Nová kniha Petra Pokorného
Hinterland: Archeologie severočeských pískovcových krajin
Hinterland je čtenářsky vstřícná odborná kniha o severočeských pískovcových krajinách – Labských pískovcích, Kokořínsku, Českém ráji a Broumovsku. Pojednává o j... detail knihy
Související novinky
Kdo tě sleduje?, Zamrzlá řeka a další knižní novinky (39. týden)
V týdnu od 22. do 28. září dorazí na knižní trh opět pořádná dávka novinek. Tentokrát jsme pro vás vybrali 94 čerstvých ... celý text
Populární knihy
/ všech 9 knih
Nové komentáře u knih Petra Pokorného
„Nevim no... takovej mišmaš. Buď jsou texty super odborné, že z toho může mít něco zase jenom odborník, nebo se zas na druhou stranu omílá (možná trochu prisilný výraz) známé. Prostě typický soubor příspěvků, kdy je každý pes jiná ves a teď to hodnoťte. Mě osobně kniha spíš trochu zklamala, ačkoliv je bezesporu naditá zajímavými fakty a spoustou informací, bohužel trochu v nestravitelné formě. Trochu "kniha pro knihu" - zadalo se několika vědeckým pracovníkům téma a pište...“... celý text
— Vidlička
„S řadou textů bych hlasitě souhlasil, s řadou zásadně oponoval - takže polyfonickou část kniha splnila jednoznačně.“
— TGC
„Kniha je vlastně poněkud zvláštní, jedná se o sborník věnující se pojmu „antropocén“, tedy velmi zjednodušeně věku, kdy člověk jasně a neoddiskutovatelně působí na své okolí, ekosystém, planetu Zemi. Sborník je to výrazně multioborový, od filosofie, přes historii, biologii, klimatologii, po urbanismus a další související obory.
Přes značnou šíři tématu se velká část kapitol nějakým způsobem stáčí ke hrozbě změny klimatu. K tomu je třeba poznamenat, že v záplavě dnešní klimatické mediální hysterie a všeobecné paniky je kniha něco jako zjevení. Nijak se netajím, že nejsem zastáncem dnešní hysterie a s tím souvisejícího směru, kterým se řešení klimatické změny ubírá. Odmítám současný katastrofismus a uměle vyvolávanou paniku. Panika nikdy ničemu nepomáhá. Stejně tak je třeba říct, že kniha nijak nepropaguje jakoukoliv skeptickou pozici. Přesto jde o zjevení, neboť se autoři snaží o vyvážený rigorózní, přísně vědecký přístup, čímž však zároveň vyvrací nebo na pravou míru uvádí mnohé mediální panické zkratky, které v dnešní vyhrocené diskuzi o změně klimatu, zdá se, převládají. Za toto patří autorům velký dík.
Několik osobních dojmů. V podstatě vůbec mě nezaujaly úvodní kapitoly snažící se hledat definici pojmu antropocén. Tedy snad pouze s výjimkou esej autorů Cílek, Ajvaz. Kvalita textů je kolísavá a naštěstí po hutném a dlouhém filosofickém úvodu následuje několik naprosto brilantních a odzbrojujících příspěvků autorů Cílek, Pokorný, Storch.
Pan Cílek ve své části shrnuje nejnovější stav poznatků ohledně klimatické změny. Takto nějak si představuji populárně naučný text na kontroverzní téma – kontroverzní užívám primárně v kontextu politické polarizace společnosti, kterou téma klimatické změny způsobuje, než s ohledem na jakoukoliv vědeckou nejasnost. Kapitola je zcela zásadní a troufnu si doporučit, pokud byste měli z knihy přečíst pouze jednu část, tak právě tuto. Ukazuje klimatickou změnu v kontextu celého planetárního systému. Je téměř zločinem médií, která ve svých panických statích a článcích vynechávají podstatné souvislosti, nutné pro celkový obraz.
Podobně lze hovořit o kapitole pana Pokorného. Ukazuje, jak hluboko do minulosti lze vystopovat a identifikovat vliv člověka na své okolí a životní prostředí, není to záležitost pouze posledních dvou set let – i když těmto je pochopitelně nutné věnovat objektivní pozornost. V každém případě je kapitola opět naprosto parádní, nesmírně zajímavá a mnohé čtenáře udiví.
Ještě krátce zmíním kapitolu p. Storcha. Opět zásadní, věnuje se tématu vymírání druhů a uvádí na pravou míru skutečnosti ohledně takzvaného šestého vymírání.
Co nezaznívá v médiích a mělo by? Dusíkový cyklus a s tím související enormní nadprodukce hnojiv, která bude možná ještě nebezpečnější než nadprodukce CO2, eroze půd způsobená člověkem, likvidace přirozených habitatů, pokud bych měl uvést jen několik nejkřiklavějších příkladů.
V knize je mnoho dalších kapitol, věnujících se dalším aspektům, popravdě mě však žádná další nezaujala natolik, jako ty tři výše uvedené. Snad kromě posledního příspěvku pana Romportla ohledně hrozby a rizik spojených s nástupem obecné AI. Ještě přece jen jedna zajímavost, totiž úvaha pana Komárka a identifikace chiliastických věrouk uvnitř dnešních klima hysterických skupin, aneb víra v blížící se apokalypsu je nekonečná.
Co mě nejvíc překvapilo a oslovilo je fakt, jak moc, přes všechny současné mediální zkratky a hysterické výstupy, dosud stále nerozumíme naší vlastní planetě a planetárním systémům výměny látek. Co vše je ve spojení s lidskou produkcí CO2 stále nejasné a neprokázané. Například, a pro mě zcela překvapivě, prostá spojitost s průměrnou teplotou. A zřejmě ani neexistují mediálně tolik vděčné body zvratu (např. pro klimatickou změnu), resp. je nelze definovat. A znovu upozorňuji, autoři v žádném případě nezastávají jakoukoliv skeptickou pozici a toto by si nikdo neměl odnést ani z tohoto komentáře. V našem vztahu k ekosystému rozhodně je co napravovat.
Závěrem snad jen povzdech. Bohužel žijeme v době kdy strach a hysterie prodává a neviditelná umírněnost se osamocena krčí v opuštěném temném koutě. Média prodávají budoucnost, doslova vyrábí strach a paniku, aby následně informovali o reakcích typu lepičů k silnicím, polévačů obrazů, a dalších, jejichž vznik mají vlastně sami na svědomí v jakémsi zvráceném mediálním koloběhu pseudoživota zpráv. Řešením není třicítka ve městech, ani lepení se k silnicím, a kupodivu ani polévání obrazů starých mistrů bramboračkou. Řešením není katastrofismus, náboženský chiliasmus a zbožšťování apokalypsy. Řešením není panika. Řešením nikdy není panika. Řešením je adaptace. Pojďme se třeba znovu naučit efektivně stavět atomové elektrárny, pak nebude hrozit riziko nedostatku energie a my si můžeme bezpečně snít další environmentální sny.
Antropogenní změny klimatu budou nakonec vždy problémem celkového množství lidí a celkové spotřeby.
Taktéž mě udivuje, proč kniha nemá větší ohlas a rozhodně doporučuji.“... celý text
— thorir
„Tato kniha je žádným příkladem multidisciplinárního přístupu k poznání, který zasazuje geologickou minulost a historické kořeny současnosti do nových perspektiv. Jádrem knihy jsou delší vědecké eseje, které inteligentně a poutavě navazují jedna na druhou, spřádajíce příběh naší neustále se měnící planety, české krajiny a specifických lokalit. Fascinující je, jak kniha zachází s přírodou a civilizací jako s rovnocennými partnery v tomto epickém příběhu.
Kniha je skvělým zdrojem pro všechny zájemce o historickou ekologii, biologii (zejména botaniku), geologii, prehistorickou archeologii a krajinářství. Nabízí základní, ale komplexní přehled, který je obzvláště užitečný pro studenty připravující se na zkoušky nebo ty, kteří hledají základní znalosti v těchto oborech.
Knížka poskytuje základní přehled o palynologii, vysvětluje pojmy jako POLYCZ a EPD, a umožňuje čtenáři porozumět historii bádání o glaciálu a interglaciálu. Kniha je výjimečná tím, jak poskytuje pevný základ, na kterém lze dále stavět a rozšiřovat znalosti. Její přístup k propojení různých disciplín je nejen osvěžující, ale také inspirativní, a ukazuje, jak může být poznání našeho světa komplexní a propojené.“... celý text
— verka5083
„shoduju se s čtenáři níže (zejména Apo73): velmi inspirativní a poučná četba, kolektivní monografie propojuje různé názory různých odborníků na enviromentální problematiku; inovativní je i pokus o grafické zpracování textu (např. horizontální členění textu propojováním tematických odkazů napříč studiemi/autory a prokládání studií samostatnými výkladovými hesly k vybraným fenoménům + obrazový doprovod, grafy), super rozsáhlý soupis odborné literatury a zdrojů;
od kolektivní monografie bych ovšem čekal vyšší koherenci kapitol, toto je spíše velký sborník samostatných studií (autoři evidentně psali bez znalosti obsahu prací spoluautorů, a editoři se pak nesnažili texty stylově sjednotit; několik studií vzniklo přepracováním textů už existujících, např. Komárek) = autorské styly a zvolené žánry jsou velmi odlišné, od populárně naučného po odborný, od esejistického po stroze informativní, od slovníkového hesla po případovou studii atd.;
jen ty filozofické mě fakt nebavily (povětšinou opisují z Latoura); úvodní studii, pokoušející se o vymezení termínu antropocén, bych z knihy nejradši vypustil (málem jsem ji kvůli ní odložil), nicneříkající bláboly“... celý text
— los
Knihy Petra Pokorného
Žánry autora
Fejetony, eseje Literatura faktu Literatura česká Literatura naučná Cestopisy a místopisy Filozofie
Štítky z knih
Afrika ekologie archeologie filozofie evoluce příroda Česko, Česká republika Indiáni přírodní vědy biologie
Pokorný je 5x v oblíbených.