Čas Růže

17.12.2023

Fantaskní příběh. Ne fantasy ani přímo historický. Dobře čitelná kniha, mně nevadilo střídání písma, tak bylo jasné, že je to vnitřní hlas té které postavy. Hlavní hrdinka byla taková... mouchy, snězte si mě, pokud se vzepřela, tak jenom na chvíli. Bruno, ano, podivný chlapík, nevěděl, jestli ji jako Vašek z Prodanky nechce mimilovat nebo zazazabít... Líbil se mi Bellico, bratr Francesco a stará dobrá Marléna. Nebyl vysvětlený Germanico a nebyl dotažený Nero, takže uvidíme, že.

26.11.2023

Anotace
Vidět Neapol a zemřít. To je kolem roku 1480 opravdu snadné. Avšak proč věšet hlavu? Přistupte blíž, pánové a dámy! Božská komedie začíná! Kdo koho dneska zabije? Kdo získá magickou korunu z trnů a růží? Kdo se postaví hrůzám z nočních můr? A kdo si vytáhne výhru nejvyšší – opravdovou lásku? Přichází Čas Růže. Čas bolesti, krásy i nebývalých zázraků. Čas, kdy se dotkneš hvězd. A můžeš pít z číše života do dna!
Brána dávných časů se právě otvírá a pro lásku se snadno umírá. Tohle zná každý, kdo se ráno budí v náručí milenky anebo s dýkou v hrudi.

Na knihu jsme se velmi těšila, nejen kvůli krásné obálce ale hlavně jsem byla zvědavá jak bude fungovat fantasy v historickém Neapoli

Když jsem knihu začala číst musím se přiznat že ze začátku na mě kniha působila velmi chaoticky, a pro mě nejvíce rušivým elementem bylo neustále se střídající písmo, pro obzvláštnění textu popřípadě pro upoutání čtenářovi pozornosti ve smyslu ano tady je něco důležitého tak ano, ale tady to máme na téměř každé stránce a to mnohdy i přes celou stránku a přitom se čtenář často nic důležitého ani nedozví

Co se týče hlavní hrdinky, tak k té jsem si hodně těžko hledala cestu, musím se přiznat že mě mnohdy až vytáčela, už si ani nevybavuji kolikrát byla unesena, ( nevím jestli to byl záměr ale počet únosů byl až úsměvný )vězněna a mučena, a přes to všechno si nenechala poradit nenechala pomoct a stále se snažila působit samostatně a nezávisle, já po tom všem čím si prošla bych byla za pomoc a podporu ráda, no u ní moc nepochodil

Zato záporné postavy byly vyobrazeny perfektně, to co jsem u Clarice postrádala tak zde jsem dostala plnými doušky - jsem prostě na ty záporáky ty já můžu , vývoj Nera mě proto bavil pozorovat

Dobrou polovinu knihy jsem se číst nutila, od druhé poloviny už byl děj zajímavější a čtení jsem si začala užívat, velkou motivací byly také překrásné ilustrace ty byly naprosto dokonalé

12.10.2023

(SPOILER) 3/5

Bruno Marcelli a sestra Klára byli původně někým jiným. On je teď hlava své rodiny a úspěšný obchodník s koňmi, ona se připravuje vstoupit do řádu jeptišek. Ona ho miluje celých deset let, i přesto, že ho nikdy neviděla. On touží jen po pomstě rodině Angello, ze které po vyvraždění zůstala na živu jen Clarice, neboli sestra Klára. Jenomže Kláru nechce jen Bruno, ale i Nero, věrný sluha a přítel hlavy Rodiny Neapole. A také Sandro Botticelli, který chce podle ní namalovat obraz. A také mladíček Vittore, který touží po všech krásných ženách. A vlastně všichni muži, kteří ji spatří.

Celá zápletka je v jedné jediné noci před deseti lety, kdy byla vyvražděna rodina Angello a nějakým způsobem to zasáhlo hlavní hrdiny. Proč a jak se to stalo a jak je to ovlivnilo do budoucna se člověk dočte přímo v knize.

Tato kniha je má první od této autorky. Přiznám se, že jsem si ji vybrala podle obálky, která se mi líbila na první pohled. Další předpoklad, že mě kniha zaujme byl její tloušťka, takže jsem si ani nepřečetla anotaci a rovnou se do ní pustila.

Bohužel, hned od začátku jsem se trápila se čtením, a to z jediného důvodu. Neustále se tam střídalo klasické písmo s kurzívou, a že jí tam bylo fakt hafo.

Kniha je rozdělená do tří části, kdy u prvních dvou jsem se trochu ztrácela a nutila se číst (svůj podíl na tom měla již zmíněná kurzíva). Poslední část jsem přečetla skoro naráz. Tam už probíhala pořádná akce a děj měl spád a byly vysvětleny vazby na všechny důležité postavy.

Samotný příběh mi přišel spíše milostně historický než hrůzostrašný (autorka pravděpodobně chtěla vnést do děje trochu temnoty), takže když se na scéně ukázaly nadpřirozené příšery, vůbec mi tam nepasovaly a narušovaly mé romantické naladění. Naopak šlahouny růží vyrůstající z paží hrdinů, dcera hlavní postavy kreslící věštecké obrázky, či zakletá micka se mi líbily moc.

Také přátelství třech mladíků, napravená vyžilá prostitutka a i když čestný a skromný, přesto arogantní a neustále lačnící po pomstě muž v modrém mi do příběhu sedli. Nejen kladné, ale i záporné postavy jsou vyobrazeny s krásnou tváří. U těch záporných se mi to pak moc neslučovalo s jejich charakterem.

Nakonec jsem knihu přečetla za necelé dva týdny. Mě osobně nijak nenadchla, ale ani neurazila, nicméně věřím, že si najde spoustu čtenářů, kteří ji velmi ocení. Každopádně dám spisovatelce ještě šanci.

14.09.2023

Na nejnovější román Věry Mertlíkové jsem se po přečtených Třech kobylách vysloveně hodně těšil. Čas růže je ale v mnoha ohledech dost odlišný román, přesto i tento má velký historický základ.

Historický základ si autorka totiž vzala z dobové Neapole konce 15. století. A k tomu nabalila opět překrásný příběh.

Třeba odkaz na namalování Zrození Venuše od Botticelliho je tu věru takřka dokonalé.

Nicméně zpátky k příběhu. Ten je opravdu skvělý, ale má rozdělení na tři kvalitně různorodé části. V prvních dvou jsem místy, musím se přiznat, bojoval s tím, že autorka rozlišuje klasickou kostru románu - tedy popis a přímou řeč - a kurzívou pak píše myšlenky konkrétních postav. Těch myšlenek je tu navíc zatraceně hodně. A i když jsem si zvykl, mnohdy jsem to dost kousal. Kde jsem si ale zvyknout nedokázal, tak jak sladkobolně je kniha mnohdy psána. Chvíli jsem měl pocit, jak kdybych četl milostný příběh o Angelice a sultánovi, a ne něco co má psanou formou připomínat právě Tři kobyly, které mě tenkrát totálně odzbrojily. Ten ženský motiv tady mnohdy byl nejen naivní, ale i dost neuvážlivý.

Zajímavé nicméně je, že ve třetí části šel dost do pozadí a jak se začalo schylovat k finále, námět mě hodně vtáhnul do sebe a vyplivnul vyřízeného až při přečtení poslední stránky.

Čas růže má totiž opravdu epický příběh a byla by obrovská škoda ho i přes různé nesrovnalosti vyignorovat. Pořád je to Věra Mertlíková, která má na příběhy dar a i když do knihy dala více ženských motivů, než by bylo potřeba, v poslední třetině mě přesvědčila, že to tu stálo za to. Navíc Straky si tradičně pohráli s obálkou a obsahem, takže si můžete být jisti, že budete držet v ruce jedno z nejhezčích knih posledních let.

11.06.2023

Oproti předešlým románům je tato kniha obrat - pro některé k lepšímu, pro jiné k horšímu.
Za mě tato kniha cílí spíše na mladší publikum, je svěží, nekomplikovaná a lehká, má v sobě zkrátka kouzlo mládí. Pro ostřílenější je možná až trochu moc naivní, ale kdo chce hlubokou pointu, ať zabrouzdá v maturitním seznamu některého z našich gymnázií. :D
Já osobně se těším na další díl, pokud bude!

20.04.2023

Romantika až na půdu. Před námi je renesanční Itálie, hlavně město Neapol s rodící se mafií, jež má v čele poměrně sympatickou hlavu Rodiny. Děj se točí kolem hledání mystického předmětu, rozkrývá osudy krásné chovanky kláštera, několika levobočků, nechybí intriky a krásné zlo v podobě nezlomného perverzního zabijáka. Je to psáno z pohledu všech aktérů, kteří se střídají, sledujeme dění kolem i myšlenky v jejich hlavách, což se mi líbilo. Pro jistotu jsou myšlenkové pochody vyjádřeny kurzívou, což při tolika postavách je pochopitelné a na ději samotném to nic neubírá. Oba hlavní hrdinové, Clarice, nádherný předobraz Boticelliho Venuše, a neméně pohledný a trochu tajemný Bruno, mají poněkud komplikovaný vztah vzájemného toužení, odmítání a trýznění, což se přiznávám, až tak neprožívám, ale chápu, že tehdejší mužský a ženský svět byl o hodně jiný, než odpovídá dnešnímu myšlení. Žena byla buď poslušná manželka nebo služka nebo prostitutka, a ty se dělily podle své krásy, mládí a umění milovat na ty luxusní a ostatní. Všechno mi ale vyvážil příběh s dějovými zvraty, kdy si nemůžete v bezpečí odpočinout. Zejména závěrečné scény byly epické. V neposlední řadě má kniha úchvatnou obálku od Jany Maffet Šouflové a její ilustrace jako by vystoupily ze starých dřevorytů. Samotný konec je otevřený a dočkáme-li se pokračování, ráda se na něj vrhnu!

31.03.2023

Nebylo to špatné, ale na mě už celkem dost překombinované a místy chaotické.
Jsem zvyklá, že když někdo umře, už mrtvý i zůstane, no.. .. v této knize, díky různým artefaktům, to vážně nehrozí.
Neapol mám ráda, takže jsem se na román těšila, ale dostala jsem poněkud jiný příběh než jsem očekávala.

20.03.2023

Česká fantasy..... rozhodně mě překvapila. v dobrém.
Mnohovrstvý příběh z renesanční Itálie...

12.03.2023

3,5*

Česká autorka Věra Mertlíková napísala niekoľko historických románov. V prípade tejto knihy sa prvý raz vybrala do talianskeho prostredia. Čitateľa sa pritom snaží zaujať hneď niekoľkými spôsobmi. V prvom rade ide o samotný štýl. Veľmi kvetnatý a vysoko umelecký, no zároveň je využitý na navodenie tej správnej atmosféry. Značná časť textu je však venovaná opisu myšlienkových pochodov. Vďaka tomu je možné spoznať postavy, ale trpí tým dynamika. V istým častiach potom príbeh pôsobí až uťahane.

Ďalším zaujímavým prvkom je vystihnutie doby. Ľudia sa správajú inak a veľa sa hovorí o cti. Tá núti mužov páchať veľkolepé skutky a zachraňovať dámy z ťažkostí. Mnohokrát prostredníctvom šermiarskych súbojov. Všetky tieto motívy prispievajú k tomu, že kniha vyznieva ako rytiersky román. Možno aj preto sa do textu prepracovala veľká dávka naivity.

Všímavý pozorovateľ si pomerne skoro pospája, čo sa asi stalo a kto nesie vinu. Tiež si možno bude ťukať do čela a čudovať sa, že si to neuvedomili aj tí, ktorých sa to týka. No rovnako ako aktéri, aj čitateľ si musí počkať na osvetlenie motivácie. Tá je totiž vysvetľovaná len postupne a najväčšie odhalenia prichádzajú až v závere.

Postavy sú teda trojrozmerné a je badať aj istý vývoj v ich charakteroch. Správajú sa však ako produkty svojej doby, čo nie každý bude vedieť stráviť. Niektorým bude tŕňom v oku ich prehnaná naivita, u iných idealizmus alebo akási nadradenosť, presvedčenie, že ich postavenie im umožňuje správať sa istým spôsobom. Nehovoriac o posadnutosti, ktorou trpia takmer všetci zúčastnení. Hoci väčšinou sú posadnutí tou istou ženou aj keď z iných dôvodov.

Po dejovej stránke má román tiež čo ponúknuť. Zvratov je tu síce menej, ale objavuje sa niekoľko záhad. Väčšina z nich magických. Všetko sa sústreďuje okolo tajomnej tŕňovej koruny. Tá prepožičiava nositeľovi schopnosti nedozerných rozmerov. Vďaka tomu spôsobuje problémy hlavne tým, ktorí o nej niečo vedia.

Scény opisujúce únosy sú tak pomerne časté. Hlavne v prostrednej časti knihy sú vyslovene repetitívne. Mužský hrdina nechce svojou nepatričnou prítomnosťou ohroziť povesť dámy. To ale spôsobí, že umožní zloduchovi uniesť ju, prakticky jemu spod nosa. Najskôr je to napínavé. Pri ďalšom zopakovaní úsmevné. Nakoniec to prerastá až do paródie. Ak v tom bol zámer, je nutné mu zatlieskať.

Kniha Čas růže ponúka historické dobrodružstvo zahalené do kvetnatého jazyka. Čitateľ očakávajúci veľkolepé zvraty a vyslovene akčný dej bude trošku sklamaný. Text je totiž vystavaný na atmosfére a dobovom zobrazení postáv. Tí trpezlivejší však nájdu nielen krásny jazyk, ale aj zaujímavý rytiersky román s príchuťou mysticizmu. Čerešničkou na torte je krásne grafické spracovanie, vrátane niekoľkých celostranových ilustrácii Jany Maffet Šouflovej.

07.03.2023

(SPOILER) Téměř pětisetstránkový román přináší mix dobrodružného romantického příběhu šmrncnutého mystickými (až náboženskými) prvky i hororem (dvounozí i čtyřnozí zombíci). Hlavní hrdinové jsou v podstatě tři - sedmnáctiletá Clarice, která přežila vyvraždění své rodiny a ukrývá se v klášteře, puberťácký zlodějíček Vittore a Bruno Marcelli, pětačtyřicetiletý vdovec chovající koně na venkovském statku a vlastnící "kouzelné" artefakty. Clarice se stává modelem obrazu Zrození Venuše od Botticelliho, Vittore objevuje moc svého tetování v podobě růže a kříže a Brunovi jde po krku tajemný zabiják. Sbližování Bruna a Clarice mně přišlo moc krkolomné a Bruno musel projevit neuvěřitelné sebeovládání a zdrženlivost asi jako Geoffrey de Peyrac, který byl pravděpodobně svým dobýváním Angeliky jeho vzorem. Hrdinové zažívají neskutečné útrapy (mučení, řezání, sekání končetin, zavraždění), ale díky artefaktům přežijí i smrt, což působí dost pohádkově. Myslím si, že jako hlavní artefakt by stačila koruna a meč mohl přijít o svou moc definitivně, když ho použil naposled Brunův tchán. Autorka si nechala pootevřená vrátka na druhý díl, který by se mohl odehrávat ve Florencii, neboť, jak bylo naznačeno, po Clarice zatouží další mocný muž, okouzlený jejím portrétem.

29.01.2023

Obálka naprosto luxusní, proto jsem byl i natěšený na další dílko Věry Mertlíkové. V porovnání se třemi předchozími knihami je ale tahle z mého pohledu nejslabší. To nemění nic na tom, že je kniha výborně napsaná. Vždyť paní Mertlíková prostě umí psát. Těším se na další knihu.

13.12.2022

Kdo čeká jednohubku, kterou si za měsíc nebude pamatovat, bude zklamán. Tohle je prostě renesance. Akční, barevný a hluboce lidský příběh se spoustou vrstev. Doporučuju nečíst jen jednou. Napodruhé se člověk baví stejně dobře. Všimne si detailů a mnohem líp pochopí motivaci postav. Díky, STRAKY NA VRBĚ, za takové knížky!

21.11.2022

Pro mne nejslabší autorčino dílo. Četla jsem všechny 3 předchozí knihy, i několik povídek a tuto hodnotím jako nejméně povedenou. Děj se mi zdál hodně "nucený", zbytečně protahovaný a nadstavovaný. Charaktery postav mi také úplně nesedly. V podstatě jsem se nutila knihu dočíst a jsem ráda, že jsem odolala jejímu nákupu a počkala jsem na výpůjčku z knihovny, protože bych ji šmahem poslala dále.