Eldar80
komentáře u částí děl
Působí to jako napsané jen kvůli nápadu. Dostanete takovou bizarní myšlenku a chcete se o ni podělit se čtenáři. To by ostatně nijak nevadilo. Právě kvůli nápadům se povídky píšou. Jenže pak máte další nápad. Trochu nedotažený. A tak si asi King řekl, že když to dá dohromady, tak to projde. A tak napsal tuhle novelu.
Novela Tělo obsahovala dvě povídky, ale ty byly jen její částí. Zde je to jinak. Aby hlavní myšlenka zůstala pohromadě, vložil King povídku do povídky. A tak se zbavil dvou nápadů v jedné novele.
Zdá se, že obalová povídka vytváří jen zvláštní snovou atmosféru. Jenže jak ověřit co je sen a co realita? A co když spolu nějak souvisí?
Tohle ocení asi jen nadšenci do povídek a fanoušci Kinga. Musím opět obdivovat Kingův um. Po literární stránce je to napsané fakt dobře. Ale bez pointy vnější povídky, to zůstává jen bizarním nápadem a to je na mě trochu málo. 70%
Mám takový nepatřičný pocit, že tahle novela je až příliš umělecká. Po přečtení zapůsobila na emoce mnohem víc než bych čekal. Jen ta forma je taková nešťastná. Bylo to náročnější na čtení, protože až závěr dal příběhu smysl.
Důležitější než děj bylo prožívání chlapců. Díky této básnické rovině vyžadovalo čtení vyšší úsilí. Četlo se to spíš jako poezie než jako novela s dějem. Jenže když nevíte kam King směřuje, je to prostě nuda.
Vzpomínáte někdy na dětství? Na tehdejší odlišné prožívání? Jakoby víc opravdové? Novela je vlastně sentimentální návrat do období, kterým jsme všichni prošli. Pak záleží nakolik se vcítíme do příběhu čtyř chlapců. Já moc ne. Moje dětství bylo příliš jiné. Ale pokud se někdo v hlavních hrdinech nalezne…
Novela je podle mě nevyvážená. Dětské hrozně dlouhé trmácení někam a pak náhle pointa a konec. Samotný jakoby autobiografický závěr se protne s dávným výletem. Překvapila mě literární kvalita. Tohle jsem od Kinga nečekal. 85%
Edit 6.12.2019 Za Čuňase Hogana zvyšuju na 5 hvězd :D
Čtení vyvolávalo zvláštní pocity. Nedokázal jsem zbavit představ z filmu. Patřím k těm, kdo viděli film dřív a ten mě zaujal mnohem víc. Naopak mám pocit, že převedení této novely do filmové podoby je naprosto geniální.
Samotná novela mě příliš neoslovuje. Když jsem to četl, tak jsem v hlavě slyšel hlas dabéra Morgana Freemana. Jenže tomu chyběla hudba. Ta byla totiž u filmu dost výrazná. Obyčejně se mi to nestává, ale zde zcela převážily dojmy z filmu. Přečíst novelu bylo jako vidět ho podruhé.
Bez hudby. Bez překvapení. Bez intenzity.
Nepopírám, že je to napsané skvěle. King sice píše úžasně, ale se mnou se to nějak míjí. Děj novely volně plyne a příběh nemá žádný náboj. Nenacházím důvod proč to někomu doporučit ke čtení. Bylo to hezké, ale znovu to číst nebudu.
Novela a film jsou bohužel to stejné. Protože film je mnohem lepší, doporučuju nejdřív kouknout na něj. Je lepší si užít ten než číst nejdřív tuhle novelu. Sám jsem na rozpacích jak ji ohodnotit, když vedla k tak dobrému filmu. 75%
Se značným sebezapřením dávám 4 hvězdy. Musím totiž uznat, že novela je opravdu mistrně napsaná. Mě se to ale nelíbilo. Nemám žádný důvod to číst znovu. Horory běžně nečtu a tohle vlastně ani není horor.
Je to spíš vyvolávání démonů druhé světové války. Spousta hororů pro vytvoření děsivé atmosféry používá paranormální jevy. Jedná se tak vlastně o druh fantasy. Zde bohatě stačily hrůzy holokaustu.
Zombie či něco podobného v hororech jsou výmysly. Tady King nemusel vymýšlet nic. Stačilo použít reálná historická fakta. O to je to děsivější. Jak je pro žánr typické, také zde King kombinuje strach a pocity odpornosti.
Co však touto novelou King myslel netuším. Některé věci mě přišly vyloženě nechutné. Čtení totiž považuju za tvůrčí proces. Do příběhu se vžívám a aktivně používám fantazii. Zde mi po dočtení bylo vyloženě špatně.
Musím uznat, že King má skutečně dar čtenáře zasáhnout. Po stránce toho co může poškozená psychika způsobit je to brutální. Zde všechna čest. Ale jinak vlastně nevím, proč někomu novelu doporučit. Asi pocit zhnusení nedokážu ocenit. Nikdy víc, ale za tu děsivou zvrácenost dávám 80%
Je to velmi svižné a čtivé. Ikdyž je děj povídky předvídatelný, přesto si zachovává napětí kvůli nevypočitatelnému hrdinovi. Ale to provedení jako takové se mi nelíbilo. Jeho psychologická proměna mohla být věrohodnější. Lidé si už dávno ochočili zemědělská zvířata a jako domácí mazlíčky psy a kočky. V dnešní době chovatelé vlastní pavouky a hady. Kdo ví, co tak budou chovat ve vzdálené budoucnosti. Jinak nevím co tím autor chtěl říct. Možná vlastně nic. To je asi má porucha všude něco hledat. Pokud rádi čtete napínavé sci-fi příběhy doporučuju. A přitom právě ten přesah v této povídce nabízel mnohem víc než vtipnou pointu úplně na konci. Jako nečtenář povídek nedokážu ocenit a tak hlavně za tu čtivost 75%
Na myšlenku povídky jsem už někde narazil, ale díky datu vydání těžko říct, kdo byl první. A taky ji klidně mohli napsat nezávisle na sobě. Téma povídky totiž občas vrtá hlavou každému člověku. Tedy minimálně v mládí než se člověk stane dospělým cynikem, který nad životem už dál nepřemýšlí. Povídka je totiž docela existenciální. Zabývá se tím jak k sobě mohou mít dva lidé blízko. Je láska tím co nás spojuje a nebo naopak něco co nám říká, že úplně spojení nikdy nebudeme? Je to chytlavě napsané. Co však kazí celý dojem je značná předvídatelnost. Když už ve třetině tušíte jak to skončí, není to dobré.
Bohužel už kvůli konstrukci povídky, kdy telepaté jsou pár, povídka neunikne téměř klasické šabloně. Tento pár přilétá na jednu zvláštní planetu, kde mají za úkol vyzkoumat, co některé lidské obyvatele vede ke konverzi na místní poměrně bizarní náboženství. Představa telepatů jako ateistů není příliš konzistentní s touto schopností. Je docela úsměvné jak sci-fi někdy poměrně dobře popisuje realitu a pak ustřelí někam úplně mimo. Ale na zamyšlení dobré. Třeba to někoho donutí zajímat se a přemýšlet dál… Doporučuju. 75%
Fantazie upuštěná ze řetězu. Proud zvláštních imaginací a vizuálních obrazů. Děj se objevuje postupně, ale je jakoby na pozadí. Hlavní hrdinka organizuje Hru o duši, kterou sama řídí a tím se jí též účastní. Na příští Hru o duši mimo jiných podivných soutěžící přichází legendární kyborg, který by mohl být těžkým protivníkem. Hrdinka bilancuje svůj život a přemýšlí zda se hry účastnit nebo kyborga raději odstranit jiným způsobem. Děj jsem sledoval z úplného odstupu. Možná za to můžou některé až bizarní prvky. Myslím, že méně podivností by povídce spíš prospělo. Občas se ta fantazie utrhla kam neměla. Přesto, že imaginativní stránka povídky byla docela zdařilá, tak čtení nemá skoro žádnou emoční působivost. O nějakém vtažení do děje nemůže být řeč. Bylo to nevyvážené. Spousta vzpomínek hrdinky byly popisy okolního světa, ale k samotnému příběhu a následnému souboji se toho dozvíme málo. I zpracování toho námětu a myšlenky bylo na můj vkus slabé. Z odstupu mám dojem, že by povídce víc prospělo fantasy prostředí nebo styl Nové vlny (New Wave). Jen díky specifické imaginaci dávám slabě nad průměr. 55%
Čistě současná povídka s politickým přesahem. Sapkowski rozehrává alternativní budoucnost Polska s využitím jeho poměrně komplikované historie a napjatými vztahy s některými státy. Na jednu stranu musím uznat čtivost, ale samotný děj už poměrně dost ztrácí. Možná to Poláci vnímají jinak, ale bojím se, že lidi neobeznámené s Polskými reáliemi, to nebude bavit a hodně je to mine. Jenže nejsem Polák a působilo to na mě spíš jako nějaká kuriozita. Postavy taky nic moc. Proto jen 70%
Povídka se odehrává v době, kdy ještě divoký západ nebyl dostatečně divoký. Nebo ne? Opět dobře a věrohodně napsané. Ze začátku docela napínavý děj, ale od určité chvíle příliš předvídatelný a schématický. Ach jo, číst dobře napsanou povídku, ale už dopředu tušit jak se bude děj odvíjet a jak to asi dopadne není dobré. A vůbec. Co to vlastně je? Je to western? Nebo fantasy? Spojovat různé žánry Sapkowski umí, ale bohužel to příliš trpí po dějové stránce. 70%
Tak tohle bylo už i na mě moc. Prostě jsem celkové vyznění povídky nepochopil. Asi to bude tím, že jsem Alenku v říši divů nebo kde nečetl a ani to zatím nemám v plánu. Právě v této povídce by se velmi hodila psychedelická atmosféra, která by podtrhla děj povídky. Nebo aspoň snová, která se vyloženě nabízela. Ale Sapkowski to tak nějak normálně odříkal a kde nic tu nic. Jako je to dobře napsané. Psát prostě umí. Jenže co dál? Po přečtení si člověk jen řekne: „hm, a co jako?“. Chápu, že to může někoho nadchnout, ale já jsem asi moc velký primitiv. Povídky prostě nedokážu ocenit. 50%
Opět příběh z dnešní doby. (Kdy dnešní může být poměrně dlouhé období.) Který těží ze spojení různých žánrů. Jak současná literatura, tak fantasy a vlastně i horor. Povídka opět začíná náznakovou formou, kdy jednotlivé obrazy postupně odhalují co se vlastně děje. Sapkowski nepotřebuje mnoho prostoru, ale i tak tomu něco chybí.
Zvláště ke konci je hororová atmosféra výborná. Jenže i tak. Jakoby člověk byl víc zaujat nápadem než samotným dějem. Potlačená osobní rovina asi ubírá na produkci emocí… 70%
Zajímavá magická nebo až okultní povídka odehrávající se v současnosti. Sapkowski zde spojuje několik mýtických rovin a vytváří tak polskou obdobu britského Holdstocka. Spousta věcí je řečená jen v náznacích a čtení tak možná vyžaduje větší iniciativu od čtenáře.
Slovanské pohanství, evropský okultismus, současnost. Mladá dívka zažívá na dovolené jednoduchý mysteriózní příběh. Nebo ne?!
Povídky si prostě neumím užít. Opět mi to přišlo krátké. Spojení v jeden celek dobré, ale do Holdstocka tomu něco chybí… 75%
Už od začátku je znát, že Sapkowski psát umí. Atmosféra je od prvních řádek ponurá a přitom plná očekávání z náhlé změny. Vzniká tak napětí nebo spíš podtlak, který nutí čtenáře číst neustále dál. Z minimálního množství textu těží Sapkowski maximum. I přes krátkost povídky je čtenář pohlcen příběhem díky atmosféře a postupnému odhalování děje.
Příběh těží z legendy O Tristanovi a Isoldě, která patří k legendě o Artušovi. Sapkowski tak přidává vlastní interpretaci. Několikrát zde paroduje nešvary dnešní společnosti podobně jako v zaklínači. Největším problémem povídky je vznikající pocit, že by měla být minimálně o 30% delší. Očividně by si však každý přál přidat jinou třetinu… Někdo by chtěl víc boje a akce, někdo romantiku či sex, někdo ještě více ponurou a temnou atmosféru... Skvělé, ale hrozně krátké. 85%
Tohle není žádná povídka nebo příběh, ale historická studie psaná formou eseje. Sapkowski se zde zabývá původem této legendy. Na začátku tak popisuje historii Británie od přelomu letopočtu až do údajné Artušovy doby. Zmiňuje první historicky doložené obyvatele Británie a posléze vpád Římanů a pak jejich odchod. Mýtus o králi Artušovi se měl odehrávat až v pozdější době, tedy zhruba v 6. století n.l., kdy Británie zažívala vpád Sasů.
Začátek eseje byl perfektní, protože jsem si vše časově zařadil a přišlo mi to velmi poučné. Poté se Sapkowski pouští do popisu různých autorů, kteří legendu sepsali. Dozvídáme se, že na původní keltský mýtus byla kolem 11. století naroubovaná křesťanská propaganda. Sapkowski tak popisuje různé verze, které ovlivnily pozdější práce o Artušovi. Celá myšlenka hledání Grálu je totiž křesťanská záležitost a do původně keltské legendy logicky nepatří.
Musím se přiznat, že mě se různá zpracování této legendy hnusí a tak jsem moc vděčný, že jsem se konečně dověděl proč. Celý esej bohužel končí popisem kdo byl kdo v Artušově mýtu a význam této části jsem moc nepochopil. Už jen proto, že nejspíš vyzrazení mnoha osudů hrdinů bude obsahovat spoilery. Tahle část eseje byla extrémně nudná.
Ikdyž se Sapkowski pokoušel místy odlehčit poměrně nudný esej humorem, tak s jeho nezáživností to nic neudělalo. Pokud jste žádné literární zpracování této legendy nečetli, tak vám esej vůbec nedoporučuji číst. Podle mě je lepší si nejdříve přečíst zpracování, které vás nejvíc láká. Esej tak bude užitečný hlavně pro ty, které legenda o Artušovi fascinuje a chtějí se o jejím původu a zpracování dovědět víc. Ten dějepisně naučný začátek byl dobrý, informace o prvních zpracování této legendy také, ale celá ta část kdo je kdo, ukrutná nuda. 70%
Podle autora se jedná o neplánované zakončení původně uceleného díla. Přestože je Epilog napsaný o 20 let později, tak navazuje úplně perfektně. V povídce se toho moc neděje a je spíš meditativním zážitkem. Všechny emoce prostupující závěrem jsou zde ještě více patrné. Důstojný závěr, který se dá víc zažít než pochopit. 80%
Děj závěrečné povídky se střetává se světem psů úplně. Asi proto ji někteří psi považují za podvrh. Ocitáme se v ještě více vzdálené budoucnosti. A objevuje se frakce, na kterou se úplně zapomnělo: Joeovi mravenci. Při čtení této povídky si o to víc uvědomíme jak naše civilizace krátce trvá.
Pocitově je povídka zajímavá. Přináší určitou stísněnost, sentiment a skleslost.
Bohužel jako závěr celého cyklu je to slabé. Nebo aspoň pro mě byla výsledná pointa opět nevěrohodná a naivní. Celkové myšlenkové zakončení je opět nedomyšlené. Podle mě povídce škodí snaha o poselství. Ale jinak opět podnětné. 80%
Skvělé. Simak se konečně přestává věnovat kritice budoucí lidské společnosti a přesouvá se do extrémně vzdálené budoucnosti. Až nyní se začíná mnohem více spojovat linie psích komentářů k povídkám.
Simak popisuje svou alternativní vizi vzdálené budoucnosti a v povídce tak úplně chybí hloupé moralizování, které už v minule vyznívalo značně nepatřičně a snižovalo úroveň povídky. Popisuje zcela novou civilizaci psů a úplně jiný budoucí svět.
Škoda, že tímto způsobem nenapsal i předchozí povídku. Ocitáme se na téměř úplně jiné planetě a jen tušíme kam až to jednotlivé frakce dotáhly. Perfektní nápady a využití předchozích motivů. Ikdyž je to povídka, tak číst ji samostatně nemá smysl, protože zasazení do příběhu Websterů, civilizace psů a vzdálené budoucnosti dává povídce úplně jiný rozměr a to hned ve třech různých rovinách. 90%
Dalo se očekávat, že po úžasné předchozí povídce přijde pád. Opravdu moc bych se divil, kdyby autor dokázal udržet stejnou úroveň kvality. O to víc zamrzí, že kvalitou se povídka vrací na začátek. V této troufalé povídce autor předkládá dekadentní vizi lidstva kolem roku 3000. Bohužel jeho představa je nevěrohodná ani ne proto, že je nemožné si představit tak vzdálenou dobu, ale hlavně proto, že nesedí k předchozí kapitole. Podle mě myšlenkový posun lidstva plynoucí z předchozí povídky autor vůbec nedomyslel. Sice se vysmál filozofii z 19. století, ale vlastní vizi pouze předložil v Juwainově filozofii aniž by domyslel následky. Dokud v minulé povídce naznačoval bylo to skvělé, nyní když byl nucen pokračovat, logicky selhal.
Pro dnešního čtenáře bude o to víc úsměvné, že autor jakoby kritizuje přesně dnešní dobu. Protože už dnes spousta lidí žije pouze zábavou a nejspíš to tak bylo už tehdy, jen snad u menšího počtu lidí. Ale proč by se měl někdo pozastavovat nad tím, jak ostatní lidé tráví svůj čas? V textu se objevuje televize což dnešního člověka pobaví. Spousta mých přátel už televizi dávno nevlastní. Na druhou stranu uvádí primitivní virtuální realitu. Na můj vkus je povídka nedomyšlená téměř na všech úrovních, které Simak řeší.
Z mého dlouhého komentáře však plyne, že povídka je myšlenkově podnětná. Autor nejvíc kritizuje snahu o pokrok, protože předkládá hrozivou možnost, že to co lidé považují za pokrok, může být zároveň pád. Co když touha po pokroku nakonec povede k dekadenci? I to už můžeme vidět v dnešní době.
Ohledně literární kvality se zas role vyměňují. Je zvláštní, že ikdyž je popsána vzdálená budoucnost působí povídka neuvěřitelně sentimentálně. Myslím, že životní bezradnost jednoho z posledních Websterů vystihl autor skvěle. Škoda, že se Simak nevěnoval jiným dějovým liniím a u lidstva nezůstal u náznaků. Měl raději popustit uzdu fantazii a věnovat se mutantům a nebo si lépe domyslet filozofii nebo nastudovat náboženství a duchovní nauky. Pak by možná myšlenkově tak moc neselhal. 75%
Tak tohle je naprostá pecka. Tahle povídka je myšlenkový skvost. Protože jsem se zajímal od mládí o magii a duchovno, došel jsem ke stejným myšlenkám už před více než 15 lety. A teď své vlastní myšlenky čtu v knize.
Narozdíl od předchozích povídek, které od sebe dělí časová propast několika generací, tato povídka navazuje na Dezertéry a dál rozvíjí jejich stěžejní myšlenku. Co když transformace do těla Skokana není pro lidskou mysl defektní, ale naopak dá lidské mysli ohromnou možnost rozvoje? A do toho mutanti, kteří se objevili v povídce Sčítání lidu. Až teď mi došlo, že se zde asi poprvé objevují X-Meni - před 70 lety a 20 let před komixem!
Tahle povídka je analogická citátu: „Dostatečně pokročilou technologii nelze odlišit od magie.“ Co když ohledně Juwainovy mimozemské filozofie by šlo říct: „Dostatečně pokročilou filozofii nelze odlišit od mystiky.“
Koho zajímá přesah ve sci-fi, asi bude stejně nadšený jako já. Kdo od sci-fi očekává napínavou akci, asi řekne, že to je blbost. U prvních povídek literární kvalita předbíhá myšlenkový obsah. V této povídce literární kvalita naprosto nestíhá v porovnání s myšlenkovým obsahem. 95%
Lidé se snaží prozkoumat Jupiter a aby toho dosáhli mění těla průzkumníků do nejinteligetnější jupiterské formy života. Někde je však chyba a průzkumníci se nevrací. Kdyby to mělo lepší literární provedení bylo by to perfektní. 85%