1. Domů
2. Autoři
3. Přemysl Krejčík
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 18
• Bazar 2
• Životopis
• Citáty 6
• Diskuze

Nová kniha Přemysla Krejčíka

Propadání

Přemysl Krejčík, autor úspěšných románů, literární publicista, literární vědec a vysokoškolský pedagog, přichází po čtyřech letech s novou básnickou sbírkou. K... detail knihy

Populární knihy

/ všech 18 knih

Nové komentáře u knih Přemysla Krejčíka

Osiřelo dítě

„U sbírky povídek hrozí jedno - že vám nemusí všechny sednout. Pozitivem je, že povídky nejsou dlouhé, takže i když vám některá nesedne, tak ji máte za pár stránek přečtenou a můžete se pustit do další, která vám třeba padne do noty. Tuto povídkovou knihu jsem si vybrala hlavně kvůli nadpřirozenému tématu v době blížících se Dušiček. Jinak moc na horrory a tajemné příběhy nejsem, z autorů znám pouze dva, ale většina povídek mě zaujala a to některé ani úplně nesplňovaly “strašidelné” téma.“... celý text
— Liss93

---

Rochus

„Začíná to nenápadnou nabídkou, která vám změní celý život. Vstoupíte do kriminálního podsvětí, mezi nájemné vrahy a jedinou cestou ven je smrt. Což si vyzkouší také naši nováčci, jejichž cestu přes zkoušky, tréninky až po akci budeme sledovat. Ale jak to tak vypadá, situace se přiostřuje a válka mezi agenturami těchto nájemných zabijáků je na spadnutí. Myslíte si, že skloubit žánry jako je akční thriller, magický realismus a cestopis není možné? Rochus vás přesvědčí o opaku. Kromě toho, že budeme součástí práce profesionálů i nováčků v tomhle kriminálním poli a čeká nás spousta "odklízecí" práce, vydáme se společně s nimi na rozmanitá místa světa, kdy se autor nebál zavítat do popisů, aby nás do lokality patřičně přenesl. Velmi se mi líbilo využití i dnešní popularity influencerů nebo tzv. podnikání z pláže a jeho zakomponování do děje. Příběh má své proměnlivé tempo a je poněkud obsáhlý - já bych se rozhodně nebála více zaměřit na hlavní protagonisty, ale i přesto mne kniha pohltila a překvapila svojí neotřelostí. Mimochodem vyšlo tedy také audioknižně v pojetí interpreta Kajetána Písařovice, který podtrhuje tajemný a drsný nádech knihy. Výborně zvládá ženské i mužské postavy a svým přednesem vás parádně vtáhne do děje. Přesto ale svým projevem a tím, že by knize samotné neškodilo větší tempo, jsem si audioknihu občas popostrčila na zrychlení 1,2x. Nekrácenou recenzi naleznete zde: https://dragell.cz/premysl-krejcik-rochus/“... celý text
— Dragell

---

Čokoláda pro wehrmacht

„Oproti jiným hodnotitelům, já jsem si četbu této kknihu užil. Rozumím však tomu, že to nemusí být kniha pro každého. Pomohly mi k tomu hloubkové znalosti II. domácího odboje, takže oceňuji různé boční uličky a alternativy, které autor vymyslel.“... celý text
— Winoga

---

---

Osiřelo dítě

„Bez úvodov rovno k veci. Možno som očakával viac, ako som dostal, no stále je toho dostatok, aby som bol spokojný. Keď mám byť konkrétny, tak mojím chúťkam ulahodili K. Surmancová (Sirotek), L. Vavrečka (Kousáček), P. Krejčík (Malézmrtvýchvstání), K. Šardická (Šest neděl) či M. Sýkora (Kletba Doroty Kaprálové). Potom boli nejaké menej schrúmateľné, no vyslovene nejedlá nebola žiadna z poviedok. V konečnom dôsledku teda spokojnosť.“... celý text
— Majto

---

Mravenci & krevety

„Mravenci & krevety jsou mým druhým setkáním s tvorbou Přemysla Krejčíka – a i podruhé to byl zásah do černého. Když jsem se chystala psát tuhle recenzi, pohrávala jsem si s myšlenkou, že tu budu rádoby ledabyle trousit výrazy jako postmoderna, eklekticismus, symbolismus a podobně. Pak jsem ale usoudila, že by to z mé strany na vás byla tak trochu bouda, protože bych se tvářila chytřeji, než se při čtení Krejčíkových textů cítím. (Což ale nic nemění na faktu, že román rozhodně je postmodernistický i eklektický a o symboliku tu není nouze.) Protože stejně jako v případě autorovy předešlé knihy Rochus (obě jsou zasazeny do stejného prostředí), i tady musím konstatovat, že se jedná o zatraceně chytré čtení. A taky zábavné – na to nezapomínejme. Přemysl Krejčík splétá kolem čtenářů zdařilou síť z faktů, mýtů i čiré fabulace, kterou ale za mýty vydává, a výtečné kombinace všeho zmíněného (dohledávala jsem si třeba víly z jezera Como, přiznávám). V jeho podání budete mít pocit, jako byste se procházeli po Itálii spolu s hrdiny příběhu, cítili pod nohama kamenné ulice měst a vychutnávali si dobrou silnou kávu v zapadlých uličkách – v tomto ohledu je Krejčíkův styl psaní velice sugestivní. Zároveň se mu daří nepůsobit pedantsky, když vám bude vykládat celou řadu historických či náboženských faktů, skvěle zakomponovaných do vyprávění. Tento výkon je hodný obdivu, protože výkladových pasáží je tu opravdu velké množství, stejně jako místopisných názvů, které vám absolutně nic neřeknou, pokud nemáte Itálii důkladně prochozenou. Přesto nic z toho nepůsobí v textu otravně nebo nudně – naopak to podněcuje zvědavost a zároveň vás to vybízí k určité skepsi, co vlastně můžete a nemůžete autorovi věřit. Udržuje vás to ve střehu. Otázkou zůstává, jak dalece se Mravenci & krevety dají číst bez znalosti autorova předchozího románu Rochus. Jistě, jde tu o něco úplně jiného, byť princip je podobný. Nicméně Anya – jedna z hlavních postav Mravenců & krevet – je také hlavní postavou v Rochovi. Zde se s ní čtenáři setkávají už po událostech z předchozí knihy, které na ni měly určitý vliv. A přestože Přemysl Krejčík vše dostatečně vysvětlil pro potřeby právě vyprávěného příběhu, myslím si, že některé situace mohou na čtenáře působit lehce zmateně (tedy nad rámec už tak záměrného matení smyslů). Také si troufám tvrdit, že na ty, kdo četli Rocha, budou mít některé scény větší dopad a dopřejí jim z knihy hlubší emocionální prožitek. Což není nic proti ničemu a ve výsledku to působí tak, že autor myslí na všechny své čtenáře. Těm, kdo ho neznají, naservíruje zajímavý příběh plný mýtů, filosofie a pohnutých lidských osudů. A zároveň pomrkává mezi řádky na ty, kdo už jsou s jeho tvorbou obeznámeni. Mezi řádky – a někdy i vyloženě napřímo – je v knize také celá řada zajímavých myšlenek, byť často vydávaných za lehce sebeironizující proslovy vypravěče (jehož identitu ponechám prozatím v anonymitě). Najdete tu i několik celkem jasných poselství – co si z nich odnesete, to už je na vás. (Já jsem třeba docela ráda, že jsem nikdy neholdovala mořským plodům.) Musím přiznat, že jako recenzentka nemám v oblibě psaní recenzí na knihy, které jsou vážně dobré (nebo vážně chytré). Názor na takovou knihu se totiž píše strašně těžko. A jelikož Mravenci & krevety splňují oboje – je to román dobrý i chytrý –, tak jsem si docela dlouho říkala, do čeho jsem se to zase uvrtala. Díla Přemysla Krejčíka jsou zvláštní… hodně zvláštní, možná bych se nebála říct až divná (v tom nejlepším slova smyslu). Ale mají kouzlo, kterému když podlehnete, dostanete skvělý čtenářský zážitek. Takže rada pro vás: Podlehněte tomu kouzlu a nechte se odvézt na hřbetech krevet do krajů pitoreskně snové a leckdy značně surreálné imaginace. Prózu jako je takhle u nás moc často nepotkáte a byla by škoda ji minout.“... celý text
— Daletth