1. Domů
2. Autoři
3. Friedrich Dürrenmatt
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 33
• Bazar 18
• Životopis
• Citáty 14
• Diskuze 1

Populární knihy

/ všech 33 knih

Nové komentáře u knih Friedrich Dürrenmatt

Romulus Veliký

„Aneb nehistorická hra o čtyřech dějstvích. Dürrenmatovo divadelní hra z období raného tvůrčího období – drama s nádechem grotesky, pojednávající o pádu Západořímské říše roku 476. Romulus Augustus je poslední císař Západořímské říše, čelící čím dál většímu ohrožení svého rozpadajícícho se impéria ze strany Germánů. Množícím se zprávám o porážkách a kapitulacích římských vojsk a postupu nepřítele však čelí velmi paradoxně se stoickým klidem a svůj čas tráví nečinností a odpočinkem na svém venkovském sídle, kde se věnuje chovu slepic, které pojmenoval jmény předešlých římských císařů a barbarských vojevůdců. Tato nečinnost je ovšem mnoha jeho poddanými i vlastní ženou a dcerou vnímána jako morálně zavrženíhodná a defétistická a Romulův zdánlivý klid je vnímán jako zrada Říma. Tuto myšlenku poprvé vyřkne Aemilianus, snoubenec Romulovy dcery, kterému se podaří uniknout z Germánského zajetí. Záchranu říše nabízí jistý bohatý kupec Caesar Rupf, který jakožto Germán usazený v Římě požaduje sňatek s Romulovou dcerou Reo. Rea i její snoubenec, mučením a strádáním zlomený Aemilianus se sňatkem souhlasí, celá záležitost ovšem naráží na Romulův odpor. Situace graduje – Romulova žena a císařský dvůr zahynou při plavbě na Sicílii, kde hledají útočiště pro vybudování nového zázemí pro konsolidaci říše. Romulus sám je nucen čelit pokusu o atentát, zosnovaný nešťastným Aemilianem, jeho antipodem a proponentem záchrany Říma za každou cenu. V závěrečné, paradoxně vypointované scéně, se střetává Romulus s Odoakarem, vojevůdcem Germánů vtrhnuvších do Říma a předává mu svoji moc s tím, že konstatuje své i Odoakerovo historické selhání a jejich tragiku, kterou jim jednou přiřkne historie... Formou dramatické grotesky je ústředním motivem díla humanismus a schopnost Romula vidět (a soudit) svět bez patosu a zaslepenosti. Jeho zdánlivé bláznovství, pasivita a stoicismus jsou postojem člověka, který vnímá neodvratitelnou zkázu jako skutečnost a jistou odpověď na principy, na kterých byla vybudována dřívější sláva a velikost Říma. Při konfrontaci s Aeimiliánem, při jeho pokusu o atentát na Romula, Romulus kontruje: „Říši jsem nezradil já, Řím se zradil sám. Znal pravdu a zvolil násilí, znal lidskost, ale zvolil tyranii. Dvojnásob se ponížil: před sebou samým a před národy, které si podrobil“. Romulus dokáže pochopit a vnímat postoje Aeimiliána, své ženy i dcery, a všech těch, kteří se za každou cenu snaží zachránit říši před zkázou, je však přesvědčený, že není dále možno udržovat daný stav věcí, který těžil především z podrobování cizích národů a jejich vykořisťování, v zaslepené nadřazenosti římských patriciů a v morálním úpadku celé společnosti. Toto je výsostně humanistický postoj a způsob jednání, tváří v tvář možné osobní tragédii i možnosti smrti, v tom je možno spatřovat Romulovu velikost. Stejný postoj uplatňuje Romulus i vůči Odoakerovi, který se mu paradoxně chce podrobit a zachovat status quo tím, že by jej ponechal v úřadu a Germáni by se asimilovali do římské společnosti. Toto Romulus, stejně jako i předešlé nabídky na „spásu“ Říma odmítá: „Já jsem zničil Řím, protože jsem se bál jeho minulosti, tys odsoudil Germánii, protože ses zhrozil její budoucnosti. Nad tím, co bylo a co bude, moc nemáme. Máme moc pouze nad přítomností na kterou jsme nemysleli a na které jsme oba ztroskotali“. To vše zapadá do autorova rejstříku a jeho tvůrčí metody, blízké brechtovské poetice, epickému divadlu a modelovému drama. Výrazný motiv je kritický postoj k světu a nevíra k jeho nápravě, v jejichž intencích jedná Romulus, užívání prvků grotesky a jejího mísení s dramatickou formou. Pro mě jde o působivý, velmi stimulující a zdaleka ne poslední exkurz do Dürrenmattovy tvorby.“... celý text
— tomas6658

---

Návštěva staré dámy

„Fantastická divadelná hra, úplne ma pohltila.“
— helmiczka

---

Slib

„Slib, který je tak na jeden večer, nebo jedno krátké dopoledne a máte hotovo - přečteno. Neboť od této útlé knížky se nedá jednoduše odtrhnout... To myslím zcela vážně. Friedrich Dürrenmatt velice poutavě, až mrazivě své hry, knihy psát uměl. Tahle krátká novelka je toho jasným důkazem. Příběh stárnoucího, leč neúnavně odhodlaného komisaře dodržet daný slib a najít vraha, je jednoznačně brilantní. Pomalu, ale jistě skládá střípky důkazů, jak kousky mozaiky, někdy i za pomoci náhody... do jednoho celku, aby tím ospravedlnil smrt neprávem obviněného..., zároveň tak dosáhl i cíle svého. Ač se Slib nese v chuti čokoládově sladkých lanýžů..., tak přesto přese všechno je velice hořký, až tíživě dusivý... Knížku k předčtení doporučuji.“... celý text
— Leona333

---

---

Justice

„Tak se mi náhodně na čtení sešla za sebou Justice a Krvavý román od Váchala, přestože Durrenmatt do svých děl dává nějaký filozoficko psychologický přesah, tak musím říct, že zápletka Justice je jak z Krvavého románu - ten chaos a postavy a jejich jednání a propojení a důvody a ta trpaslice a závěrečný příběh Heleny, no prostě jak linka táhnoucí se Váchalovou brakovou parodií. Jsou i lepší jeho díla, ale pořád dobé.“... celý text
— bohdy_s

---

Návštěva staré dámy

„Vtipná tragédie. Autorovi se podařilo zajímavě podat diskutabilní morální dilema. Na pár stránkách dokázal předestřít vícero situací, nad kterými je třeba se vážně zamyslet. A ještě jsem se zasmála.“... celý text
— Marketti