1. Domů
2. Autoři
3. Mike Ashley
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 10
• Bazar 7
• Životopis
• Citáty 1
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u knih Mike Ashley

Záhada zamčeného pokoje

„Některé povídky naprosto super!! Miluju detektivní záhady a tajemství....a když to hezky odsýpá, plus jako třešnička na dortu překvapivý závěr??!!..Pak je vše jak má být.:-):-)“... celý text
— Blaník8

---

Dokonalý zločin

„Některé povídky průměrné..jiné se mi líbily..jako čtení na dovču-fajn!!:-)“
— Blaník8

---

Svědkyně zítřka

„Svědkyně zítřka je druhý svazek antologií viktoriánských autorek od editora Mikea Ashleyho. Tentokrát je zaměřený na fantastické příběhy, první předchůdce dnešního žánru sci-fi. Najdeme zde 14 povídek z let 1834-1928, které jsou kromě první a poslední seřazeny chronologicky. Tyto příběhy nejsou primárně strašidelné, ale je zajímavé sledovat, jak si viktoriánské ženy představovaly budoucnost, vědecké objevy nebo vizionářství. V některých povídkách se objevují i první náznaky feminismu (např. Sultanin sen od Roquie Sakhawat Hossein o utopické zemi, kde si ženy vyměnily role s muži). Každé dílo opět uzavírá krátký medailonek k životu a dílu dané autorky. V předchozí recenzi jsem také opomněla zmínit temné ilustrace od Milana Malíka, které uvozují každou povídku a dodávají četbě tu správnou atmosféru. V této antologii najdeme rovněž pestrý výběr povídek. Z nejlepších určitě musím zminit závěrečnou povídku Země spala: vize od Adeliny Knapp, velice nadčasovou bajku o pokroku a vývoji, kdy pointou vývoje není soutěživost, ale pospolitost; a také Nejdůležitější přísadu od Greye La Spiny, což je skvěle napsaná napínavá povídka na pomezí sci-fi a hororu o šíleném vědci, který dosáhne neviditelnosti. Naopak nejméně zajímavé byly povídky Měsíční kámen od Harriet Prescott Spofford (dobrodruh hledá cestu kolem severního pólu, ale z fantasmagorických popisů mi nebylo jasné, jestli se z útrap cesty spíše nezbláznil) a Monsieur Nepolapitelný od Muriel Pollexfen (dobrodružná povídka o hrdinovi se vzducholodí, který se zaplete do politických intrik, ale stává se spíše vedlejší postavou). Další povídky, které rovněž stojí za zmínku: L. T. Meade: Modrá laboratoř - tajemný a akční příběh o mladé guvernantce v rodině anglického vědce, kterému začne vypomáhat i jako sekretářka, omylem však odhalí tajemství jeho laboratoře a následně chce osvobodit oběť pokusu s fotografováním myšlenek; zaujalo mě, že hrdinka pro své záměry využije i svých ženských zbraní Clotilde Graves: Dítě lady Clanbevanové - skvěle vypointovaná povídka o pokusu se zastavením stárnutí Clare Winger Harris: Zázrak s lilií - nadčasová povídka z několika časových linií v budoucnosti, kdy je svět téměr zničen hmyzem, v závěru se objevuje nová naděje, zajímavým prvkem je i jiná perspektiva na Venuši (co může být v jiných světech považováno za hmyz?) Mary E. Braddon: Dobrá lady Ducayneová - tajemná povídka s náznakem vampyrismu a vědeckým vysvětlením, nadčasovost před popularizací krevních transfuzí Doporučuji všem příznivcům sci-fi a dalších fantastických příběhů s prvky temné literatury a rovněž i těm, kteří si rádi přečtou tvorbu od viktoriánských autorek a zjistí, že tehdejší ženy nepsaly jen duchařiny nebo romance! Hodnocení: 4* Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)“... celý text
— ItalianManiac

---

---

Svědkyně temnot

„Svědkyně temnot je první ze dvou antologií viktoriánských autorek, které sestavil editor Mike Ashley, a obě u nás vyšly v edici Pandaemonium od nakladatelství Plus. A jak už název i podtitul napovídá, tento svazek se soustředí na strašidelné a hororové příběhy. Obsahuje 11 povídek od anglosaských autorek z let 1842-1920. Jak jsem zmiňovala u podobné sbírky Královny hrůzy, která se také věnovala viktoriánským autorkám, povídky jsou přes 100 let staré, proto některé z nich už nemusí dnes působit tak děsivě, nebo je naopak z moderního hlediska můžeme považovat za kýčovité. Přesto však všechny zachovávají typickou atmosféru tehdejších strašidelných příběhů. Rovněž zde najdeme lepší i slabší povídky, ale konkrétně tato sbírka mi přišla kvalitativně vyrovnanější - editor se snažil od každé autorky vybírat nejlepší díla, takže se nám do ruky dostává pestrý výbor. Opět jsem ocenila i krátké medailonky ke každé autorce a její tvorbě - tentokrát se mi však více líbilo, že medailonek následoval vždy až za povídkou, takže jsem k příběhu mohla přistupovat "s čistým štítem", aniž bych si omylem vyspoilerovala jeho pointu. Z nejlepších povídek musím jmenovat dílo Co vyprávěla stará chůva od Elizabeth Gaskell, což je klasická gotická duchařská povídka o starém sídlu sužovaném přízraky z minulosti se skvěle vykresleným plíživým děsem (zajímavostí je, že autorčinu další povídku Morton Hall jsem v antologii Královny hrůzy označila za nejslabší). Naopak nejméně mě ze sbírky zaujal Zdvižený závoj od George Eliot, povídka s motivem jasnozřivosti a vzkříšení, jejíž přílišně zdobný styl působil zdlouhavě a ubíral děsivost. Další povídky, které rovněž stojí za zmínku: Mary E. Braddon: Stín v temném koutě - klasická duchařská povídka o pokoji se sebevražedným prokletím a sporem mezi vědou a pověrami Charlotte Riddell: Statek pod ořešáky - vypravěč koupí statek, u kterého straší duch dřívějšího majitele, při pátrání po původu ducha odhalí, že tento muž byl zavražděn, byť mi v povídce chyběl motiv vraždy Mary E. Penn: Nájemnice chaty pod cedry - lehce předvídatelná, ale citlivě napsaná povídka o duchovi zavražděné zpěvačky a jejím obdivovateli Edith Nesbit: Třetí elixír - povídka na pomezí sci-fi a hororu, která by dobře pasovala i do následující antologie fantastických příběhů; hlavní hrdina padne do spárů šíleného doktora, který na něm experimentuje s elixírem k vytvoření nadčlověka, ale později se mu vymstí jeho vlastní arogance Celkově sbírku doporučuji všem milovníkům klasických duchařin či gotických románů z viktoriánské éry! Hodnocení: 4* Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)“... celý text
— ItalianManiac

---

Mamutí kniha humoristické fantasy

„Tahle kniha ve mně kdysi v pravěku na gymnáziu zažehla lásku k fantasy, která se nebere tak úplně vážně. Protože do té doby jsem potkávala jen takovou, která se brala vážně naopak až příliš, a já si k ní (až na vzácné výjimky) nedokázala najít cestu. Bylo to mé první setkání s Pratchettem, ke kterému jsem se pak přimkla a odmítala se pustit. Zajímavé ale je, že to nebyla jeho povídka, která mi utkvěla nejvíc, ale dvě zcela jiné. Když jsem pak po letech dostala knížku od muže k narozeninám (už nedokázal poslouchat moje nářky, že se mi ji nedaří sehnat), otevírala jsem ji trochu s obavou, že její kvalitu nostalgicky nadhodnocuji. K mé velké úlevě tomu tak nebylo. Pár slabších kousků se tam vyskytuje, ale celkově je to skvělé čtení, které rozežene chmury a vyčaruje úsměv. Trochu nemile mě překvapilo, že v celé antologii se objevují jen tři ženská jména (na tom gymplu jsem si toho tolik nevšímala), ale nutno podotknout, že dvě z nich jsou za a) ty dvě zmiňované povídky, které mi utkvěly nejvíc, za b) je řadím do pětice top povídek celé knihy. Jmenovitě Smrtonosný aksamit a Zamilovaná Chmurella. Až mi zas bude někdo říkat, že ženské nemají smysl pro humor, udeřím ho touhle bichlí přes hlavu, aby se mu rozsvítilo.“... celý text
— Hromburác