Luiz Eduardo de Oliveira

Leo · pseudonym

Nová kniha

Betelgeuse - Luiz Eduardo de Oliveira

Legendární sci-fi série, která vás vezme do vesmíru mezi neznámé a nebezpečné tvory. První lidská vesmírná kolonie na planetě Aldebaran-4 obnovila kontakt s... detail knihy

Populární knihy

Aldebaran

Betelgeuse

Nové komentáře u autorových knih

Betelgeuse

„Leo si dokázal získat miliony fanoušků po celém světě díky své schopnosti předat příběh s myšlenkou a hlubším motivem, zabalený do neskutečných kulis mimozemské fauny i flóry. Ani zde nebudeme ochuzeni o fantastická zvířata a navíc poodhalíme roušku tajemství halící Mantrisu. Více v recenzích.“... celý text
— RaptoR

Betelgeuse

„Příběh lehce navazuje na předchozí Aldebaran. Hlavní hrdinkou je Kim, vrací se však některé další postavy. Kim dostává možnost účastnit se expedice na planetu u hvězdy Betelgeuse, která, stejně jako planeta v předchozím příběhu, skončila odstřižená od Země a dalších kolonistů. Stejné téma, stejné pozadí, stejná násilnická junta, dobro kolonie vs. násilí na ženách – pomíjím teď realitu, pro kolonii s takto nízkým počtem členů platí to, co jsem napsal u předchozího dílu. Příběh se tedy víceméně opakuje, rozdílné je prostředí. Vše je opět velmi progresivně liberální, od mezilidských vztahů, přes sexuální vztahy, po silné téma emancipace. Ten feministický záběr se mi tu zdál ještě silnější a důraznější než v předchozím příběhu. V každém případě, svět Betelgeuse-6 mě zaujal o chlup víc než Aldebaran-4, jakkoliv mě fascinují vodní světy. Betelgeuse-6 je přece jen o kousek rozmanitější, prostředí je výraznější, ekosystém tajemnější, nápaditější. Příběh se odvíjí po stejné linii, nicméně velmi brzy prim přebírá výzkum planetární anomálie známé z předchozího dílu. Hrdinka Kim je velmi emancipovaná, nezávislá, vychovaná v tyranii, citlivá na jakékoliv další tyranské projevy, je velmi schopná, inteligentní a přes progresivní módní charakteristiky stále velmi sympatická. Ohledně kresby a ladění příběhu, vše co jsem vytýkal nebo naopak chválil u předchozího dílu, platí i zde. Emancipované ženy se zde opět rády svlékají a opět vystavují na odiv skvělá těla, možná ještě odvážněji než v předchozím díle. Přes všechen progresivismus je to příběhově opět podmanivé a zábavné. V závěru se objevuje silný star-trekovský motiv, kritika mezilidského a mezidruhového násilí a kritika kolonizačních snah. Poněkud levicové, nicméně při pohledu na autorův život je jeho alergie na tyranie pochopitelná a konzistentní. Ve všech ohledech to lze snadno přejít a příběh si užít. Těším se na další pokračování.“... celý text
— thorir

Aldebaran

„Sci-fi příběh z nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy se lidstvo prvně pokouší kolonizovat vzdálené světy. Je to fajn komiks a hodnocení odpovídá mému subjektivnímu zážitku, jakkoliv je zde vícero důvodů ke kritice. Příběh se odehrává na „vodní planetě“, na „oceánském světě“, planetě, kde podíl oceánů přesahuje 90%. Krátce po zahájení kolonizace je přerušena komunikace se Zemí, druhá kolonizační loď havaruje a další pokusy o kontakt jsou neúspěšné. Kolonisté jsou tak zcela odstřižení a odkázáni sami na sebe. Příběh se odvíjí po klasické linii odhalování tajemství neznámé planety a jejího tajemného ekosystém a zásadní anomálie. Paralelně běží další politická a kulturní linka boje proti ustavené vládní tyranii, boje za svobodu, demokracii a právo osobní volby. Protagonistou je mladý Mark, je to sice trochu blbec, ale je mu sedmnáct, to ho lehce omlouvá. Vedle něj je Kim, ta je vlastně taky dost otravná, avšak nadmíru schopná a nakonec velmi sympatická a je zřejmé, komu náleží autorovy sympatie. Příběh nenudí, charaktery hrdinů se vyvíjí a odhalování cizího světa postupuje a je fascinující. Kresba je asi největší bolístkou komiksu. Je jednoduchá, základní, možná naivní, výrazně barevná, jihoamerická – OK, autor je Brazilec – multikulturní – pro nedostatek lepší charakteristiky. V podstatě se mi vůbec nelíbili obličeje, na druhou stranu, ženy protagonistky se rády svlékají a všechny mají nadprůměrně skvělé tvary, tedy rozhodně pozitivní. Ladění příběhu je dost progresivní, myšleno liberálně progresivní. Jakkoliv to obvykle kritizuji, tady jsem to přešel, byť to poněkud nabourává sci-fi uvěřitelnost univerza. Ženy-protagonistky jsou velmi emancipované, odvážně bojují proti vládě gaunerů složené z vojenské junty a kleriků. Tváří v tvář pragmaticky ustaveným pravidlům za účelem přežití kolonie. Antagonisté jsou možná až příliš schematičtí, gauneři to však nepochybně jsou. Při takto nízkém počátečním množství kolonistů by však realita pravděpodobně byla velmi podobná té v příběhu. Drakonická pravidla by byla nutná, ústup demokratických principů velmi pravděpodobný a enormně přísná kontrola rizika příbuzenského křížení naprosto stěžejní pro zajištění přežití kolonie – no nic, vyloženě hard sci-fi to není. V každém případě mě to dost bavilo. Objevování vzdálených světů shledávám extrémně fascinující, navíc oceánská planeta, s nekonečně rozlehlými a stejně nekonečně hlubokými oceány je scifistův sen.“... celý text
— thorir

Betelgeuse

„Leo bere to kolonizování planet z úplně jiného konce než všichni ostatní. Anebo alespoň než většina ostatních. Aldebaran i Betelgeuse jsou silně zaměřené na prostředí. Možná by se tomu dalo říkat environmental sci-fi, ale to by to mohlo vyznít jako ekologická agitka, a ta to určitě není. Mimozemská fauna a flóra hraje v celém cyklu obrovskou, a možná i nejdůležitější roli, ale není to primárně o potřebě chránit mimozemskou přírodu nedotčenou. Je to spíše o poznávání a porozumění. O tom nechat se okouzlit něčím nový a neznámým. V tom je Leo mistr. Ale to není vše. Důležitou roli hraje i kontakt jinými inteligentními formami života. Leo mám ukazuje, že ne vše můžeme hodnotit jen podle našich omezených měřítek. Z anotace jsem měl pocit, že příběh Betelgeuse je jen dalším příběhem ze stejného Leoversa, který se příběhu Aldebaranu dotýká jen lehce. Opak je pravdou a já jsem rád, že jsem si před čtením Betelgeuse dal napřed opáčko Aldebaranu. Měl jsem taky strach, že když se na Betelgeuse opakuje scénář z Aldebaranu, tedy kolonisté, kteří ztratili kontakt se Zemí, že už nová kniha nebude tak originální. A opět jsem se naštěstí pletl. Ano, i zde jsou tendence vládnout malé kolonii tvrdou rukou a vše podřídit prospěchu společenství, ale to asi není překvapivé. To je téma staré jako fantastika sama. A navíc to není to nejdůležitější téma celé knihy. Hlavním tématem je otázka, zda má lidstvo právo kolonizovat planetu Betelgeuse-6. Lidstvo si totiž radou OSN odhlasovalo, že lidé mohou kolonizovat jen planety, kde nejsou tvorové s rozvinutou inteligencí, kteří používají nástroje a oheň. Splňuje ale Betelgeuse-6 tuto podmínku? Co jsou záhadní Jumové vlastně zač? Kniha Betelgeuse pěkně rozvíjí záhadu kolem Mantisy z Aldebaranu. Opět se zde setkáme s většinou postav z Aldebaranu a Kim je zde hlavní protagonistkou. V Betelgeuse je mnohem více sci-fi prvků, než bylo v Aldebaranu. Je zde více cestování vesmírem a celkově více sci-fi techniky. Vyprávění příběhu příjemně graduje a konec se ubírá docela nečekanou cestou. Takže s příběhem jsem spokojený. Jasně, jsou zde určité prvky, které se mi až tak nelíbí, anebo se mi zdají divné, či naivní, ale to jsou nepodstatné detaily. Kresba v Aldebaranu mi z počátku přišla trošku nepatřičná pro sci-fi. Nevadila mi, ale působila na mě jako klubácké dobrodružství v časopise ABC. Později si to ale sedlo a v Betelgeuse už to bylo od začátku v pohodě. Technika je technicky střízlivá, fauna a flóra fascinující a ženy Leo nešetří s nahotou, což se mi líbí. Doufám, že Crew brzy vydá pokračování, protože jsem zvědavý, kam se celý příběh bude ubírat.“... celý text
— Norri

Betelgeuse

„Pokud se vám líbil Aldebaran, bude se vám líbit i Betelgeuse. Bylo to opět krásné! Skvělý zážitek.“
— Yukon

Přejít na knížky autora