Smích ve tmě
Vladimir Nabokov
Opět je nám zde předkládána láska zcela rozdílných lidí – zralého může a mladičké „femme fatale“, ovšem ve zcela jiné rovině. Zde se stává obětí a pouhou hračkou právě Albinus a Margot se snaží jen dostat na pomyslném společenském žebříčku co nejvýše...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1993 , Winston SmithOriginální název:
Камера обскура (Kamera obskura) , 1932
více info...
Přidat komentář
Román, který se čtenáři (jako já) dostane "pod kůži ". Zajímavě vykreslený milostný trojúhelník ( či spíše čtyřúhelník) s perfektním vykreslením charakterů jednotlivých postav.
Antilolita, aneb příběh o tom, jak mladá krásná intrikánka utáhla na vařené nudli hodného staršího intelektuála.
Nabokov mě nepřestává překvapovat. Sice je to takový tuctovější román autora, ale to neznamená, že jsem se nebavil, naopak, Smích ve tmě je jedním z nekomičtějších Nabokovových románů, navíc je napsán velmi svižně a přímočaře, bez zásadnějších vedlejších linií. Skoro bych řekl, že je to místy až parodie, parodie na brakový román, na film té doby, na německý expresionismus a film noir, na měšťáckou komedii a všechny ty melodramata z 20. a 30. let. Trochu mi to připomnělo filmy Fritze Langa. Některé ty přesuny a rošády hlavních postav působí jako z nějaké šachové úlohy. Zpočátku velmi odlehčený, ale ke konci notně temný (především z hlediska Albinuse) Nabokovův román. Doporučuji.
Nabokov, stejně jako Kundera, mi není ani trochu lidsky sympatický, ale MUSÍM uznat, že byl opravdu mistr pera, kniha je výborně napsaná (přitom - pokud se nepletu - v rámci Nabokovovy tvorby jde o relativně nevýznamné dílečko). Naprosto nesouhlasím s autorkou komentáře, že postavy nejsou psychologicky propracované. A nesouhlasím ani s tím, že je to temná kniha bez naděje. Prostor pro ni tu podle mě je, záleží ovšem na čtenáři. A konečně, i sympatické postavy by tu byly, co třeba Paul? Na druhou stranu, nevím, jak trvalé dojmy ve mně z té knihy zůstanou, jestli jsem si z ní něco podstatného vzal...
Plno lidí knihu srovnává s Lolitou. I přesto, že je zde spoustu shodných motivů (příklady neuvádím, žádné spoilery), dějová linie je odlišná. Smích ve tmě na mě opravdu působil temně, ale po Lolitě je to další kniha od Nabokova, s kterou jsem spokojená a jdu sáhnout po další. :)
Vzhledem k rozměrům knihy jsem si říkala, že nebude možné takový příběh plně rozvinout, ale žasla jsem. Četla jsem s úžasem, soucitem, vztekem, smutkem i zadostiučiněním. Závěrečná scéna v pokoji mě obklopila takovou depresí, že jsem jen chvíli tupě zírala a chroustala myšlenku, že tady dostalo dobro pěkně na frak.
Jistě "dobře" napsaná kniha se strhujícím dějem, ale vyvolává v člověku temné pocity. Postavy nejsou psychologicky propracované, ale dopouštějí se objektivně samých podvodů, úlisností, úkladů a zla. Zlo nakonec i vítězí. Na člověka padá stín a chmura z nahlížení do soukromí, ze špatnosti a prohnilosti, nemůže v podstatě stranit nikomu, ani oběti spknutí. Kniha postrádá "světlo", naději, jakýkoli výchozí bod. Je temná, depresivní a konečné vítězství toho nejhoršího v člověku je i mou tečkou za tímto autorem.
Skvělý román. Zpočátku jsem byla zmatená ohledně postav a musela si první stránky přečíst ještě jednou, abych se zorientovala, kdo je ústřední postavou knihy.
V příběhu můžeme spatřit klasický model - starší muž se zamiluje do mladší ženy, která jej však využije, jak jen může, především z finanční stránky.. Děj je však protkán různými zápletkami a je neunavující.
Proboha, cožpak opravdu nejste schopni se alespoň trochu oprostit od kultu Lolity velebené i těmi, co ji četli jen proto, aby si ve svém seznamu mohli odškrtnout další z veleděl?! Ano, Lolita je skvělá, ale proč musíte neustále srovnávat? Nechcete si prostě jen přečíst skvělou novelu? Pochopitelně, není tu taková psychologie, bohatost jazyka a úvah, ale Smích ve tmě není jenom pouhou (a třeba snad chabou) náhradou Lolity! Je to skvěle vygradováno, postavy nejsou totožné, jsou u nich některé velice zajímavé polohy, kterých si ale nejspíše nevšimnete, pokud budete neustále myslet na to, že "Lolita je lepší..." Zkuste si to přečíst s čistou hlavou nezatíženou naprosto nepodstatnými úvahami, užijte si ten příběh...
Pokud jste viděli nebo četli Lolitu a libíli se, tak je tohle plnohodnotná náhrada. Příběhy jsou si v základní linii velmi podobné a oba stejně chytlavé.
Doporučuji!
Smích ve tmě byl pro mě jakousi náhražkou (v knihovně Lolitu zprostě rovna neměli...). A asi jí navždy zůstane. Do příběhu jsem se vůbec nemohla začíst. Mezi postavami jsem nenašla žádnou, která by mě zaujala a stala se mým opěrným bodem. Ovšem musím uznat, že i tak jsem poslední třetinu přečetla plná napětí a očekávání.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2007 | Lolita |
1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
1993 | Smích ve tmě |
2008 | Čaroděj |
2001 | Pnin |
Kniha Smích ve tmě je v
Právě čtených | 1x |
Přečtených | 143x |
Čtenářské výzvě | 4x |
Doporučených | 9x |
Knihotéce | 28x |
Chystám se číst | 54x |
Chci si koupit | 11x |
Autor slavné Lolity zde předvádí další ze svých brilantních psychologických her a znovu mě přesvědčuje, že stojí za to sehnat si i ostatní jeho díla. Kniha s přicházejícím koncem graduje do strhujícího finále.