Tělo
Povídka od:
Stephen King
Z knihy:
Nadaný žák, Čtyři roční doby
Čtyři kluci se vydávají na dvoudenní pátrání po mrtvole chlapce jejich věku, kterého v roce 1960 srazil vlak kdesi za Castle Rockem. Mluví o svých snech a obavách, a v průběhu cesty čelí své vlastní smrti, ale nakonec najdou mnohem víc, než o čem jen snili.
The Body
Rok vydání originálu: 1982
Komentáře (48)
Přidat komentář
Jak zhodnotit tuto knihu (přesněji řečeno povídku)?
Nebylo to špatný, četlo se to docela dobře, místy se tam i něco dělo, ale pořád jsem čekala na nějaký vrchol. Ten ale nepřišel. Celé to bylo vyprávění o výletě party kluků, ale chyběla mi prostě ta pointa.
Přečteno v originále. Povídka je jak autobiografická, tak hororová. Líbila se mi část, kdy mu kamarád radí, že se musí odpoutat od kamarádů, aby mohl dál růst. Toho, co kluci na cestě zažili poprvé, bylo hodně...
kdyby tahle novela vyšla u nás samostatně, tak by si zajisté našla místo v mé knihovně. I když se nejedná o horor, King svůj vypravěčský um nezapře. Příběh o přátelství čtveřice dvanáctiletých kluků, kteří se vydají na dosti strastiplnou cestu, kvůli objevení mrtvého těla jiného chlapce. Ačkoliv se příběh zdá jednoduchý, je vněm plno emocí a citátu, které mě budou pronásledovat po zbytek života. "Nejdůležitější věci se nejhůře vyjadřují" a je to i tento případ. Nejde to plně vyjádřit ani popsat - musí se to zažít na vlastní kůži. Srdeční novela s jaksi hořkosladkým koncem. Doporučuji jak novelu tak i výbornou filmovou adaptaci - Stůj při mě.
Zvláštní novelka. Čtyři 12-letí kluci. Tři z ne zrovna ideálních rodin, ten čtvrtý (vypravěč Gordie) je pro své rodiče neviditelný (poté, co jeho starší bratr zemřel a oni se s tím nikdy nevyrovnali). Obyčejné klukoviny se mění ve chvíli, kdy se kluci dozvědí z novin o zmizení svého vrstevníka a z vyslechnutého rozhovoru o místě, kde se nachází jeho tělo. A tak se tam vydávají, protože ho prostě musí vidět. Cesta není ani krátká ani bezproblémová a na místě se vše ještě víc zašmodrchá.
Z Gordona je dnes spisovatel a otec tří dětí. Na tehdejší dobrodružství se dívá střídavě tehdejšíma a dnešníma očima, v prostřizích se dozvíme i pár věcí z jeho současnosti a přečteme si dvě jeho tehdejší povídky.
Jako celek je to roztříštěné i soudržné zároveň – zvláštní, že? Inu, mistrovství Stevena Kinga. Díky vynikající psychologii postav se můžeme projít v botách kluků bez vyhlídek. Té osudové předurčenosti je tu až tíživě dost, nicméně i světýlko naděje se najde a taky síla přátelství.
Při čtení jsem si vzpomněla na vynikající Kesseyho knihu Tak mě někdy napadá.
Určitě můžu doporučit.
Rozumím těm, kdo říkají, že v Těle je moc vaty a odboček a zkrátka příliš slov. Ale i díky tomu je to dokonalý návrat do věku na konci dětství. Je tam všechno, neopakovatelný typ kamarádství, zážitky, barvy, vůně, emoce. A ne, Chrisovy poznámky nejsou uměle filosofické, je to autentické uvažování kluka, který kvůli prostředí dospívá rychle, myslí mu to a začíná mít nadhled. Jsou jako celá novela - bylo by to smutné, kdyby to nebylo chvílemi tak krásné.
Tentokrát nejsem až tolik nadšená. Tato povídka mě nijak zvlášť neoslovila.
Možná na ni nebyl ten správný čas.
Povídku jsem si vyhledala a přečetla kvůli odkazu na film Stůj při mě v seriálu Euphoria. Tak ji mám přečtenou, jsem ráda, že vím o čem je. Mísí se ve mě mírné zklamání i pocit, že to bylo dobře napsané, aspoň určité části byly velmi dobré - ty věnované síle přátelství a pocitům hlavního hrdiny.
Povídka o výpravě party kluků (vlastně dvou part), která skončí dramatickým vyústěním. Taková kombinace Foglarovky a thrilleru. Kromě samotného popisu výpravy jsou zde i popisy vnitřních pocitů chlapců a způsobu jejich myšlení. To bylo obecně fajn a do značné míry to dělá povídku jedinečnou, ale na mě ta hloubka líčení myšlenkových pochodů byla už trochu moc a děj na působil občas malinko rozbředle, za což ubírám hvězdičku. Naopak musím vyzdvihnout samotný závěr, který byl opravdu velmi silný a docela smutný...
(filmové zpracování jsem dosud neviděl)
Skvělý dětští hrdinové. Člověk by si myslel, že něco podobného King musel zažít, když to tak parádně popíše.
Tejto novele som mimoriadne vďačný za to, že existuje. Je to príbeh skromný a tichý, ale v konečnom dôsledku o to monumentálnejší, dojemnejší a nezabudnuteľnejší. Peckový Stephenov návrat do bezstarostného detstva, ktoré ale v skutočnosti možno až tak bezproblémové nebolo. Skôr naopak; hoci na to nevyzeralo, udiali sa počas neho veci natoľko traumatizujúce, že nás navždy ovplyvnili a špecifickým spôsobom vytvarovali našu psychiku v dospelosti, azda až do smrti. Sympatická ústredná štvorica, mráz na chrbte vyvolávajúca konkurenčná banda zmrdov okolo prvotriedneho hajzla Esa Merrilla, parádne vystihnutá letná atmosféra (hlboké noci plné žiariacich hviezd, dusné zaspaté dni, nikomu sa nič nechce robiť, príroda je na vrchole svojich síl, zo školy sa stala opustená budova), séria dokonalých scén (hororová pasáž z nočného lesa, srna, skládka, pes, vlak) a epicky dojímavé finále. Film Roba Reinera je rovnako dokonalý. A to sa fakt nestáva často.
Tohle je pro mě hlavně povídka o přátelství. Kamarádi se vydají hledat tělo spolužáka usmrceného vlakem, aby se proslavili a současně se tělo vydává hledat druhá parta, která se též díky tomu chce proslavit. Z povídky dýchá nádherná atmosféra letní pohody na americkém maloměstě a přátelství nesourodých kamarádů. Ovšem ne vždy každé přátelství končí dobře
Atmosfericka povidka, ze ktere je citit konec leta. Proto je tak dlouha, dej trochu strada na ukor vykresleni tech pocitu detskeho dobrodruzstvi a parnych dnu. Vlastne jsem ji chtela hodnotit jako slabsi kvuli prostredku, ale konec zase vse dohnal. Zatim nejsmutnejsi z pribehu, Chrise mi bylo fakt lito. Ze dvou vlozenych mini povidek se mi jedna moc libila a druha byla holt na bliti. No, chtela jsem to hodnotit hur, ale co naplat, kdyz me konec chytil tak, ze jsem to zase cetla do dvou do rana (to vazne neni moudre). Uz jsem cetla od Kinga horsi zvejky (ehm Bazar zlých snů), tohle hraje jinou ligu.
Takový Tom Sawyer od Kinga. Posloucha se to hezky ale ani nenadchne. Jako odpocinkova dlouha povidka, proc ne ?!
Mám takový nepatřičný pocit, že tahle novela je až příliš umělecká. Po přečtení zapůsobila na emoce mnohem víc než bych čekal. Jen ta forma je taková nešťastná. Bylo to náročnější na čtení, protože až závěr dal příběhu smysl.
Důležitější než děj bylo prožívání chlapců. Díky této básnické rovině vyžadovalo čtení vyšší úsilí. Četlo se to spíš jako poezie než jako novela s dějem. Jenže když nevíte kam King směřuje, je to prostě nuda.
Vzpomínáte někdy na dětství? Na tehdejší odlišné prožívání? Jakoby víc opravdové? Novela je vlastně sentimentální návrat do období, kterým jsme všichni prošli. Pak záleží nakolik se vcítíme do příběhu čtyř chlapců. Já moc ne. Moje dětství bylo příliš jiné. Ale pokud se někdo v hlavních hrdinech nalezne…
Novela je podle mě nevyvážená. Dětské hrozně dlouhé trmácení někam a pak náhle pointa a konec. Samotný jakoby autobiografický závěr se protne s dávným výletem. Překvapila mě literární kvalita. Tohle jsem od Kinga nečekal. 85%
Edit 6.12.2019 Za Čuňase Hogana zvyšuju na 5 hvězd :D
Za mě skvělá povídka. Děti, kterým život vlastně nedovolil být dětmi, jdou jednoho léta za dobrodružstvím. Srabáctví nepřichází v úvahu :)
Poviedka fajn, skor taky oddych, pohoda, vylozene nohy a kava. Nic hororove, ale ako mala zmena oproti napinakom a hororom, preco nie. Vita sa to samo.
Já nevím, ale Tělo mě narozdíl od Nadaného žáka prostě nebavilo. Možná proto jsem tak zklamaná. Že to bylo v jedné knize. Tohle ne :(
S panem Kingem mám věčný problém. Ač je velmi uznávaným autorem, nedokážu mu přijít na chuť. ,,Lunapark" fajn, pak přečtu ,,Tělo" a zase zklamání. Výborná ,,Dolores Claibornová", oproti tomu ,,To" jsem myslela, že nepřežvýkám...Nevím, jestli to mám dál pokoušet, tohle asi opravdu není autor pro mě.
Tohle se mistrovi moc nepovedlo. Rádoby autobiografická povídka, jejichž hlavním motivem je nebetyčná lehkovážnost a násilí. Hlavně násilí mezi dětmi a násilí na dětech, mistrovo oblíbené téma. Po pravdě i pouhé čtení mě zvedá že židle :(. Jinak je to celkem o ničem.