Eldar80 komentáře u knih

Není to klasicky naučné. Je to esej a tomu to odpovídá. Vychází to z úvahy, že mezi starověkým Řeckem a Izraelem existoval dialog. Je nepravděpodobné, aby tehdejší národy žily v jakési myšlenkové izolaci.
Že k tomu není žádný důkaz? Nevadí. Námořní obchod byl už tenkrát. Díky žánru jsou fakta až na druhém místě. Důležité je, aby to autorům sedělo. Díky základní myšlence jsou první tři čtvrtiny knihy o starověku.
Začíná to asi od 13. století př. n. l. srovnáním řeckých mýtů a počátku židovské tradice. Pak se probírají proroci a filozofové a srovnávají se jejich myšlenky. Časté připomínání jak Židé měli všechno dřív, mně časem přišlo trapné.
A to židovskému myšlení fandím. Starověk se probírá dlouho. Nejdřív je to fajn, ale pak to začne nudit. Nevýhoda je, že na esej je text příliš dlouhý. Různí myslitelé se probírají až do 13. století a pak to ještě víc zrychlí.
Výsledná pointa je až v posledních dvou kapitolách. Samotný závěr končí zhruba v roce 2015. Západ má antické a židovsko-křesťanské kořeny. Tady se řeší duchovní předchůdce Říma a duchovní předchůdce křesťanství.
A to bylo též ovlivněné řeckým myšlením díky Pavlovi z Tarsu. Je to příliš stručný a asi proto mě to moc nepřesvědčilo. Já to s tím řeckým myšlením nevidím vůbec dobře. Mnohem víc mi vyhovuje praktický rozum Židů.
S některými myšlenkami v závěru jsem nemohl souhlasit. Poslední dva listy bych vytrhl. Takový plky. Vzhledem k tomu, co se děje a zvláště ve Francii, mi některé názory přišly úplně mimo. Nevypadá to jako nepovedená ironie.
Autoři měli odvahu napsat, jak islámská civilizace myšlenkově ustrnula, ale už neměli odvahu se vypořádat se současností. Zda jsou fakta správná, se během čtení vyhodnotit nedá. Ostatně se to ani neočekává.
Chybí bibliografie a je tam jen obsah. Musela by se ověřovat skoro každá věta v každém odstavci. Sám překladatel to opatřil 170 poznámkami. Nebo by čtenář musel mít načteno přesně to, o čem autoři píší.
Je to spíš k zamyšlení než že byste se něco dozvěděli. Díky té stručnosti to šlo jen po povrchu. Provokativní a málo přesvědčivé. Určitě doporučuji všem, kdo se zamýšlí nad hodnotami Západu a kde se vzala jeho současná krize. 85%

12 07.06.2023

Nejdelší kniha o meditaci co jsem četl. Meditací zde míním všímavost. Pálijsky sati, anglicky mindfulness, což se nedá do češtiny přesně přeložit. Pochází to z buddhismu, ale obsah není náboženský. Tady pozor.
Není to duchovní ani esoterická literatura. Pouze je tam hluboká souvislost. Výklad je sekulární a naučný. Způsob, jakým je kniha napsána, jde přímo k meditační praxi všímavosti. Důležitá je samotná technika.
Těch 600 stran vypadá děsivě, ale to podstatné se probere do 200 stran. A když se vynechá předmluva k druhému vydání, tak samotná praxe má jen 140 stran. To už se dá v pohodě zvládnout. Pak jen následuje, co z toho plyne.
Řeší se změna paradigmatu a nový způsob myšlení. Dál se věnuje na 40 stranách stresu a pak následují na 150 stranách kapitoly k jeho jednotlivým druhům. A končí to, jak dál praktikovat po skončení MBSR programu.
A o tom to celé vlastně je. Snižování stresu pomocí všímavosti. Je to především terapeutická kniha pro lidi, kteří mají nějaké trápení. Proto v názvu není slovo meditace. Spoustu lidí by to mohlo odradit.
Je tam dost příběhů. To by asi v čistě vědecké knize neobstálo. Určitě to není kniha jak být šťastný. K meditaci se zde přistupuje podobně jako k nějaké terapeutické metodě. Důležité je, aby to pomáhalo.
Hlavní účel je užitečnost a pomoc lidem s různými problémy. Proto text není náboženský ani duchovní. Je to taková esoterika 21. století. Prastará moudrost a věda dohromady. Pro lidi bez potíží to podle mě není.
Meditace posiluje mysl jako celek. Zesílí pozitivní i negativní vlastnosti. Cílový čtenář je někdo, kdo musí pracovat s nějakým druhem stresu. Zkrátka, když jste zdraví, tak taky neberete léky.
Pro běžné lidi se naopak hodí esoterická literatura jako třeba: Mello (Bdělost), Tolle (Moc přítomného okamžiku), Thich Nhat Hanh, knihy o dzogčhenu apod. Ostatně jsou zmíněny v literatuře a doporučeny ke čtení.
A tak se to celé uzavírá a vracíme se zpět k buddhismu. :-) Zdá se, že kniha zvládne nahradit celý kurz. Tzn. ušetřit cca 4000 Kč. (Nebo kolik teď stojí certifikovaný MBSR.) Je to JEN na vás. A to může být problém.
Cílovým čtenářům jednoznačně doporučuju. Ostatním moc ne. Pokud netrpíte stresem, tak poslední 2/3 knihy jsou skoro zbytečné. 90% 4,5*

15 16.05.2023

Čekal jsem to víc naučné a víc obecně zaměřené. Chyběl mi tam nějaký lepší úvod. Ohledně čtivosti je to napsané skvěle. Ale je to víc exkurze do světa přírody než vědecká práce. Působí to jako odborné zajímavosti.
Na začátku bych uvítal nějaké názorné obrázky. Snaha namlátit vše do textu mi přijde divná. Uprostřed je pár hezkých fotek, ale měly tam být fotky všech zvířat, o kterých se mluví. Pak by to bylo ještě víc super.
Je to jako televizní dokument o přírodě. I tam se nic nevysvětluje a jde se rovnou na věc. Hlavní téma je mikrobiom a jeho vztah k okolnímu světu. Díky mikrobům je vše živé na planetě propojené. Je to vlastně obráceně.
Mikroby nejsou v našem světě, ale to my jsme v jejich. :-) Byli tu holt mnohem dřív. Autor vysvětluje, jaký má velký vliv, že žijeme v jejich světě. Jsou tam věci, o kterých jsem nikdy neslyšel s tak je to velmi obohacující.
Asi úplně jinak si knihu užije, kdo už se orientuje. Vlastně všichni jsme se učili o kravím žaludku. Skot tráví 80 % živin především pomocí mikrobů. Jejich svět je však mnohem víc všeprostupující než si uvědomujeme.
Změna pohledu na svět je asi nejsilnější poznatek. Je to celé vědecky podložené. Ke všemu jsou uvedeny zdroje. Takže pozor, poznámky, bibliografie a rejstřík zabírá 120 stran. Neustálé listování dozadu nic moc.
Je to sice o mikrobiomu, ale zdravá strava se zde neřeší. Ale transplantaci stolice neutečeme. :D Na to jsem narazil už dávno, ale nějaký významný pokrok zde není. Jako člověka s PAS mě to docela zajímá.
Hodně mě zaujalo, že mateřské mléko obsahuje látky, které kojenec nestráví. Ale jeho střevní bakterie ano. Dokonce jsem tak nevzdělaný, že jsem nevěděl, že se ve výzkumu používají bezmikrobní zvířata.
A rozšíření komárů s baktérií wolbachia, která jejich potomkům zabrání šířit horečku dengue, je super zpráva. Vědět o mikrobiologii víc, možná bych to hodnotil líp. Už je to trochu mimo okruh mých zájmů. 80%

12 14.05.2023

Hned to pokračuje. Chybí úvod, takže to má spád už od začátku. V prvním díle byl Kirill vláčen okolnostmi, ale tady přebírá iniciativu on. Má to jednu dějovou linii a literární úroveň je stejná. Kapitoly opět začínají rádoby filozofováním.
Bylo by lepší, kdyby to vyšlo jako jedna kniha. Nešlo by poznat, že je to dilogie. Celý nápad je stejně nevyužitý jako v prvním díle. A schopnosti Kirilla taky. Není to nic akčního. A přitom by mohlo!
Lukjaněnko to píše, jakoby se to skutečně stalo. Kirill je prodavač počítačů z Moskvy, který se stal funkcionálem teprve před 5 dny. Jsou tam pasáže, kdy se skoro nic neděje. A pak tam jsou pasáže, kdy se toho děje moc.
Podle mě je to poctivá nová vlna. Ani tady se nedá určit jestli to je fantasy nebo sci-fi. Žánrově to nikam nezapadá. Je to takový svéráz národní fantasy. :-) Podobá se to dilogiím od Zelaznyho.
Jiný autor by na základě funkcionálů napsal ságu. Lukjaněnko nezvládl ani trilogii. Mohla to být analogie Amberu. Třeba. Dá se to číst jako čistá zábava, ale dá se nad tím i přemýšlet. Stejně jako první díl to má povedený závěr.
Konec vnímám jako otevřený. Komu se líbilo Nanečisto, tak určitě doporučuju. Příběh se zde uzavírá a je to působivější. Jen záleží jaký máte vkus. 85%

10 07.05.2023

Velmi rozpačité dojmy. Stalo se neštěstí. Autor bohužel nečekaně zemřel už v roce 97 a kniha vyšla až v roce 2001. Někdo to nejspíš musel dokončit. Minimálně poslední pátá kapitola má trochu jiný styl.
A taky je to nejhorší kapitola. Je to prakticky jen výčet literárních zdrojů buddhismu. Tady je to čistě religionistická literatura. Jinak to nepůsobí jako akademická práce, ale jako syntéza načteného.
Co mě dál zarazilo, byla chybějící diskuse na téma historický a "náboženský" Buddha v první kapitole. Podobně jako se řeší historicita Ježíše. Dnes se ví, že životopis Buddhy jako prince je legenda. Realita byla prostší.
Tady tragicky chyběla aspoň nějaká mapa Buddhova putování. U některých měst se stále opakuje jejich přesné umístění, místo aby se do knihy umístila jedna názorná mapa. Tohle je pro mě fakt nepochopitelné.
Není to primárně historické, takže místo popisu vývoje buddhistických škol pokračuje popis a vývoj buddhistického společenství. Třetí kapitola popisuje teoretické základy buddhismu. A čtvrtá filozofii.
O filozofii se nezajímám, takže tady nemám přehled. V knize bylo na můj vkus dost pochybných tvrzení. To jsem nečekal. Floskule, že Buddha se narodil, žil a zemřel jako hinduista, mi přišla směšná.
Označit Buddhu nálepkou vymyšlenou v 19. století fakt dává smysl. Nedivím se, že to plácla nějaká Britka. A označit buddhismus za ateistickou filozofii chápu jako nevkusnou urážku. Navíc to není pravdivé.
Buddha přece na otázku existence Boha odmítl odpovědět. Mám obavy, že po přečtení by mě nenapadlo se o buddhismus dál zajímat. Z knihy není znát, že to je užitečné učení i v dnešní době.
Působí to vyloženě jen jako popis náboženství ze starověku, které nakonec v zemi původu zaniklo. Přitom je dnes populární tibetský buddhismus. Současné hledající oslovuje především mahajána a vadžrajána.
Zdá se mi to zastaralé. Spousta informací bude samozřejmě dál platit, ale ohledně životopisu Buddhy to bude asi jinak. Pokud vás zajímá buddhismus, tak si raději přečtěte něco od Dalajlamy nebo jiného buddhistického učitele.
Tohle je pro zájemce o buddhismus z odborné stránky. Za duchovní knihu se to moc považovat nedá. Největší nevýhoda je zaujatost sečtělého indologa. Zatím si to asi nechám, ale zkusím si časem sehnat něco lepšího. 70%

14 20.04.2023

Čtení jsem dlouho odkládal. Prostředí japonského zajateckého tábora mě vůbec nelákalo. Ale nakonec to bylo tak dobré, že jednotvárnost nevadila. Clavell umí psát fakt dobře. A potom to skutečně zažil...
Díky tomu je atmosféra věrohodná. Popis života v táboře skličující a beznadějný. Postavy působí autenticky. Je to zdrcující hlavně v tom, že je to na motivy skutečných událostí. A tak je to trochu poučné.
Dozvěděl jsem se věci, o kterých jsem neměl ani ponětí. Tisíce mužů živořilo v něčem, co připomínalo koncentrační tábor. Podmínky byly příšerné. Ostatně přes sto tisíc válečných zajatců nepřežilo.
Málo jídla, špatná hygiena, nemoci, omezená lékařská péče. Přes 3 roky nemáte skoro co jíst, míváte malárii nebo úplavici a pokud nejste úplně na umření, musíte pracovat. Kdo ztratí vůli žít, zemře.
Při čtení jsem často přemýšlel, zda bych v takovém prostředí dokázal obstát a co by to se mnou udělalo. K zamyšlení kniha nutí přirozeně. Není z ní cítit nějaká přehnaná umělecká ambice ani snaha o "poučení" čtenáře.
Ani zbytečně nemoralizuje. Jen popisuje co zažil. Ono to totiž stačí. Spíš je z toho cítit, že to ze sebe potřeboval dostat ven. Je to takové svědectví ve formě románu. Nevyžívá se v nějakých hrůzách, ale popisuje běžný život v zajetí.
Ikdyž se to odehrává v táboře je to překvapivě pestré. Občas i vtipné. Třeba na začátku rozdíly mezi Američany a Brity. Kulturní jinakost různých národů umí Clavell vystihnout skvěle.
Kniha jako celek mě příjemně překvapila. Děj je dobře načasovaný vzhledem k historickým událostem. Ty ovlivní vývoj vztahů mezi hrdiny příběhu. Fakt se to povedlo. Když uvážím, že to je prvotina, celkovou strukturu románu a popsaný život hlavních postav, tak mi vychází 90% 4,5*

41 15.04.2023

Je to jednoduše napsaný příběh ze současné Moskvy. S tím je nutné počítat. Takže Rusko pár let zpět. Hlavní hrdina je obyčejný mladík, který nedokáže myslet bez cigarety a žádná delší debata se neobejde bez alkoholu. :)
A začnou se mu dít neuvěřitelné věci. Není to nějaký veledílo. Lukjaněnko si na nic nehraje. Začíná to dost pozvolna. Až do poloviny není zřejmé, co se děje, takže to začne nudit. Ale jak se to rozjede, tak už se to nezastaví.
Stupňuje se to a je to čím dál zajímavější. Napínavé a akční to moc není. Teprve až ke konci. Závěr se povedl. Bylo to fajn, ale na hlídky to nemá. Chybí tomu jejich atmosféra. A pak tam jsou nesrovnalosti.
Kapitoly začínají rádoby filozofováním o smyslu života a všem možném. I žánrově je to otázka. Vyloženě sci-fi to není. Podobá se to Zelaznymu. Ten je ale náročnější. Tohle se líp čte a není to tak zprasený.
Určitá analogie mezi těmito autory mi došla až teď. Schopnosti hlavní postavy zůstaly nevyužité. Mohlo to být mnohem akčnější. Na čtenáře z Moskvy to možná zapůsobí víc. Mě ruské reálie míjely.
Lukjaněnko se literárně drží zkrátka. Neladilo by to s hlavním hrdinou. Má to jen jednu dějovou linii, ale závěr je dobře vymyšlený a tak to nevadí. Podobně jako hlídky to zapůsobí spíš až po dočtení. 80%

18 12.04.2023

Doporučuju pečlivě promyslet, zda se do toho pustit. Zůstat na straně 300 s tím, že té filozofie a promyšlenosti je moc, by byla škoda. Já bych to nečetl, ale dostal jsem to jako dárek a možná proto je to takové zklamání. :(
Na Anatém jsem se dlouho těšil, jenže pak jsem si přečetl Diamantový věk a zjistil, že mě Stephensonův styl vůbec nesedí. Nápady má geniální, ale samotné provedení je bída. Postavy by ještě ušly, ale děj je špatný.
Stephensonovy knihy jsou skutečná výzva. Je to náročné čtení, žádná oddechová literatura. Místy to vyžaduje stejnou pozornost jako naučné knihy. Asi nemá smysl víc psát. Cílová skupina bude absolutně nadšená. Závidím jim.
Stephenson se na čtenáře vůbec neohlíží. Co Zelazny zmáslí na 200 stranách, tak Stephenson na 700. Není umění vychrlit tuny textu, ale vyhodit co není dost dobré. Zelazny má texty hravé. Tohle je těžkopádné a vypřemýšlené.
Trochu se vrací k tradici filozofických sci-fi z 50. a 60. let, ale jeho úvahy jsou zcela dnešní. Líbilo se mi, jak to bylo napsané. Vnější popis by odpovídal fantasy, ale zevnitř to bylo klasické sci-fi.
Jen ta filozofická rovina na mě byla příliš intelektuální. Úplně nejhorší bylo, když přišel nejzajímavější okamžik, který následovalo přes 100 stran filozofických keců. Po 400 stranách by se mohlo něco dít. Jenže zas ne.
Závěrečná část byla geniálně vymyšlená. Pořád jsem si říkal, že to všechno je kvůli nějakému bombastickému závěru. Jenže konce jsem si všiml jen proto, že to tam bylo napsáno. A to je jako všechno?
Jo. Tady je to napsaný: konec. Máte fakt brutální nápady a nakonec to dopadne tahle. I ten Míla moc dobře věděl, že by do toho neměl moc zabrušovat, protože pak by z toho musel vybrušovat.
Je to lepší než Diamantový věk. Zde není tolik vaty a je to čtivější. Ale je to celé nezvládnuté. Zkrátit by to nešlo. Muselo by se to napsat jinak. Pokud volíte mezi těmito knihami, tak jednoznačně doporučuji Anatém.
Hodně záleží, co jste za čtenáře. Zda obdivovatel Stephensona nebo někdo jiný. Je to pro všechny, kdo milují spojení filozofie a sci-fi. Akorát je to moc nevyvážené. Druhá a poslední kniha co od něj čtu. Nedokážu to náležitě ocenit. :( 70% 3,5*

15 02.04.2023

Když jsem knihu uviděl v antikvariátu, věděl jsem, že autor napsal několik vysoce hodnocených knih. Koupil jsem ji s tím, že když se mi bude líbit, tak si od něj koupím další. A nebyl to dobrý nápad.
Kniha obsahuje eseje shrnuté do několika témat. Sloupky původně vyšly většinou v novinách. Přečíst si takový sloupek by mi nevadilo. Ale přečíst řadu esejů, které by mi nevadily, je úplně jiný zážitek.
Moc nesleduji světové dění, na které autor občas reaguje a tak mi asi spousta věcí unikla. A potom asi nejsem tak světaznalý jako Komárek. Podle mě je nutné vidět svět podobně jako on. Pak se čtenář bude líp orientovat.
Nesleduju zprávy ani politiku. Čtu spíš články, analýzy nebo eseje. A hlavně knihy samozřejmě. Sleduju některé lidi. Informace zpracovávám úplně jinak než běžný konzument zpráv. Možná proto mi to vůbec nesedlo.
Buď měl být výběr esejů přísnější nebo měly mít krátké předmluvy uvádějící čtenáře do kontextu. Já jsem se ztrácel. Asi by bylo poctivější ohvězdičkovat jednotlivé eseje a některé zkrátka nehodnotit.
Pár esejů bylo fakt dobrých. Bylo tam několik výborných hlodů, které mě skutečně rozesmály. Jenže těch průměrných nebo nepochopených bylo víc. A pak tam bylo hodně věcí, se kterými jsem nesouhlasil.
S výslednou pointou jsem většinou neměl problém, ale bylo tam dost pochybných tvrzení. Autorův cynismus je mi cizí. Doporučuji především příznivcům autora a všem, kdo mají podobné paradigma. 55% 2,5*

8 31.03.2023

Tak jo. Na konci byly slzičky. A když jsem se sebral a přečetl posledních pár stran znovu. Tak zas. Jak tohle ohodnotit hvězdičkami? Funguje to i u ostatních? A nebo se nad lidskými osudy jen rád dojímám? To fakt nevím.
A tak budu zlá cynická příšera a dám tomu jen tři hvězdy. Vydání je asi určené pro děti a tak to má větší písmena. Proto těch 700 stran a ještě je to taková cihla. Je to dilogie, ale u nás to naštěstí vyšlo jako jedna kniha.
Ta první by byla fakt špatná. I přes nečekané zvraty to jen volně plyne a tak tomu chybí napětí. Prakticky je to jen začátek. Pouze se připravujeme na pozdější provázanost životních osudů a sžíváme se s hlavními hrdiny.
Zasazení do meziválečného období se povedlo, je to hodně výpravné, ale něco mi tam chybělo. Možná mi vadila ta pohádkovost, nepravděpodobnost situací. Nevěrohodnost a občas divné jednání postav. Dvě hvězdy.
Horší je, že druhá kniha je skoro stejná. Zlomí se to až v její polovině. Teprve pak začne mít děj aspoň nějaký spád. Vnímám to jako tajemný a dobrodružný příběh pro náctileté a pohádku pro dospělé.
Napsané je to fakt moc hezky. Jak popis prostředí, tak postav. Ty jsou uvěřitelné a živé. To jak se lidé potkávají a míjejí je zpracované úžasně. Po této stránce je to ohromující. Ale to je asi tak všechno. Čtyři hvězdy.
Je to hlavně propletené než napínavé. A moc zdlouhavé. Už během čtení jsem vůbec nerozuměl tak vysokému hodnocení. (Nyní 93%.) Zas se ukazuje, že se tím nemůžu řídit. A nebo mi něco uniklo. (Konec. 27.2.2022)
Bohužel se po roce přikláním k průměrnému hodnocení.
Zážitek na konci skvělý, ale nestačí mi vyvážit 500 stran úvodu. Některá tajemství byla trochu průhledná. Je to spíš pro mladší čtenáře, kterým nevadí dlouhé knihy. A pro ty, kdo mají rádi dojemné a malebně napsané romány. 75% 3,5*

14 28.03.2023

Tohle bylo překvapení! Koupil jsem to naslepo. Autorku ani její linii neznám, ale bylo mně to moc blízké. Další kniha, kde nezaujatost jde do háje. To je hezké. Tak dlouho se snažíte být objektivní až nevyhnutelně zjistíte, že to nejde.
Tak kvalitní buddhistické přednášky jsem nečekal. Editorka knihy předvedla vážně vynikající práci. Přednášky jsou srozumitelné a mají hlavu a patu. Výborné jako první seznámení s tibetským buddhismem.
Před čtením není nutná žádná znalost buddhismu. Neobsahuje to žádnou teorii. Výborné pro každého koho oslovuje vadžrajána. Obsahuje to některé základní praxe a jedna z kapitol pojednává o šesti parámitách.
Podání je v duchu nejlepších přednášek v BDC. (Chodil jsem tam v letech 2006 - 2012.) Forma výkladu je prakticky identická. To je asi dané tím, že od Karma Kagjü není k Drugpa Kagjü daleko. Moc se mi to líbilo.
Ostatně autorka se se 16. Karmapou setkala. Ale moc příběhů nezmiňuje. Soustředí se hlavně na uvádění praxe do života a jak k životu rozumně přistupovat. Výklad doplňují otázky a odpovědi na konci každé kapitoly.
Na textu je znát, že přednášející je praktikující buddhista. Koho zajímá, jak uplatnit moudrost buddhistických učení v životě, tak doporučuju. Je to skvěle napsané a hodí se to k opakovanému čtení. 90% 4,5*

14 26.03.2023

Opět je to na téma "tohle by si měl každý přečíst". Informace v knize by měly být všeobecně známé. Pokud vás odrazuje těch 500 stran, tak rozhodně doporučuju kanadský dokument The Corporation (2003).
Vypovídací hodnota je velmi podobná. Dokument jsem kdysi viděl a spoustu věcí už jsem znal. Překvapilo mě, jakou knihou začíná má oblíbená edice. Autorka je levicová novinářka a kritizuje zde nadnárodní společnosti.
Vysvětluje, jak se některé korporace zbavily dělnických profesí a přesunuly pracovní místa do zemí třetího světa. Jak se zcela se zaměřily na marketingové budování značky. Jak ovlivňují vzdělání a vědecký výzkum.
Vliv na univerzity a vědu je asi nejhorší. Dokud si člověk neuvědomí, jaký problém obnáší přesunutí výrobního průmyslu a na něj navázaných profesí. V původní zemi zmizí pracovní místa a v nové naroste moderní otrokářství.
Vliv korporací nás provází celý život a týká se nás všech. Od reklamy pro děti až po dospělého spotřebitele. U nás vytváří konzumní kulturu a v chudých zemích se objevuje vykořisťování a práce v robotárnách.
Působení korporací je tak pro lidskou společnost negativní. Jenže po veškeré relevantní kritice to začne ztrácet dech. Nadšení autorky z neziskových aktivistů nesdílím. V tomto ohledu je to možná poplatné své době.
Tím nemyslím fakta a kritiku nadnárodních korporací, ale nadšení kolem roku 2000. Někdo mohl postřehnout podobnou vlnu kolem roku 2012. Nebo aspoň mě kulturní sabotérství zcela míjí.
Možná v USA je situace jiná. Naštěstí to končí pozitivně, protože nakonec jsou zmiňovány změny, které korporace po nátlaku musely provést. Určité aktivity tak mají smysl, ale musí mít konkrétní cíl.
Bohužel i na jejím případu z mládí vidíme, že levicoví aktivisté se často chytají nedůležitých věcí nebo věcí vyloženě defektních. Pokud má aktivismus smysl, funguje, pokud se chytá ideologických věcí, selhává.
Dnes se v debatách objevují zmatené výkřiky: "Je to firma! Může si dělat co chce!" Třeba najmout vojáky a postřílet pár demonstrantů? Ale dyť to bylo pár negrů a stalo se to kdesi v Africe... (Nigérie, hnutí MOSOP)
Je to nepříjemný číst. Že se dějí špatné věci už dávno víme. Jenom jsme to úplně vytěsnili. Doporučuju všem nadšeným fanouškům Faktomluvy od Roslinga. Akorát hrozí, že všechno o čem autorka píše, už budete znát. 90% 4,5*

17 26.03.2023

Je to náročné. Vyžaduje to soustředění. Funda to říká v první větě. Má to formu eseje, ale je to spíš analýza, jak křesťanství zpřístupnit dnešním lidem. Mnoho odstavců jsem četl vícekrát. Někdy celé pasáže.
Četl jsem to docela dlouho. Místy to má akademický styl psaní. Na druhou stranu jsou některé důležité pasáže napsané opravdu skvěle. Funda má vytříbený jazyk. Jen to není snadné čtení a někdy je to nepříjemné.
Obsahuje to myšlenky, které by měl každý západní člověk znát. Sekulární pojetí křesťanství by mělo být běžnou znalostí. Vzhledem k tomu jak moc je naše kultura křesťanstvím ovlivněná, měli bychom si jeho význam uvědomovat.
Má to tedy dva zásadní nedostatky. Ani za jeden Funda nemůže. První je, že už nejsou cíloví čtenáři. Křesťanství je na okraji zájmu. Počet Přečtených do října 2022 je jen 6 lidí. A druhý je, že to Funda napsal pozdě.
Ale tak o 100 let. Tohle téma se mělo řešit už dávno. Křesťanství reprezentované především církví zaspalo. Cílí na lidi, kteří během času zmizeli. Současné střední vrstvy náboženství (zdánlivě) nepotřebují.
A pokud ano, sáhnou po New Age nebo esoterice. Očekával jsem, že se bude jednat o nějaký nenáboženský přístup ke křesťanství, ale Funda chce samotné křesťanství znenáboženštit. Asi tak jsem to pochopil. Možná blbě.
Se spoustou myšlenek jsem nesouhlasil. On je ateista. Já ne. On považuje ateismus za pozitivní. Já za velmi negativní. Naše cesty v životě vedly přesně obráceně. Já bych to řešil úplně jinak:
Myslím, že křesťanství potřebuje další reformaci. Vrátit ho ke kořenům. Více ho judaizovat. Odstranit nevhodnou řeckou filozofii. Více racionalizovat. Odstranit dědičný hřích a další nesmysly. Ale pořád musí zůstat náboženstvím.
Nemusíme být věřící ani křesťané, ale je nutné chápat hodnotu Ježíšova poselství. I pokud Bůh neexistuje a historický Ježíš nikdy nežil, tak i potom dává křesťanství větší smysl než ateismus. (Konec.)
To sem si odnesl z této Fundovy knížky. Po půl roce se vzdávám. Nejsem natolik fundovaný, abych napsal adekvátní komentář, který si to zaslouží. A taky jsem zaujatý. Nemám rád křesťanství ani ateismus.
Měl by k tomu napsat komentář vzdělaný ateista a věřící, aby bylo srovnání, kdo jak knihu pochopil. Před čtením doporučuji: Kapitoly k nenáboženské spiritualitě (Němečková, 2016) a Evoluce boha (Wright, 2009). Zdají se mi zásadnější. Tohle je vyloženě pro konkrétní zájemce. Ale už nevím, kdo to je.
Funda část knihy nechal 20 let nezměněnou, takže to odráží jeho vývoj a dobu 60. až 70. let, kterou autor reflektuje. ... (Poslední třetina textu smazána. Čistý čas úprav 5 hodin 38 minut.) 80%

11 25.03.2023

Na knize je nejlepší obálka. Ta se fakt povedla. Moc se mi líbí. Jenže obsah je průměr. Pro spoustu čtenářů to bude opakování. Zjednodušeně by se dalo říct, že vše co děláte pro zdraví, děláte i pro mozek.
A co škodí zdraví, škodí i mozku. Není to klasická naučná literatura. Spíš motivační. Takový melvilovský standard. Hýbejte se, žijte smysluplně, dost spěte, zdravě jezte a choďte do společnosti. A to je všechno.
Jen vztažené ke zdraví mozku. Na začátku je nezbytný úvod do jeho fungování. Je vysvětlena tvorba škodlivých plaků. A pak argumenty jak je důležitý zdravý životní styl, protože má větší vliv než geny.
Ve výsledku se nedokážu ubránit zklamání. A pak tohle: na straně 12 se píše: "... (což urychlují zlozvyky typu nadměrného pití alkoholu či kouření marihuany jak je to doopravdy si povíme později)." A na straně 39 o mozku: "Patrně je zdrojem našeho vědomí, ačkoli tím si nejsme tak docela jistí. (Více si řekneme později.)" Ale nějaké později nikdy nepřijde.
Jen v případě alkoholu. Ale že je škodlivý, je snad obecně známé. O vědomí či marihuaně tam pak nebylo nic. Tak jaké později? Teoretický úvod má zhruba 100 stran a pak už je tam jen popis prospěšnosti pohybu, co jíst atd.
Celé to systematicky směřuje k co nejlepší prevenci vůči Alzheimerově chorobě. Ale pořád mi to přijde příliš obecně zaměřené. Myslím, že by tam měly být více ucelené konkrétní rady. Je dost těžké si z toho něco vzít.
Zvláště pokud o zdraví čtete nebo už sportujete a zdravě jíte. Nejvíc důležitá je poslední kapitola, kde jsou praktické rady. Řeší se tam péče o pacienty s demencí, něco k financím, na co myslet a co zařídit apod.
Pokud tenhle druh literatury nečtete, tak si přidejte hvězdu navíc. Koho zajímá stručná a srozumitelná kniha o prevenci před demencí, tak doporučuju. Výborné pro všechny, kdo se chystají do důchodu. 75% 3,5*

11 20.03.2023

Občas čtu i věci, na které nemám dost znalostí. Před člověkem se pak otevírá další vesmír, o kterém neměl ani ponětí. V tom se to podobá Chování od Sapolského. (Dokořán, 2019) Oboje tlusté bichle náročné na vědomosti.
Má to stejné nedostatky. Za největší považuju nejednoznačnost. A pak to má blízko k relativismu. Je to na hraně. Jenže pak to působí jako neschopnost zaujmout jasné stanovisko. Díky tomu to pak čtete s nedůvěrou.
Orientace v 19. století se fakt vyplatí. Kdo má načteno, tomu se doplní spousta souvislostí. Tím pádem to bylo nejzajímavější v případě věcí, které jsem už znal. Víc než o 19. století jsem se dočetl, co o 19. století nevím.
Je to tak rozsáhlé dílo, že není vůbec snadné vytvořit si nějakou osobní syntézu přečteného. Zásadní poučení z toho je, že nemáme přesnou představu, jaké nejsilnější jevy současnosti jsou nejdůležitější.
Na to je potřeba dějinný odstup. I největší vzdělanci 19. století se v popisu jejich doby mýlili. Plyne z toho, že naše vnímání současnosti je silně zkreslené tím, čemu přikládáme důležitost a co se nás bezprostředně dotýká.
S odstupem 100 let se objevuje trochu jiný obraz 19. století. Vědeckotechnická revoluce, která se dnes jeví jako zásadní zlom, měla ve skutečnosti vliv velmi pozvolný. Žádné překotné změny se ve skutečnosti neděly.
Spíše se zdá, že od konce 18. století se nějaký zásadní pokrok téměř zastavil. Vliv starých struktur byl enormně silný. Spoustu zemí svíraly starobylé monarchie. Rychlé změny neměly vliv na jejich byrokratický aparát.
Na druhou stranu to působí značně pozitivně. Vývoj je sice pomalý, ale vše se postupně zlepšuje. Vzdělání a pokrok pozvedá všechny národy. Brutální imperialismus a kolonialismus je triumfem Západu.
A všechno nakonec zničí "matka všech katastrof 20. století". První světová válka. Teprve až ta má sílu vzít starým strukturám moc. Pýcha předchází pád. Ale o tom už kniha není.
Dá se říct, že to obsahuje vazby a spojení než fakta jako taková. Víc než informace to obsahuje spojitosti a souvislosti. A když chybí fakta a informace, tak zkrátka nemáte ty propoje kam dát. A to je i můj případ. :(
Už vím, jak je kniha náročná, ale nevím, zda budu mít někdy tak moc načteno, abych ji četl podruhé. Rozhodně doporučuju všem amatérským historikům. Znalost tohoto období je nutná. To je jediný důvod, proč jsem to četl. 80%

13 12.03.2023

Komu se líbila Katedrála moře, tak doporučuju, je to ještě lepší. Komu se nelíbila, tak nedoporučuju, je to ještě horší. Mně se Katedrála moře líbila. Ale hodnotil jsem ji shovívavě, protože se jedná o autorovu prvotinu.
Tohle je volné pokračování a je to napsané úplně stejně. Sice mezitím napsal další knihy, ale jeho literární projev se vůbec nezměnil. Snad by to šlo přirovnat k naivnímu historickému románu.
Jeho pojetí středověku obsahuje všechno, co si s tímto obdobím intuitivně spojujeme. Skoro se zdá, že se v ukrutnostech středověku vyžívá. Někomu se zas tvrdý osud jeho hrdinů může líbit.
Působí to mnohem víc reálně než v případě nepřemožitelných hrdinů ve fantasy. Ohledně postav je to napsané fakt dobře, takže postavy jsou živí lidé, kteří mají své cíle a touhy a tak se zde logicky objevuje i sex.
A samotný svět Barcelony na přelomu 14. a 15. století je dostatečně autentický. Falcones má vše potřebné nastudované. Vše co se děje odpovídá realitě. Jenže je to tak věrohodné až vás obyčejný příběh moc nepřitahuje.
Ještě kolem 200 strany jsem se do čtení musel nutit. To se mi jinak vůbec nestává. S dalším čtením se to naštěstí zlepšuje. Sice to není zrovna napínavé, ale díky mnoha zvratům chcete víc a víc vědět, jak to bude dál.
Vzadu na přebalu je zmínka o Jménu růže od Eca. Nevím proč tam jsou poznámky od lidí, jejichž rozlišovací schopnost končí u historického románu a nechápou, že je to úplně jiný druh literatury.
Další kniha, kdy jsem moc rád, že jsem to četl, ale jednou mi to stačilo. Co bylo u Katedrály moře nové, svěží a nečekané, už tady moc nefunguje. Může se to líbit třeba lidem, které zajímá pěstování a výroba vína.
Trapně se přiznávám, že od knihy, která má skoro 800 stran, už očekávám něco víc než jen dobrodružný dobře promyšlený příběh ze středověku. Ale kdo historické romány zbožňuje, tak maximálně doporučuju. 75% 3,5*

9 11.03.2023

Těžko se mi to hodnotí. Hodně věcí jsem už znal. A když se člověk moc nového nedozví, tak má tendenci hodnotit víc kriticky. Pro mě to byla spíš intelektuální zábava než něco naučného. O štěstí jsem toho četl dost.
Kdo načteno nemá, bude to vnímat úplně jinak. Pak rozhodně doporučuju. Výborná věc pokud vás zajímá, jak se na štěstí dívá náboženství a dnešní věda. Líbí se mi, jak je dávná moudrost lidstva potvrzená moderními výzkumy.
Problém však je, odnést si z knihy nějaké zásadní poučení. Mě to bavilo, ikdyž jsem si uvědomoval, že to můj život nijak nezmění. Mám totiž podobné názory a dost věcí vidím stejně.
Na druhou stranu Haidt reprezentuje hlavně pozitivní psychologii. Kdo chce něco víc vědeckého, tak doporučuji Psychologii štěstí od Buchera. A na shodu vědy a náboženství Velké partnerství od Sackse.
Jednotlivé kapitoly jsou spíš eseje na různá témata. K mnoha věcem se dá přijít selským rozumem a tak to může působit příliš banálně. Člověku pak snadno unikne, že Haidt to má vědecky podložené.
Zarazilo mě jeho omezené chápání buddhismu, ale to je problém mnoha intelektuálů. Způsob jakým Haidt mluvil o různých náboženských směrech měl blízko k relativizmu. Naštěstí to nemění podstatu sdělení.
Jedna věc je být duchovně praktikující nebo aspoň vystudovaný religionista a druhá mít to jen načtené. Haidt uvádí, že četl všechny zásadní texty, ale je znát, že jeho pochopení je jen na intelektuální úrovni.
Občas se tam objevují nesmyslná srovnání. Třeba tam uvádí životopis Buddhy, který je pro samotné buddhistické učení nepodstatný. Jeho životopis ve formě legendy je spíš učební pomůcka.
Autor tam ke konci začal trochu motat politiku a to se mi moc nelíbilo. Ne kvůli tomu, že tady s ním nesouhlasím, ale spíš na to v knize nebyl vhodný prostor. Takže ke konci mě to trochu zklamalo.
Já vnímám psychoanalýzu negativně a behaviorismus považuju za pomýlený směr. Tady se názorově shodujeme, takže hlavně proto dávám vysoké hodnocení. Nezaujatost se mi v poslední době nedaří.
Pokud vás tohle téma zajímá, tak určitě doporučuju. Ale je dobré nemít příliš vysoká očekávání. Hlavně pokud jste už něco podobného četli. 85% 4,5*

10 05.03.2023

Mně se to líbilo. Ale asi nemám srovnání. Biografická díla nečtu a ani podobné romány od ženských autorek. Musím však uznat, že je to skvěle napsané. Nejvíc oceňuji úplnou absenci hluchých míst.
Nemá to zbytečné dějové odbočky. Ale ani žádné jiné. Celé se to soustředí na život hlavních postav. O jejich době se toho moc nedozvíme. A to je velká škoda. Vždyť se jedná o konec historické epochy.
Končí dlouhé 19. století. Atmosféra je zajímavá tím, že se to odehrává v zemi, která už neexistuje a ve společnosti, která už neexistuje. Konec monarchie je blízko a tradiční společnost také končí.
Starý svět reprezentuje Rakousko-Uhersko a nový USA. Kdyby tam byl aspoň větší rozdíl mezi jejich kulturou, když tam ústřední pár střídavě žil. Historických souvislostí bylo málo. A přitom je to tak úžasné období.
Autorka čerpala z různých deníků a tak to působí věrohodně. Zkrátka věříte, že právě tahle se to mohlo odehrát. Sice se věnuje jen důležitým životním událostem, ale chybějící období nejsou vůbec znát.
Příběh je souvislý a celistvý. Asi mě to tak oslovilo, protože jsem neměl žádná očekávání. Pozitivní je normální chování postav. Vlastní fikci a skutečnou historii se autorce povedlo sladit výborně.
Koho zajímá úplný začátek 20. století nebo významné osobnosti Vídeňské umělecké scény té doby, tak určitě doporučuju. Jen počítejte s tím, že je to víc životopisné než historické a že je to podle skutečnosti. 85%

7 04.03.2023

Začátek mě hrozně bavil. Je dobře napsaný. Bylo to přínosné a podnětné. Vybízí to ke spoustě zamyšlení nad samotným čtením knih. Autor uvádí přesvědčivé argumenty, proč si tvořit chytré poznámky.
Celá myšlenka je jednoduchá. Dělat si poznámky dává smysl. Ale fungování zettelkasten jsem z toho nějak nepochopil. Asi mi něco důležitého uteklo už na začátku. Přesto je první polovina vynikající.
Je to užitečné pro každého, kdo hodně čte. Třeba pro studenty, kteří často píší seminární práce. Pokud se zabýváte psaním na základě přečtené literatury, tak určitě doporučuju. Ale jen kvůli té první polovině.
Druhá je fakt špatná. Začal jsem mít pocit, že jsem úplný blb, který nepochopil dokonalost zettelkasten. Je to prudce teoretické a dost blbě se čte čistá teorie, když s tou praktickou částí nemáte vůbec žádnou zkušenost.
Problém asi bude v tom, že to autor napsal pomocí zettelkasten a tak tu praktickou zkušenost má. Jenže čtenář nejspíš ne. Kdo zettelkasten ovládá, bude to asi vnímat jinak. A kdo ne, bude se dost ztrácet.
Celá druhá polovina je postupně víc a víc nečitelná. Už samotné hodnocení říká, že se to nepovedlo. A komentáře jsou taky kritické. Je to spíš dokonalá ukázka, jak lze pomocí zettelkasten napsat zpackanou knihu.
Už dávno jsem intuitivně pochopil, že podtrhávání v knihách a psaní do nich je jen jejich ničení. Jsem rád, že se mi to potvrdilo. Jediné co se počítá jsou poznámky, které si uděláte mimo. Hodně inspirativní a hodně nepovedené. 65%

13 01.03.2023

Pro mě je to zklamání. Anotace mě moc navnadila. Od autora jsem četl Ve stínu meče a to je skvělá věc. Oboje slibovalo hodně a tak jsem očekával příliš. Navíc se autor přiznává, že svůj pohled na křesťanství musel změnit.
V součtu to bylo přesně to, co mě zajímá. Svůj pohled na křesťanství jsem také musel několikrát změnit. Čím víc čtu, tím víc znalostí. Jenže jsem čekal víc souvislý výklad. Víc konkrétní a víc vysvětlující.
Některým lidem význam křesťanství pro Západ úplně uniká. Myslel jsem, že by jim šla doporučit tahle kniha. Ale po přečtení si tím nejsem vůbec jistý. Je nutné znát souvislosti. Vyžaduje to spíš sečtělejší čtenáře.
Holland se vrací značně do minulosti. První kapitola začíná téměř 1000 let př. n. l.. Druhá se věnuje historii judaismu a je fakt slabá. Psal to holt historik a ne religionista. Tady doporučuju Velké partnerství, kde je judaismus podán lépe. (Aby taky ne, když to napsal rabín.) Navíc se knihy vzájemně doplňují.
Je to hekticky napsané napříč časem. Holland vybral zásadní okamžiky pro vývoj Západu a pokaždé jim věnoval asi 20 stran. Jenže takový formát se nehodí pro popis procesů, které trvaly desítky nebo stovky let.
Osvícenství kvůli jeho významu by chtělo víc rozepsat. Nebo třeba inkvizici se moc nevěnuje. Jenže to neumožňují jednotlivé kapitoly. Popsané historické události jsou spíš oddělené, nemá to příběh.
Holland se snaží popisovat historii nestranně. Uvádí i zločiny křesťanů, církve a církevních představitelů. Do vedení církví se často dostali psychopati, moralisti a názoroví fanatici. Lidé amorální a toužící po moci.
Neobsahuje to mapy, obrázky, tabulky, vůbec nic. Ani žádné definice, vysvětlení. (Bibliografii, rejstřík ano.) Je to taková beletristická historie. Výborně se to čte, ale díky způsobu jakým to autor pojal, si toho člověk moc neodnese.
Kdo miluje historii, tomu určitě doporučuju, ale kdo je po přečtení anotace natěšený na přehodnocení historie Západu a křesťanství, tak by toho neměl moc očekávat. Rozhodně doporučuju všem křesťanům.
Je to pro všechny, kdo si chtějí vyjasnit svůj vztah s křesťanstvím a orientují se v historii. Pro lidi, kteří toho o křesťanství a historii moc neví, je to nevhodné. Je to pro všechny, kdo mají čisté potěšení ze vzdělání.
Při čtení kapitoly o světových válkách mě běhal mráz po zádech. Ideálně měl knihu zakončit tam. Bohužel pokračoval až do úplné současnosti a závěr knihy tak vyzněl do ztracena. Nějaké výsledné shrnutí chybí.
Z historického hlediska je to nezaujaté, ale vychází to ze subjektivní zkušenosti ateisty, který si uvědomil jaký vliv na něj má křesťanství, kterému nevěří. Úplně nejhorší je závěr. Přišel mi strašně osobní.
Určitě si to někdy přečtu znovu. Nebudu mít přehnaná očekávání a třeba to pak budu hodnotit lépe. Tak jsem se vybrečel a už je to o trošku lepší. 77,5% 3,5*

17 25.02.2023