Svět podle Garpa

Svět podle Garpa

Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuál...celý text

Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuálně podezřelá, kterým se rázem proslaví, a stane se vůdčí autorkou ženského hnutí. Garp zase napíše povídku, aby se mohl oženit s Helenou, ochotnou vzít si jedině spisovatele… Garp ale není výrazný spisovatel a ve své poněkud afektované tvorbě se vypořádává po svém s nejosobnějšími, stále bolestnějšími prožitky, jež jakoby přímo zhmotňovaly děsivé představy, které ho coby starostlivého manžela a otce pronásledují. Proslaví se až svým bulvárním románem Svět podle Bensenhavera, role veřejné osoby ho však zaskočí opět nepřipraveného. Přestože je Irvingův groteskní román plný komických situací, dotýká se citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace – otázky individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/10_/1053/svet-podle-garpa-1053.jpg 4.32002
Originální název:

The World According to Garp (1978)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (209)

Přidat komentář
ufounek173
18. února

Výborná knížka.

intelektuálka
12. února

Tak tohle není můj šálek kávy. Dočetla jsem ale nic moc mi neřekla.

abicka
07. února

Nepřišla jsem ji na chuť. Dočetla, nerada odkládám nedotčené, ale přetrpěla.

Hadrák
07. únoraodpad!

Dvakrát jsem začal číst, ani jednou to nevyšlo. Strašná kniha.

chamyl
05. února

Přetrpěl jsem to. Doslova. Pět set stran nudy nebo geniality, která mě ovšem minula. Slovy klasika se u mne střídaly fáze očekávání a fáze zklamání. Tedy přesněji: po skvělých Pravidlech moštárny, knize napsané hlavou a srdcem, fáze nezměrného očekávání s fázemi naprostého zklamání nad řádky, které Irving psal zřejmě – s prominutím – penisem.
Alegorie, vtip, nadsázka, výsměch společnosti… Mluvíme stále o Světě podle Garpa? Já jsem četl absurdní pojednání o lidech, z nichž prakticky nikdo není „technicky“ v pořádku – ať už tím míníme stránku fyzickou, psychickou, sexuální či vlastního osudu. V tom má zřejmě být originalita tohoto díla, pro mne však neuchopitelná a samoúčelná. Snad všechny zásadní události a jejich vývoj souvisí s „volačem ve volaču“, případně s „volačem“ v ruce, v ústech nebo alespoň ve vzdouvajících se trenýrkách. Sexualita je bezpochyby velkou součástí našeho života a to i u lidí, kteří ji striktně popírají, ale takto násilně vystavět téměř všechny osudy jako pouhé důsledky chlípnosti či jejího odmítání, mi prostě přišlo zoufalé a podbízivě laciné. Věřím, že v 70. letech minulého století sklízela kniha plusové body za určitý průlom do ještě vcelku intimních zón lidského soukromí, ale že by to hned proto mělo být mimořádné a nadčasové dílo?
Ne, já jsem tuhle autorovu hru nedokázal přijmout a tak v Garpa nevěřím. Dávám 2* za několik spíše náznakem zajímavých či úsměvných momentů a s ohledem na „moštárnu“ i sentiment k autorovi, ale ke čtení knihu doporučit nemohu.

fruitbueno
23. ledna

Bez mučení přiznávám, že mě Irvingův text potrápil a nemít na zřeteli čtenářskou výzvu, knihu odložím, nedočtu a nikdy se k ní nevrátím. Neříkám, že je formálně kniha špatná, styl, věty i dialogy se daly strávit. Jenže problém nastává v tom, jak přistoupit k celku - co tím chtěl autor říct? Kam míří? Co si mám z knížky odnést kromě pocitu masivní ztráty času a nervů? Na druhou stranu, možná mi něco doopravdy uniklo, špatně jsem četla mezi řádky (ačkoli mi to běžně jde) a s knihou jsem se prostě a jednoduše minula. Za jedinou doopravdy povedenou pasáž považuji úplný úvod knihy, příběh Jenny. Pak už to bylo utrpení, křeč a bolestné vyhlížení konce.

MarVo86
10. ledna

Tak tohle je vážně zvláštní smysl pro humor!Možná proto mě to tak bavilo :) Tragické osudy hlavních postav jsou popsány s takovou dávkou cynismu,že nad tim zůstává rozum stát....

St.Evelin
29.12.2016

Kniha je zajímavá. POprvé jsem ji četla co by puberťák a tak nějak nevěděla, co si o ní myslet, obzvláště o způsobu početí malého Garpa. O pár let později jsem knihu zlhtla během pár dní a stala se mou oblíbenou!

denib
29.12.2016

Podle mě výborná knížka, kterou jsem četla už několikrát. Tak nějak mě uklidňuje, že nikdo normální není normální :-) Připadá mi to pochmurné i humorné zároveň - osudy postav jsou drsné, ale rozhodně jsem u čtení nebyla smutná. Nějak se mi nedaří to vystihnout, takže jen opakuji: výborná knížka.

JitrniPoutnik
27.12.2016

Při pokusech knihu odložit mě vždycky znovu lapila a nedovolila nedočíst ji. Ten život co žije hlavní hrdina a jeho matka, hrozně se podobá tomu "normálnímu", co žijeme....

ch.p.korb
08.12.2016

Zklamani po Pravidlech moštarny jsem čekal vic.

haki34
19.11.2016

Horkosmutny pribeh.. Moje prvni knizka od Irvinga, ktera me namotala na dalsi...typicky Irving (sex, zapas, sex, psani romanu, nejaka ta atypie a uchylka,smrt ...)

ivca001
10.11.2016

Myslela jsem že tak známé jméno autora bude zárukou skvělé četby- bohužel jsem se spletla. Příběh o někom kdo se prohlašuje za spisovatele, ale vlastně nikdy nic pořádného nenapsal se mi tak nezamlouval, že jsem ji skoro odložila. Nejenže mě nezaujal ani samotný příběh, ale nezaujali mě ani Garpovy romány. Navíc mě rozčilovalo, že autor byl schopný popsat 3 strany o tom co se dá najít v telefoním seznamu a důležité milníky Garpova života zvládl shrnout jednou větou.

JustWomen
17.10.2016

Moje druhá kniha od Irvinga ... hlavní postavy jsou nesympatické, všichni jsou spisovatelé, prostitutky jsou staré a sex podivný ... začíná se mi to líbit, a to hodně.

sarka-destiny
25.09.2016

Jedna z mých oblíbených knih. Absolutně nic není přímočaré, nic není průhledné, nic není předvídatelné. Např. zplození Garpa bych nevymyslela ani v nejdivočejším snu. Nebo "rozlučku" Garpovy manželky s jejím milencem...

Janca007
21.09.2016

Zvláštní příběh. Trochu hůř se mi četla, ale nevzdala jsem se a jsem za to ráda. Bylo se nad čím zamyslet.

Luvák
15.09.2016

Skvělost. Téma feminismu zpracované ve fikci dle mého názoru nejlépe.

Pralev
10.09.2016

Můj druhý Irving a opět velmi zvláštní a zvláštně psaná kniha. Přestože jsem si ji užil od první do poslední stránky, asi bych ji nedokázal doporučovat dál. Věřím, že spoustě lidem by se vůbec nelíbila. Irving se opět dotýká "kontroverzních" témat, kterým tentokrát dominují nevěra a feminismus. Mně se však z celé knihy paradoxně nejvíc líbily Garpovy povídky (zvlášť Svět podle Bensenhavera).

Scathia
24.08.2016

Skvělé čtení. Garp a jeho rozhodování, ačkoliv ne vždy jsem s ním souhlasila, mi byl vlastně sympatický, nebo jsem to alespoň akceptovala bez nepříjemných pocitů. Některé smrti byly jako rána z čistého nebe, nemohla jsem se z nich vzpamatovat. Ke konci knihy, když jsem už cítila, že i Garpovi dochází čas, očekávala jsem to na každé stránce, autor ale šikovně prodlužoval moje napětí. Na jednu stranu jsem se odmítala s Garpem rozloučit, na druhou stranu jsem byla neskutečně zvědavá, jak skončí. Zvláštní paradox... z knihy asi nezapomenu myšlenku, že nikdo nevíme, jestli je život po životě, rozhodně ale existuje život po Garpovi. Doporučuju

sarkavok
24.08.2016

Moc se mi to líbilo.

sarhema
02.08.2016

Kniha mě naprosto uchvátila. Od poloviny knížky jsem si přála, aby snad vůbec neskončila.

DarkFireflies
24.07.2016

První polovinu knihy jsem si přála, aby byla kniha kratší, protože se mě vůbec nedotýkala.
Druhou polovinu knihy jsem si přála, aby byla mnohem, mnohem delší. Postavy se mi dostaly pod kůži a konec ve mně zanechal emocionální chaos.

O tom, že je Irving Pan Spisovatel už mě nikdo přesvědčovat nemusel, protože jeho Pravidla moštárny ve mně zanechala stopu. Po Garpovi už můžu jenom poznamenat, že jeho nápady jsou sice často absurdní až morbidní, ale v jeho podání se stávají geniálními.

BlaFre
21.07.2016

Ze začátku jsem se knihou prokousávala násilím. Po více než první stovce už mne kniha dostala a čím dál tím víc jsem se vžívala do příběhu. Nečekané zápletky a příběhy v příběhu mě dostaly tak, že jsem knihu nakonec dočetla a odložila do sekce "Ráda si ji přečtu znova".

zirza
27.06.2016

Poprvé jsem knihu otevřel po maturitě a skončil na 70. stránce...před měsícem, tedy po 7 letech jsem ji otevřel znovu s tím, že ji prostě dám...ale nedal. Přečtených 210 stránek považuji ze heroický výkon, protože ani jedna z těch stránek mě prostě nebavila... snad se za pár let dostanu dál, teda pokud ji dám šanci.

martinka_d
16.06.2016

Jenny Fieldsová napsala : žena je buď něčí manželkou, nebo kurvou...
jako jedna z mnoha mně tato věta utkvěla v hlavě

Sparkling
20.05.2016

I když se mi do některé knihy vyloženě nechce, často se mi stává, že jsem po přečtení nadšená a těší mě, že jsem nedala na své předchozí pocity. U této knihy jsem se bohužel nezmýlila. Od začátku mi nevyhovoval ani styl psaní, ani příběh, na straně 80 jsem už knihu málem definitivně odložila. Na(ne)štěstí ale téměř nikdy nedokážu knihu nedočíst, protože mám vždycky pocit, že bych tak mohla přijít o nějaký poklad, který si autor schovává až na dalších stránkách, nebo o nějaký dechberoucí závěr knihy, který by všechny předchozí strasti mnohonásobně převážil.
Bohužel u Garpa se mi počáteční obavy vyplnily, dokonce mě překvapilo, jak moc se mi kniha nelíbila. Zaprvé se mi kniha zdála naprosto nereálná, a to ne tím příjemným, jemně fantasy stylem, který by mi otevřel úplně nové světy a zážitky, ale tak, že se mi zdálo, že autor by bez nekonečného množství zvratů nedokázal čtenáře zaujmout, nebo možná dokázal, ale sám se příliš děsil nedostatečnosti vlastního psaní, a proto na každou druhou stránku nastrkal několik autonehod, znásilnění, zmrzačení a k tomu spoustu krve. A sexu. Což mi nevadí, ale že by to pro mě byla známka dobré knihy, to se taky říct nedá. Styl psaní je na můj vkus až moc vyprávěcí, žádné dvojsmysly, hraní se slovy či vybroušené věty hodné obdivu. Ale to je jen a pouze o mém vkusu, uvědomuju si to.
A aby mi Irving ukázal, že můj oblíbený spisovatel opravdu asi nebude, připravil mi překvapení v podobě závěru knihy formou epilogu každé z postav, které knihu nějakým zázrakem přežily. Lacinější (a pro spisovatele jednodušší) formu ukončení knihy si neumím představit.
Jedna hvězdička je za těch pár mně milých postav, druhá za první kapitolu Garpovy knihy Svět podle Bensenhavera, která byla paradoxně nejlepší z celé knihy Svět podle Garpa.

Manyna
16.05.2016

Já už si budu asi navždy pamatovat, jak byl Garp počat :)) je to milé a příjemné čtení, vtipné i smutné, ale rozhodně nenudilo.

MayB2
28.04.2016

Skvost, který jsem objevila v lázeňské knihovně mezi Aloisem Jiráskem a Marií Majerovou. Můj první Irving, kterého jsem četla na doporučení kamarádky. Lázně byly to pravé místo, kde byl čas vše vnímat, přemýšlet a pak to celé přečíst ještě jednou, aby opravdu všechno do sebe zapadalo.

akdar72
05.04.2016

Opět drsná realita, byť oproti Rok vdovou či Pravidel moštárny, trochu více přitažené za vlasy.

K.M
01.03.2016

Četla jsem před lety, moc se mi tenkrát líbila- bylo o čem rozmýšlet!!