1. Domů
2. Autoři
3. Michal Téra
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 10
• Bazar 5
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 2

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u knih Michala Téry

Zapomenutý ostrov: Západ, Rusko, střední Evropa a otázka naší identity

„Vystoupení Michala Téry v pořadu Historie.cs mě přimělo zakoupit si jeho diskutovanou knihu, jež obsahuje tři historické až esejistické texty. První z nich se zabývá střední Evropou, respektive tím, co vlastně máme či můžeme jako střední Evropu označovat. Existují totiž rozličné názory různých myslitelů či politiků, takže střední Evropa může být prostor pro německý „Drang nach Osten“, území někdejší Habsburské monarchie apod. Téra tento prostor vymezuje především kulturně, takže Německo, Švýcarsko a Rakousko do střední Evropy nepočítá. Pravdu má v tom, že mnoho lidí v západní Evropě nahlíží na střední Evropu (myšleno především na země V 4) úplně stejně jako na Evropu východní a na Balkán, čili s despektem a předsudky. Stejně tak s ním souhlasím s tím, že v západní Evropě (tedy i ve Skandinávii či na Pyrenejském poloostrově) rozhodně není vše zalité sluncem a zdaleka ne vše z této oblasti máme kopírovat. Také mě v minulosti několikrát napadlo, jak by bylo dobré, kdyby vznikla jakási Středoevropská unie/svaz, kde by úzce spolupracovaly země V 4, Pobaltí a severu Balkánu (Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko), případně i Rakousko. Společně bychom se tak mohli bránit přehnanému progresivismu ze Západu i hrozbám z Ruska. Druhá část knihy, proporčně polovina celé publikace, se obšírně věnuje problematice současného Ruska a tomu, jak a proč Putinovo Rusko vnímáme. Téra je proti tomu jednoduše a nekriticky konstatovat přímou kontinuitu mezi carským Ruskem, Sovětským svazem a současnou Ruskou federací. Vidí i přirozené odlišnosti a na příklad hájí pravoslavnou církev, která se podle něho vymezuje především proti přehnanému progresivismu a liberalismu. Pravoslavná církev v tomto směřování západní civilizace vidí hrozbu pro své prostředí, srovnatelné s komunismem (marxismem, stalinismem apod.), jenž pravoslavnou církev po desítky let ničil, nebo alespoň korumpoval a ohýbal k obrazu svému. Na mnoha místech knihy čtenář pozná, že Téra vidí křesťanství (zejména pravoslaví a katolicismus) jako evropskou hodnotu, kterou si nemáme nechat nikým vzít. V opačném případě nás čeká úpadek všeho druhu. V tomto s ním nemůžu souhlasit a už vůbec ne v tom, že na církvi je nejlepší bigotnost – hájení stejného názoru po staletí a jejím nejdůležitějším posláním šířit slepou víru v teologické spisy. Téra píše o Putinovi a jeho éře poměrně kriticky, ale tuto kritiku značně otupuje často až brutální kritikou Západu. Bohužel, v řadě věcí má pravdu. Jako Čech také mnohem více řeším zločiny Ruské federace než jiných velmocí. Historicky nám ublížili nejvíce Němci (německy mluvící etnika) a v novějších dobách právě Rusové, samozřejmě i za pomoci domácích kolaborantů, ale tak je tomu všude. Kdybych byl např. Íránec, Mexičan, Kubánec nebo Vietnamec, asi by mně mnohem více než Rusko vadily USA (jako Ir bych měl největší problémy s Angličany/Brity). Rozhodně ze mě však kniha neudělala příznivce Putinova Ruska a v konfliktu Rusko-Ukrajina stále vnímám Ukrajinu jako oběť a ty Ukrajince, co bojují, jako hrdiny. V případě konfliktu Ruska s Gruzií v roce 2008 tomu asi bylo jinak, zajímavé jsou Térovy informace o tom, že Rusové v Sýrii zachránili řadu křesťanů. Na druhé straně, dnes po téměř tři a půl roku dlouhé otevřené ruské agresi na Ukrajině by asi i Téra některé věci napsal a hodnotil jinak než před třemi roky. Třetí část knihy, nejvíce esejistická, se zabývá vývojem střední, východní a části jihovýchodní Evropy po pádu komunistické totality v roce 1989. Obyvatelstvo těchto zemí setřáslo okovy a přihlásilo se k Západu, aniž by však vědělo, že ten opanuje jiná ideologie než sovětská/komunistická, paradoxně ale částečně opřená také o názory Karla Marxe i Bedřicha Engelse. Vstup do Evropské unie měl znamenat konec vlády domácích i cizích mafiánských struktur, vždyť v jednotě je síla. Postupem času se ovšem ukazuje, že Západ ovládla nová nebezpečná ideologie, jež se prosazuje pomocí ekologismu (neplést s ekologií), genderismu, multikulturalismu, podporou neřízené migrace z třetího světa apod. Tolik Térovy názory. A co nabízí jako řešení? Nepřekvapivě se jedná o návrat ke kořenům křesťanství, aby toto osvědčené učení nahradilo a vytlačilo další nebezpečnou ideologii, která má za cíl zničit národní státy v Evropě. Myslí si také, že Evropskou unii řídí „šíbři“ v zákulisí, takže výsledky voleb do Evropského parlamentu nic podstatného nemohou změnit. V něčem s autorem souhlasím, v jiných věcech nikoliv, avšak celkově se jedná nejen o zajímavé, nýbrž také o obsahově závažné esejistické dílo jednoho českého historika.“... celý text
— Kakho-Oto

---

Dějiny Ruska

„Přehledné dějiny, ale lepší pochopení ruské mentality mi to nepřineslo.“
— Hadati

---

Zapomenutý ostrov: Západ, Rusko, střední Evropa a otázka naší identity

„V první eseji této knihy mě zaujalo zamyšlení nad kořeny toho, proč je naše slovanská část Evropy stále o krok za germánsko-románským západem. Důvodem je, že Slované přišli do Evropy v nové vlně, která nenavázala na antiku, jako Germáni. Proč Slované nikdy nepřišli s něčím novým jako osvícenství, reformace, unitářství a nebo příběh, legenda, která by zdomácněla na západě? Na to má vliv jazyková bariéra, i kdyby Slované měli myšlenky, na západě je nebudou nasávat, protože se nedokážou naučit slovanské jazyky. Kdežto naopak to funguje. V druhé eseji o Rusku jsem na jednu stranu obdivovala obrovské množství zdrojů, analýzu situace, pestrost názorů na politiku Ruska. Autor cituje mnoho současných autorů, většinu ironicky glosuje. Na druhou stranu jsem při čtení měla chvílemi šoky z jeho názorů (na válku na Urajině, Krym, Gruzii). Třetí esej už byl takový odvážný manifest, jak chce Michal Téra zachránit naši společnost, jak zabránit zhoubné fanatické ideologii zničujících trendů (za ty považuje klimamánii, gendermánii a islám). Naději na záchranu vidí v přimknutí ke katolické tradici a těsnější spolupráci slovanských národů střední Evropy. V této části knihy nemohu téměř s ničím souhlasit. Jedině snad s tím, že jsou potřeba i takovéto názory, které jdou proti proudu, proti duchu zpráv, podsouvaných podle tónu doby. Autor také varuje před utahováním šroubů osobní svobody, tlačení do nových dogmat.“... celý text
— TipsyChipsy

---

---

Perun - bůh hromovládce

„No... Tady není moc co dodat. Autor je neskutečně pečlivý, nic nevynechává, zajímavě popisuje a srovnává. Obdivují fantastickou znalost obrovského množství pramenného materiálu - upřímně nechápu, že se jím dokázal prokousat a nezešílet. Je skutečně nezměrná škoda, že se o podobě slovanského náboženství nedochovalo víc pramenů. Chtělo by to nějakého osvíceného kněze, který by vše včas podrobně zaznamenal, ale to bychom chtěli po raném středověku příliš.“... celý text
— Hyaenodon

---

Ikonostas

„"Zandal jak pi*a!" To jsou slova chvály na toto dílko z úst mé spolužačky (ale především kamarádky!), se kterou jsme tento literární počin četli téměř souběžně a se kterou máme tu čest býti studenty pana docenta, který je autorem. Stručné, výstižné a ať si lámu hlavu, jak chci, lépe bych to neřekl. Že autorova hlava je bezednou studnicí informací jsme zjistili hned na první společné přednášce, ale že v sobě skrývá tak obrovský talent na psaní poezie, to nás velice mile překvapilo. Vřele bych tento poetický počin doporučil každému jednomu z vás, ať už máte zkušenosti s křesťanstvím větší (jako má kamarádka), či spíše velmi skromné (jako třeba já). Náboženské motivy sloužící jako jakási páteř knihy nejsou zdaleka tím jediným, co kniha nabízí, a proto by se tím případný ateistický čtenář určitě neměl nechal odradit. Autorovi se podařilo zadrnkat na ty správné struny, a tak se stalo, že mi místy i ta slzička málem ukápla, jak pohnutý jsem byl. Jsem ten typ člověka, který by do knihy neudělal ani čárku, ale u této jsem neodolal a ty nejlepší pasáže jsem si poctivě vyznačil, abych se k nim mohl později vrátit. Těším se, až si sbírku přečtu znovu a vůbec mi nevadí, že jsem většinu kousků už i tak četl více než jednou. Kamarádka něco četla dokonce pětkrát! Až tak skvělé to je! Vážně! Přečtěte si to, stojí to za to!! PS. Nechci se chlubit, ale budu, protože se nám s kamarádkou podařilo získat autorské výtisky této knížečky přímo od pana Téry, heč!!“... celý text
— Kleo99