Politre
komentáře u knih
Čtyři osudy
Anton Pavlovič Čechov
Čtyři příběhy a čtyři různé osudy, čtyři vhledy do duší postav z pera Čechovova byly mým prvním seznámením s jeho tvorbou a zanechaly ve mne hluboký dojem, až mi je stydno, že teprve teď jsem se odhodlal k prvnímu čtení bezesporu jednoho z největších spisovatelů všech dob. Čechov byl mistrem v zachycení vnitřních pocitů postav a dokonce se v jeho dílech odráží i myšlenky Marca Aurelia, v povídce Pavilón číslo 6 je dokonce přímo zmíněn a po přečtení jsem si dohledal, že Čechov vlastnil svůj vlastní výtisk Hovorů k sobě, takže možná je i takovým jeho následníkem, co se týče stoického myšlení a filozofie. I to mě určitě přesvědčilo přečíst si i další z jeho povídek a hlavně her. Konkrétně toto vydání od Odeonu obsahuje uhlokresby Basovovy, které dotvářejí smutnou a někdy až ponurou atmosféru a přispívají k zážitku čtenářovu.
Go West Young Man
Tiburce Oger
Pokud si chcete přečíst kvalitní dospělý westernový komiks, pak když sáhnete po čemkoliv od vydavatele Josefa Vybírala, nemůžete se minout. Tentokrát je příběh rozdělen do 14 samostatných povídek jež propojí kapesní hodinky, které přecházejí od jednoho mrtvého ke druhému. Těžko vyzdvihnout jednu jedinou povídku, ale kdybych tak musel učinit, tak kvůli Bertailově kresbě by to byla ta s názvem Sestry Austinovy. A v květnu už se můžeme těšit i na volně navazující dílo Indiáni.
Ztracený stín
Egon Hostovský
Perfektní forma, styl a nestárnoucí příběh o touze po bohatství a moci. Už to bude tak, třetí přečtená kniha od Egona a třetí literární zážitek, až mě udivuje jak málo lidí zde knihu hodnotilo. Něco z Kafky a hodně z Dostojevského psaní je obsaženo v útlém příběhu úředníčka, kterému se náhodou dostane do ruky dokument o daňových únicích firmy v níž pracuje a rozhodne se ji vydírat. Malý človíček jenž chce být velkými i za cenu nemorálního chování je věčné téma, které tu už bylo několikrát, ale asi nikdy mě nepřestane bavit, ještě když je k tomu propracovaná psychologie postav, tak neváhám hodnotit nejvýše. Neprávem zapomenutá perla, kterou mohu vřele doporučit každému čtenáři.
Vraždy a housle
Neil Gaiman
Ta vizuální stránka je prostě naprosto skvělá a slouží i samotnému příběhu o paměti a vnímání světa očima zasněného dětství, kdy např. jedna z postav se v průběhu vyprávění asi třikrát transformuje do jiné podoby. Myslím si, že Gaimanův záměr, jsem pochopil. Dětskou optikou se jedná o vlastně dosti zkreslené dobrodružství plné mafiánů a střílení, ale realita byla a je vždy mrazivější a krutější. Proto taky odlišné styly kresby, kdy někdy je až fotorealistická jindy zas jen v náčrtcích. Symbolika prázdného věšáku je trefná.
Černé masky
Leonid Andrejev
Strhující drama, které v tvorbě Andrejeva nezaostává za jeho povídkovou tvorbou. Atmosféra jak z Poeovi Masky rudé smrti. Motivy smrti, světla a tmy, masek a dvojnictví, dobra a zla a spousta dalších symbolů naznačující a vybízející k rozklíčování seběhnuvších se událostí. Teď čerstvě po dočtení nemohu tvrdit že jsem pochopil vše, možná by pomohlo opětovné čtení a delší zamyšlení.
Jáma: Příběh o třech dílech
Alexandr Ivanovič Kuprin
Kuprinův text mi evokuje díla Zolova, tím jak dokáže bez příkras a naturalisticky vylíčit život lidí na okraji společnosti, v tomto případě prostitutek, a jak nemilosrdný dokáže k osudům postav být. Pro své téma a historickou hodnověrnost dokáže dílo zaujmout i dnes a pro nás milovníky staré literatury se jedná o povinnou četbu. V době svého vydání jistě kontroverzní dílo asi jako Zolova Nana.
Úkryt
Egon Hostovský
Mistrně vystavěná válečná psychologická novela o českém inženýru ukrývajícím se ve sklepě kdesi v Normandii za druhé světové války. Hostovský opravdu umí velmi dobře se ponořit do nejniternějších záhybů duše svých postav a popsat jejich pochyby, krise a přerod. Egon Hostovský se tímto dílem řadí k velikánům exilové československé prózy a už jenom ohlasy z Ameriky něco napovídají o jeho mistrovském psaní.
Succubus aneb Běs sviňavý ženský
Honoré de Balzac
Mistrně vtipné mrazivé přelíčení s běsem sviňavým ženským, převyprávěný jazykem páně Balzacem a zachovávajíc punc středověké mluvy a výraziv, tak aby zachován byl dojem co nejvěrnější doby minulé. Ukazuje, že lidi baží po bohatství a skutků hrozných se na nevinných pro groše budou dopouštěti a dopouštějí dodnes. To a ještě více je řečeno ve spisu tomto páně Honoré de Balzac.
Devatenáct pařátů a jeden temný pták
Agustina Bazterrica
Těžko hodnotit, některé povídky mě silné zaujaly, byly temné, děsivé a zapamatovatelné, jiné mě úplně minuly (hlavně ty ultra krátké). Autorka však psát umí a to velmi dobře, její styl je úderný, úsečný, strohý. Pochvalu zaslouží i zpracování knihy od přebalu, záložky až k samotným ilustracím.
Kašpar Lén mstitel
Karel Matěj Čapek-Chod
Jako obdivovatel a milovník Zoly, jsem se rozhodl přečíst si také něco z našich naturalistických českých luhů a hájů. K. M. Čapek - Chod je asi, spolu se Šlejharem, tím nejvýznamnějším zástupcem a Kašpar Lén mstitel jeden z jeho nejčtenějších kousků. Psáno staročeštinou a plné dnes už nepoužívaných slov, přesto se mi kniha četla až překvapivě velmi dobře. Příběh se odehrává ve staré Praze po první světové válce, převážně z prostředí dělníků na stavbě a od začátku je jasné, kam vypravování bude směřovat. Druhá část knihy, kdy dojde k soudnímu přelíčení, se čte jedním dechem a nemohu jinak než doporučit, zvlášť pro ty, kdo se chtějí nechat obestřít krásným českým jazykem, popisujícím tragický příběh.
Betonový ostrov
J. G. Ballard (p)
Zajímavý námět a o trosečníku, ale protože se kniha odehrává v 70. letech, ztroskotá architekt Maitland, ne na moři, nýbrž na betonovém ostrůvku mezi dálnicemi se svým autem. Určitě zamyšleníhodný literární útvar na kratším rozsahu, něco málo přes sto stran, dokáže upoutat a něco předat o civilizaci a o tom jací lidé dokážou být, osamělí, dehumanizovaní a vytvářející si vlastní ostrovy, díky tomu má dílo co říct i po 50 letech od svého vydání. Další Ballardovi prózy si jistě nenechám ujít.
Bílý Láma
Alejandro Jodorowsky
Mýtický "duševní bildungsroman", i tak by se dalo označit společné dílo Joda a Besse. Právě kresba druhého zmíněného vyzdvihuje komiks mezi světovou špičku komiksů. Jodorowskýho scénář má všechny jeho známé atributy, krutost a krev, rodinné vztahy a dramata, vzestup člověka a východní mysticismus. Originální prostředí Tibetu a mnichů, Bessova krásná detailní kresba a barvy jen podtrhují výjimečnost tohoto komiksu a mohu s klidným srdcem doporučit všem fandům tohohle média.
Slučí hody
Guy de Maupassant
Povídky mistra z nejpovolanějších, Guye de Maupassanta, jsou pestrou směsicí témat oplývající napětím, vtipem, melancholií, některé čistě pobaví (Idylka) a některé zase jsou nejniternějším vhledem do duše postav (Lítost), s velmi povedenými pointami. To vše přečteno ve vydání z roku 1926 s krásnými početnými ilustracemi, které obohacují samotné čtení.
Pošťák
Bryan Edward Hill
Hrozně se mi líbí filozofie Mighty Boys, co se vydávání uzavřených a nevšedních komiksů týče, a i kvalitní zpracování samotných bichlí, kvalitní pevná vazba, pevný papír. Držet Pošťáka v ruce je radost. Ale bohužel uvnitř se pro mě skrývá dost průměrný příběh, jenž mě na začátku zaujal, ale postupem času se z toho vyvrbilo něco, co mi úplně nesedlo, ani postavy mi nesedly a nepřirostly k srdci. Dočetl jsem už prakticky s nezájmem. Na druhou stranu má to své zajímavé momenty, ale čekal jsem něco daleko víc a proto nemohu jinak než hodnotit jako průměr.
Záhadné povídky
Ivan Sergejevič Turgeněv
Turgeněv je pokládán za mistra ruské povídky a v tomto výběru mě o tom dozajista přesvědčil. V jeho povídkách je patrná ozvěna děl Poeových, jistá snovost a sugestivnost reality. Pohyboval se v okruhu francouzských mistrů pera Maupassanta, Flauberta či Zoly. Snad nejlepší doporučení, proč si toto přečíst, vám dodají slova Maupassantova: „Nikdo lépe než velký ruský spisovatel neuměl probudit v duši bázeň před neznámem, předvést v bizarní tajemné povídce celý svět podivných obrazů nahánějících hrůzu. Uměl nám vsugerovat bezděčný strach před nepozorovatelným, bázeň před neznámý, které se ukrylo za zdí, za dveřmi, za viditelným životem. Ozařoval naše vědomí náhlým zábleskem světla, čímž strach jen vzrůstal."
Vyšetřování
Philippe Claudel
Rozhodně by si kniha zasloužila být v červených číslech. Pro mě se jedná o zábavnější variaci na Kafkův Zámek. Tím nechci snižovat vyjímečnost a tíživost Kafkova díla, a taky byl první že? Ale prostě Claudelův text je pro mě lépe stravitelný a dalo by se říci akčnější. Vždy jsem se ke knize vracel, pln zvědavosti, co nebohého Vyšetřovatele potká, do jaké bizardní a absurdní situace se zase dostane. Autor dost razantně nastavuje černé zrcadlo společnosti a taky jde v mnoha místech o dost meta záležitost. Rozhodně jsem se bavil, ale zábava to byla inteligentní a vlastně i dost mrazivá a spousta pasáží je myšlena alegoricky. Nakonec pár citací z knihy. „Lidi často napadají věci, které nemají bezprostřední užitečnost, a mnohé z nich ji nebudou mít nikdy. Ale myslet je někdy stejně jako pustit naprázdno pračku: takové cvičení je možná užitečné, abychom ověřili, že pračka funguje, ale špinavé prádlo vedle pračky stejně zůstane navěky špinavé.".
„Umírání by přece nemělo překvapit toho, kdo není nikým, to kdysi napsal Básník. Jenže dneska už poezii nikdo nečte. Lidi si s ní utírají zadek!".
„Zajímavé je, že neštěstí je břemeno, které je tím lehčí, čím větší a děsivější má důsledky. Když vám před očima umře člověk, je to dost nepříjemné. Skoro nesnesitelné. Ale když jich vidíte nebo slyšíte umírat miliony, už vám to nepřijde tak hrozné, otupí to váš soucit. Brzy se přistihnete, že už necítíte skoro nic. Množství je nepřítelem emocí."
„Člověk je v dnešní době zanedbatelná veličina, podřadný druh s mimořádnými vlohami ke katastrofě. Je už jen hrozba, jíž je třeba se vyhnout.“
Adelheid
Vladimír Körner
Baladická novela, surová a tragická, propletená lyrickými pasážemi. Körner umí zahrát na emoční strunu a dokáže vystihnout krutost a krásu lidství, to vše zaobalené krásným jazykem.
Dobročinný večírek
Egon Hostovský
Moje seznámení s Egonem Hostovskym dopadlo na výbornou. Autor dokáže mistrně vykreslit jednotlivé charaktery s jejich nejniternějšími pohnutkami, že by i Dostojevskij koukal. Ironický a absurdní podtón děje s mrazivým tragickým závěrem a neustálém pocitu odzicení, nepochopení a osamocenosti postav vytváří až kafkovskou atmosféru. Špička v žánru psychologických románů.
Severoamerické jezerní příšery
Nathan Ballingrud
Inteligentní literární horor, debutové povídky Nathana Ballingruda jsou temné, originální, plné metafor a dobře vykreslené lidské psychologie v její nejniternější hloubce. To jak na klasická hororová témata jako např. vlkodlaci, upíři a zombie, autor nahlíží, je naprosto svěží a neokoukaný a po přečtení chci více. Tak snad vydavatelství Host vydá i další bomby od Ballingruda.
A uzřela oslice anděla
Nick Cave
Temná baladická poezie v próze. Už asi nikdy nechci opakovat zážitek ze čtení týhle knihy, ne proto že by byla strašně napsaná, ale proto že její obsah je strašný, možná jsem knihu neměl číst zrovna v tohle depresivní období, ale nevím jestli by sluníčko v tomhle případě pomohlo. Kniha je plná špíny, hnusu, bláta, mučení, slimáckýho slizu, krve a šílenství. Při čtení jsem měl pocit jak kdyby zašlo slunce, spustil se krvavej liják a já se úplně nahej neměl kam před ním schovat, do toho mě začly pronásledovat zkrvavený psi čelisti, co mě chtěly roztrhat na kousky, že by mnou mohli nacpat tortillu místo vepřovýho a ještě by zbylo na guláš.