Na Větrné hůrce

Na Větrné hůrce

Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v... celý text

Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století.
Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/58_/5850/na-vetrne-hurce-5850.jpg 4.22473
Originální název:

Wuthering Heights (1847)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Leda
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (337)

Přidat komentář
mautina7
18. června

Už je to nějaká doba, kdy jsem tuto knížku měla v ruce. Ale musím říct, že se mi stále vrací ty stísněné pocity, které provázely celý příběh ze studených a nevlídných anglických blat. Příběh nešťastné lásky zase trochu jinak.

Sněžková
11. června

Jak moc zatrpklých, sobeckých a nedůtklivých postav se vejde do jedné knihy! A nejhorší na tom je, že každý z nás má v okolí svého Heathcliffa a Kateřinu, kteří je „oblažují“ svou přítomností a svalují své viny na ně...
Krásně napsaný román o egocentričnosti každého z nás, o snaze za každou cenu svést své chyby na ostatní. A vlastě je na tom nejhorší, že všichni si myslí, že nejsou šťastní jen kvůli ostatním...
Mimochodem - tuto knihu jsem obdržela darem od Antikvariátu 11 a tímto jim také děkuji (a omlouvám se za reklamu, ale je na místě).

Chemiczka
26. května

Četla jsem zprvu "jen" z důvodu známosti knihy i autorky. Po pár stránkách jsem byla úplně polapen blaty i jejich obyvateli. Zamilovala jsem si pojneprve Heatcliffa a naprosto chápala a soucítila s jeho bolestí, chutí po pomstě i láskou ke Kateřině.
Závěr knihy pro mě byl hezký, romantický, zvláště poslední stránky z Gimmertonského hřbitova a spočinutí Heatcliffa vedle milované Kateřiny.
Naprosto skvělý gotický román plný tajemství a lidskosti. Obdivuji na něm to, že hlavní postavy, které nikdy nebyly idealizované, prostě obyčejní lidé se svými pocity a touhami, ať už byly jakékoliv - špatné i dobré. Z každé stránky přímo čišela láska, nenávist, chuť po pomstě, ponížení, zadostiučinění, radost i strach.
Zařazuji mezi doporučené a zároveň oblíbené knihy.

Frity
21. května

Patří spolu s Janou Eyrovou mezi moje srdcovky. Strhující příběh plný lásky, spalující vášně, žárlivosti a touhy po pomstě, která ničí vše kolem sebe, mě vždy dostane.

lumydee
07. května

Tak depresivní knížku jsem už dlouho nečetla.

Michalka98
03. května

Knížce jsem se dlouho​ vyhýbala, protože jsem zhruba znala děj a neměla jsem potřebu číst něco tak depresivního, ale nakonec jsem si řekla, že jsem četla díla sester Charlotte a Anne a pro srovnání bych neměla vynechat ani Emily. Jsem ráda, že jsem to nakonec udělala a knihu si přečetla. Na Větrné hůrce je pro mě sice o něco slabším dilem než Jana Eyrová či Helena Grahamová, ale pořád je to velmi kvalitní kniha, která si i přes naprosto nesympatické hlavní hrdiny pět hvězd zaslouží. Navíc je to jediný román od Emily. Mou milovanou Janu Eyrovou sice tento román neporazí, ale stejně se staví vysoko v mém žebříčku. Na závěr musím už jen opravdu smeknout před těmito nadanými sestrami, které stvořily nezapomenutelná díla světové literatury.

galadrielin
03. května

Takovou depku jsem nečekala, naprosto mě zaskočila absence postav, se kterými bych mohla sympatizovat. Dočetla jsem se, že Heath Ledger byl pojmenován po Heathcliffovi, z toho mi zůstává rozum stát, proč mu to rodiče udělali? Heathcliffa bych praštila lopatou už v první čtvrtině knihy, poroplesknout by ale potřebovali tak nějak všichni.

Nicméně, četlo se to dobře, ne příjemně, ale dobře.

Seditka
02. května

Kronika rodové linie prolezlé neštěstím, osamělostí, nenávistí a zlobou. Předchůdce dnešních nekonečných telenovel, jen v archaické podobě odpovídající době vzniku. Opravdu pesimistické čtení, u kterého zamrzí, že nevyužívá více paralelu s čarovnou krajinou zvlněné krajiny poseté vřesovišti. Jednou a dost...

mgeisselreiter
30. dubna

Kniha se čte poměrně dobře, ale u mě nepatří mezi tituly, které mě nutí číst pořád dál a dál. Celé je to poměrně dlouhé, až moc dlouhé vyprávění staré panny a jediné oživení stylu je tak pár stránek, které vypráví pan Lockwood. 60%, 30.4.2017.

lenkaabooks
29. dubna

Začalo to písní od Kate Bush, pokračovalo filmovým zpracováním, až jsem se dostala ke knize. A byl to úžasný čtenářský zážitek. Já, která je tak nadchnutá Janou Eyrovou a tenhle skvost mne míjel ? Před sestrami Brontëovými klobouk dolů.
Heathcliff a Kateřina - láska nenaplněná a proto tak bolestivá. A z velkého žalu se stane nenávist a touha zničit štěstí potomků.

Ianrou
23. dubna

Aneb jak jeden zarputilý člověk dokáže svou pomstychtivostí zničit život mnoha lidem a všichni při jeho počínání jen tiše a zcela bezzubě trpí. Po celý román umírá jedna postava za druhou jako kdyby na vysočině řádil mor. Stačí, aby foukl větříček a hned je o jeden charakter méně. Pokud byli angličané začátkem 19. století tak neduživý, jak to že si podmanili půl světa? Nebýt příslibu trochu zajímavějšího konce a všetečné vypravěčky asi bych tuto knihu nikdy nedočetl.

Atanone
21. dubna

Román divoký a nespoutaný jako vítr nad Wuthering Heights..
Láska a nenávist, lidé,kteří měli spolu zůstat,ale opustili jeden druhého aby se spojili s někým,s kým být neměli. Křivda,kterou nakonec srovná tráva na hrobech...

Katy mi byla vždy velice blízká-možná proto,že jsem hodně svého dětského volného času trávila venku,v lese,pozorováním ptáků a lezením na stromy. Kdybych mohla létat,létala bych nejvýš,jak by to šlo. Rozumím jí i ceně,jakou zaplatila za to,že se nechala spoutat,jakkoli to bylo nevyhnutelné. Za kompromisy se vždy platí.
Jaký by byl Heatcliff kdyby se zachovala jinak? A jaký by byl jejich život,když by přece jen jednoho dne museli dospět? Jejich láska byla tak živočišná a přímočará,až z toho mrazí. "Já jsem Heatcliff" říká Katy. Kdo z nás toto může říct o tom,koho miluje?

Nejsem asi první,kdo srovnává dva nejznámější romány sester Brontëových-Janu Eyrovou a Na Větrné hůrce. Zatímco první je zdánlivě studený a vášně v něm bublají pomalu jako guláš pod pokličkou, Větrná hůrka je jako papiňák bez pojistky.
A já vždy risknu,že se spálím

Aymira
18. dubna

Pro mě jedna z nejdepresivnějších knih, které jsem kdy četla. Žádná z postav nebyla milá, příjemná, naopak skoro všechny působily nerudně až zle, chovaly se a mluvily obhrouble a byly to neskuteční bordeláři. Dojem z nich a zlepšení vnímání se u mě dostavil až asi na posledních 50 stránkách. Při čtení se mi téměř po celou dobu pletla různá jména na písmeno há a příbuzenské propletence mezi nimi. Jak to že to je její bratranec? Co tahle má k němu za vztah? A tak stále dokola.

Jedná se vlastně o vyprávění ve vyprávění - hlavní vypravěč se do podstaty problému nechává zasvětit vyprávěním chůvy, která příběh přeříkává v přímé řeči svými slovy a sem tam i ona vyplní vyprávění dopisem či vyprávěním v přímé řeči někoho jiného. Tento styl psaní mi nevadí, rozhodně pro mě nepředstavoval tolik rušivý element jako právě všelijaké příbuzenské vztahy. Kniha mi ale sama o sobě nepřišla ničím výjimečná, protože pro mě postrádala gradaci děje a příběh se vlastně odvíjel tak, jak je nám na začátku naznačeno, bez větších překvapení a zvratů. Neměla jsem z děje pocit, že by se hlavní postava musela zase tak mstít a rozhodně mi důvod její ďábelskosti a zlosti unikal.

Kamcatak
17. dubna

O této knize se často mluví především jako o příběhu velké lásky Heathcliffa ke Kateřině, ale mě osobně přišlo, že dominuje příběh o pomstě, zlém srdci a zkažených pohnutkách člověka, který měl těžké dětství a nenapravitelně se to na něm podepsalo. To, že byl schopen té velké lásky, samozřejmě nepopírám, však je to také na Heathcliffovi jediná dobrá věc!

Temná a tajuplná atmosféra knihy mě uhranula, přečetla jsem ji jedním dechem a věřím, že se k ní někdy ještě vrátím, neboť v sobě nese hloubku, která přetrvala již spoustu generací a jistě přetrvá i spoustu budoucích.

EliaPhantom
09. dubna

Právě jsem tuhle knihu dočetla a musím říct, že se zařadila mezi moje oblíbené knihy. Ze začátku jsem sice měla trochu "nepořádek" ve jménech a občas se mi stalo, že jsem se tak trochu ztratila, ale jakmile jsem si udělala jasno ve vztazích a jménech, přečetla jsem ji jedním dechem a docela mě i zamrzelo, že jsem ji tak rychle dočetla. Ale rozhodně si ji hodlám přešít ještě jednou. :)

Kiwi24
04. dubna

Krása. Jen... stejně jako Deník Anne Frankové je to takové složitější. Budu si to muset přečíst ještě jednou. Ale je to opravdu něco. Shakespeare by se za takové dílo nestyděl!

verulik196
28. března

Znám hodně knížek, kde se Na větrné hůrce chválí, a kde to je nejoblíbenější kniha postav, a tak jsem si řekla, že si ji taky musím někdy přečíst. Když jsem se zorientovala ve všech jménech a vztazích a začetla do vyprávění paní Deanové, musela jsem uznat, že to je nádherná knížka. Čtivě popisuje životy hrdinů a jejich osudy. Charaktery postav jsou vykresleny tak, jak ti bývá jen ve starších knihách a je to psáno přístupným jazykem, který určitě nikoho nemůže odradit. Rozhodně stojí za přečtení.

PeťkaW.
23. března

Nejdříve jsem se bránila tuhle knihu číst (naše učitelka nám ji tak vychválila a pěla na ni ódy snad celý týden výuky). Pak jsem viděla filmové ztvárnění se skvělým démonickým Ralphem Fiennesem, který mě velmi mile překvapil, až jsem si řekla, že knihu nakonec přečtu.
Začátek je trochu zmatečný a hůře stravitelný, ale jakmile se člověk zorientuje ve vztazích "kdo, kdy, kde, s kým, proč a jak", tak se všechno zklidní a můžete si plně užívat krásný, ale zároveň trochu děsivý příběh o vášni tak velké, že zničí hned několik životů.
Věřím, že kniha někomu nesedne, ale všechno je o vkusu. Mně se tajemná atmosféra knihy líbila, i když i v takové klasice jako je Větrná hůrka bylo několik věcí, které mi nesedly...

amaenium
16. března

Kniha mě ze začátku donutila ji na chvíli odložit, ale poté, co jsem se dostala k vyprávění hospodyně Nelly, jsem ji přečetla během chvilky. Ač někteří píší, kniha na mě nepůsobila depresivně, ano, je sice pravda že se v ní vyskytovalo více špatného než dobrého, ale i přesto mi nevnucovala depresivní myšlenky. Oceňuji dílo kvůli době, v které bylo napsáno a také fakt, že se (opět, na tu dobu) příběh zrodil právě v hlavě dámy. Také se mi líbilo, že se jednalo o příběh celých rodin a osudu jejich potomků.

Eeli
10. března

Tuto knihu rozhodně nelze zařadit mezi oddechovou četbu. Příběh překračující osudy více generací je mistrným dílem více než zahrnujícím znaky původního pravého romantismu. Trpící hrdinové, láska v různých podobách - velká nešťastná láska hraničící s posedlostí až šílenstvím, povrchní láska, vypočítavá láska i čistá láska. Bravurně vykreslenými charaktery postav autorka odhalila bezprostřední lidskou krutost a bezohlednost i s jejími motivy a zároveň potřebu a schopnost ušlechtilých citů. Při čtení o tragických osudech postav (i když malý happy end nechybí), o jejich jednání a prožitcích čtenáře mrazí, což je navíc umocněno ponurou atmosférou, již autorka vylíčila nadmíru skutečně a zdařile, a rovněž vhodně zvoleným jazykovým výrazivem (chvála překladu). Jedná se o velmi hluboké dílo, které i v dnešní době musí člověka zasáhnout.

Veronika2017
06. března

jak už několikrát bylo zmiňováno, výborný román...škoda, ze nebylo dáno Emily Brontoevé více času, určitě by ho uměla užitečně využít.. Taková kniha, ke které musí člověk dozrát...

rozvera
05. března

Velmi čtivá kniha, četla jsem ji poprvé někdy v pubertě, když jsem se dostala ke knihovně našeho souseda knihomola, který byl členem ELKU a jeho skříni byly knižní poklady, které jsem si směla půjčovat. Škoda, že se k většině z nich už nedostanu, protože je ještě tolik knih, které bych chtěla přečíst, ale na to bych potřebovala aspoň ještě jeden život.

maryska09
26. února

Dobre napsany pribeh o vlivu vychovy i prostredi na cloveka. Prilis nezapada do soucasne doby, ale i tak se velmi dobre cte a da hodne k zamysleni o tom, jak jeden clovek dokaze nesmazatelne ovlivnit zivot ostatnich.

Živa23
23. února

Jsem naprosto uchvácena. Velmi dobře napsaná kniha, krásný příběh!

niknikita
16. února

Jestli chcete vědět co je to láska k zešílení, přečtěte si tuto knihu. Autorka se detailně rozepisuje o jednotlivých postavách a jejich charakterech, způsobu myšlení a chování a barvitě líčí prostředí a přírodu, kde se vše odehrává.Celý příběh je temný a z hlediska dnešní doby naprosto nepochopitelný a přesto si troufám tvrdit, že některé myšlenky jsou nadčasové.

intelektuálka
15. února

Silný příběh osudové lásky stále aktuální. Tuto knihu mám doma a čtu opětovně.

Vesmich
13. února

Sestry Brontëovy ve mně od mládí svými texty a osudy, také díky rozličným filmovým zpracováním, vyvolávají tíseň a chmury. Blata, mlhy, chlad a hlad a tím vším kalené postavy. Četba Jany Eyrové mě spolehlivě vyděsila a odradila od dalších kontaktů s Brontëovic famílií na celá desetiletí. Mezeru ve vzdělání jsem se odhodlala zalepit až v odolném vêku a zdolat Bouřlivé výšiny už proto, že v anglické literatuře je na ně řada odkazů. Po Charlotte nezklamala ani Emily. Hotové psycho! Na Větrné hůrce se mře, šílí a trpí a není se čemu divit. Churavá matka a puritánsky upjatý otec, který na své děti mluví jen ve vzácných chvilkách, kdy jim něco vyčítá, spílá a důrazně doporučuje studium Bible. Výsledky výchovy na sebe nedají dlouho čekat a zkázu je třeba rozšířit i na vedlejší usedlost Drozdov, kde žijí spokojeně, zatím, byť osaměle, jiní churavějící. Než se otočí jedna generace, je ideová diverze dokonána a zmar a hnus rozeset po všem a všech kolem. Hotový cvokhaus, kam se vrtneš! Vítr a vrzání dveří, pekelný chlast a svinec, kousaví psi a samozřejmě blata a náhlá úmrtí. Ubohé sestry Brontëovy! Tohle měly v hlavách a srdcích! Snad na ně psaní mělo terapeutický účinek a přineslo jim úlevu. Já jsem ráda, že to mám z krku a žádné další čajové dýchánky s Brontëovic holkama mě už nečekají.

EliškaPeř
11. února

Opravdu dobrá kniha! Možná někoho vyděsí ponurá atmosféra... to je ale podle mě to, co tu knihu dělá tak dobrou. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.

hellena1523
04. února

Romantika a láska trochu jinak. Uznávám, že některé postavy můžou být pro mnohého čtenáře nepochopitelné a otravné, ale to je (podle mne) onen symbolismus. Co není řečeno o postavě přímo, odráží popis tamních blat, která jsou svůdně krásná, přitom životu nebezpečná. Jako láska sama. Jako ti, které milujeme. Vzpomínám si, že když jsem knihu šla prvně číst, očekávala jsem červenou knihovnu jak vyšitou, a dostalo se mi neskutečně ponurého příběhu, který jsem si zamilovala.

janadibelkova
29. ledna

Mám ráda klasické knihy, ale od Větrné hůrky jsem asi čekala víc..nejen, že jsem se nemohla začíst, ale pak jsem se občas ztrácela v ději a prostě mi tento příběh nějak nesedl. Možná je to i tím, jak negativně kniha působí, chybí radost, občas nějaké pozitivum..někomu se to čte dobře, ale já bych tuto knihu nedoporučila.