Maud22
komentáře u knih
Ozvěny záhrobí
Veronika Fiedlerová
Benedikt Klausner jako pojišťovák, který odhaluje ne úplně jasné pozadí pojistných událostí, už není sám. Ačkoliv jeho astrální kámoška je pryč, jeho šéfem se stává její bratr a minulost rodiny Franklových je poměrně temná. No a nesmím zapomenout na Zuzanu, její schopnost vidět a cítit záhrobí pomalu sílí a Benedikt má konečně holku k sobě! Vše lehounce začíná jako vyšetřování krádeže vzácné knihy a postupně se propadá do větší a větší záhady a větší a větší temnoty, no prostě do záhrobí. Moc dobře se to četlo a já se okamžitě vrhám na pokračování Steny záhrobí!
Těžké duše
Iva Hadj Moussa
(SPOILER) Nejsem chlap, a tak si netroufnu říct, jestli to sedí, ale jsou tu komentáře i recenze mužů, již se vyjadřují pochvalně. Avšak příběh stárnoucího Johanese otvírá témata, která jsou mi blízká i tak. Hodně s tím souzním a rozumím všem těm myšlenkovým pochodům. Ačkoliv dveře metalu se přede mnou otevřely teprve před čtyřmi roky a já nahlédla a byla jsem lapena, docela se orientuju, ale nejen v kapelách a písních, ale hlavně v tom, co tahle hudba dokáže s člověkem udělat. Jak nabíjí energií a naopak pomáhá vybít emoce - smutek, nas...nost, nenávist, lítost, jak vyzvedá k výšinám a proudí celým tělem. Nedivím se hlavnímu hrdinovi, že obnovení dávné klukovské kapely mu pomáhá přežít ubíjející stereotyp práce a hospody a jeho životní prohry. Aniž bych chtěla moralizovat, jsem si dobře vědoma, že každá generace volá: "O tempora! O mores!" a s odsuzujícím výrazem ve tváři dodává: "To za našich mladých let nebývalo, tehdy...", doplňte si sami. A přesně takto bude jednou vrtět hlavou nynější mladá generace, až zestárne. Chápu, jak Johanes opatrně našlapuje kolem odrzlé pubertální dcery Žofie, kterou má po rozvodu ve střídavé péči, aby se jí nedotkl, aby ji neztratil, jak žvýká její názory, z nichž některé nejsou vůbec špatné, a hlavně, jak ji má rád. Necelý rok jeho života nás provede jeho minulostí - dětstvím poznamenaným ztrátou sestry, s níž se rodiče těžko vyrovnávali a on se zase musel vyrovnat s tím, že zůstane ve stínu té fajn holky, i když už není mezi nimi. Provede nás jeho nepovedeným manželstvím a dalšími pokusy o existenci a fungování. Vystřídá mnoho zaměstnání a ve chvíli, kdy jako vyklízeč baráků a domácností narazí na elektrickou kytaru, znova se mu připomenou ty krásné časy, kdy s kluky založili kapelu. Ty kluky taky semlel čas, ale jdou do toho znova. Znovuzrození kapely je impuls pro všechny. A je úplně jedno, že už nejsou Těžcí bozi (Heavy Gods), ale Těžké duše (Heavy Souls). Tímto děkuji svému osobnímu ďáblovi našeptavači, protože nebýt jeho, těžko bych se k této skvělé, vtipné, na korektnost kašlající a až bolestně ze života čerpající knize dostala. Autorka má můj upřímný obdiv!
Pozdravy záhrobí
Veronika Fiedlerová
Benedikt byl vždycky zvláštní. Tak moc zvláštní, že ho to dovedlo do léčebny duševně nemocných. Je spjatý se záhrobím, a moc o to nestojí, ale musí s tím žít. Ze začátku mu pomáhá astrální kámoška Ester a pak se v něm usídlí duch jednoho neposedného mladíka, motorkáře a lovce žen. Benedikt pracuje jako zaměstnanec pojišťovny a pomáhá odkrývat záležitosti, které se udály poněkud neobvykle, a to právě díky oné schopnosti vidět duchy, otisky vzpomínek i předchozí minulost míst a událostí. Spojuje se zde duchařská a detektivní linka, je to napínavé i vtipné, ale pozor jde i o život! Líbilo se mi to hodně, takže neváhám a vrhám se na druhý díl!
Smečka
* antologie
Antologie umožňují setkání s autory, které čtenář více nebo méně zná, nebo nezná vůbec. Tahle smečka je složena z různorodých plemen a dohromady tvoří parádní knihu. Povídky, jejichž společným jmenovatelem je pes v mnoha podobách, jsou dílem strašidelné, dílem smutné, řeší lidské vztahy, bolesti a touhy a dokážou vyvolat neklidné spaní (že, Madlo?) nebo úsměv na tváři. Pejsci jsou tu opravdu různých ras - třeba mops, retrívr, čivava, labrador..., ale rovněž psi přízrační, démoničtí, pekelní. Je třeba zmínit i parádní obálku, ořízku s hřbitovním motivem a ilustrace Pavla Pavelky. Úplně top je ilustrace u povídky Michala Březiny Zpráva z Jirmanova, směju se ještě teď. Každopádně mohu tento zdařilý počin nakladatelství Martin Štefko - Golden Dog jen a jen doporučit!
Chrám Azylu
Lucie Lukačovičová
V pořadí třetí román ze světa Azylu funguje naprosto samostatně. Se starými známými, bratry Teodorem a Benediktem, bojovníky s monstry, a s duchem antikváře Gabriela a také s golemkou Yissl a vietnamskou léčitelkou Tien se potkáváme ve chvíli, kdy má Teodor vážný problém a potřebuje pomoc. Všichni se vydávají do Vietnamu a jejich cesta nebude vůbec jednoduchá. Potkají duchy, démony, monstra, kteří jim dílem pomáhají a dílem na ně útočí. Ta rozmanitost těchto bytostí je veliká, zpívajícími orchidejemi počínaje, přes liščího démona, velrybím bohem konče. Každá taková bytost má svou moc a svou působnost. Musím říct, že jsem si oblíbila upíří pulce a chápu, že do lýtka zakousnuté je fakt nejde vykroutit proti směru hodinových ručiček! Román s detektivní zápletkou a vtipnými glosami v závěru přerůstá v heroic fantasy. Mohu jen doporučit a už teď se těším na další dobrodružství!
Nejasné hranice
Marie Domská
K autorce jsem se dostala přes antologii Krev, monstra a cukroví, kde měla povídku Náhradník, pracující sice s mimozemským prvkem, ale řešící lidské vztahy. A podruhé jsem na ni narazila ve sbírce povídek Na neVěčné časy, tady mě pobavila povídkou Kdo neumí milovat s démonem v hlavní roli. Takto navnaděna jsem nezaváhala a pořídila si Nejasné hranice a nelitovala jsem. Sci-fi rozehrává možný střet civilizací, který je odstartován proniknutím pozemské kosmické lodi do vesmírného prostoru ovládaného šatchrany. Hlavními postavami jsou obyčejná lidská navigátorka Erin a geneticky upravený šatchranský voják Ikcherat (Kchrat). Jejich vztah a případná spolupráce obou ras je komplikovaný proces. Není to o tom - bum a je tu cizí kosmická loď, křehká žena, hrozivě vypadající mimozemšťan a jedni hodní a druzí zlí. Autorka v těchto kulisách zpracovává situace, které by mohly vzniknout při setkání s jinou kulturou, jinými hodnotami, prioritami, city, vztahy uprostřed společenství. Nahlíží do vnitřního světa tak odlišných postav, do jejich myšlení a traumat. Líbilo se mi, že postavy nejsou černobílé, že jsem si k nim hledala vztah a snažila se je pochopit. Děj měl své zvraty, nebylo to přímočaré, popisy techniky a technologií byly tak akorát, nechyběla akce. Jediné, co bych malinko vytkla je opakování slova, ale rozhodně to neubralo na čtivosti. Je to ten typ příběhů, který chytí a nepustí. Moc se těším na pokračování osudů Kchrata a Erin.
České temno
* antologie
České temno zazářilo jako parádní sbírka hororových povídek s různými tématy, ať už se jedná o duchy, přízraky, dávná provinění, tajemné domy, podivné tvory nebo jen lidské slabosti, lásky a nenávisti. U žádné z nich jsem se nenudila, naopak měla jsem oprávněné obavy, že se mi o tom bude zdát!
Stín
Adam Przechrzta
Obě hlavní postavy, polský alchymista Rudnicki a bývalý ruský generál Samarin, žijí své životy, jsou vzdáleni, ale stále ve spojení. Oba si velmi přejí zůstat stranou politických i válečných záměrů soupeřících stran, což se jim ale úplně nedaří. Ačkoli třetí díl Materie primy začíná jako detektivka, ocitneme se záhy uprostřed intrik ať v carském paláci nebo ve Varšavské republice, ke slovu se dostanou i ženy, a to krásné, chytré, oddané i mrchy. A v neposlední řadě musíme počítat s Prokletými, již se snaží pronikat skrz enklávy. Líbilo se mi to hodně právě pro tu pestrost dobrodružství, tajemnosti a také smyslu pro čest, jež u hlavních hrdinů vždy převáží bez ohledu na to, ke které straně patří.
Slovenský nářez: Antologie nejlepších autorů slovenské fantastiky
* antologie
Celá antologie je ochutnávkou slovenské produkce na poli fantastiky. Témata byla pestrá a zpracování rovněž. Sice bych dala přednost originálu, ale překlad může autory více přiblížit českým čtenářům. Líbilo se mi uspořádání, kdy každý autor dostal prostor, aby se sám uvedl, načež v závěru knihy jsou k nim přidány i malé medailonky shrnující dosavadní tvorbu. Některé autory znám, k jiným bych se možná dostala časem, každopádně to bylo dobré počtení.
Místodržící
Adam Przechrzta
V ději jsme se posunuli rovnou do války, ale enklávy žijí vlastními životy a zatímco v předchozím díle výpravy do nich byly nebezpečné, protože tam číhali démoni a jiní nebezpeční tvorové, tak teď mají tihle Prokletí tendenci proniknout mimo enklávu. A spolupracovat... Alchymista a lékárník Rudnicki se zoufale snaží držet mimo politické hrátky, ale je mu to houby co platné. Ta polarita Rusů a Poláků je zde ozvláštněna tím, že mají mnohdy příbuzenské svazky. Ostatně hlavní hrdinové, Polák (ovšem vikingského původu po matce) Rudnicki a generál, velitel ruských zvláštních jednotek, Samarin jsou přátelé. Takže pokud chcete fandit jedné z těch stran, máte prostě smůlu, protože si je oblíbíte oba.
Němé duše
Jitka Ládrová
Román vedou dvě dějové linie, které se vzájemně prolínají, a každá má spoustu postav. Těmi hlavními v městě Šeldrap jsou Omden a Namie z rodiny majitele luxusního nevěstince. Omden je jeho syn a Namie zas dcera jeho partnerky. Volné mravy panují na každém kroku, ale zároveň i pravidla a nepsané zákony. V džungli číhá nebezpečí a Omden se s ním zaplete. To co původně považoval za dobrodružství, se poněkud vymkne. Druhá dějová linka se týká královského dvora ve Skalním městě, a to zejména budoucího krále Maargela a jeho mladšího bratra, možná soupeře Tarea, a tajemného rádce Runela. Každopádně si nemůžeme postavy zaškatulkovat jako dobré a zlé, nezištné a vypočítavé, statečné a zbabělé, což se mi líbilo. Ti, co se nám na první pohled jeví jako dobří lidé, jsou ve skutečnosti hnusní a naopak. Děj se neubírá předvídatelným během, a to mě na tom bavilo. Je to jako v životě, kdy se potkáte s někým, kdo vám na první dobrou sedne, ale můžete se v něm zklamat. Co se skrývá pod jednáním těch lidí, co je ovlivnilo, jaký strach nebo touha dostat se výš nebo změnit svůj život způsobilo, že se zatvrdí nebo nedohlédnou důsledků svých činů? Tajemství a špetka magie koření celý příběh plný intrik a pletichaření. To, co se do románu nevešlo, je pro čtenáře připraveno v podobě bonusu, který může a nemusí využít. Patří k němu i trojrozměrná mapička Skalního města, která je vyloženě parádní. Doufám, že román nalezne svého pokračování, protože našlápnuto určitě má.
Adept
Adam Przechrzta
Jsme v Polsku, no v Polsku, na začátku 20. století vlastně Polsko neexistovalo, bylo rozděleno mezi Prusko, Rakousko a Rusko. Ocitáme se konkrétně ve Varšavě. Ovšem ve Varšavě, která jako další dvě města obsahuje enklávu, v níž život neběží jako dosud. Objevují se tam tvorové, jež bychom nejspíše označili jako vlkodlaky, démony a jiná hrůzostrašná stvoření. Na scénu přichází stará dobrá munice obsahující stříbro... Zatímco před objevením enkláv patřila magie a alchymie do sféry pohádek, tak teď je třeba s ní počítat. Z jednotlivých indicií pochopíme, že jsme těsně před vypuknutím 1. světové války a že mocnosti budou mít eminentní zájem o tzv. materii primu, a ta když se dostane z rukou alchymistů a mágů do rukou armády, tak z toho nebude nic dobrého. V těchto kulisách sledujeme osudy lékárníka a alchymisty Rudnického a velitele ruského konvoje, v podstatě okupanta, Samarina, Jejich osudy se protnou a spojí. Čte se to dobře, alternativní historie dává prostor k dobrodružství.
Vendeta
Larry Correia
(SPOILER) Owen v předchozím díle sice zachránil svět, ale zároveň tím popudil Starobylého tak, že si žádá jeho osobně, aby mu mohl připravit nekonečná muka. A protože to nemůže udělat sám, tak vyšle svého prostředníka velekněze takzvané Dočasnosti, bývalého lovce monster, aby mu ho naservíroval. Ovšem naservírovat statného a statečného Owena není jednoduchá záležitost. A tak se setkáme se zombiemi, vlkodlaky, orky, upíry, trpaslíky i bývalým domácím mazlíčkem. Do všeho se snaží fušovat federální agenti, obzvlášť Franks je bezva kousek. Román přivádí na scénu mnoho nám známých, ale i nových postav a celé je to vtipné a epické zároveň. Báječné počtení.
Krev, monstra a cukroví
* antologie
Knihu uvádí rozverná předmluva Martina Fajkuse, takže než se dostanete k první povídce, tak jste patřičně natěšení jako po první skleničce punče nebo svařáku. Každá povídka je vtipně uvozena variantou vánoční koledy a nebo písně (třeba Dopis Ježíškovi od Ondřeje Neffa: "Jak jsi krásné, Neffiňátko, vprostřed bídy roboťátko!") a na závěr jako bonus dostanete pár receptů na vánoční cukroví s ingrediencemi, kde kromě moučkového cukru, vajec a citronové šťávy budete potřebovat i mleté kosti, šváby a podkožní tuk... Tak tohle všechno obsahuje antologie s 19 povídkami, jejichž společným tématem jsou Vánoce. Každý autor přispěl povídkou, která reprezentuje jeho styl. V mnohých jsou monstra i krev, ale hlavně je to pestrá nabídka jako podnos s nejrůznějšími druhy cukroví. Smlsla jsem si!
Zemři, Kaine: Stín
Ludmila Svozilová
Hlavní hrdinové, které známe z předchozího románu Zemři, Kaine: Svatyně, cestují Britskou Kolumbií se změněnými identitami s dvouměsíčním miminkem. Někdo s nimi má nějaké záměry a dává je sledovat. A někdo se jich drží jako Stín. Matylda už nečte myšlenky, ale intenzivně vnímá pachy a zvuky. A Sajn? Ten je tajemný jako vždy byl. Jejich cestu provázejí brutální úmrtí. Děj se tentokrát odehrává převážně v Kanadě, na epické finále se ale přesuneme opět do Čech. Cestujeme krajinou lesů, řek a hlavně jezer. Jezera tu mají svůj význam. Souvisí to i s mytologií prvotních obyvatel, setkáváme se s nimi, jejich potomky, jejich osudy.
Vyškolena prvním dílem zůstávám ostražitá, a je mi to houby platné. Nejprve vás to donutí nahnout se nad hladinu toho jezera, jezero vás vtáhne, zavře se nad vámi voda a vy máte pocit, že se pohybujete v husté tekutině, že se nemůžete nadechnout, a pak vás to vyplivne. Okamžitě mi naskočil pojem dualita. Už středověké alegorické hádání se duše a těla prezentuje onu dualitu, ale autorka to zde povýšila o další rozměr. Každý máme svou světlou a temnou stranu. Co způsobuje, že některá z nich nabude převahy, dá se ovlivnit, aby to nebyla ta temná strana? Avšak nejde jen o tělo a duši, je tu také mysl. A Stín. A ten se přece nedá překročit. Nebo dá?
Marně přemýšlím, jestli jsem někdy četla něco tak zvláštního. Asi bych to charakterizovala jako velmi podmanivý příběh s velkou dávkou imaginace, který vás nenechá oddechnout úlevou. Mohu stejně jako u prvního dílu konstatovat, že to není jednoduché čtení, což ale neznamená, že by se nečetlo dobře, naopak. Celé nás to protáhne mezerami mezi světy a máme co dělat, abychom v nich neuvízli.
Na neVěčné časy
* antologie
Vždycky říkám, že mám ráda povídky. Platí to i o těchto osmi, které v sobě skrývají motiv druhé šance a lásky v různých podobách. Najdeme tu romantiku, dobrodružný příběh, trochu nostalgie, něco magie a tajemna i nádech smutku, ale také vtip. Vystupují zde lidé s neobyčejnými schopnostmi, démoni i kočky. Co víc si přát.
Megapolis
Miroslav Žamboch
Povídky s hlavním hrdinou soukromým detektivem M. M. Dexterem jsou patřičně akční, vtipné, bláznivé, prostě boží. Baví mě ten svět detektiva a zároveň borce, který však není úplně neprůstřelný a občas dostane pořádně na budku. Baví mě ten děj bez pravidel, kde si nemůžete být jisti ničím. Baví mě představa obřího medvídka Pú v souboji s Barbie o post krále hraček. Rovněž nechybí čtveřice želv ninja se slabostí pro pizzu, která stojí proti věčnému soupeři Trhačovi. Ostatně i Superman může mít své dny. Ulítlé, za mě super!
Chapadla Černé hvězdy
Tereza Kadečková
Zatímco ve svých předchozích knihách nás autorka zavedla mezi draky a také propojila současný svět se severskou mytologií, tak nyní nás namočila do oceánu. Ostatně kromě pěkné obálky slibující akci, žádnou idylku, je na každé straně hezky vyvedené chapadlo. Po přiblížení Černé hvězdy došlo k potopě a část lidí se přestěhovala na obří lodě, část přežívá na nezatopené souši, část pracuje pro Nekonečno, jež koná pokusy se symbionty, kteří jsou mimozemského původu, a lidmi. Někteří lidé propadli kultu Černé hvězdy a v jejich tělech rovněž sídlí symbionti a postupně je mění v obyvatele oceánu. A ještě je tu nezpochybnitelná část lidstva, a to robotstvo. Na parádní sci-fi je zaděláno.
Krok po kroku zjišťujeme, jak to na světě nyní chodí, a není to žádný med. Podmořský svět se zatopenou částí města je skvěle popsán, stejně jako plíživá atmosféra nebezpečí, jež číhá všude kolem, a patřičně se to zahušťuje. Kulisa tohoto prostředí však slouží zejména k poznání vztahových problémů, které jsou nám vlastní, ať už žijeme ve středověku, v cyberpunkové společnosti nebo v budoucnosti, kde umělá inteligence získala rovnocenné postavení. Hlavními hrdinkami jsou dvě sestry a ačkoliv jsou to dvojčata, už jejich jména Aphelion a Perihelion naznačují, že jde o dvě zcela rozdílné holky. Co však mají společného, je pocit nedoceněnosti u vlastních rodičů, pocit, že preferují vždy tu druhou. Tak každá hledá svou cestu, rodinu, přátele, někoho, kdo jim bude naslouchat, rozumět... Myslím, že tohle rezonuje celým románem a je to nejdůležitější, dobré k zamyšlení. Závěr je docela hustý. Jo, tohle autorka opravdu umí.
Dveře spánku
Tim Pratt
Dveře spánku jsem si pořídila na doporučení Supermartonátora v jeho YouTube kanálu, kde mimo vtipných rozhovorů s našimi spisovateli a rozborů nejnovějších hudebních alb, se věnuje i knihám. A mohu říct, že jsem nelitovala. Je to hodně zajímavý nápad s tím procházením imaginárními dveřmi pokaždé, když usnete nebo ztratíte vědomí, do jiného světa, jiné reality, jiného vesmíru. Na první pohled se to jeví jako krásné průzkumničení a objevování nových krajin a jejich obyvatel, ale za čas zjistíte, že to nemusí být úplně bezpečné a stává se to vysilujícím.
Lionet & jiné podivné případy
Jana Šouflová
Na knihu Svitky z Londýnského mostu volně navazuje další krásný exemplář z dílny nakladatelství Straky na vrbě z pera Jany Maffet šouflové. Příběhy obsahují vyšetřování úmrtí způsobených nadpřirozenými silami či úkladnými vrahy. Lionet z Glastonbury, koroner z Londýnského mostu, příběhy spojuje, ať už je přímým aktérem nebo třeba autorem několika receptů, z nichž se pak vyklube nápoj lásky, či poradce v případě použití olova. Časová osa zahrnuje 8 měst v průběhu čtyř století, což nás nepřekvapuje, neboť Lionet je věru pozoruhodnou osobností s překvapivými znalostmi a schopnostmi. Vyprávění nás zavedou do středověké společnosti anglických měst, irského Kilkenny a také Prahy, kterou měl Lionet rád pro její obyvatele i podnebí. Hezky se to četlo, nechyběl vtip a leckdy zajímavé rozuzlení záhad.