Maud22
komentáře u knih
Stín
Adam Przechrzta
Obě hlavní postavy, polský alchymista Rudnicki a bývalý ruský generál Samarin, žijí své životy, jsou vzdáleni, ale stále ve spojení. Oba si velmi přejí zůstat stranou politických i válečných záměrů soupeřících stran, což se jim ale úplně nedaří. Ačkoli třetí díl Materie primy začíná jako detektivka, ocitneme se záhy uprostřed intrik ať v carském paláci nebo ve Varšavské republice, ke slovu se dostanou i ženy, a to krásné, chytré, oddané i mrchy. A v neposlední řadě musíme počítat s Prokletými, již se snaží pronikat skrz enklávy. Líbilo se mi to hodně právě pro tu pestrost dobrodružství, tajemnosti a také smyslu pro čest, jež u hlavních hrdinů vždy převáží bez ohledu na to, ke které straně patří.
Slovenský nářez: Antologie nejlepších autorů slovenské fantastiky
* antologie
Celá antologie je ochutnávkou slovenské produkce na poli fantastiky. Témata byla pestrá a zpracování rovněž. Sice bych dala přednost originálu, ale překlad může autory více přiblížit českým čtenářům. Líbilo se mi uspořádání, kdy každý autor dostal prostor, aby se sám uvedl, načež v závěru knihy jsou k nim přidány i malé medailonky shrnující dosavadní tvorbu. Některé autory znám, k jiným bych se možná dostala časem, každopádně to bylo dobré počtení.
Místodržící
Adam Przechrzta
V ději jsme se posunuli rovnou do války, ale enklávy žijí vlastními životy a zatímco v předchozím díle výpravy do nich byly nebezpečné, protože tam číhali démoni a jiní nebezpeční tvorové, tak teď mají tihle Prokletí tendenci proniknout mimo enklávu. A spolupracovat... Alchymista a lékárník Rudnicki se zoufale snaží držet mimo politické hrátky, ale je mu to houby co platné. Ta polarita Rusů a Poláků je zde ozvláštněna tím, že mají mnohdy příbuzenské svazky. Ostatně hlavní hrdinové, Polák (ovšem vikingského původu po matce) Rudnicki a generál, velitel ruských zvláštních jednotek, Samarin jsou přátelé. Takže pokud chcete fandit jedné z těch stran, máte prostě smůlu, protože si je oblíbíte oba.
Němé duše
Jitka Ládrová
Román vedou dvě dějové linie, které se vzájemně prolínají, a každá má spoustu postav. Těmi hlavními v městě Šeldrap jsou Omden a Namie z rodiny majitele luxusního nevěstince. Omden je jeho syn a Namie zas dcera jeho partnerky. Volné mravy panují na každém kroku, ale zároveň i pravidla a nepsané zákony. V džungli číhá nebezpečí a Omden se s ním zaplete. To co původně považoval za dobrodružství, se poněkud vymkne. Druhá dějová linka se týká královského dvora ve Skalním městě, a to zejména budoucího krále Maargela a jeho mladšího bratra, možná soupeře Tarea, a tajemného rádce Runela. Každopádně si nemůžeme postavy zaškatulkovat jako dobré a zlé, nezištné a vypočítavé, statečné a zbabělé, což se mi líbilo. Ti, co se nám na první pohled jeví jako dobří lidé, jsou ve skutečnosti hnusní a naopak. Děj se neubírá předvídatelným během, a to mě na tom bavilo. Je to jako v životě, kdy se potkáte s někým, kdo vám na první dobrou sedne, ale můžete se v něm zklamat. Co se skrývá pod jednáním těch lidí, co je ovlivnilo, jaký strach nebo touha dostat se výš nebo změnit svůj život způsobilo, že se zatvrdí nebo nedohlédnou důsledků svých činů? Tajemství a špetka magie koření celý příběh plný intrik a pletichaření. To, co se do románu nevešlo, je pro čtenáře připraveno v podobě bonusu, který může a nemusí využít. Patří k němu i trojrozměrná mapička Skalního města, která je vyloženě parádní. Doufám, že román nalezne svého pokračování, protože našlápnuto určitě má.
Adept
Adam Przechrzta
Jsme v Polsku, no v Polsku, na začátku 20. století vlastně Polsko neexistovalo, bylo rozděleno mezi Prusko, Rakousko a Rusko. Ocitáme se konkrétně ve Varšavě. Ovšem ve Varšavě, která jako další dvě města obsahuje enklávu, v níž život neběží jako dosud. Objevují se tam tvorové, jež bychom nejspíše označili jako vlkodlaky, démony a jiná hrůzostrašná stvoření. Na scénu přichází stará dobrá munice obsahující stříbro... Zatímco před objevením enkláv patřila magie a alchymie do sféry pohádek, tak teď je třeba s ní počítat. Z jednotlivých indicií pochopíme, že jsme těsně před vypuknutím 1. světové války a že mocnosti budou mít eminentní zájem o tzv. materii primu, a ta když se dostane z rukou alchymistů a mágů do rukou armády, tak z toho nebude nic dobrého. V těchto kulisách sledujeme osudy lékárníka a alchymisty Rudnického a velitele ruského konvoje, v podstatě okupanta, Samarina, Jejich osudy se protnou a spojí. Čte se to dobře, alternativní historie dává prostor k dobrodružství.
Vendeta
Larry Correia
(SPOILER) Owen v předchozím díle sice zachránil svět, ale zároveň tím popudil Starobylého tak, že si žádá jeho osobně, aby mu mohl připravit nekonečná muka. A protože to nemůže udělat sám, tak vyšle svého prostředníka velekněze takzvané Dočasnosti, bývalého lovce monster, aby mu ho naservíroval. Ovšem naservírovat statného a statečného Owena není jednoduchá záležitost. A tak se setkáme se zombiemi, vlkodlaky, orky, upíry, trpaslíky i bývalým domácím mazlíčkem. Do všeho se snaží fušovat federální agenti, obzvlášť Franks je bezva kousek. Román přivádí na scénu mnoho nám známých, ale i nových postav a celé je to vtipné a epické zároveň. Báječné počtení.
Krev, monstra a cukroví
* antologie
Knihu uvádí rozverná předmluva Martina Fajkuse, takže než se dostanete k první povídce, tak jste patřičně natěšení jako po první skleničce punče nebo svařáku. Každá povídka je vtipně uvozena variantou vánoční koledy a nebo písně (třeba Dopis Ježíškovi od Ondřeje Neffa: "Jak jsi krásné, Neffiňátko, vprostřed bídy roboťátko!") a na závěr jako bonus dostanete pár receptů na vánoční cukroví s ingrediencemi, kde kromě moučkového cukru, vajec a citronové šťávy budete potřebovat i mleté kosti, šváby a podkožní tuk... Tak tohle všechno obsahuje antologie s 19 povídkami, jejichž společným tématem jsou Vánoce. Každý autor přispěl povídkou, která reprezentuje jeho styl. V mnohých jsou monstra i krev, ale hlavně je to pestrá nabídka jako podnos s nejrůznějšími druhy cukroví. Smlsla jsem si!
Zemři, Kaine: Stín
Ludmila Svozilová
Hlavní hrdinové, které známe z předchozího románu Zemři, Kaine: Svatyně, cestují Britskou Kolumbií se změněnými identitami s dvouměsíčním miminkem. Někdo s nimi má nějaké záměry a dává je sledovat. A někdo se jich drží jako Stín. Matylda už nečte myšlenky, ale intenzivně vnímá pachy a zvuky. A Sajn? Ten je tajemný jako vždy byl. Jejich cestu provázejí brutální úmrtí. Děj se tentokrát odehrává převážně v Kanadě, na epické finále se ale přesuneme opět do Čech. Cestujeme krajinou lesů, řek a hlavně jezer. Jezera tu mají svůj význam. Souvisí to i s mytologií prvotních obyvatel, setkáváme se s nimi, jejich potomky, jejich osudy.
Vyškolena prvním dílem zůstávám ostražitá, a je mi to houby platné. Nejprve vás to donutí nahnout se nad hladinu toho jezera, jezero vás vtáhne, zavře se nad vámi voda a vy máte pocit, že se pohybujete v husté tekutině, že se nemůžete nadechnout, a pak vás to vyplivne. Okamžitě mi naskočil pojem dualita. Už středověké alegorické hádání se duše a těla prezentuje onu dualitu, ale autorka to zde povýšila o další rozměr. Každý máme svou světlou a temnou stranu. Co způsobuje, že některá z nich nabude převahy, dá se ovlivnit, aby to nebyla ta temná strana? Avšak nejde jen o tělo a duši, je tu také mysl. A Stín. A ten se přece nedá překročit. Nebo dá?
Marně přemýšlím, jestli jsem někdy četla něco tak zvláštního. Asi bych to charakterizovala jako velmi podmanivý příběh s velkou dávkou imaginace, který vás nenechá oddechnout úlevou. Mohu stejně jako u prvního dílu konstatovat, že to není jednoduché čtení, což ale neznamená, že by se nečetlo dobře, naopak. Celé nás to protáhne mezerami mezi světy a máme co dělat, abychom v nich neuvízli.
Na neVěčné časy
* antologie
Vždycky říkám, že mám ráda povídky. Platí to i o těchto osmi, které v sobě skrývají motiv druhé šance a lásky v různých podobách. Najdeme tu romantiku, dobrodružný příběh, trochu nostalgie, něco magie a tajemna i nádech smutku, ale také vtip. Vystupují zde lidé s neobyčejnými schopnostmi, démoni i kočky. Co víc si přát.
Megapolis
Miroslav Žamboch
Povídky s hlavním hrdinou soukromým detektivem M. M. Dexterem jsou patřičně akční, vtipné, bláznivé, prostě boží. Baví mě ten svět detektiva a zároveň borce, který však není úplně neprůstřelný a občas dostane pořádně na budku. Baví mě ten děj bez pravidel, kde si nemůžete být jisti ničím. Baví mě představa obřího medvídka Pú v souboji s Barbie o post krále hraček. Rovněž nechybí čtveřice želv ninja se slabostí pro pizzu, která stojí proti věčnému soupeři Trhačovi. Ostatně i Superman může mít své dny. Ulítlé, za mě super!
Chapadla Černé hvězdy
Tereza Kadečková
Zatímco ve svých předchozích knihách nás autorka zavedla mezi draky a také propojila současný svět se severskou mytologií, tak nyní nás namočila do oceánu. Ostatně kromě pěkné obálky slibující akci, žádnou idylku, je na každé straně hezky vyvedené chapadlo. Po přiblížení Černé hvězdy došlo k potopě a část lidí se přestěhovala na obří lodě, část přežívá na nezatopené souši, část pracuje pro Nekonečno, jež koná pokusy se symbionty, kteří jsou mimozemského původu, a lidmi. Někteří lidé propadli kultu Černé hvězdy a v jejich tělech rovněž sídlí symbionti a postupně je mění v obyvatele oceánu. A ještě je tu nezpochybnitelná část lidstva, a to robotstvo. Na parádní sci-fi je zaděláno.
Krok po kroku zjišťujeme, jak to na světě nyní chodí, a není to žádný med. Podmořský svět se zatopenou částí města je skvěle popsán, stejně jako plíživá atmosféra nebezpečí, jež číhá všude kolem, a patřičně se to zahušťuje. Kulisa tohoto prostředí však slouží zejména k poznání vztahových problémů, které jsou nám vlastní, ať už žijeme ve středověku, v cyberpunkové společnosti nebo v budoucnosti, kde umělá inteligence získala rovnocenné postavení. Hlavními hrdinkami jsou dvě sestry a ačkoliv jsou to dvojčata, už jejich jména Aphelion a Perihelion naznačují, že jde o dvě zcela rozdílné holky. Co však mají společného, je pocit nedoceněnosti u vlastních rodičů, pocit, že preferují vždy tu druhou. Tak každá hledá svou cestu, rodinu, přátele, někoho, kdo jim bude naslouchat, rozumět... Myslím, že tohle rezonuje celým románem a je to nejdůležitější, dobré k zamyšlení. Závěr je docela hustý. Jo, tohle autorka opravdu umí.
Dveře spánku
Tim Pratt
Dveře spánku jsem si pořídila na doporučení Supermartonátora v jeho YouTube kanálu, kde mimo vtipných rozhovorů s našimi spisovateli a rozborů nejnovějších hudebních alb, se věnuje i knihám. A mohu říct, že jsem nelitovala. Je to hodně zajímavý nápad s tím procházením imaginárními dveřmi pokaždé, když usnete nebo ztratíte vědomí, do jiného světa, jiné reality, jiného vesmíru. Na první pohled se to jeví jako krásné průzkumničení a objevování nových krajin a jejich obyvatel, ale za čas zjistíte, že to nemusí být úplně bezpečné a stává se to vysilujícím.
Lionet & jiné podivné případy
Jana Šouflová
Na knihu Svitky z Londýnského mostu volně navazuje další krásný exemplář z dílny nakladatelství Straky na vrbě z pera Jany Maffet šouflové. Příběhy obsahují vyšetřování úmrtí způsobených nadpřirozenými silami či úkladnými vrahy. Lionet z Glastonbury, koroner z Londýnského mostu, příběhy spojuje, ať už je přímým aktérem nebo třeba autorem několika receptů, z nichž se pak vyklube nápoj lásky, či poradce v případě použití olova. Časová osa zahrnuje 8 měst v průběhu čtyř století, což nás nepřekvapuje, neboť Lionet je věru pozoruhodnou osobností s překvapivými znalostmi a schopnostmi. Vyprávění nás zavedou do středověké společnosti anglických měst, irského Kilkenny a také Prahy, kterou měl Lionet rád pro její obyvatele i podnebí. Hezky se to četlo, nechyběl vtip a leckdy zajímavé rozuzlení záhad.
Štrkáč Callahan
Juraj Červenák
Povídky, jejichž hlavní postavou je pistolník Callahan, dříve šerif, nyní lovec hlav, využívají schémata westernu, až na to, že hlavní hrdina není až tak úplně kladný hrdina a o jeho morálně volních vlastnostech bychom mohli diskutovat. Nepochybně je to však po čertech dobrý střelec a svoje řemeslo - vystopování a likvidace vyvrhelů - ovládá velmi dobře. Základním hybatelem je pro něj odměna a zisk a také pud sebezáchovy, takže žádný hrdina bez bázně a hany. Celé je to šmrcnuté magií a místními mýty. Jo a setkáme se tu i s profláklými hrdiny Divokého západu. Musím říct, že moje zafixované podoby těch dvou pokrevních bratří doznaly značné újmy! Směju se ještě teď... :-)
Ptákovina aneb Ženská v povětří
Alena Bures
Tak tohle jsem potřebovala, bavila a chechtala jsem se od začátku do konce. Je to gejzír nápadů, hrátky a jazykem, vtipné neologismy. Situace, v nichž se ocitá hlavní hrdinka, jsou místy prekérní, místy k popukání, naštěstí zdravotní sestra kolem padesátky je lehce otřískaná životem a dokáže svou novou schopnost brát s humorem nebo ji alespoň s humorem popisovat. Mohu jen doporučit a už taky vím, co dám kámoškám k narozeninám, a to nejméně třem! :-)
O krok před peklem
Jiří Pavlovský
Moje první seznámení se světem Kladiva na čaroděje. Je vidět, že mám co dohánět. Bavilo mě to neskutečně, mnohde jsem jsem se pochechtávala nahlas. Nebylo těžké naskočit do příběhů, kde v různých situacích, v nichž figurují démoni a jiné nadpřirozené síly, pracuje tým složený z bijce, telepatky, nekromanta (no spíš nekrofila) a Felixe Jonáše... Některé ty nápady byly neskutečné - třeba vajíčko a miminka v povídce Štěpána Kopřivy Krajka paličkovaná bruselským stylem, vědecká konference nekromantů v povídce Noc oživených nekromantov od Dušana D. Fabiana, vylíčení třídního gympláckého srazu v povídce Jany Jůzlové Už je to let (já vím, proč se toho neúčastním :-))) a trochu jinou vánoční hudbou zmanipulovaný nákupuchtivý dav v obchodním středisku v povídce Jak Vincenc zachránil Vánoce Ondřeje S. Nečase. Moc se mi líbila povídka Jiřího Pavlovského Týden v tichém domě, která obsahuje správně dávkované napětí, vtip a výbornou pointu.
Černá smečka
František Kotleta (p)
(SPOILER) Je to Kotletovka z trochu jiného soudku. Taková menší apokalypsa, prokleté rodové dědictví, boj dobra se zlem, kde však není jen černá a bílá, a vše válcuje rudá noc. Jak složité dokážou být vztahy mezi rodiči a dětmi víme, o to složitější mohou být mezi lidmi a démony a jejich potomky. Andrea a Filip o tom vědí své. A co začíná jako vymítání a lovení démonů končí velkolepou bitvou o moc mezi démony samotnými. Ovšem nutno dodat, Lucifera jen tak někdo nepřečůrá. Dostane se nám vrchovatě všeho, na co jsme u autora zvyklí, ať už se to týká takových komodit jako krev, vnitřnosti, sex v rozličných podobách a za nezvyklým účelem, akce i vtipné glosy. Když na tuhle hru přistoupíte, budete se dobře bavit. Tak jen doufám, že brána pekel zůstane ještě nějakou dobu zavřená, alespoň dokud bude dost Alpy. :-)
Svitky z londýnského mostu
Jana Šouflová
Jana Maffet Šouflová je mi známa především jako ilustrátorka, ale díky doporučení uživatele Jan8470 (pracovně mu přezdívám Ďábel našeptavač) jsem se dostala i k její literární tvorbě. Věděli jste, že bydlet se dá nejen pod mostem, ale na mostě samém? Ve středověkém Londýně spojuje takový most oba břehy řeky Temže a najdeme na něm pestrou společnost i osídlení. Domky měšťanů střídají paláce šlechticů, ba i kostel s kryptou v mostním pilíři tu stojí. Hlavní postavou je konstábl Thomas, který má na starosti udržování pořádku a vzhledem k tomu, že o násilné činy není nouze, tak vyšetřuje vraždy za pomoci přítele starého koronera Lioneta. Příběhy jsou zalidněné množstvím postav, také je přítomna magie a tajemno a je to veskrze příjemné čtení. Kniha samotná je velmi krásná, je opatřená mapou, ilustracemi a parádní obálkou od samotné autorky. A protože se ráda vrátím do tohoto světa, tak na poličce čeká další kniha z dílny paní Šouflové - Lionet.
Elektrickej strom
Jarmila Kašparová
Adzukh a Ifigen, dělí je sto let a taky kousek vesmíru, protože jejich příběhy se odehrávají na dvou různých blízkých planetách v jiném čase, ale něco mají společného. A nejsou to jen výrazné zuby, pro které jsou terčem posměchu, ale především úžasný hlas. Kniha s nepřehlédnutelnou obálkou vypráví o zrodu rockových kapel na kolonizovaných a teraformovaných planetách. Ale nejen o něm. Je to hlavně o vztazích, souznění, pochybnostech, odhodlání, přátelství, touze vyniknout a o plnění snu. Vyprávění je z rodu těch, kdy s hrdiny prožíváte jejich zklamání, příkoří, ale i úspěch a radost. Nečekejte žádnou velkou akci ani potoky krve, a přesto je tu dobrodružná cesta a epické finále.
Ti nepohřbení
Kristina Haidingerová
Kapitola Rybářův poslední soud je uvozena verši z Beautiful Death, písně mé oblíbené finské skupiny Wintersun, takže byla jsem lapena. Vše začíná tak nevinně. Samuel už oslavil 21. narozeniny, je konečně dospělý mladý a krásný muž a je zamilovaný natolik, že se už nechce stěhovat jinam, jak si přeje jeho nemocná matka. Přiznejme si, matka je trochu divná. A záhy zjistíme proč a pak už jen sledujeme pomstu a přeměnu mladíka a jeho útěk. Kapitoly mají na začátku úryvky oblíbených severských metalových kapel a příběh Samuela se střídá s krátkými vsuvkami ze současnosti. Vše je zahaleno děsivým tajemstvím. Kniha má hororovou atmosféru a je zaděláno na pokračování, na které se těším! :-)