Devatenáct pařátů a jeden temný pták

24.04.2024

(SPOILER) Když se objevila nabídka spolupráce k této knize, tak jsem neváhala. Protože autorčina předešlá kniha Znamenitá mrtvola, se mi nějakým hodně zvráceným způsobem strašně líbila. Moc děkuji za poskytnutí knihy @knihydobrovsky a @sberatelka.knih

Když kniha dorazila, tak jsem byla nadšená z obálky, ale když jsem sundala přebal, tak jsem byla ještě ohromenější. Krásný oranžový podklad a na něm černé pařátky. K názvu knihy ta obálka totálně pasuje, ale název knihy a vnitřek? Tak to nemám páru.

Buď tato kniha není vůbec pro mě a já její hlubší myšlenku (jestli nějakou tedy má?) nepochopila, nebo to je prostě jen sbírka náhodných myšlenek autorky, které sesmolila a vytvořila z nich nakonec knihu.

Upřímně můžu říct, že jsem si knihu musela dávkovat a mezi povídkami si udělat nějakou pauzu. Po přečteni jsem další den neměla žádnou páru, o čem jsem to předešlý den vůbec četla. Jak se říká jedním uchem dovnitř a druhým ven, tak já to měla jedním okem dovnitř a druhým ven. Jediná povídka, kterou ze své hlavy nemůžu vytěsnit a myslím si, že už ji odtamtud ani nikdy nedostanu, je Roberto.

Ve zkratce je Roberto králíček. Králíček, který vyrůstá malé holčičce z intimních míst. První kdo ho uvidí je její učitel García. Proč? Protože je pedofil. Ale tím to končí. Povídka, která by zrovna potřebovala rozvinout, je takto blbě ustřižená. Já bych rozhodně uvítala, kdyby byla mnohem delší.

Některé povídky nejsou ani dvě strany dlouhé a naproti tomu jiné zas 10 stran dlouhé, ale obsahující nic neříkající text.

Očekávala jsem nějakou pořádnou pecku, ale to se nekonalo a já jsem hrozně zklamaná. Myslím si, že další knihu od autorky už neotevřu.

Přesto ještě jednou moc děkuji @knihydobrovsky a @sberatelka.knih za knihu v rámci #spoluprace

15.04.2024

Povídková antologie, kterou mi zaslala @sberatelka.knih v rámci #spoluprace s @knihydobrovsky, moc děkuji za možnost si ji přečíst

Dvacet povídek, každá s jiným tématem, přesto mají všechny něco společného...

Je těžké hodnotit sbírky kratších textů, protože každý je úplně jiný. Osobně bych texty nenazývala povídkami, ale spíše esejemi, autorka hodně pracuje s emocemi a myšlenkami.

Všechny texty jsou psané čtivě, střídají se typy vyprávění (Ich, er i du forma) a některé by se dokonce daly nazvat magickým realismem. Jejich čtení ve mě mnohdy vyvolalo otázky, z nichž nejhlasitěji křičela: "proč?"

Právě texty ve stylu magického realismu bych já osobně v knížce mít nemusela. Nechápala jsem je, nevím, proč se v nich dělo to, co se v nich dělo a z toho důvodu se mi nelíbily.

Na druhou stranu byly zde i texty, které by si možná zasloužily více rozepsat, právě kvůli té otázce proč.

Bohužel mi většina textů obsahově vůbec neutkvely. Prostě jedním okem tam, druhým ven. Byly i texty, které mě nutily se zamyslet a také ty, u kterých bych byla radši, kdyby situace v nich popsané (zneužívání dětí, domácí násilí, únosy...) zmizely ze světa.

Anotace slibuje texty temnější než noc, bohužel takové jsou tam tak dva až tři. Odporných byste taky našli pár, většina je prostě... Normální.

Knížka ani texty nejsou dlouhé, nejdelší text má asi 25 stran, takže čtení nezabere mnoho času. Sbírka je tak ideální na cesty MHD.

11.04.2024

Co se týče vzhledu knihy jsem pro 5/5. Ale obsah mě celkem zklamal. Četla jsem autorčinu první knihu a za mě byla skvělá. Ale u této nějak nevím, ačkoliv se četla rychle, protože povídky jsou krátké, tak jsem z ní na rozpacích. Působilo to na mě hrozně depresivně, některé povídky jsou natolik filozofické, že jsem asi ani nepobrala “co tím chtěl básník říct.

28.03.2024

Devatenáct pařátů a jeden temný pták je nevšední povídkovou sbírkou, která je nesmírně čtivým a poměrně nezvyklým zážitkem. Nevodí čtenáře za ručičku a mnohdy nás rovnou vrhne do situace nebo děje, který působí jako malá část, fragment většího díla. Nutno dodat, že čtení mezi řádky nikdy nebylo zábavnější. Nejen díky unikátnímu psaní, ale i díky nápaditosti a specifické atmosféře, pro kterou se obtížně hledá srovnání. I přes velkou rozmanitost jednotlivých částí se nedá říci, že by kniha trpěla častým neduhem sborníků v podobě nějaké nevyrovnanosti. Díla rámuje zvláštní atmosféra, jdoucí ruku v ruce s autorčiným nezaměnitelným stylem, které do povídek vnáší punc ucelenosti. Jelikož jde o soubor prací, napsaných v průběhu let, dostává se k nám pozoruhodný mix žánrů a příběhových prvků. Některé jednotlivé povídky mají příběh a pointu, zatímco jiné jsou spíše takřka poetickými obrazy, výjevy, jež zaznamenávají určitou situaci nebo představu.

Stírá se zde hranice mezi realitou a totálním absurdnem, a zatímco místy se budete nahlas smát, o stránku dvě později vás zase přepadne mrazení v zádech. Ačkoli zde chybí myšlenkový přesah a hloubka, jaké byly jasně patrné ve Znamenité mrtvole, dokládá i tento sborník, že Agustina Bazterrica je nesmírně osobitá a originální autorka, jaká si obtížně hledá srovnání. Úspornost zde kráčí ruku v ruce s úderností a nesmírným citem pro detail. To pak jen podtrhuje luxusní české vydání s linoryty Adély Korbelářové, které výtečně podtrhují celkovou náladu jednotlivých povídek a místy čtení povyšují na takřka umělecký zážitek.

24.03.2024

Těžko hodnotit, některé povídky mě silné zaujaly, byly temné, děsivé a zapamatovatelné, jiné mě úplně minuly (hlavně ty ultra krátké). Autorka však psát umí a to velmi dobře, její styl je úderný, úsečný, strohý. Pochvalu zaslouží i zpracování knihy od přebalu, záložky až k samotným ilustracím.

14.03.2024

Velmi těžko se mi hodnotí. Rozhodně musím ocenit vzhled knihy. Její přebal i plátěný potah jsou umělecká dílka, ty motivy pařátů se mi ohromně líbí, stejně jako látková záložka neobvyklého tvaru. Ilustrace v knize jsou také úchvatné. Originalita se Pařátům rozhodně upřít nedá.
Bohužel obsahově už mě zase tolik neuchvátila. Dostala jsem naservírováno dvacet ultrakrátkých povídek, což je jasné už z celkového počtu stránek. Valná většina z nich staví na pocitech. Opět jsem se tady setkala s tím, čemu říkám pocitový či emocionální horor. Autorka staví onu děsivost a hrůznost na psychologii, na temnotě, kterou si nosíme každý v sobě, na naší zvířecí části. Svými texty se snaží vyvolávat ve čtenáři psychedelické obrazy a vize, nasměrovat ho k pocitu hnusu, zmaru a beznaděje. Jen naprostý zlomek povídek má skutečně hmotné jádro a vypráví příběh, který má hlavu a patu. V anotaci se sice píše o nesrozumitelných symbolech, ale toto bylo vskutku až příliš neuchopitelné. Slovy klasika - tento způsob hororu zdá se mi poněkud nešťastný. Mechanicky přečtu, hledám smysl, nenacházím, pokračuju dál, o deset vteřin později zapomenu. Reálně jsem pochopila význam asi u čtyř povídek. Všechny ostatní měly jen ten dojmový úkol, který se bohužel v mém případě naprosto míjí pravděpodobně požadovaným a očekávaným účinkem. Může to být odlišnou mentalitou, přece jen Argentina je cizokrajná kulturní oblast založená na silných mytologických, ale také křesťanských symbolech a zvyklostech. Nebo na to nemám potřebné buňky, jsem imunní vůči psychologickým snahám vnutit mi určité pocity či co já vím co ještě.