Maud22 komentáře u knih

Ty jo, obyčejný účetní a takový borec! No dobře, tak není to úplně obyčejný účetní a už vůbec nezapadá do vžité představy vyschlého mužíčka s brejličkami na nose. Je to chlapák se zajímavou minulostí a k lovcům monster se dostal díky zneškodnění vlastního šéfa, který ovšem v té době již nebyl člověkem. Existují monstra? No ježiš, a jaká. S hlavním hrdinou Owenem projdeme výcvikem, praktickou i teoretickou částí a jak už to tak bývá, spadneme rovnou do akce, v níž nejde o nic menšího než o konec světa. Nechybí ani láska, kterou si musí hlavní hrdina teprve získat. Svižné dobrodružné čtení s akcí, přehlídkou zbraní i romantickou linkou (nečekejte křehkou krásku) mohu jen doporučit.

11 05.07.2023

Hlavní hrdinové knížky nepatří zrovna k těm kladným, což ale neubírá na čtivosti, spíš naopak. Zjišťujeme, že krajinu obývají lidé a bestie - zvířata, která jsou schopna přeměny v lidi a která jsou lidmi zotročena. Kromě klasických zvířecích tvorů existují i nebo spíš už neexistují draci. Řád kněží udržuje poslušnost, bojuje s povstalci a jeden z nich, Roderic, hledá pravdu o Bohyni, o záhadách v Dračích horách. Všechno je to tak správně zamotané a odmotává se to pomalu, udržuje nás to v napětí, za chvíli začneme fandit i záporákovi Rodericovi a trubce dračici Jaině. Rodová temná tajemství postupně vyplouvají na povrch. Prostě drakům paní Terezy Kadečkové nelze odolat. :-)

12 20.06.2023

Klára je zvláštní holka, vymyká se hlavně tím, že má schopnost vidět duchy. Své štěstí hledá v Mexiku, kde jako dítě pobývala s tatínkem, který zde údajně zemřel. Klára ale naváže kontakt s člověkem, jenž tvrdí, že zpráva o otcově smrti nemusí být pravdivá. No a pak už se to rozjede. V podstatě nejde o nic menšího než konec světa, apokalypsu, již má rozpoutat démon uvnitř mayské pyramidy. Je to psáno z pohledu Kláry, jazykem hustě nespisovným, nepostrádajícím vtipné prvky. I o dobrodružné, napínavé a veselé situace není nouze. Jako třeba setkání se zombiemi. Závěr, ač se nabízí klišé, není takový, jak by se dalo očekávat. Fajn oddychová četba.

14 18.06.2023

Je to horový příběh Kenzi, dívky, která vidí Smrt - Počmáraného muže - a netuší, jak ovlivňuje její osud. Kenzi vyrůstá v neutěšených podmínkách chudinské čtvrti se vší tou špínou, drogami, prostitucí a gangy. A chystá se apokalypsa, neboť Lilith, o které biblická dějeprava taktně mlčí, se rozhodla pomstít všem a zejména Stvořiteli. Démonka začne uskutečňovat svou pomstu prostřednictvím žen - prostitutky, lékařky z potratové kliniky, oživené salemské čarodějnice a Kenzi, která dokáže vnímat anděla smrti Sariela. To jsou ty čtyři děvky. Lilith má jistě na pomstu plné právo, ale způsob, jakým ji začne provádět, nepostihuje jen muže, kteří mají nad ženami moc, zotročují je a nutí je, aby jim sloužily. Tak nechává trpět nevinné a na konec i ty ženy, nástroje své pomsty. Celou knihu provází sex a brutální násilí, ale také touha po lásce, klidu a míru. A nejlepší je Enoch! A je úplně jedno, jestli je samec nebo samička, černá havraní křídla dokážou obejmout a chránit.

10 13.06.2023

Všechno to začalo jako pomsta za sexuální obtěžování na pracovišti. Je tedy fakt, že kamarádky jsou obdařeny magickou silou, avšak původně chtěly dotyčnému jen vypít víno a načůrat do lahví. Je to ale jen úvod do magie a energie Zřídel, jejich strážců a lidí, kteří mají ten dar to vnímat a využívat. Sledujeme dobrodružný příběh očima více aktérů - Lidky, Lukáše a Barbary... a musíme si dávat souvislosti dohromady sami. Občas se vrátíme do minulosti a odkryje se před námi další kousek skládačky, což mě baví. Zřídla jsou zdrojem moci, jenže je vždycky něco za něco. Příběh chytí a nepustí!

9 06.06.2023

Dominik Stolbenko z brněnského oddělení Centrály speciálních činností, aby zakryl vlastní pochybení, udělá z víly parťačku. Hlavní hrdina není moc sympatický týpek, ale tušíme, že má leccos za sebou. Víly zas nejsou ta křehká stvoření tančící na paloučcích v závojích mlhy, která známe z pohádek. Jednou byly pro lidi užitečné, ale ti nesplnili svoje sliby a drží je po policejní kontrolou. Společnost má skupiny, které se vyslovují za jejich práva a skupiny, jež by je s chutí eliminovaly. Stolbenko je v útvaru, jenž vyšetřuje násilné činy víl plné krve. To je totiž základní vílí potravina...a maso. Jenže najednou jsou tady nálezy brutálně zavražděných víl a Dominik zjišťuje (ale dalo to práci), že není vše, jak se na první pohled jeví. Četlo se mi to výborně, kromě detektivního pátrání máme možnost nahlédnout do nitra postav, román nepostrádá napětí a epické vyvrcholení. Konec je příslibem pokračování, svět víl a lidí na sebe naráží a vzájemná koexistence je složitá, ale ne nemožná.

14 24.05.2023

Že přece jen něco zůstalo a bylo to tak dávno, že je z toho již mýtus podléhající zkoumání, interpretaci a učené disputaci, poznáme z jednotlivých úryvků o Zvonu. Ty prokládají děj společně s dialogy Nimba s někým... S kým, zjistíme až v samotném závěru. Všemocná AI Nimbus je přece jen omezená ve vztahu ke smrtkám, ale i ona, ačkoliv událostem nedokáže zabránit, pochopí jejich obludnost a přestane s lidmi komunikovat, jak byli zvyklí, a na světě zůstane jediný člověk, který s ní může mluvit - Zvon. V předchozích dílech trousil autor drobečky, podle nichž nakonec najdeme cestu i vysvětlení a všechno do sebe zapadne. Jaké bude jednou lidstvo? Jaký dokáže mít vztah k odlišnostem a menšinám, dokáže tohle ukočírovat umělá inteligence a bude vždycky sloužit, až si uvědomí sama sebe a zatouží mít víc pocitů a možností, než jen schopnost řídit stroje a procesy, počítat pravděpodobnosti? To jsou otázky, které mě napadají po přečtení tohoto originálního díla.

14 16.05.2023

Ztotožňuji se s komentářem od "mnohoknih". Sjednocujícím prvkem antologie je tu město, ať už opuštěné, zakleté, stojící na doupěti podivného živočicha, dystopické, hořící magickými plameny, vzteklé a všepožírající, snové, zalidněné fantaskními živočichy, obyčejnými a neobyčejnými lidmi. Každá povídka přispívá ke směsici tajemna, melancholie, napětí, rozkrývá lidské vztahy. A v neposlední řadě je třeba zmínit naprosto luxusní obálku Lukáše Tůmy s využitím ilustrace Lenky Tarwari Jandové, jakož i její ilustrace provázející celou knihu souznějící s tématem města.

12 11.05.2023

Zatímco první díl této série prokládají děj deníky jednotlivých smrtek, zde jsou předělem Nimbovy úvahy. Už víme, že Nimbus je všemocná AI, která udržuje svět v chodu lépe, než by to zvládlo lidstvo, ale drží si svá omezení resp. nezasahování do konání cechu smrtek či smrtek jednotlivých. Dokáže však v podstatě obejít sám sebe, neboť události vyhodnotil jako nebezpečné. Tak sledujeme další cesty smrtky Anastázie a její patronky Marie Curie, jakož i snahu Rowana o očištění světa od krutých sadistických smrtek. A na cestě zůstávají další mrtví... Epické finále nechává prostor pro další pokračování. Dost mě baví tenhle svět zdánlivě řízený a přece tak nebezpečný.

13 01.05.2023

Knihu uvádí vtipná předmluva Martina Fajkuse, v níž osvětluje zrod sbírky. Obsahuje 11 povídek ze světa Lovců monster Larryho Correie, jehož povídka Neprůstřelný je otvírákem celé knihy a autor v ní vzdává hold Praze a českému křišťálu.
Povídka Alexe Dreschera Vodník je věnována tomuto českému typu a jeho potravním i rozmnožovacím zvláštnostem ("... asi ministrovi vnitra ukázali složku, co vedou na premiéra." "Kvůli tomu by tolik nevyváděl, je to jen čtvrtinový skřet," namítla Alexandra nesouhlasně, "ve vládě jsou i větší borci....").
Nechybí povídka od Kristýny Sněgoňové odehrávající se v jejím rodném Brně. Brněnská pobočka Lovců byla zrušena a její členové dostali výpovědi z organizačních důvodů a museli si najít jinou práci, náhle však dostávají další šanci ("Proč zrovna školka?" zeptal se Petr... "A je to dětská skupina, ne školka." "V té se zadek utírá jinak?").
To Jakub Mařík se zabývá fenoménem jménem Hejkal v příběhu nazvaném Jak se do lesa volá.... A když se do toho zapletou finští technaři, či spíše metalisti (autor si vyhrál i s názvem hlavní skupiny), tak je na zábavu zaděláno. No příště si rozmyslím, jestli budu na fesťáku vykřikovat HÉJ,HÉJ! :-)))
A přicházejí Sladké sny Karla Doležala. Koho z nás někdy netížila noční můra? Tak bacha na Pardubicko (" Kanystrů s chemikáliemi tu stálo podstatně méně, ale přece jen víc, než by člověk v knihovně čekal.")!
Otázka lačnosti a smrti - tu nastoluje Jakub Hoza. Strážce hradu a pokladu je smrtelně nebezpečný, a že těch mrtvol je. Přeživší prostitutku šoupli do blázince, tehdy jsem si vzpomněla na kulhánkovské "taštičku ne!". Proti strážci hradu kromě sehrané trojice lovců stojí i maličké, ale neméně mocné stvoření, jež si do piva a vodky přimíchává inkoust a nenávidí e-booky. :-)
Procházka parkem Jiřího Pavlovského rozhodně není procházka růžovou zahradou. Nebezpečí číhá i v pražském parku a na něm si vydobyde ostruhy lovecká kancelářská síla Theodor ("Proč ne já? Jaký je rozdíl mezi mnou a lidmi z akčního týmu?" Odpověď Karly: "Svaly? Bojové zkušenosti? Charisma? Sexuální přitažlivost?" "Au," řekl Theodor.").
Michaela Merglová nás zavede do Baráku za všechny prachy. Tam hospodaří Hospodáříček, a nedejte se mýlit roztomilou zdrobnělinou... Ovšem ta knihovna stála za to.
Jak zacházet se strašidly poradí Martin Paytok. Bezpečnost práce a požární ochrany se někdy dost podceňuje, ovšem v případě skladu paranormálního materiálu se to může stát osudným..
Oskar Fuchs postavil proti sobě monstra a ducha hor, který to tak trochu vezme za Lovce.
Vše zakončuje "jesenický masakr motorovou pilou" Františka Kotlety s názvem V souladu s přírodou.
Nenudila jsem se ani u jedné povídky, občas jsem se chechtala nahlas, rozhodně doporučuji. Vzhledem k tomu, že originální Lovce neznám, musím si rozšířit vzdělání. :-)

10 23.04.2023

Romantika až na půdu. Před námi je renesanční Itálie, hlavně město Neapol s rodící se mafií, jež má v čele poměrně sympatickou hlavu Rodiny. Děj se točí kolem hledání mystického předmětu, rozkrývá osudy krásné chovanky kláštera, několika levobočků, nechybí intriky a krásné zlo v podobě nezlomného perverzního zabijáka. Je to psáno z pohledu všech aktérů, kteří se střídají, sledujeme dění kolem i myšlenky v jejich hlavách, což se mi líbilo. Pro jistotu jsou myšlenkové pochody vyjádřeny kurzívou, což při tolika postavách je pochopitelné a na ději samotném to nic neubírá. Oba hlavní hrdinové, Clarice, nádherný předobraz Boticelliho Venuše, a neméně pohledný a trochu tajemný Bruno, mají poněkud komplikovaný vztah vzájemného toužení, odmítání a trýznění, což se přiznávám, až tak neprožívám, ale chápu, že tehdejší mužský a ženský svět byl o hodně jiný, než odpovídá dnešnímu myšlení. Žena byla buď poslušná manželka nebo služka nebo prostitutka, a ty se dělily podle své krásy, mládí a umění milovat na ty luxusní a ostatní. Všechno mi ale vyvážil příběh s dějovými zvraty, kdy si nemůžete v bezpečí odpočinout. Zejména závěrečné scény byly epické. V neposlední řadě má kniha úchvatnou obálku od Jany Maffet Šouflové a její ilustrace jako by vystoupily ze starých dřevorytů. Samotný konec je otevřený a dočkáme-li se pokračování, ráda se na něj vrhnu!

10 20.04.2023

Antologie nabízí různý pohled na apokalypsu, která zasáhne lidstvo, co autor, to jiný způsob. Ta pestrost je velkým kladem celé sbírky. Vážný pohled střídá vtipné fantasy, nechybí postapo detektivka. Líbila se mi povídka Pro pár krys šel bych světa kraj, která si utahuje z žánru fantasy jako takového a zároveň nabízí vtipný příběh. Bavil mě i Zákon smyčky a Kód Zeta a bála jsem se u Sliby se maj plnit a rezignovaně šla vstříc osudu v povídce Nemesis. Dobrý počin!

13 16.04.2023

(SPOILER) Z pohledu návštěvníka města, v němž je metro, jsem považovala tento dopravní prostředek (když tedy pominu noční hodiny) v podstatě za záchranu. Když se ve velkoměstě ztratíte, ve chvíli, kdy najdete metro, jste zachráněni, neboť se zorientujete. Moskevské metro znám. Ale tady je koncept metra jako útočiště přeživších lidí. Na povrchu je radioaktivita a slunce všechno spálí, takže tam se žít nedá. Tedy alespoň lidé tam bez speciálních obleků nevydrží, leč jiné formy života, zpravidla zmutované, ano. Jednotlivé stanice moskevského metra mají svá lidská společenství, sousední stanice spolupracují nebo si jdou po krku. Utvářejí se aliance, okruh ovládá Hanza - obchodníci, vše protíná rudá trasa - stoupenci komunismu a jeho ideálů. Část je v područí Říše, už čtvrté v pořadí, no fašisti jsou všude. Prostě sociální vzorek na malé ploše. Hlavní hrdina je sirotek zachráněný před krysami, jejichž nápor zlikvidoval celou stanici. Dostane zvláštní úkol a k tomu, aby ho splnil, musí dorazit do jiné stanice. To, co by kdysi vlak zvládl během hodiny i za cenu několika přestupů, je mise na několik dní, kdy v tunelech číhá neznámé nehmotné nebezpečí a naprostá tma.

Zpočátku mi to přišlo jako zdlouhavé (znáte to, široká ruská duše a vzdálenosti na mnoho verst), ale je fakt, že postapokalyptické metro je velmi různorodé, jednotlivé stanice s jejich obyvateli dobře vykreslené, vše zároveň obestírá tajemství, každý má svůj mýtus a své historky a i cesta může být cíl. Tím cílem je poznání mladého hrdiny, jež však přichází pozdě. Knihu doplňují 2 plánky moskevského metra, současného i postapo..., tak jsem díky nim putovala metrem s Arťomem.

20 15.04.2023

K autorce jsem se dostala prostřednictvím její knihy Ve větvích Yggdrasilu (vřele doporučuji). Tohle je však z jiného soudku. Za velký klad považuju, že tu není kladných hrdinů. :-) Na začátku, jak se rozvíjí děj a čtenáři je postupně dávkováno, jak existuje lidská společnost rozdělená na ty šťastnější horních městech a na ty žijící v mnohem horších podmínkách v dolních městech, by se člověk i rád s některými hrdiny ztotožnil. Jenže to není tak jednoduché, prostě ani všemocné Sestry udržující dolní město v chodu nejsou úplně sympatické. Ale to se mi na tom líbí, odráží se zde syrové lidské pohnutky, obyčejný strach, snaha dosáhnout na lepší život, na osobní prospěch, ale i vědomí, co je správné a že je třeba i obětí. Je to dobrodružný příběh, akce tu nechybí, ale nutí to k zamyšlení. Jak se chováme k sobě navzájem, jak respektujeme jinakost? Čemu máme věřit? Rozeznáme dobré úmysly od manipulace? No nic, jdu zkontrolovat zásobu léků v mé lékárničce... :-)

12 10.04.2023

Seveřan Harald je zatažen do pátrání po zmizelém velvyslanci emíra z Cordoby. Zmizel beze stopy z hradu a leccos nasvědčuje použití magie. A tohle je právě to, co čtenáře chytne. Děj, v němž nechybějí intriky, milostné vztahy, tajemno, ale i mužské přátelství, je zasazen do doby raného středověku částí francké říše. Hlavní hrdina je očividně chlap jak hrom a ještě umí používat magii k léčení i k prohledání okolí a sám sebe nebere smrtelně vážně, ale kdo si s ním začne ve zlém, nedopadne nejlíp. Začíná to jako detektivka ve středověkých kulisách a končí epickým soubojem. Vyprávění je svižné, vtipné, s lehkou mírou patosu. Jo a taky středověká Paříž útočí na náš čich, ať už je to páchnoucí krčma nebo masový hrob! :-)

11 08.04.2023

Tak tentokrát čeká naše hrdiny vpravdě vojenský úkol. Dostat se na planetu Ereškigal, kde adadové zaměstnávají spoustu dělníků různých mimozemských ras na stavbě vesmírných lodí pro enlily, infiltrovat mezi dělníky, dostat se k lodím a zabavit je ve prospěch vojenských sil, které se soustřeďují na planetě, o jejíž souřadnice šlo v minulém díle. Takže dobrodružství jako hrom a do toho se řeší i vztahy (mám neodbytný pocit, že Aga žárlí, a taky není kulšeš jako kulšeš), vtípky střídají narážky, takže jsem se chechtala nahlas. Nikdy bych neřekla, že se do space opery dostanou i odbory, ale pro Františka Kotletu není nic nemožné. :-) Jo, a možná bych se přimlouvala, za nějaký díl navíc, takový obrázkový rejstřík mimozemských druhů, domnívám se, že by mohl být docela tlustý!

19 02.04.2023

Znáte to, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly a na co lidstvo sáhne, to zpravidla podělá, nebo se najde vždycky někdo, kdo se o to postará. Zdánlivě zabezpečené lidstvo neumírá a nad vším bdí Nimbus - vyspělá AI. Jen rozhodování o smrti lidí mu nepřenechali. Lidé neumírají, ale o jejich redukci se musejí postarat jiní lidé - smrtky. Mělo to být o tom, že bez emocí a v rámci asketického života pokosí dle výběru a kvóty určitý počet lidí a nějaká spravedlnost je zachována. Ta spravedlnost nespočívá v tom, že by rozhodovaly zásluhy nebo něco podobného. Smrtky zbavují lidi života různým způsobem a ne vždy, jak zjistíme, je to úplně humánní a rychlé. Jenže smrtky jsou lidé..., což mluví za vše. A hranice mezi smrtkou a vrahem začíná být tenká! Velmi zajímavý koncept naší budoucnosti....a velmi dobře napsaná kniha, jež nutí k zamyšlení a zároveň poskytuje dostatek akce a dějových zvratů.

17 30.03.2023

Mám slabost pro Lokiho. Uvítala jsem zápletku, kdy se tenhle vtipálek přimotá do cesty mladé taxikářce Agátě, a protože se na Zemi neocitl jen tak, problémy se dají čekat. Děj se přesouvá na Áskard a setkáme se tu i s Ódinem, Thorem, Freyou, Heimdallem a dalšími ze severského pantheonu. Vtipné okamžiky střídají bolestné události a vzpomínky. Agátě opravdu není co závidět, ale na konec jí všechno prožité utrpení dá možnost být sama sebou. Sama autorka přiznává, že severská mytologie je komplikovaná a že marvelovská interpretace, i když jí samé je sympatická, je poněkud odlišná. Přestože zboňuju Thora (obzvlášť z toho marvelovského dílu, kde dost přibere), tak jsem se bavila jeho humpoláctvím a Lokiho potměšilostí. Srandičky a neveselá realita se vzájemně vyvažovaly a když pominu nedbalou jazykovou korekturu, musím říct, že se to moc dobře četlo. A bonusová povídka Píseň o Thrymovi je opravdu milý bonus!

13 25.03.2023

Příšerné, hnusné, neuvěřitelné. O to horší, že se nejedná o příběhy z koncentráků (ať už hitlerovských, sovětských, čínských a jiných), ať už se nazývají jakkoli, nejsou to příběhy válečných zvěrstev, ale něco, co se stalo v civilizované zemi. Očividně peklo existuje už tady na zemi. S nebem si nejsem jistá. Každopádně doufám, že všem hnusákům se dostalo minimálně pekla Kulhánkova.

Člověk si rád přečte horor, užije si film s Freedym Kruegerem i řežbu s Johnem Wickem, probrodí se krví a vnitřnostmi kotletovských hrdinů a démonických monster či emzáků a je zase dobře, protože ví, že tohle je pro zábavu a odreagování. Autorka má také smysl nejen pro horor, ale i pro humor, jak ostatně prokázala v Kronice rodu Příšeráků. Ale tady pro humor není místo. Spisovatelka dokáže zarýt do mozku i do srdce spár krutosti. Dělá to přitom stylem, který v podstatě suše bez patosu líčí, co stalo, o to syrovější ta novela je. Umí využít kontrast vzpomínek a následných prožitků. Je to silný příběh a skvěle napsaný!

11 05.03.2023

Autorka nás vezme na putování přes celou Indii s využitím skutečných reálií a historických událostí i postav, a přece v rouše poutavé fantasy. Po nebi létají vzducholodě (i pirátské), hlavní hrdinové - hrabě Edgar Sangatte a jeho žena Eliante se na cestě setkávají s démony, fanatiky, škrtiči a příslušníky mytických národů. Ve hře je zbraň hromadného ničení, její hledání a nalezení způsobu, jak ji uvést v život, čemuž se manželé snaží zabránit. Nesourodá dvojice sama o sobě, když pominu dobrodružnou cestu, je zdrojem lehkého napětí, zůstává obestřena tajemstvím a čtenář si najednou uvědomí, že asi jejich vztah nebude úplně jednoduchý a zalitý sluncem, což mě bavilo. Tahle steampunková tour je řádně okořeněna magií. Na závěr kniha obsahuje vymazlený slovník, vhled do indické mytologie i historie, jakož i lingvistické okénko. Dobře, člověk nějaké znalosti má, Kámasútra mu v knihovně taky nechybí a v mládí přečetl i do pohádek převedenou mytologii, ale tohle se opírá o zevrubné znalosti, tudíž před autorkou smekám, protože je vidět, jak dobře zná Indii ve všech jejích souvislostech.

6 04.03.2023