Adolf Branald

česká, 1910 - 2008

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Série
• Životopis
• Část díla
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 51 knih

Nové komentáře u autorových knih

Severní nádraží

„Mam rád vlaky. Mam rád starý lokomotivy. Dokonce mam rád i nádraží a železnici všeobecně, i když nejsem žádnej šotouš. Zajímam se i o 2. sv. válku a načteno a nakoukáno o ní mam dost. Ale tuto byla tak brutální nuda a doteď mi neni jasný, jak se dá takhle skvělý téma takhle zazdít. Čet jsem jiný knížky, odehrávající se v protektorátu, chápu, že kupříkladu atentát na Heydricha je asi akčnější téma, tady je obsažena doba od začátku protektorátu až do konce války. Ale proboha, je to odboj, to mi neřikejte, že to nemůže bejt trošku akčnější a zábavný (pro čtenáře). Další co mi úplně odrovnalo, je počet postav. Naprosto šílený. Chápu, že na železnici před 80 lety pracovalo asi tak 10x víc lidí než dnes, páč prostě byli třeba. Ale co neni třeba, je každýho jmenovat. Proč proboha. Pár hlavních postav a mělo by to spád. Další co mi dostávalo, kdo tam tomu vlastně šéfoval, páč hlavní náckové se tam střídali jak na běžícim páse, na jednej straně je tam nějakej Rähmke, nebo jak se jmenoval a na další straně už to má za sebou a to prosim pěkně zařval někde na druhym konci Evropy. To všechno bez jedinýho odstavce. Člověk, kterej nezná data 2.sv, aspoň nějak přibližně, ten z toho bude úplně v prdeli a ztratí se v ději do padesátý strany. O odbornejch ajznboňáckejch termínech, ještě ke všemu 80 let starejch ani nemluvě. To nemůže znát nikdo. Leda železniční historik, půlka těch povolání už prostě neexistuje a věci s tim spojený jsou už historie (tady to ale neni chyba autora, vzhledem k roku vydání, jenom chci říct, že dnešní čtenář bude ztracen). Nevim no, ono by to asi nebylo špatný, číst to před 50 lety, ale tady je na místě říct, že knížce prostě ujel vlak. A to si troufam říct, že čtu i dost starý knížky, mnohdy starší než tohle a psaný i tehdejšim jazykem a je to v pohodě, ale tady se prostě někde stala chyba a je mi to líto, ale nemůžu to hodnotit líp.“... celý text
— Hotovson

---

Dědeček automobil

„Jak je sakra možný, že já tuhle knížku nejspíš nikdy nečetl, když ji mám doma nejmíň 35 let v jejím vydání z r. 1986?!? Letos se mi náramně hodí do 4. bodu Výzvy - Dosud nepřečtená kniha z vlastní knihovny. Ačkoliv je to knížka vlastně pro děti, i já jsem ji zhltnul jak malinu. O to větší bylo možná i mé překvapení, když jsem zjistil, že je to vlastně celkem věrohodně zpracovaná (tedy v těch základních bodech a historických faktech) historie počátků firmy Laurin & Klement, resp. dnešní Škody. Defiluje tu celá řada jmen, které mi rozhodně nejsou neznámá, a možná že jsem si ji užil o to víc, než bych si ji užil coby malý kluk, kdy mi taková jména jako Toman, Vondřich, Podsedníček, Kolovrat (i když je to správně Kolowrat), stejně jako různé značky a typy historických vozidel zase tolik neříkaly. Adolf Branald tu zcela bravurně vystihl atmosféru počátku 20. století, kdy se průkopníci motorismu dostávali od jízdních kol přes motocykly k samohybům na čtyřech kolech, s větrem ve vlasech zdolávali stále nové a nové rychlostní rekordy, takoví jezdci jako třeba právě "cestující kovář" Vondřich se účastnili prvních závodů, ze kterých se vraceli (pokud se tedy vrátili, to také nebylo úplně samozřejmé) bohatší o nové zkušenosti, poznatky, co a jak na svých strojích vylepšit. I díky těmto průkopníkům se automobil a automobilismus jako celek dostal tam kde je dneska, i když tedy dnešní výhledy do budoucna směřují někam trochu jinam, ale to je jiná kapitola, to sem nepatří. Nádherná knížka s nádhernými ilustracemi Kamila Lhotáka, které tam prostě sednou jak p***l na hrnec. Teď mi vlastně dochází, že už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy četl nějakou takhle "klasicky" ilustrovanou knížku, dneska už se to moc nevidí. Jen nějak úplně nevím, jestli by to nebylo snad i trochu lepší bez těch posledních dvou kapitol, které mi přišly tak trochu "budovatelské" nebo do knihy trochu násilně naroubované. No ale dejme tomu, kvůli tomu všemu, co je před nimi, hodnocení snižovat nebudu.“... celý text
— mira.l

---

Severní nádraží / Lazaretní vlak

„Líbí se mi, jak se autorovi podařilo, tak dynamický námět, jako je železnice, vměstnat do prostoru jednoho nádraží, aniž by (až na pár okamžiků) vzal čtenáře za celou dobu obou románů někam jinam. Při pohledu z dálky to působí skoro až staticky. Ale zdání klame. Jde o naprosto živoucí a neotřele rozpohybovaný obraz, jehož pohyb tu navíc supluje i roli hlavního hrdiny, všichni ostatní tu nejsou pro sebe, ale pro něj, a je mu podřízeno naprosto vše, dokonce i komfort čtenáře. Ten je od samého začátku zahrnutý obrovským množstvím až plasticky působících postav, u nichž jsou upozaděny charakterové vlastnosti, neřeší se moc, co si myslí, co cítí (v tom množství to ani jinak nejde), jako spíše to, co umí, co přináší do soukolí fungování celku, jimž je Smíchovské nádraží. Od popeláře přes servírku v restauraci až po posunovače, strojvůdce a samozřejmě přednostu, který vše řídí. Každá profese tu má minimálně jednoho zástupce a ti všichni tvoří atmosféru, ze které dýchá vůně páry, oleje, zašpiníte si v ní ruce od uhlí, unavíte nohy neustálými pochůzkami podél hlavních i odstavných kolejí, po skladech, dopravních kancelářích, pokladnách, historickou dvoranou s klenutým stropem. Zasazení děje do 2. světové války pak otevírá prostor pro poukázání na hrdinný odboj železničářů, ale také k postupné proměně onoho pohybu, jako kdyby jste stáli nad modelovou železnicí, po které projede nejprve vlak s lidmi na víkendový výlet, aby jej následně vystřídal vlak vezoucí vojáky a zbraně na frontu a nakonec smutně se táhnoucí dobytčáky s vězni do koncentračních táborů a lazaretní vlaky. Obě knihy jsem měl několik let zapadlé na seznamu „chci si přečíst“, díky Návodu k použití železnice od Jaroslava Rudiše (jenž je zmiňuje), na ně konečně došlo a byl to zážitek.“... celý text
— Mijagi

---

---

Převleky mého města

„Kniha popisuje vznik pražské čtvrti Spořilov. Sám autor svoji rodinu a nové sousedy popisuje jako novodobé kolonizátory. Popisuje kráčející historii 20 století . Byť pražská čtvrt, mohlo by to být jakékoliv české městečko. Na Spořilově jsem shodou okolností pracoval jako zahradník. A tak jsem měl možnost poznat pár lidí o kterých popisuje kniha. Přesně jak píše Dáda, občanům Spořilova by jistě měla co říct.“... celý text
— Blíženec

---

Dědeček automobil

„Před nedávnem jsem navštívila Národní technické muzeum v Praze a znovu jsem žasla nad lidskou vynalézavostí a umem. Také nad lidskou zarputilostí, touhou po dobrodružství a snění. Bez toho všeho, by se lidstvo nikam moc nepohnulo... ; ) A o tom je i tahle knížka. Krásný, zděděný Dědeček automobil, který mi je velice milou vzpomínkou na dětství.“... celý text
— Leona333

Žánry autora

Detektivky, krimi Divadelní hry Dobrodružné Povídky Romány Válečné

Štítky z knih

druhá světová válka (1939–1945) Praha malířství vraždy lékařské prostředí vlaky povídky detektivní a krimi romány životopisy, biografie humor

Branald je 8x v oblíbených.