Politre komentáře u knih

Popravdě nevěděl jsem, co od příběhu čekat, snad spíše pochmurné dění, z přední obálky knihy, přeci jen první album vznikalo ještě za vojenské diktatury, ale po prvním díle, kde jsem se tak nějak ještě rozkoukával a začal chápat o co autorům běží, to bylo už jen lepší a lepší. Když se do průběhu aktivně zapojila legenda latinskoamerické literatury J. L. Borges a tým okolo Perramuse se dá dohromady, začíná ta pravá zábava plná dobrodružství a symbolů, magického realismu, revolucí, literárních a popkulturních odkazů a groteskního až absurdního humoru, někdy až vulgárního, jenž ale přesto zůstává stále inteligentním. Canelones a Nepřítel (zbývající dva členové) mi přirostli k srdci a musím říct, že vlastně po celé partě se mi bude po dočtení stýskat. Líbí se mi také zapojení ostatních legendárních osobností, jako Sinatra, Márquez, Fidel Castro. Konečné poselství komiksu, že i cesta je cíl, je více než uspokojující. Pro milovníky jihoamerické literaturu povinnost, pro ostatní určitě doporučuji také, jen člověk by pro plné vychutnání měl mít asi aspoň základní historicko-literární přehled. Kresba Alberta Breccii mě uchvátila již u Mýtusu Cthulhu a zde předvádí, že se hodí i pro zvýraznění komiky. Už nezbývá než jen poděkovat Argu, že u nás takovéhle nemainstremové dílo vydalo.

2 29.03.2023

Autor slavné Lolity zde předvádí další ze svých brilantních psychologických her a znovu mě přesvědčuje, že stojí za to sehnat si i ostatní jeho díla. Kniha s přicházejícím koncem graduje do strhujícího finále.

3 26.03.2023

Existencionální detektivka o pátrání vyšetřovatelky Mike Hollihanové po smyslu smrti jedné mladé, krásné a šťastné, dokonalé ženy Jennifer Rockwellové. Zajímavý náhled do policejní práce a dobře psychologicky prokreslené charaktery jsou další devizou Amisovy rozsahem spíše novely.

1 24.03.2023

Převedení povídek E.A. Poea Richardem Corbenem je velmi zdařilá záležitost. Výběr nejznámějších povídek (Maska rudé smrti, Vraždy v ulici Morgue atd.) a básní nemá slabého místa. Oceňuji autorovu invenci při převodu básní do komiksového média, protože zatímco Poeovy básně jsou kolikrát velmi pocitovou věcí s nejasným příběhem, Corben tomu musel dát určitý dějový rámec a podobu, oceňuji hlavně báseň Červ dobyvatel, jenž je ztvárněná dokonale. Corbenova dosti specifická a nemainstremová kresba zde sedí, jak smrduté výpary do dávno zapomenuté kobky plné mrtvol. Plusem je též glosátorka jednotlivých povídek čarodějnice Mag, jejíž kolikrát cynické hlášky dokáží vykouzlit úsměv na tváři.

5 23.03.2023

Výborně napsaná kniha, kdy se žena Jonghje rozhodne jednoho dne stát vegetariánkou, což nelibě nese její manžel a rodina, hlavně otec, pod jehož tvrdou rukou vyrůstala. Ukazuje nám konzervativní korejskou společnost, kdy žena musí poslušně poslouchat muže a kde se donedávna nevěra trestala. I na tu dojde a tahle prostřední část má i dost intenzivní erotický náboj. Kniha je čtivá, se zajímavým tématem a tak akorát dlouhá.

4 23.03.2023

Nedočteno. Dostal jsem se zhruba do půlky knihy a poté odložil. Přitom si nemyslím, že bych patřil mezi netrpělivé čtenáře, třeba Dostojevského Zločin a trest nebo Bratry Karamazovi jsem přečetl a dá se říct že i přes těžkost námětů jsem se bavil a četbu užil. Ale tohleto, nezlobte se na mě, není dobře napsaný román. Ukecaná až běda, rozvláčné dialogy, kdy jsem prostě ztrácel nit o co go a řeší se v nich věci, pro mě osobně, zcela nezajímavé. Špatné napsaná červená knihovna, která byť má třeba nakonec jakou takous myšlenku, já jsem se k ní přes tu spoustu popsaných stránek nedostal. Nechápu nálepku klasiky a nemyslím si, že k tomu člověk musí čtenářský dospět, aby dílo docenil, možná prostě jen jméno Dostojevskij vždy neznamená automaticky kvalitní román.

4 22.03.2023

Je až neuvěřitelné co tenhle chlap dokázal a přesto stále na mne z textu působí velmi skromně. Ross Edgley se rozhodl uskutečnit něco, co předtím nikdo nedokázal a ani neuměl představit, že by šlo. Kniha je vyprávěním o obeplavání Velké Británie, při kterém nám Ross podává v 22 kapitolách 22 lekcí založených na stoicismu (Seneca, Marcus Aurelius) a sportovní vědě, tj. jím vytvořené filozofii stoická sportovní věda, mnoha příběhy různých dobrodruhů a sportovců (Amundsen, Zátopek) a v neposlední řadě se dozvídáme mnoho informací o lidském těle podložených vědou. To všechno by asi nestačilo, pakliže by kniha nebyla čtivá. Ale naštěstí Ross je dobrým vypravěčem, takže nejenom že se jedná o informativně hodnotnou knihu, z které lze čerpat a aplikovat její myšlenky do běžného života, ale taky o velice dobře napsanou knihu.

2 19.03.2023

Lemire mě zas a stále utvrzuje, proč patří mezi současnou scenáristickou špičku komiksu. A co se týče jeho kresby, ta je originální a dobře zapamatovatelná. Jeho příběhy jsou vždy niterné, dojemné a tak nějak lidské. Myšlenka Potápěče je v lecčems podobná i komiksu Bludiště od stejnojmenného autora, a to že nejde žít minulostí, kterou už stejnak nezměníme, ale jde o to poučit se a posunout se dále a hledět vstříc světlejším zítřkům, protože i když v životě bezesporu přijdou těžké chvíle, tak bezesporu přijdou i ty šťastné.

6 18.03.2023

Myslel jsem si, že si příběh budu dávkovat po kapitolách, během aspoň dvou dnů, ale jak se příběh rozběhl, což se děje od prvních stran, tak jsem ho prostě musel přečíst skoro na jedno posezení. Meltzerovi se povedlo, podobně jako Mooreovi ve Watchmenech, přiblížit nám všechny ty super silné, super rychlé, vznášející se hrdiny/polobohy, vtiskl jim řadu lidských emocí, strachů a to vše v napínavém detektivním příběhu, kde k akci zas tak často nedojde a když už jo, tak i ta je propracovaná do detailu. Konec je nečekaný a já jsem vraha tedy dopředu neodhadl, i když stopy nám k tomu jsou v průběhu vyšetřování předkládány. Motiv je přesvědčivý a přispívá tak ke konečnému realistickému vyznění.
Jedinou nevýhodou by pro někoho mohlo být množství superhrdinů, jež se na nás chrlí bez nějakého představování. Sám nejsem zarytým fanouškem DC universe a určitě nemám dost načteno, abych mohl znát všechny postavy, události a jeho příběhové zákruty, ale i tak mi znalosti z několika pár komiksů a filmů stačilo, abych si příběh užil a vychutnal. Takže neznalci! Nebojte se a nechte se pohltit, protože byste mohli přijít o jeden ze scenáristicky nejpovedenějších komiksů.
Bonus ve formě Meltzerova a Moralesova pitvání vybraných panelů dovysvětluje některé motivy a úmysly autorů (třeba proč se Batman vyskytuje na scéně až po delší době), jasně nám ukazuje o co jim šlo a jak občas uchopení scénáře/scény a jeho překreslení může komiks i vylepšit.
(Po přečtení mám chuť si dát příběh znova, což je myslím vždy známka dobrého příběhu.)

6 17.03.2023

Finchův příběh ubíhá hektickým tempem a ke svému konci spěje s rychlostí kulového blesku. Na žádné okecávání zde není čas, po celou dobu se jede v akčním módu. Radši mám pomaleji budované batmanovské příběhy, dávající více prostoru pro psychologii postav a věnující se více detektivnímu pátrání, ale na druhou stranu tohle byla velmi zábavná jednohubka zchramstnutá mezi snídaní a obědem a i takové komiksové zážitky se počítají.

2 16.03.2023

S tvorbou našeho předního autora sci-fi Ondřejem Neffem jsem se dosud nestřetl a nikdy jsem po seznámí s ní ani netoužil, což musím uznat byla obrovská chyba, protože po přečtení Suchánkova komiksu nemohu jinak než udělit maximální hodnocení. Jednoznačně nejlepší povídkou je pro mě Konec dobrý, všechno dobré, s prostředí koncentračního tábora, která nahlíží na práci fotoreportáže, tak jak jsem o ní sám nikdy neuvažoval a ukazuje jak lze neetická někdy může být práce pro média. Komentáře Neffa k jednotlivým povídkám oceňuji jako velmi přínosné a zajímavé

3 15.03.2023

Bezesporu se jedná o jeden z nejvýznamnějších netopýřích komiksů a pro žánr svým způsobem udělal hodně, podobně jako Mooreovi Watchmeni. Zub času je zde patrný a zavane vás ten 80vej feeling akčních filmů (např. Batman zde jezdí na koni jak John Rambo), ale i naproti tomu si příběh v mnoha ohledech nechává ponurejší a temnější ladění a dospěláčtější přístup, do té doby u DC komiksů nevídané. Nejoblíbenější Batman to pro mě nejspíš nebude, ale bavil jsem se celou dobu a proto plné hodnocení si tento Millerův počin jistojistě zasluhuje.

Velkolepý román po všech směrech. I přes svůj rozsah stále skvěle čtivý, s propracovanými postavami (skvělý vypravěč v osobě stárnoucího písaře Difata, rozporuplná postava Azmaveda), ukazující krutost lidí a vzestup i následující pád totalitního režimu. Názorně je zde zobrazeno jak strach z domnělého nepřítele dokáže přeprogramovat smýšlení lidí. Ostatně z historie je dobře vidět, že to co se dělo za dob Sodomy se stále opakuje. Otázkou zůstává, kdy se konečně lidstvo poučí?

Po přečtení či spíše po prohlédnutí (textu je zde minimum) mám sklíčené pocity, příběh je to opravdu velice depresivní a jde na mě mrazení z myšlenky, co všechno dokáže v člověku uměle vytvořený a neoprávněně vnucený strach, vedoucí k tragickým událostem. Anotace upomínající na Kafkovu tvorbu sedí, jestliže zde místo vztahu matka/syn dosadíme společnost/jednotlivec, jedná se o totéž poselství. Kresba je nádherná a dotváří tak dokonale ponurou atmosféru. Dílo jenž svou myšlenkou bude vždy aktuální a navíc vybízí k diskuzím. Jaká je třeba úloha pavouka v tomto příběhu, je zde pouze aby posunul děj nebo má i symbolický význam?

4 05.03.2023

Zola trošku jiný než jsme u něj zvyklí. Kniha je plná poetických a lyrických pasáží oslavujících lásku k přírodě, přičemž ty samotné zaberou možná cca 100 stran a samotná dějová kostra by se jistě vtěsnala na daleko menší prostor, ale to by nebyl náš Émile, aby se tu trochu více nerozepsal. Naštěstí je skvělým spisovatelem, jehož styl se ani zde nepřejí. Stejně jako v Břichu Paříže jste mohli pociťovat rybinu tržnice, tak i zde vás zahrne vůně květeny a lesní samoty, zurčení potoků a hřejivé teplo slunečních paprsků, vně zahrady Paradou, jenž je jakýmsi alegorickým rájem. Jinak dobře je zde zobrazena rozervanost Mouretova mezi láskou k ženě a křesťanství, Bohu. Z vyznění díla a jeho konce je patrné, že Zola se spíše přiklání na stranu přírody.

25.02.2023

Adaptace povídek kultovního autora, podivína z Providence, H. P. Lovecrafta, do komiksového světa nemohla dopadnout lépe, vzniknuvší už v 70. letech 20. století, do dnešních dní nepřekonaná. Kresba Alberta Breccii je halucinogenní, děsivá, snová a kosmická hrůza Prastarých je v nich často jen naznačena a přesně tak vystihuje atmosféru Lovecraftových povídek, kdy strach z neznáma je tím hlavním prvkem děsivosti. Buscagliův scénář je výstižný a přehledný. Pro neznalce původních textů slouží výborně, pro mně osobně možná i rychlejší a zábavnější formou, jako seznámení s kultem Cthulhu. Lovecrafta mám načteného a jeho archaický a zastaralejší styl vyprávění dnešnímu čtenáři možná už nemusí být tak přístupný. Doporučil bych právě tuto knihu všem těm čtenářům, kteří baží spatřit to, co by lidské oči nikdy neměli, ba co víc, nesměly spatřit, hrůzu vyvěrající z hlubin prastarých času, jenž není sto lidská ruka popsat. O důležitosti autora a jeho postavení v hororové literatuře není třeba se zdlouhavě a obšírněji rozepisovat, snad bych jen podotkl, že Lovecraftův mýtus Cthulhu ovlivnil na dlouhá léta dopředu vlastně celou popkulturu, vznikl vlastní žánr "lovecraftovského" hororu a i dnes se ještě mnozí autoři snaží z jeho mytologie čerpat.

2 23.02.2023

Jedna z klasik literatury 20. století, jež nestárne ani s přibývajícím počtem let od data napsání. Nabokovův kontroverzní text je vhledem do mysli nemocného člověka, vzdělaného evropana Humberta Humberta, trpícího v zálibě po nedospělých dívkách, jim nazývaným nymfičky, jehož prostřednictvím je nám příběh o posedlosti titulní Lolitou vyprávěn. Autor v žádném případě nechce vzbudit soucit s postavou H. H. a v žádném případě se nejedná o jeho obhajobou, ale o velice realistické a zároveň zasněné myšlenkové pochody, přibližující nám svět takto narušeného jedince. Druhou stránkou textu je jeho stylistická vytříbenost, lahodný jazyk a hrátky se slovy a kniha se i přes to o jakém tématu pojednává skvěle čte.

8 12.02.2023

Jak popsat toto dílo jednoho z největších a ve světě nejproslulejších českých spisovatelů? Asi jako směs absurdnosti a grotesknosti, dramatu a satiry/karikatury. Hlavní postavou čelního díla existencialismu je Josef K., který se jednoho rána probudí jako obžalovaný z neznámého zločinu a začíná s ním samotný titulní proces, který nebere konce, a tím vyvstává plno bizarních situací s typicky kafkovskou snovou atmosférou a děje jakoby nořícího se a motajícího se v neustálém kruhu. Tím jak se K. propadá a ztrácí v soukolí systému a je jako jedinec součástí byrokracie chvílemi až mrazí, jako ze samotného závěru. Co si z totoho díla budu pamatovat je hlavně samotná jeho atmosféra, je až neuvěřitelně pohlcující a právem je román celosvětově známý. O důležitosti Kafky jako spisovatele není třeba polemizovat, už jenom to že vytvořil nový subžánr označováný jako "kafkovský", jehož důležitými motivy jsou pocity izolovanosti, vyřazenosti a bezvýchodnosti, si zasluhuje uznání. Stal se pro spousty umělců/spisovatelů inspirací. Třeba pro takového velikána jako Haruki Murakamiho nebo režiséra Davida Lynche, jenž na adresu Kafky pronesl tuto větu:
"The one artist that I feel could be my brother is Franz Kafka."

Dle rozporuplného hodnocení zdejších čtenářů vyplývá, že ne všem toto dílo sedlo, já budu na straně nadšených. Příběh mi rozhodně nudný nepřišel, začíná se bezprostředně po konci Jokera, při souboji na mostě a jde o kombinaci u Batmana zcela nevídanou, tj. příběh je směsicí hororových, mystických ba magických prvků a Gotham nikdy nebyl temnější a vizuálně podmanivější. Tím se dostáváme ke Bermejově kresbě. Jedním slovem je úchvatná a jedná se asi o nejlépe nakresleného Batmana, co jsem měl tu možnost vidět. Obálka je také kus umění. Možná chápu proč má zdejší "modré" hodnocení, příběh je totiž ne zcela polopatě podán a po pátrání po konečném vysvětlení konce na různých diskuzích, docházím k tomu, že je chápán různě a nejednoznačně. Což ale neberu jako zápor, spíše vybízí k dalšímu přečtení.

29.01.2023

Jodorowsky se opět po osudech rodiny Borgiů opírá do římskokatolické církve a to prostřednictvím postavy Giuliana della Rovery z něhož se stane papež Julius II. AKA Papež ukrutný a opět na ni nenechá nit suchou. Pravdou je že Jodorowsky se svým scénářem přiklání k bulvární verzi, která Juliuse II. obviňovala ze sodomie tzn. homosexuality, a proto komiks je plný zobrazení právě sexu mezi muži. Místo pro spekulace zde je, ale je to místy předváděno až ad absurdum a nevěřím, že by se všechny intriky řešili právě prostřednictvím zadnicí urozených pánů. Pro představu dočkáte se sexu mezi papežem a umělci Michelangelem a Rafaelem či postelovych hrátek hlavního rádce a filozofa Machiavelliho s obskurně tlustými nevěstkami. Za čistě historicky přesný komiks lze dílo opravdu nelze brát i když hlavní dějové události se pravdy drží. Na druhou stranu komiks je prošpikován dekadencí, perverzitou, krvavou brutalitou a řežbou, hláškami, občasným vtipem a jako takový plní vše do puntíku. Ostatně fanoušci Jodorowského dostanou to, na co jsou od něho zvyklí. Theova kresba a barvy jsou jedním slovem nádherné. Pevná vazba a velký formát je zásluhou Arga a též zaslouží pochvalu.

4 15.01.2023