Raissa Maritain

Přidat do oblíbených Koupit knihy

ruská, 1883 - 1960

Populární knihy

/ všech 6 knih
Stavy lidstva a svatosti
Stavy lidstva a svatosti
Léon Bloy: stránky z díla
Léon Bloy: stránky z díla
Velká přátelství
Velká přátelství
Poznámky k Otčenáši
Poznámky k Otčenáši

Nové komentáře u autorových knih

Stavy lidstva a svatosti Stavy lidstva a svatosti

„"Od svých prarodičů (Adama a Evy) jsme zdědili hřích a náklonnost ke zlu, ale také instinkt poznávat dobro lépe, než jsme schopni dnes; vzpomínku, i když zatemnělou, na stav, kdy vztahy mezi člověkem, světem a Bohem byly správnější a skutečnější. Odtud nepochybně pochází hluboký pocit, že zákon musí být překonán a že je nutno za každou cenu znovu nalézt čisté prameny lásky a svobody. I sám Šavel musí být načas oslepen a převrácen, aby se stal schopným přijmout lepší světlo a nový život a stát se apoštolem Pavlem, vyvolenou nádobou, učitelem národů, který poznal jak mojžíšský Zákon, tak zákon Kristův a spojil je v téže lásce, když říká o tom i onom, že 'zákon je duchovní'" (Raissa Maritain) Doporučena mé pozornosti byla první esej zabývající se dějinně rostoucím mravním vědomím. Ilustrováno to bylo na příběhu mého oblíbence patriarchy Abraháma, jehož víra byla sice obdivuhodná a následováníhodná, ale on sám přitom měl na svědomí věci, které jsou neoddiskutovatelně amorální. A nejde jen o dobové podmíněnosti, jako je třeba bigamie, ale i o věci jaksi nadčasově problematické, odporující přirozenému zákonu, který máme vepsaný v srdcích (na mysli mám zejména, jak se hned dvakrát pokusil pro vlastní bezpečí umístit svou ženu Sáru do harému lokálního vládce!). Bylo zajímavé sledovat myšlení paní Raissy při jejím popisu člověka na cestě od stavu přirozenosti (od Adamova pádu k Mojžíšovi) přes stav Zákona (od Mojžíše k Ježíšovi) až k evangelijnímu stavu, vycházejícího z Krista a Ducha svatého. Že je to cesta od horšího k lepšímu není úplně intuitivně jasné (a řada lidí s tím prostě nesouhlasí, no tak se Mirku podívej kolem sebe, tyvole, na ten úpadek morálky a přehlídku hříchů!!), ale já jsem s autorkou zajedno v tom, že "lidstvo namáhavě kráčí po krvavé cestě postupného osvěcování", ve kterém "v porodních bolestech zraje ke své nejčistší formě a ke svému nejdokonalejšímu stavu." Jacques Maritain do téhle knížečky přispěl svojí přednáškou o nerozdělitelnosti viditelné a neviditelné církve (tedy církve putující a církve oslavené), Jeho důraz na communio sanctorum (kdy hierarchická církev vyjevuje spásu danou sestupným pohybem Božího daru, ale zároveň uplatňuje vzestupný pohyb, kterým se člověk vrací k Bohu a společenství svatých skutky vykonanými v síle milosti) dnes působí jako teologický mainstream, ale při pohledu na datum vzniku textu (v roce 1963, rok před vydáním konstituce Lumen Gentium!) vidíme, že pan Maritain nejen držel prst na tepu doby, ale zřejmě i pomáhal udávat trendy směřující k otevřenější a radostnější pokoncilní eklezialitě. Díky za to! "Jsem přesvědčen, že idea většího počtu vyvolených stále více proniká a bude pronikat do křesťanského vědomí. Předně z důvodu naukového. Na jedné straně je tu Bůh, který 'chce, aby všichni lidé byli spaseni' a který posílá svého Syna, aby je vykoupil smrtí na kříži. Na druhé straně je člověk, který je první příčinou svého odmítání, jímž se odvrací od Boží lásky. Kdo uvěří, že člověk je svým odmítáním silnější než Bůh svou láskou?" (Jacques Maritain)“... celý text
— mirektrubak

Poznámky k Otčenáši Poznámky k Otčenáši

„Malá knížka, zachycující úvahy - rozjímání o modlitbě Páně. Uspořádal je manžel Raissy Maritainové Jacques a doplnil svými - ne vždy úplně povedenými - komentáři (někdy příliš tomistický). Ale celkově velmi hezká a inspirující. Určitě se k ní ještě vrátím.“... celý text
— Jero

Velká přátelství Velká přátelství

„Přečetl jsem s nadšením. Krásná kniha vzpomínek vztahujících se k několika letům před první světovou válkou, kdy manželé a filosofové Raissa a Jacques Maritainovi objeví prostřednictvím svých velkých přátel víru v Boha, křesťanství a církev. Je to velmi osobní, duchovní a zároveň filosofické svědectví o velkých autorech: Henri Bergson, Charles Péguy, Georges Rouault a především Léon Bloy. Čtenář získá zajímavý vhled do kulturní, duchovní i politické situace Francie na začátku dvacátého století.“... celý text
— pald

Velká přátelství Velká přátelství

„Když se mluví o přátelství, vždycky si vzpomenu na slova C. S. Lewise: Friendship is born at the moment when one man says to another "What! You too? I thought that no one but myself..." V případě Raissy Maritainové je touto hodnotou, objevovanou jako společnou, vášeň pro pravdu, cit pro absolutno, hledání smyslu lidského života. Její kniha vzpomínek je rytmizována setkáními, duchovními zápasy a konverzemi blízkých i těch, kdo se později měli blízkými stát. Popisuje také své vlastní hledání, které podstoupila po boku přítele a zároveň budoucího manžela Jacquese: neutuchající touhu po pravdě a dobru a hluboké zklamání z úpadku filosofického myšlení v akademické sféře, ze všudypřítomné rezignace na pravdu, redukce lidského rozumu na oblast užitečné empirie, z jednolité fronty relativismu a skepticismu. Tváří v tvář tomuto odmítnutí, které zlehčuje jejich touhy jako naivní a překonané, jako pouhá "velká slova", rozhodují se pro společnou sebevraždu: "Nepohání mě zvědavost, lačná potřeba dovídat se... Hledám ve skutečnosti jen to, co mi může ospravedlnit život, co mi připadá jako nutné, nemá-li být život absurdní a krutý. Potřebuji radost porozumění, světlo jistoty, pravidlo života v pravdě, která by neměla kaz." "K čemu je dobrá syntéza živé hmoty, k čemu moc nad fyzickým vesmírem, jestliže by smysl života a existence a celý mravní vesmír měly zůstat nerozluštitelným tajemstvím?" "Trochu radosti a duševní pohody nám v těch letech poskytovali jen Spinoza a Nietzsche.... Zahlédla jsem v tom možnost jiné filosofie, než byl relativismus našich učitelů... Cítili jsme však, že naše nadšení Spinozou je pouze nádherný sen rozumu, něco jako metafyzické opium. Skutečnost unikala z tohoto systému všemi skulinami, před sebemenším výkřikem lidské bytosti zasažené opravdu do srdce byla Etika bezbranná.... A to, co nám dával Nietzsche, bylo opojení čistě jen estetické. Pohrdání slabými a chudými, šílená exaltace pýchy a tanec nad nicotou, to všechno, co člověk musí přijmout, chce-li skutečně milovat Nietzscheho, nebylo chlebem, který by nás mohl doopravdy živit." "Ten den jsme prostě dospěli k názoru, že je-li pro člověka přirozené, že je nadán jen jakousi nešťastnou pseudointeligencí, která je schopna všeho kromě dosažení pravdy, pak není možné správně myslet ani jednat. Všechno je tedy absurdní - a nepřijatelné. ... Máme-li přestat pátrat, co znamená slovo pravda, přestat rozlišovat mezi dobrem a zlem, mezi tím, co je správné, a co nesprávné, pak už se nedá lidsky žít." Dávají však "osudu" ještě rok času, rok zasvěcený dalšímu hledání, rok, ve kterém skutečně nalezli - jiný svět. Navštěvují přednášky Henriho Bergsona, který je uvádí do myšlení zcela odlišného od historicismu a skepse Sorbonny. Poznávají Leona Bloy - "poutníka Absolutna", a katolickou církev. Stávají se křesťany, ovšem radost ze spočinutí a nalezení domova hořkne (mylným) pomyšlením, že se budou muset vzdát filosofie. Nakonec však v tomto směru doputují k přátelství přemosťujícímu staletí - objeví svatého Tomáše a úchvatnou, čistou, integrující a navěky svěží sílu jeho myšlení. Kniha obsahuje nespočet zajímavých témat, myšlenek, životních kontroverzí, dalo by se nad ní uvažovat mnoho a mnoho hodin. Zmíním tu ještě dvě linie - důvěrné přátelství s Leonem Bloy a jakési memento, které Raissa a Jacques vidí ve svém pasivní přitakání (nebo aspoň nevyhranění se proti) Action Française. Leon Bloy je pro mě, no ano, Raissinými slovy "divous". Když jsem s ním před nějakým časem opět byla konfrontována, pokoušela jsem se vyhmátnout to pozitivní, co v sobě a pro nás nese. Raissin osobní pohled přidává tomuto obrazu další odstíny a dobře rozlišuje mezi poselstvím autora-proroka a jeho povahovými chybami. Jako ostatně i u jiných postav zalidňujících její knihu vzpomínek. Oslovilo mě, s jakou jemností v některých místech píše o těch, s nimiž měli komplikovanější vztah, píše jakoby přímo k nim, snad s nadějí, že budou knihu číst, vysvětluje své výhrady, nabízí přátelství. Druhé zmíněné téma je navýsost aktuální. Pomýlené prolínání duchovního a politického. Naivní přimknutí se k tomu, kdo si dal katolickou tradici do politického programu, ale při bližším zkoumání jeho "křesťanství" neobstojí. Lidské pocity neukotvenosti a únava či obava z relativismu však stačí, aby některé nahnaly na tuto tak vytouženě pevnou půdu a zabránily jim, slovy apoštola Pavla, "zkoumat a dobrého se držet". "Ve svém hlubokém zaujetí kritikou teologického liberalismu měl (Jacques) sklon brát vážně straníky Action Française v jejich zuřivé kritice 'liberalismu' všeho druhu, a obzvlášť když viděl tehdejší oficiální demokracii, jak svou věc spojuje se všemi možnými protináboženskými mýty. Ve své snaze o poslušnost tam, kde nebyla namístě, kritické zhodnocení antiliberalismu, který ve skutečnosti stavěl proti jednomu omylu jen jiný omyl, dlouho odsouval; dnes si vyčítá, že se v té věci pasivně podřídil vlivu a vedení, jež byly mimo duchovní řád, a sám si hned tehdy Maurrasovy náboženské a politické myšlenky kriticky neprobral. Prostě jsme jen četli jeho články - které tehdy vždycky vyjadřovaly sympatie k Církvi -, ale nevěnovali jsme pozornost tomu, že Maurrasova chvála a obdiv patří jen církvi jakožto římské, ne jakožto apoštolské." "Já sám se budu vždy vinit, že jsem s tak neodpustitelnou lehkomyslností věřil po nějaký čas v hnutí, jehož politická sofismata v podstatě vycházejí z pohrdání Evangeliem."“... celý text
— Hanka_Bohmova

Stavy lidstva a svatosti Stavy lidstva a svatosti

„Hodně filosofické, ale máme-li dostatek času a trpělivosti objevíme perly :) V příběhu o Abrahamovi jsem tuším potkala jemnou ženskou i ruskou duši autorky :) Kniha má kouzelnou obálku !“... celý text
— Chesterton

Přejít na knížky autora