dál manipulovat. Lucy je nešťastná, že ji vlastně nechtěl a plácá se mezi soucitem, láskou a beznadějí. Ivan se bojí cokoliv cítit, protože poznal v životě jen spoustu odmítnutí a opovržení. Nakonec se všichni nějak smíří, ale je to poněkud bolestné. A zdlouhavé. Jako obvykle mě drtí ošklivé zacházení s dětmi, které obzvlášť nesnáším.“... celý text
— Senza Jenka

Nepřístupná dáma Nepřístupná dáma

„Kniha nepostrádá myšlenku a zajímavou zápletku a kdyby se autorka vykašlala na tu nesmyslnou nardženost, kterou hlavní hrdinové jako obvykle trpí, mohl to být výborný příběh. Takhle je zase první půlka příšerná a zbytek trochu patetický. Katastrofu završují pravopisné a stylistické chyby a ignorace překladů přechozích dílů (James/Jakub). Jméno hlavní hrdinky mě také nenadchlo a označení "nepřístupná" v názvu je vyloženě výsměch.“... celý text
— Senza Jenka

Nezkrotná dáma Nezkrotná dáma

„Při čtení první poloviny jsem měla několikrát co dělat, abych to nezahodila. První scénka u řeky je hloupá a vynucená, až to bolí. Stejně tak hledání v matrice, které příhodně končí zápisem pronájmu pozemků, protože záznam o Oliviině svatbě se autorce v této fázi nehodil. Další protínání jejich cest je trochu logičtější, ale zase ne o moc. A čistý průstřel jednou kulkou z brokovnice? Z BROKOVNICE??? To jako vážně? A krev z prostěradla vydrhla žínkou? Marsch se chová jako snob, je nafoukaný, předpojatý, opíjí se, fňuká, obviňuje všechny okolo, uráží, obtěžuje... Jeho malý svět je sice zjištěním pravdy o otci otřesen v základech, ale chová se prostě jako hajzl. A omlouvat hrubé chování nadržeností je vrchol. Sarah je impulzivní a občas se chová hloupě, ale její počínání je alespoň motivováno ušlechtilou snahou ochránit matku a sestru a ušetřit je pomluv. Vůbec se nedivím, že jeho první nabídku k sňatku odmítla. Jak se mi třetí díl líbil, tak druhý je vyloženě pitomý. Ani pekařova matka to nezachránila.“... celý text
— Senza Jenka

Svůdná dáma Svůdná dáma

„Adrian je synovec Nevilla z Dobře vychované dámy. A protože je nemanželský, neměl to nikdy jednoduché, přesunul se tedy do Ameriky a nadělal jmění. Na ženy působí svůdně, ale rozhodně není svůdce! Teď se vrací hlavně obchodně a na svatbu sestřenice (dcera Nevilla a Olivie). Hester není dohazovačka, ale ředitelka Akademie pro mladé dámy, která bere jednotlivé klientky - většinou dívky, které v první sezóně katastrofálně pohořely (stydlivé, nepříliš atraktivní atp.), učí je konverzovat, tančit, líčit se apod. Aby ji matinky braly vážně a měla svobodu rozhodování, vydává se za vdovu a její pracovní oděv tvoří upjaté tmavé šaty, nelichotivý drdol a brýle. Její současná svěřenka - slečna Dulcie Bennettová - je do Adriana poblázněná, ale ten si jí všímá jen aby naštval jejího bratra, svého někdejšího protivníka a trapiče ze školy. Hester se ho snaží od úmyslu odvrátit, čím k sobě tak trochu přitáhne jeho pozornost. Jeho zájem se zvýší poté, co ji potká ve městě v jejím nepracovním oděvu - tedy načesanou a v hezkých šatech. Samozřejmě ji začne uhánět. Do děje se zamotají ještě její bratr a otec - ten první netuší, že má sestru a toho druhého ona nenávidí, že ji zapřel a nehlásí se k ní. Moc pěkně se to čte - až na nezbytnou všepohlcující sexuální přitažlivost - jsou postavy a vztahy i jejich vývoj překvapivě rozumné. Důvody Hester k ukrývání a jejímu přístupu k mužům, Adrianův postupně se měnící náhled na ni, postoje otce i bratra, i Bennettova arogantní otočka - všechno je logické a uvěřitelné. Dulcie možná změnila názor až moc rychle, ale budiž. Velmi mě potěšila snaha Adriana směřovat jejich důvěrnosti do soukromí, což byla (zejména po knihách Lisy Kleypas, kde se hlavní hrdinové ocicmávají na nemožných místech) opravdu příjemná změna. Také to, že se autorka nesnažila tlačit happy end do extrému (vztah Hester s otcem).“... celý text
— Senza Jenka

Přejít na knížky autora