Raymond Douglas Bradbury

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Ray Bradbury · pseudonym

americká, 1920 - 2012

Populární knihy

/ všech 31 knih
451 stupňů Fahrenheita
451 stupňů Fahrenheita
Marťanská kronika
Marťanská kronika
Kaleidoskop (70 povídek)
Kaleidoskop (70 povídek)
Říjnová země
Říjnová země

Nové komentáře u autorových knih

451 stupňů Fahrenheita 451 stupňů Fahrenheita

„"... Mildred se smíchem chňapla po knize. „Podívejte se! Přečti tohle. Ne, odvolávám, tadyhle je něco opravdu legračního, to nám přečti nahlas. Dámy, nebudete z toho rozumět ani slovo. Je to jen samé pampa-dampa-dam. Přečti to Guyi, tuhle stránku, miláčku.“ Podíval se na otevřenou stránku. V jeho uchu jemně zašelestila křídly nějaká muška. „Čtěte.“ „Jak se to jmenuje, miláčku?“ „Doverské pobřeží.“ Jeho ústa ztuhla. „Tak to hezky zřetelně čti a nespěchej.“ Pokoj sálal horkem, byl v něm žár ohně, byl v něm i chlad. Dámy seděly uprostřed liduprázdné pouště na třech židlích a on stál a čekal, až si paní Phelpsová urovná šaty a až si paní Bowlesová přestane načechrávat vlasy. Potom začal číst hlubokým zajíkavým hlasem, který nabýval jistoty od verše k verši, a jeho hlas letěl přes prostory pouště, pronikal do její bělosti a míjel tři ženy sedící v té obrovské žhavé prázdnotě. „To moře víry kdys oblévalo širý země břeh ve vlny složeno jak brokátový háv. Však nyní slyším znít vod melancholický, v dál prchající řev, šum větru nočního pustinou břehů šelestit, v nahé tmě světa dlouze vát.“ Křesla pod třemi ženami zavrzala. Montag četl závěr: „Ach, lásko, věrni zůstanem druh druhu! Neboť svět se zdá jak fantastický sen a překrásná před námi leží nová zem, a přece nezná radost, lásky svit, jistotu, mír a soucit v neštěstí. Jsme poutníci, na které nebe dští krvavých nocí hvězdný třpyt, v němž nevědomá vojska jdou se bít.“ Paní Phelpsová plakala. Ostatní uprostřed pouště poslouchaly, jak její pláč víc a víc sílí a její obličej se mění k nepoznání. Seděly, ani se jí nedotkly, vystrašené jejím počínáním. Nedokázala ovládnout svoje vzlyky. Montaga to zarazilo a otřáslo jím to. „Ale, ale,“ řekla Mildred. „Utiš se, Claro, no tak, Claro, hlavu vzhůru, copak se ti stalo?“ „Já —já —,“ vzlykala paní Phlepsová, „nevím, nevím, já vůbec nevím, ach, ach...“ Paní Bowlesová vstala a příkře pohlédla na Montaga. „Vidíte? Já to věděla, o tomhle jsem se chtěla přesvědčit! Já věděla, že se to stane! Já to vždycky říkala: Básně a slzy, básně a sebevraždy a pláč a hnusné pocity, básně a nemoci. Je to všechno sentimentální svinstvo! Teď jsem se o tom přesvědčila. Jste hnusný, pane Montagu, jste hnusný!“ Faber řekl: „Teď...“ Montag si uvědomoval, že se otáčí, jde k otvoru ve stěně a hází knihu mosazným rámečkem do čekajících plamenů. „Hloupá slova, hloupá slova, hloupá, strašně surová slova,“ řekla paní Bowlesová. „Proč si lidé chtějí navzájem ubližovat? Cožpak není na světě dost zla, musíte ještě lidi trápit takovými věcmi?““... celý text
— Šero

451 stupňů Fahrenheita 451 stupňů Fahrenheita

„Kniha mi otevřela oči ještě víc, než jsem je otevřené měl.. Po dočtení jsem nad tím vším musel ještě hodně přemýšlet.. Neskutečně nadčasové.“
— Ma1keL

Teď a navždy Teď a navždy

„Dvě povídky - Kdesi v dálce hudba zní… a Leviatan 99, značně rozdílného obsahu a tématu, obě ovšem v něčem podobné. Ta první o stárnutí, smrti a magii času, druhá o posedlosti a odevzdanosti. Asi. To je jedno o čem to je, důležité, že obě promlouvají ke čtenáři stejně - stává se nakonec pouhým pozorovatelem Bradburyho a jeho spisovatelského mozku, nikoliv aktivním účastníkem děje, jako v jeho nejslavnějších dílech. Je to asi tak správně, jsou to knihy ´pro sebe´. K první jsem zkraje přistupoval jako k Pampeliškovému vínu a nějakou dobu se to vyplatilo, záhy jakoby Bardbury plakal za lidmi, které potkal a kteří jej inspirovali. Poslední třetina je jako kra, která opustí svůj mateřský ledovec a za oslavného potlesku nad tímto dílem plave vstříc svému konci. Velmi silné, nicméně čtenář se dostane do "no, tak to prostě už je..." stavu. Leviatan je něco podobného, základem je Melville, Bradbury na tomhle základě postaví myšlenkový konstrukt podobný první povídce. Bohužel pro mě, nejsem Melvillem nějak posedlý a myslím, že čistě tvůrčí - nikoliv parafrázující - Badbury by u mě vyhrál (víc).“... celý text
— _jukL

451 stupňů Fahrenheita 451 stupňů Fahrenheita

„Je zajímavé, že mě zatím neoslovilo žádné sci-fi ( teda až na Scanner darkly před 15lety) a 451°F není výjimkou. Ta myšlenka, jednotlivé postavy, nastínění emocí, svět technologií, který autor vytvořil před 70lety, pointy totalitního režimu... všechny tyhle věci byly vlastně skvělé a zaujaly mě. Ale jako celek to záhadným způsobem prostě zdaleka nefungovalo. Co zachránilo dojem a zážitek ze čtení, byl doslov k novému českému vydání, ale o tom přece kvalita knížky není. Je to položka klasické literatury, která má svojí sílu, ale mně k srdci nepřirostla.“... celý text
— ivetka859

Temný karneval Temný karneval

„Bradburyho mám rada v oboch jeho rovinách - ako autora sci-fi, ako aj v jeho strašidelných poviedkach. Ono vybudovať v takom krátkom útvare mrazivý pocit po tele nie je žiadna sranda. Jasné, že niekedy vás to priamo obleje a niekedy len cítite, že to čosi sa možno blíži, ale napokon sa vás to ani nedotkne. To je údel poviedok. Na mňa najviac zapôsobila Kosa.“... celý text
— Čand@

Přejít na knížky autora