Svět podle Garpa

Svět podle Garpa

Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuál...celý text

Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuálně podezřelá, kterým se rázem proslaví, a stane se vůdčí autorkou ženského hnutí. Garp zase napíše povídku, aby se mohl oženit s Helenou, ochotnou vzít si jedině spisovatele… Garp ale není výrazný spisovatel a ve své poněkud afektované tvorbě se vypořádává po svém s nejosobnějšími, stále bolestnějšími prožitky, jež jakoby přímo zhmotňovaly děsivé představy, které ho coby starostlivého manžela a otce pronásledují. Proslaví se až svým bulvárním románem Svět podle Bensenhavera, role veřejné osoby ho však zaskočí opět nepřipraveného. Přestože je Irvingův groteskní román plný komických situací, dotýká se citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace – otázky individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/10_/1053/svet-podle-garpa-1053.jpg 4.41908
Originální název:

The World According to Garp

Žánr:
Literatura světová, Romány
Rok vydání: , 1. vydání originálu: 1978 ...více
Nahrávám...

Komentáře (198)

Přidat komentář
haki34
19. listopadu

Horkosmutny pribeh.. Moje prvni knizka od Irvinga, ktera me namotala na dalsi...typicky Irving (sex, zapas, sex, psani romanu, nejaka ta atypie a uchylka,smrt ...)

ivca001
10. listopadu

Myslela jsem že tak známé jméno autora bude zárukou skvělé četby- bohužel jsem se spletla. Příběh o někom kdo se prohlašuje za spisovatele, ale vlastně nikdy nic pořádného nenapsal se mi tak nezamlouval, že jsem ji skoro odložila. Nejenže mě nezaujal ani samotný příběh, ale nezaujali mě ani Garpovy romány. Navíc mě rozčilovalo, že autor byl schopný popsat 3 strany o tom co se dá najít v telefoním seznamu a důležité milníky Garpova života zvládl shrnout jednou větou.

JustWomen
17. října

Moje druhá kniha od Irvinga ... hlavní postavy jsou nesympatické, všichni jsou spisovatelé, prostitutky jsou staré a sex podivný ... začíná se mi to líbit, a to hodně.

sarka-destiny
25. září

Jedna z mých oblíbených knih. Absolutně nic není přímočaré, nic není průhledné, nic není předvídatelné. Např. zplození Garpa bych nevymyslela ani v nejdivočejším snu. Nebo "rozlučku" Garpovy manželky s jejím milencem...

Janca007
21. září

Zvláštní příběh. Trochu hůř se mi četla, ale nevzdala jsem se a jsem za to ráda. Bylo se nad čím zamyslet.

Luvák
15. září

Skvělost. Téma feminismu zpracované ve fikci dle mého názoru nejlépe.

Pralev
10. září

Můj druhý Irving a opět velmi zvláštní a zvláštně psaná kniha. Přestože jsem si ji užil od první do poslední stránky, asi bych ji nedokázal doporučovat dál. Věřím, že spoustě lidem by se vůbec nelíbila. Irving se opět dotýká "kontroverzních" témat, kterým tentokrát dominují nevěra a feminismus. Mně se však z celé knihy paradoxně nejvíc líbily Garpovy povídky (zvlášť Svět podle Bensenhavera).

Scathia
24. srpna

Skvělé čtení. Garp a jeho rozhodování, ačkoliv ne vždy jsem s ním souhlasila, mi byl vlastně sympatický, nebo jsem to alespoň akceptovala bez nepříjemných pocitů. Některé smrti byly jako rána z čistého nebe, nemohla jsem se z nich vzpamatovat. Ke konci knihy, když jsem už cítila, že i Garpovi dochází čas, očekávala jsem to na každé stránce, autor ale šikovně prodlužoval moje napětí. Na jednu stranu jsem se odmítala s Garpem rozloučit, na druhou stranu jsem byla neskutečně zvědavá, jak skončí. Zvláštní paradox... z knihy asi nezapomenu myšlenku, že nikdo nevíme, jestli je život po životě, rozhodně ale existuje život po Garpovi. Doporučuju

sarkavok
24. srpna

Moc se mi to líbilo.

sarhema
02. srpna

Kniha mě naprosto uchvátila. Od poloviny knížky jsem si přála, aby snad vůbec neskončila.

DarkFireflies
24. července

První polovinu knihy jsem si přála, aby byla kniha kratší, protože se mě vůbec nedotýkala.
Druhou polovinu knihy jsem si přála, aby byla mnohem, mnohem delší. Postavy se mi dostaly pod kůži a konec ve mně zanechal emocionální chaos.

O tom, že je Irving Pan Spisovatel už mě nikdo přesvědčovat nemusel, protože jeho Pravidla moštárny ve mně zanechala stopu. Po Garpovi už můžu jenom poznamenat, že jeho nápady jsou sice často absurdní až morbidní, ale v jeho podání se stávají geniálními.

BlaFre
21. července

Ze začátku jsem se knihou prokousávala násilím. Po více než první stovce už mne kniha dostala a čím dál tím víc jsem se vžívala do příběhu. Nečekané zápletky a příběhy v příběhu mě dostaly tak, že jsem knihu nakonec dočetla a odložila do sekce "Ráda si ji přečtu znova".

zirza
27. června

Poprvé jsem knihu otevřel po maturitě a skončil na 70. stránce...před měsícem, tedy po 7 letech jsem ji otevřel znovu s tím, že ji prostě dám...ale nedal. Přečtených 210 stránek považuji ze heroický výkon, protože ani jedna z těch stránek mě prostě nebavila... snad se za pár let dostanu dál, teda pokud ji dám šanci.

martinka_d
16. června

Jenny Fieldsová napsala : žena je buď něčí manželkou, nebo kurvou...
jako jedna z mnoha mně tato věta utkvěla v hlavě

Sparkling
20. května

I když se mi do některé knihy vyloženě nechce, často se mi stává, že jsem po přečtení nadšená a těší mě, že jsem nedala na své předchozí pocity. U této knihy jsem se bohužel nezmýlila. Od začátku mi nevyhovoval ani styl psaní, ani příběh, na straně 80 jsem už knihu málem definitivně odložila. Na(ne)štěstí ale téměř nikdy nedokážu knihu nedočíst, protože mám vždycky pocit, že bych tak mohla přijít o nějaký poklad, který si autor schovává až na dalších stránkách, nebo o nějaký dechberoucí závěr knihy, který by všechny předchozí strasti mnohonásobně převážil.
Bohužel u Garpa se mi počáteční obavy vyplnily, dokonce mě překvapilo, jak moc se mi kniha nelíbila. Zaprvé se mi kniha zdála naprosto nereálná, a to ne tím příjemným, jemně fantasy stylem, který by mi otevřel úplně nové světy a zážitky, ale tak, že se mi zdálo, že autor by bez nekonečného množství zvratů nedokázal čtenáře zaujmout, nebo možná dokázal, ale sám se příliš děsil nedostatečnosti vlastního psaní, a proto na každou druhou stránku nastrkal několik autonehod, znásilnění, zmrzačení a k tomu spoustu krve. A sexu. Což mi nevadí, ale že by to pro mě byla známka dobré knihy, to se taky říct nedá. Styl psaní je na můj vkus až moc vyprávěcí, žádné dvojsmysly, hraní se slovy či vybroušené věty hodné obdivu. Ale to je jen a pouze o mém vkusu, uvědomuju si to.
A aby mi Irving ukázal, že můj oblíbený spisovatel opravdu asi nebude, připravil mi překvapení v podobě závěru knihy formou epilogu každé z postav, které knihu nějakým zázrakem přežily. Lacinější (a pro spisovatele jednodušší) formu ukončení knihy si neumím představit.
Jedna hvězdička je za těch pár mně milých postav, druhá za první kapitolu Garpovy knihy Svět podle Bensenhavera, která byla paradoxně nejlepší z celé knihy Svět podle Garpa.

Manyna
16. května

Já už si budu asi navždy pamatovat, jak byl Garp počat :)) je to milé a příjemné čtení, vtipné i smutné, ale rozhodně nenudilo.

MayB2
28. dubna

Skvost, který jsem objevila v lázeňské knihovně mezi Aloisem Jiráskem a Marií Majerovou. Můj první Irving, kterého jsem četla na doporučení kamarádky. Lázně byly to pravé místo, kde byl čas vše vnímat, přemýšlet a pak to celé přečíst ještě jednou, aby opravdu všechno do sebe zapadalo.

akdar72
05. dubna

Opět drsná realita, byť oproti Rok vdovou či Pravidel moštárny, trochu více přitažené za vlasy.

K.M
01. března

Četla jsem před lety, moc se mi tenkrát líbila- bylo o čem rozmýšlet!!

Maitter
24. února

Už dlouho jsem nečetla do svítání.
Svět podle Garpa je úžasně klidná kniha. Nevím, co ji proslavilo, neviděla jsem film a nepotýkala jsem se nikdy se starostmi rodiče. Nemyslím si ale, že kdybych rodičem byla, ovlivnila by mě kniha výrazněji (ve smyslu cítění hrůzy a lítosti v jistých pasážích - jsem zvědavá, zda je film tím vyděračem, do kterého má předloha na míle daleko). „Viním“ zpracování, nepřipouštějící zbytečnou lítost, zdařile popisující všechny události jako nedílnou součást života. Pak „viním“ většinu protagonistů, že trpí tvrdohlavou svérázností nebo svéráznou tvrdohlavostí a že jsou nekonečně silnými charaktery, čemuž těžko odolávám. Těžko říct, koho mít raději a kdo je opravdovější.
V knize je humor, který mne přinutil smát se nahlas. To se mi dosud stalo jednou dvakrát. Paráda.
Mám trochu strach, že se v ní na druhou stranu úplně pletu a že mi uniklo něco důležitého, protože ve spoustě komentářů se objevují poznámky o její náročnosti. Četla se přitom plynule, s klidem; a klid jsem potřebovala.
Všechny příběhy jsou popsané umně a realisticky. Sloh se čte jedna báseň. Skládám díky panu překladateli Radoslavu Nenadálovi, jeho epilog jsem však nečetla; nemám ráda rozbory.
Pořád mi nedochází, co konkrétně Svět podle Garpa tak proslavilo. Získala jsem jej v knihovním výprodeji, s matnou vzpomínkou na zkazky o slávě Irvingově a s doporučením několika velkých čtenářů. Nic jsem o něm nevěděla a žádný potenciální Irvingův čtenář také nic vědět nepotřebuje. Snad kromě toho, že rozhodně stojí za přečtení.
K Jenny a Garpovi se zase vrátím. Jo... pro klid.

zanekzoltecu
18. února

Čet jsem před 30 járama. Je to fuška, velká kláda, dneska bych to nedal, ale stálo to za to.

hroubek
17. února

Irving se mi dostal opět pěkně pod kůži. Jeho knížky jsou sice složité, ale čtou se nádherně. Je to ten typ knížek, které i když Vás místy nudí, tak Vás o několik stránek dále totálně rozsekají a zaplaví hordou emocí. A takový je i Svět podle Garpa. Opět je tam toho dost ze samotného Irvinga, opět se opakují jisté aspekty vyprávění, postup jakým jsou nám představovány postavy nebo úžasná Irvingova schopnost prolínání několika příběhů zároveň. Některým příjde, že se samotný Irving opakuje, já tvrdím, že si zdokonaluje svůj styl(je trochu ironie tohle tvrdit, když jsem četl nejdříve novější knížky a teprve pak ty starší). Tak či tak, to nic nemění na tvrzení, že Svět podle Garpa je moc hezká knížka, která se mi dost líbila(Pravidla moštárny byly lepší). Má několik slabších momentů, docela nesympatické postavy, trochu nudnější prostředí. Ale ty emoce a zvláště poslední kapitola, která je fakt nádherně napsaná a působí jako správný syrový epilog, který je správně realistický jako všechno v knížce. Fikce ne fikce. Pokud se Vám od Irvinga líbila nějaká knížka, tak Vás Svět podle Garpa nezklame.

Deena_
03. února

Kniha mi dala zabrat..není to oddechové čtení hodně jsem se musela soustředit. Každopadně je to zajímavé čtení nikdy nevíte co bude na další stránce. Zařadím jí rozhodně mezi své oblíbené knihy a rozhodně sáhnu po dalších knihách Irvinga.

Iskvík
26. ledna

Geniální dílo, které je tak absurdní, až je reálné. Čím větší úsek Garpovy existence prožíváte, tím absurdnějšími se situace stávají. A také i tím tomu víc věříte. Podobných paradoxů a protikladů je celý Svět podle Garpa plný. Stejně jako jeho život. Z širšího úhlu se kniha jeví jako feministická a zároveň i jako antifeministická. Je velmi otevřená a vysmívá se všem fanatikům, jejichž ortodoxní myšlení dokáže měnit životy těch, co smýšlejí jinak. Jako v kterémkoliv jiném světě a možná proto nakonec vyznívá tak reálně. Irvingův jazyk je vulgárně milý a tak děj jemně plyne a nutí číst dál a dál.

Na začátku knihy jsem hledal nějaký záchytný bod. Něco, co mi tato kniha přinese do života, kromě oněch vtipných a absurdních situací. Garp vlastně není ani tak sympatickým hrdinou, ale i přes jeho sebestřednost (která netrvá věčně) s ním začnete soucítit. Jak prožíváte bytí jeho i všech ostatních kolem, cítíte melancholii, nostalgii, jak život utíká, jak se lidé mění. A čas se nezastaví. Pokud autor dokáže do díla vměstnat běh života bez patosu a sentimentu, nezaslouží si nic jiného než plné hodnocení. Je pravdou, že pár pasáží bylo nudnějších a zbytečně natahovaných. Ale možná to tak má být.

Jana_Z
06. ledna

Trochu přisprostlé, ale jako celek mě kniha naprosto uchvátila. Už přemýšlím, po které další knize od Irvinga mám sáhnout.

Janet11
14.11.2015

První kniha od Irvinga, po jejímž přečtení určitě sáhnu po další tvorbě. Místy komická, místy tragická až depresivní. Je dobře napsaná, příběh se pěkně odvíjí a celkově jsem se při čtení bavila.

callahanh
29.10.2015

Moderní klasika určitě zaslouží pozornost, je ale jasné, že na každého zapůsobí jinak. Ačkoli jsem dosud od Irvinga tolik knih nepřečetl, jeho styl kombinující situace tragické s těmi komickými, se mi líbí, protože vše je vždy vyvedeno do takového absurdna, že by se to klidně mohlo někdy někde stát. A ani Svět podle Garpa není výjimkou, od začátku je jasné, že tohle není úplně konvenční kniha a autor půjde trošku jinou cestou. Na to, jak velký rozsah zabírá, je poměrně čtivá, chvílemi strhující a nejlepší jsou na ní pasáže, kdy se střídá tragika s komikou a slévá se v jeden lehce bizarní celek. Dobré jsou i vložené povídky od "Garpa". Je fascinující, jak dokázal Irving popsat život jednoho průměrného spisovatele a vtipně i vážně, ale přitom velmi ctilivě odvyprávět ty nejzásadnější události, které ho potkaly. Chvíli jsem se usmíval, chvíli zase zamýšlel nad malicherností některých věcí a pomíjivostí života, a tak to má být. Jediné, co mi na románu vadí, je fakt, že Irving tu chtěl obsáhnout přece jen až moc věcí (kritiku různých hnutí, absurdnost jednání některých jedinců, zamyšlení nad úrovní literatury), což se mu úplně nepodařilo a některé působí tím pádem trošku prvoplánově a pak také to, že vlastně nevím, zda mi byl Garp sympatický. Pár dní po přečtení to nemůžu říct úplně jistě, nicméně "na pivo" bych s ním asi nešel, protože je na můj vkus až moc sebestředný. A je vlastně zvláštní, že román s hrdinou, který mi není jednoznačně sympatický, hodnotím tak vysoko. I to o Irvingově umění leccos svědčí. 80%

Kirach
17.10.2015

Moje prvni a nejoblibenejsi kniha od Irvinga.

Long
21.09.2015

Mě to prostě bavilo. S tou knihou jsem se nenudila.

domi88
25.08.2015

Bizarní a depresivní. Moc mi to nepřišlo jako groteska, spíš tragédie. Mám raději jiné knihy od Irvinga.