raisen komentáře u knih

Člověk tuto knihu může číst pořád dokola a stejně ho z ní bude mrazit. Už jen jak začíná.. Cvičení podle obrazovky, která je neustále sleduje, upravování novin - děsivé, jak snadno se dají lidé oklamat. (Kolikrát denně jsme tomuto asi my vystaveni.) Ano, v nevědomosti je síla. A vždy mi naženou hrůzu ty děti, které udávají své rodiče. To je tak absurdní a přitom reálné, jak lze dítě převychovat k obrazu svému.

Z této knihy mám po přečtení vždy tak nehoráznou "depku". A budu se opičit po uživateli Rockwood, protože použil citaci, kterou jsem pracně hledala a nenašla, ale která mě osobně z celé knihy dostala nejvíce, kterou jsem musela číst pořád dokola. Tedy:

"Dvanáct rozčilených hlasů na sebe křičelo, a všechny si byly podobné. Teď už nebylo pochyb o tom, že s tvářemi prasat se něco stalo. Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasat na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti."

Též nejsem velký milovník básní, ač leckteré nám toho o životě řeknou více několika verši než kniha o tisíce stránkách. Básně od pana Bezruče se mi četly dobře, opět to byla jedna z "povinných" knih, o kterých mohu říct, že jsem je ráda četla (a není to kvůli tomu, že jsou krátké). Jednoduše a hlavně srozumitelně napsáno, krása.

Ač vůbec nejsem na červenou knihovnu, srdceryvné, láskyplné příběhy, tak tato kniha mě mile překvapila. Okouzlila mě doba, ve které se děj odehrával, lehký smysl pro humor paní Austen a hlavně po dočtení jsem měla takový ten pocit, že "na světě může být i hezky".

Vždyť jen plnili rozkazy, jak nejlépe mohli.. Tohle si mohu kolikrát chci říkat, ale stejně asi nikdy nepochopím, jak je někdo něčeho takového schopný. Ale aspoň mi tato kniha dala námět na přemýšlení o tom, jak se k tomu stavěla "ta druhá barikáda". I když jsem si v průběhu čtení stále říkala, že tohle a tohle přece neudělá, ač jsem věděla, že udělá.

Jedno z mála děl, u kterého člověk nepřijde, že drží v ruce knihu, která má přes tisíc stránek. Hlavně dvě věci mě na této knize přitahují. Šedesátá léta v Americe a zlo, o kterém sice nic nevíme, ale o to více než může děsit.

Parádní atmosféra - rodinka je sama v hotelu, v zimě, občas nějaký ten prapodivný skřípot, hlasy, na zdi napsané drom, čtenář jen a čte a čte a naprosto se nechává pohltit příběhem. Co víc si od knihy přát..

Toto dílo patří k mému nejvyššímu TOP. Příběh pana K. navodí čtenáři, pro mne krásnou, depresivní atmosféru. Mám moc ráda absurdno, nemožné situace, i když některé nemožné nejsou až tak nemožné, takže tato kniha a styl, jakým je psaná, mi dokonale sedly. Po dočtení jsem jen přemýšlela a přemýšlela. A část o čekání na soud na půdě, nebo kde to přesně bylo, je dokonalá. Kolikrát jsem takto seděla ve škole na půdě (učitelé tam měli svá doupata), čekala a měla jsem takový stísnění pocit při vzpomínce na Proces.

Tak mě tato kniha mile překvapila. Propojení s antickou mytologií mi nikterak nevadilo, naopak potěšilo. Příjemné počtení.

Také to byla moje první kniha od pana Irvinga. Setkání dopadlo dobře a tohoto spisovatele jsem hned zařadila mezi mé oblíbené. On se zabývá tématy, které mě samotnou oslovují. Chvílemi jsem se musela smát a chvílemi jsem skoro brečela. Vynikající.

Tuhle knihu jsem četla v dětství. Vím, že mě nijak nenadchla a po chvíli ji odložila. _Naštěstí_ jsem se k ní vrátila o pár let později a udělala jsem dobře. Mám ráda absurdno, divné a nemožné situace a když se tohle spojí s protiválečnou tématikou, tak z toho vznikne vynikající dílo. Člověk se nasměje, ale zároveň je mu z toho i smutno, bezmocně. Pro ty, kdo nedočetli: Dejte tomu ještě šanci.

Hodně lidí říká, že je tato kniha nudná, nic se tam neděje, jen vlastně konec je fajn. Mně se zaujala, docela jsem se sžila s hlavním postavou, s představou té doby, toho hnusného luxusu, povrchnosti a odcizení. Měla jsem z této knihy melancholický pocit.

Paráda!!! Kolovrat patří mezi mé nejoblíbenější básně z této sbírky.

Jedna z mála knih, kterou jsem v dětství četla pořád a pořád dokola. A to já knihy moc nečtu víckrát. I když je fakt, že toto dílo jsem četla naposledy právě v mém dětství, jinak jsem se k němu zatím nevrátila. Pamatuji si, že jsem obdivovala, jak si Robinson dokázal sám vše zařídit, postavit, získat - pro mě byl super hrdina!

Pan James Clavell zpracovává téma, které mi je blízké, o kterém ráda čtu. Příběh byl napínavý, zajímavý a hlavně zvláštní. Člověk by nevěřil, co vše se může dít v zajateckém táboře. Pamatuji si, že po dočtení mi bylo smutno, že příběh končí. A hlavně ten příběh vůbec nepopisuje druhou světovou válku jako celek ale jako příběh jednotlivých osob. Tuto knihu doporučuji.

Pamatuji si na ono noc, kdy jsem tuhle knihu dočítala. Zbývalo mi kolem stovky stránek dokonce a já se nemohla odtrhnout. Paradoxně si už moc nepamatuji konec, ale co si pamatuji docela živě, je ta atmosféra, kterou jsem při čtení cítila. Tajemný dům, tajemné postavy a pan Heathcliff (snad se tak jmenuje!) byl můj vzor po docela dlouho dobu. Jak já ho obdivovala pro tu jeho nenávist a nedůvěřivost k lidem! A ten nádherný popis! Jak prostředí, tak postav. To je moje!

Zajímavé. Tuto knihu jsem četla až PO Šifra mistra Leonarda a Andělé a démoni, leč si z ní nepamatuji skoro nic, na rozdíl od těch dvou . Jen pocit, že mě bavila více než předchozí, to hlavně díky prostředí, ve kterém se děj odehrával. Možná si ji někdy ještě přečtu, ale je fakt, že já se moc ke knihám nevracím, takže to vidím docela bledě.

Chudák pes, který se jen nakazil vzteklinou, trochu více slintal a o ještě o trochu více honil králíčky po poli. A pan King z toho udělá horor, u něhož se člověk klepe, jestli to ti lidé přežijí nebo ne. Super čtení!

Chudák holka, no. Aspoň jim to pořádně nandala, hehe. Na to, že to je prvotina pana Kinga, se kniha povedla. Parádní počtení.

Krásná kniha. Samozřejmě když jsem byla menší, tak mě tolik neuchvátila, ale naštěstí jsem se k ní sama později vrátila a jsem za to ráda. Určitě se k ní ještě někdy vrátím.