Marcelo Luján

Přidat do oblíbených Koupit knihy

argentinská, 1973

Nové komentáře u autorových knih

Podhoubí Podhoubí

„Kniha nebyla vůbec špatná, pravdou je ,že je příběh trochu chaotický ale dá se na to zvyknout. Ještě den po přečtení nemám úplně jasno ,jak to všechno bylo, ale přesto mám z knihy dobrý pocit. Chce to opravdu číst velmi pozorně.“... celý text
— jiri77

Podhoubí Podhoubí

„Kniha která vyžaduje po čtenáři maximální soustředění, kde se neděje jeden zvrat za druhým, to holt nemá v dnešní době úplně jednoduché. Určitě bych si přál, aby Argo vydalo i další Lujánovy knihy. Teď už ale k samotnému dílu. Žánrově se jedná o těžké psychologické drama, které spouští autohavarie za jedné letní noci a kolem této události se pak nabaluje další dění. Přičemž autor nevede příběh z bodu A do bodu B, vyprávění je ze začátku dosti zmatečné, informace jsou dávkovány po kouscích a kolikrát neúplně. S tímto autor pracuje velice chytře a nutí tak čtenáře neustále promýšlet různé scénáře. Jedná se o velice zdařilé dílo, ukazující temnou stránku lidských duši, jdoucí do hloubky lidských myšlenek a pocitů, a o tom má kvalitní literatura být.“... celý text
— Politre

Podhoubí Podhoubí

„Za mě výstižný komentář napsal NemmamSlov. Přesně něco takového jsem chtěl uvést i já před tím, než jsem zjistil, že to je napsané.“
— bob0985

Podhoubí Podhoubí

„Dobrý príbeh sa pozná v tom, či dokáže v čitateľovi vyvolať pocity, či už pozitívne alebo negatívne a táto kniha trafila do čierneho. Je to zase niečo iné ako som zvyknutý čítať, ale dlho ma príbeh tak nepohltil ako je tento. Čítanie je trošku chaotické, ale dokáže sa na to rýchlo zvyknúť. Jednu hviezdu uberám kvôli záveru, zdal sa mi zmrvený, ale odporúčam prečítať, nech si každý spraví svoj názor.“... celý text
— NemmamSlov

Podhoubí Podhoubí

„A mě to sedlo! Dle komentářů jsem čekala nudu nebo rádoby uměleckou slátaninu, ale Luján překvapil. Ano, nejde o horor v pravém slova smyslu (tato nálepka knize bohužel škodí), ale spíše psychologické drama/thriller. Na rozdíl od většiny mě forma bavila – trochu připomínala Murakamiho Afterdark (možná to tak je a možná to tak není...), čtenář znal hlavní linii a měl prostor sám si představovat, dotvářet, upravovat i přidávat... Mě osobně dlouho žádná kniha takto nezaujala – atmosférově mi připomínala mix Písně kamene a Betonové zahrady, cosi podprahového, podivně zneklidňujícího, temného, až pudového, co se dere na povrch s každou stránkou a uvnitř každé z hlavních postav... Atmosféra houstne, stupňuje se, posilněna navíc Mabelinými vzpomínkami, vizemi a instinkty (že by dokonce pokus o magický realismus?) Dokonce i název je bravurně zvolený, neumím si představit lepší. Opět víceznačnost, pudovost a odkaz k našim nejtemnějším skrytým „já“. Já si to zkrátka užila a měla knihu v hlavě ještě dlouho poté, co jsem dočetla.“... celý text
— invocation11

Přejít na knížky autora