Eldar80 komentáře u knih

Že je většina lidí dobrá, jsem si myslel vždycky. Přišlo mě to intuitivní. Spíš mě překvapuje, že si někdo může myslet opak. Nechápu proč. Tady ode mě nezaujatost fakt nečekejte. Údajně patřím mezi 3% lidí, kteří to vidí stejně.
Čtení mě potvrdilo, co si už dlouho myslím. I tak mě to bavilo a bylo to super čtení. Obsahuje to spoustu zajímavých informací. Třeba proč slavná kniha Pán much o chlapcích na opuštěném ostrově neodpovídá realitě. Autorovi se dokonce povedlo vypátrat podobný skutečný příběh.
Nebo třeba pravdu o Velikonočním ostrově. To bylo nečekané. A nebo se rozebírá slavný Stanfordský vězeňský experiment. O jeho pochybnosti jsem už věděl, ale zde jsou vypsané hlavní kritické argumenty.
Autor zde kritizuje i další slavný experiment s elektrošoky od Milgrama. Vyvrací některé omyly a předsudky, ale je to nevyvážené. Třeba problematika vymývání mozku chybí. Přitom právě tohle je dnes zásadní.
Do jaké míry mohou defektní ideologie zničit dobro v nás? Co propaganda? Je zřejmé, že to vyvolává nedůvěru kvůli černobílému pojetí. Kritizují se zprávy, ale kritika aktivistických novinářů chybí.
Závěr je přehnaný. Lidé jsou sice dobří, ale špatní lidé zkrátka existují. Někde musí vést hranice, kde stačí důvěra a kde je nutná opatrnost. Když neexistuje shoda, kde jsou ty hranice, tak to může dopadnout jako ve Švédsku.
Rozdíly mezi různými kulturami očividně existují. Tohle autor úplně opomíjí. Jeho zmínky o nenávisti a uprchlících jsou směšné. Když je lék na předsudky kontakt, tak proč to u dotyčných nefunguje? Hlavně, že zdravil sousedy...
Pokud narazíte na zapřisáhlého odpůrce toho, že jsou lidé dobří, nedá vám kniha moc argumentů. Nezbývá než ji tomu člověku doporučit. Vaše vysvětlení nebude přesvědčivé. Ve výsledku se neobejdete bez komplexního vysvětlení.
A vůbec. Proč by lidé nemohli být neutrální? Je to spíš výpověď autora. Bregman některé události interpretuje jak se mu hodí. Nedá se říct, že by to bylo objektivní a nezaujaté. Řeší se spíš jedinec než společnost.
Nejvíc zásadní je začátek. Vidět lidi jako špatné funguje jako nocebo a proto je nutné se tomu vyvarovat. Ale zároveň stát nohama pevně na zemi a uvědomovat si jaká je realita. I přes vážné nedostatky maximálně doporučuju. 90%

19 24.02.2023

Dobře si rozmyslete, zda se do toho pustíte. Není to příjemné čtení. Naopak se dá říct, že je to vyloženě odpuzující. Je to napsané dobře, ale díky obsahu je to za hranou čitelnosti. Před čtením se podívejte na obsah.
Autor řeší současné progresivní paradigma ve 4 oblastech. Homosexualita, ženy, rasa a trans. Čtyři největší kapitoly a mezi nimi pár krátkých zamyšlení. Je to jen popis a shrnutí současného stavu.
Jako analýza je to slabší. Je to spíš novinářská práce než naučná. Pro čtenáře se zdravým rozumem je to zbytečné čtení. Všechny argumenty odkýve, ale stejně uvedené problematice neporozumí víc do hloubky.
Díky zvoleným tématům se měla víc probrat biologie, genetika a možná i endokrinologie. Měl tam být lepší teoretický základ. Autor se měl zaměřit na příčiny. Proč se lidi tahle zbláznili? Odkud se to vzalo?
Výklad se opírá o logické argumenty a ukazuje se, jak jsou progresivní myšlenky nekonzistentní. Zbytečně. Progresivní lidi, kteří popírají biologii a jsou schopni zastávat protichůdné názory, to nemůže nijak přesvědčit.
Nejhorší na tom je, že se jedná o uměle vytvořené problémy. O to hůř se to čte. Co původně začalo rozumně, se v dnešní době zvrhlo v šílenství. Další kniha, kde zdravý rozum dostane pořádně zabrat.
Připravte se, že budete číst 50 stran o homosexualitě a pak už je to jen horší. K samotnému obsahu nemám co říct. Jsem jen zvědavý, jak se bude dál vyvíjet hodnocení a jaké komentáře zde budou přibývat.
Rozhodně si dřív přečtěte Podivnou smrt Evropy. Ta je mnohem víc užitečná. Kdo je cílový čtenář nevím. Dá se říct, že to je úžasná kniha pro konzervativce, kteří se chtějí pohoršovat nad současným úpadkem Západu.
A to není dobrá vizitka. Jenže morální panika se stává oprávněnou. A závěr? Nevolit politiky a strany, které se ohání duhovým hadrem. Nevolit progresivní strany. Ale to my rozumní lidé přece neděláme. Že? Nebo… 85% 4,5*

16 12.02.2023

Je to psané formou reportáží. Tím je dán odstup od postav a výsledné dojmy jsou omezené. Zkrátka tomu nepropadnete tak moc, jako kdyby to bylo napsané normálně. Co je horší, že první kapitola je spoiler.
Ani jedno nedává smysl. Autor si to zbytečně zkomplikoval. Aby pomohla forma reportáží, tak by musely být mnohem lepší. Díky spoileru je celá první třetina zbytečná. Jaký smysl má úvod, když víte, co se stane?
Snadno se to čte, ale fandové sci-fi budou zklamaní. A čím víc se v robotice či automatizaci vyznáte, tím víc. Vzdálená budoucnost, o které autor píše, byla v době psaní už 6 let minulostí. (BigDog 2005)
Na druhou stranu skutečná AI je v nedohlednu. Autor si toho naložil podstatně víc než stačil zvládnout. Kdyby to psal v 90. letech tak snad. Záměr napsat postapo založené na válce mezi AI a lidmi se nepovedl.
Nesrovnalostí je moc a tak to nepůsobí věrohodně. To jako autor neviděl žádné video od Boston Dynamics? Jinak je čtení značně znepokojující. Nad dějem se moc přemýšlet nedá, ale otázek to vzbuzuje spoustu.
Poznáme vůbec, že se nám povedlo stvořit skutečnou AI? Dnes se spousta lidí baví vytvářením obrazů pomocí AI a kdy si s AI můžete popovídat… Škoda, že nejzajímavější pasáže nebyly vysvětleny ani využity.
Jako zábava je to fajn. Doporučuju fanouškům postapo a těm kdo ví, že by se jim to mohlo líbit. Škoda, že to autor víc nepromyslel. Psát totiž umí. 75% 3,5*

12 05.02.2023

Je to stručná kritika sociologie ve 12 bodech, které na sebe myšlenkově navazují. Společenské vědy nejsou zcela exaktní a tak mají potíže, které u těch exaktních chybí. Třeba jen aby byly dostatečně „vědecké“.
Naše myšlení může v těchto vědách selhávat a tak snadno dojde ke krizím. A to se nevyhnulo ani sociologii. Autor poukazuje, jak se některé teorie míjí s realitou a jak se předpovědi některých sociologů vůbec nesplnily.
Čtení si tak užije hlavně ten, kdo se v sociologii orientuje nebo ji studuje. Prvních 6 kapitol mi nepřišlo nějak zásadně objevných. Nesrovnalosti byly příliš evidentní. Taky se přiznávám, že spoustu citovaných autorů neznám.
Co musím rozhodně ocenit, že Keller dokáže dát teorie a skutečnost do takového kontrastu, že se tomu člověk musí smát. Nabádá to, knihu hodnotit i po stránce humoru. Ale i tak by to bylo na 3 hvězdy.
Druhá šestice kapitol je úplně jiná. Nedokážu posoudit jak zastarala první polovina, ale ta druhá je naprosto aktuální. Kapitoly o očekávání a nezájmu přesně popisují dnešní společnost. Od poloviny 90. let žádná změna.
Mylné sociologické předpovědi jsou vlastně taky nevyplněné očekávání. A dnes je zřejmé, že očekávání středních vrstev se rozchází se skutečností. Lidé jsou přitom kulturně nastaveni očekávat od života stále víc.
V systému, který se o jejich očekávání absolutně nezajímá. Přechod od tradiční k moderní společnosti, který je často chápán jen jako pozitivní, nám přinesl spoustu problémů, které jsme si dříve neuvědomovali.
Tradiční společnost byla zaměřená úplně jinak. Pracovitý život, skromnost a očekávání až po smrti. Z tohoto pohledu křesťanství fungovalo. Za to dnešní konzumní způsob života nefunguje.
Lidský život musí dávat smysl, což pouhá spotřeba nedokáže nahradit. Navíc vzniká kultura nezájmu. Co nepřináší okamžitý prospěch, o to se lidé nezajímají. K tomu mám drobnou poznámku:
Naše země je považována za ateistickou zemi, ale reálně to tak není. Lidé se spíš o náboženství a duchovno nezajímají. Tomu se Keller nevěnuje, ale je to ve shodě s popisovanou charakteristikou společnosti.
Některé dnešní nešvary nemají jasného viníka. Jsou dané systémem, ve kterém žijeme. Škoda, že první polovina je spíš učebnicová a ocení ji jen poučení nebo studenti. Druhou lze doporučit všem. Proto nakonec 80%

17 14.01.2023

Humorná kniha o pokrytectví v lepší společnosti. A o střetu nového a starého. Tak jako se na Západě změnila tradiční společnost na moderní, tak ve Vietnamu měla navíc velký vliv francouzská kolonizace.
Reflektuje to 20. léta 20. století a tak je to mírně poučné. Lidé jsou pokrokoví navenek, ale zůstávají konzervativní uvnitř. A to především ve vlastní rodině. Díky přetvařování pak vznikají komické situace.
Zábavné a hravé, ale kdybych to neměl doma, tak bych to nečetl. Obávám se, že cílovka je pevně daná. Buď vás zajímá Vietnam či jihovýchodní Asie a nebo jste čtenáři, které baví humorná kritika společnosti.
Je neuvěřitelné, že to bylo zakázané. Je vidět, jak mají totalitní režimy paranoidní obavy z umění. Kritiku jejich režimu vidí všude. A o erotice se nedá mluvit, takže kdo má chlupaté myšlenky, bude ze čtení zklamán.
Na druhou stranu je neuvěřitelné, co všechno vychází na našem knižním trhu a co si můžeme přečíst česky v kvalitně vydané a přeložené knize. Ilustrace se dnes už prakticky nevidí a překlad je velmi dobrý.
Takže kdo chce něco víc vědět o jedné z našich menšin, dá se to doporučit. Pokud vás Vietnam ani proměny společnosti nezajímají, tak to humor nezachrání. Je vidět, že progresivní lidé byli směšní už tehdy.
My máme eurohujery a libtardy a ve Vietnamu měli stoupence prozápadního hnutí. Tahle pointa mě hrozně baví, ale na 4 hvězdy to nestačí. Docela vtipné, ale je to spíš glosa než román. 75% 3,5*

9 08.01.2023

Nechápu tak vysoké hodnocení. Vždyť je to skoro laciná duchařina. Akorát fakt dobře napsaná. Jenže když čtu beletrii, tak mě zajímá dobře promyšlený příběh, než abych se rozplýval nad uměleckým stylem.
U historické prózy snad, ale tady to nedokážu ocenit. Je to spojení krásné literatury a fantasy, protože tam horor patří, a nakonec to není ani jedno. Ale asi právě proto je King tak oblíbený.
Vlastně nerozumím, proč se svým úžasným talentem píše zrovna horory… Je to skvěle napsané, ale od poloviny jsem se těšil až to dočtu. Mě to nevyhovuje. Od hororu očekávám děsivý příběh nebo aspoň pořádné napětí.
A pak jsem nepochopil ten zlom v ději. K čemu tam je budování atmosféry na 200 stranách, když se to v jednom okamžiku zlomí tak moc, že to ztratí smysl? Buď je na začátku 200 stran navíc a nebo v závěru 200 stran chybí.
Schválně jsem to četl teď v zimě, když napadl sníh, aby to mělo lepší atmosféru, ale vůbec to nepomohlo. Zakončení působí zbrkle. Jako by si King řekl: „Už je to moc dlouhý, tady to useknu.“ Děj je ukrutně nevyvážený.
Je to spíš sociální horor. Čekáte bubáky a přijde alkoholismus a další sociální problémy. Asi jsem moc primitivní čtenář a tak to na mě působí křečovitě. Ostatní to asi naopak oceňují. Možná je to v něčem poučné. Nevím.
Takže je to jasný. Kingovým fanouškům vřele doporučuju. U ostatních záleží na očekávání. Mě sociální problematika ve fantasy moc nesedí. Divná kombinace. Má chyba. Tohle fakt nebylo pro mě. :( 70%

19 02.01.2023

Chtěl jsem dát jen dvě hvězdy. Nedokázal jsem si z toho nic vzít. Spousta tvrzení je sice naprosto pravdivá, ale co s tím? A kritiky dnešní společnosti jsem už četl dost. Zrovna to neočekávám v duchovní knížce.
Tohle je první kniha, kterou od Krishnamurtiho čtu a tak mi možná uniká nějaký kontext. Skládá se z několika částí. První třetina je shrnutí jeho života, pak tam je několik přednášek, otázky a odpovědi a jím psané krátké texty.
Naprosto stěžejní je tohle: „Někteří z těch, kteří četli rukopis (Krishnamurtiho deník), byli dlouho proti jeho publikaci. Krishnamurti totiž vždy tvrdil, že jakýkoli člověk na jakémkoli stupni svého vývoje se může transformovat na základě porozumění skutečnosti. Z knihy je však vidět, že samotný Krishnamurti není obyčejný člověk, který se transformoval, ale spíše unikátní bytost, existující ve zcela odlišné dimenzi.“ (!) str. 44
Jako zaostalého konzervativce mě měl varovat už název. Jsem tradicionalista a jsem tak moc konzervativní až je to málem mentální postižení. :D Ke čtení jeho dalších knih mě to fakt nepřesvědčilo.
Nejvíc přínosný byl popis jeho dětství a spojitost s Teosofickou společností. To je ta hvězda navíc. Někoho to může posunout dál a tak nechci odrazovat nízkým hodnocením. Jsem rád, že jsem to četl až teď.
Obávám se, že číst to na střední nebo vysoké, tak by mě to mohlo zbytečně zmást. Krishnamurti si sem tam hloupě protiřečí. V knize čteme, že čtení knih nám nepomůže. Je proti posuzování a přitom je to odsudků plné.
Otázka je, kolik jeho žáků dosáhlo nějaké realizace. Situace je špatná. Navzdory mnoha duchovním naukám nám tady nepobíhají davy osvícených, ale naopak jsou ezo lidé vnímáni spíše negativně.
Úplně tomu chybí soucit a empatie. Vysoký duchovní vhled přetavený do chladné moudrosti. Vzniká tak systém založený na očividných pravdách, ale není zde zmíněná práce s morálkou nebo mravností.
Sám říká, že politické revoluce vedly ke krizím. Aby tam nevedla i ta vnitřní. Raději se budu dál držet buddhismu a dalších tradičních učení. Nejsem cílovka a tak bych to možná ani neměl hodnotit.
Super čtení pro rozumově založené a komu buddhismus přijde málo intelektuální. Dobré pro ateisty, liberály a neomarxisty. Krishnamurti je ostře proti náboženství. Vtipné je, že nepoužívá termín ateisté, ale komunisté. :D
Možná jsem to nepochopil. Někdy je nutné přečíst víc knih nebo se líp orientovat. Ale stejně. Důvěru si získáte spíše svou dobrosrdečností než tím, že budete říkat pravdu. Čtěte opatrně. A buďte na sebe hodní. 65%

13 17.12.2022

Na začátku jsem se divil nízkému hodnocení. Bylo to perfektní a věrohodné. Jako příběh o pandemii to působilo reálně. Jako thriller je to slabší. Má to příliš dokumentární styl psaní a tak děj sledujeme spíš z odstupu.
Po odborné stránce je to asi správně. Ale poslední třetina je příliš apokalyptická. Tím to ztratilo věrohodnost. To jediné v čem to bylo opravdu dobré. Zbytek knihy jsem pak dočítal ze setrvačnosti.
Po dočtení už se nízkému hodnocení nedivím. Po stránce hlavních postav to taky není ono. Je to napsané tak, že postavy slouží jen jako nejbližší osobní kontakt s pandemií. Ohledně té je to trochu prorocká kniha.
A pak ohledně válečných konfliktů. Jenže některé jsou přehnané a nereálné. Odtržení od reality je zde zřetelnější než u akčního filmu, kdy při sledování „vypínáme mozek“. To u čtení jde mnohem hůř.
Působí to jako kniha, kde autor nepíše ze sebe, ale jako zaměstnání. Třeba to bude mít časem vyšší hodnotu jako výpověď o dnešní době. Dnes to asi neoceníme, když jsme si tím nedávno prošli a máme zkreslený úsudek.
Myslím, že jsem nečetl nic přítomnějšího. Jenže Wright se měl rozhodnout co chce napsat. Jestli thriller nebo prorocké dílo. Technicky je to dobře napsané, ale nějak tomu chybí šťáva. 75% 3,5*

20 21.11.2022

Očekával jsem vtipnou zábavu a to jsem taky dostal. Možná je to trochu laciné, ale je to napsané tak dobře, že to nevadí. Bál jsem se, že to bude rádoby vtipné, ale humor se povedl a bylo to dostatečně komické.
Je to zábava pro všechny. A když se chcete zavděčit všem, nutně z toho plyne určitá průměrnost. Text je však podán s lehkostí. Nic tlačené na sílu. Čte se to výborně a až v poslední třetině to začne ztrácet dech.
Navíc to bylo dojemné. Nijak přehnaně. Špatné věci se prostě dějí. A někdy holt těm stejným lidem. Něco se v životě podaří a něco se podělá. Stejně musíte žít dál. Humor je vyvažován Oveho smutným osudem.
Autor postupně odhaluje jeho minulost. Jednoduchý a poměrně plochý děj je proložen vzpomínkami, které tomu dávají větší hloubku. Právě v tom si někdo může najít něco víc.
Obě dějové linie, současná i vzpomínková, jsou podobně tragikomické. Ve značné výhodě budou lidé, kteří nějakého Oveho osobně znají… :-)
Doporučuju. Hezké nenáročné čtení. Kdo hledá něco vážnějšího, neměl by se do toho pouštět. Je to trochu smutná pohádka (nejen) pro dospělé. 80%

47 04.10.2022

Nejslabší věc, kterou jsem od Dicka četl. Výsledný dojem ukrutně sráží, že už od začátku jsem to vnímal jako protidrogovou agitku. Takový to, kdy vás ve škole vyléčená smažka varuje před drogami.
Takže látky způsobující závislost. Psychedelik, který závislost většinou netvoří, se to moc netýká. Obávám se, že Dick neměl žádné významnější psychedelické zážitky. Z jeho knih to není znát. Jsou příliš rozumové.
Chybí nadhled, který entheogeny poskytují. Ta jeho ujetost mi přijde jako odraz jeho duševních stavů. Možná vliv antidepresiv. Kdo ví co všechno smažil. Jinak je to docela extrémní čtení. Rozvoj psychózy je fakt sugestivní.
Informace o hemisférách odpovídají skutečnosti. Následek poškození corpus callosum je spoiler. Nevím zda se to dá snadno vygooglit. Píšu to v komentáři u Spiritualita bez náboženství od Harrise ve třetím odstavci.
Dál mě naštvalo, že v anotaci je spoiler. Jenže ne. Sám Dick to krátce po začátku vykecá. Respektuju Argo jako velmi kvalitní nakladatelství, ale ty anotace jsou někdy nepovedené. Zbytečně prozrazují části děje.
Místy je to hodně vtipné. Obsahuje to spoustu humorných rozhovorů a bláznivých situací. Komunikace vyschízovaných postav je fakt povedená. A byla tam scéna, která mě úplně rozsekala. Smál jsem se jako hovado. Takový to, kdy už nechcete, ale nejde to zastavit. Smějete se až vás bolí břicho. :D
Humor se povedl. Pro Dickovy fanoušky asi super věc. Ale proč vlastně číst o lidech, kterým se rozpadá mozek? Po této stránce to bylo fakt nepříjemný čtení. Ani humor a vtípky to nedokáží vyvážit.
Dal bych 2 hvězdy. Prostě se mi to nelíbilo. Oceňuju však humor, brutálně mě to rozesmálo a má to povedený závěr. Navíc dobře popsaná problematika mozku. K té vtipnosti určitě přispěl i povedený překlad. Mrzí mě to, ale jen 65%

19 03.10.2022

Četl jsem to trochu omylem. Díky názvu jsem myslel, že to bude o vědomí a ono to bylo o lidském mozku. Obsahuje to 5 přednášek a všechny byly ukrutně zajímavé. Dávají do souvislosti nečekané obory.
Je to poněkud nepříjemné čtení, protože vědci nejvíc informací o mozku zjišťují z jeho poškození nebo špatného fungování. První přednáška se věnuje fantomovým končetinám, které pacienti stále cítí, ikdyž ty fyzické už nemají.
Druhá se věnuje problematice vidění. Třetí se zabývá uměním a estetikou. Čtvrtá je o synestezii. Zde hlavně barevné vnímání čísel. Bylo úžasné sledovat, jak autor přešel od synestezie ke vzniku lidské řeči.
A pátá je o neurovědě. Zde probírá třeba vznik jáství a subjektivní vnímání. Co mě zarazilo, že ač šlo o přednášky pro BBC, tak to bylo dost náročné čtení. Je to už staršího data, ale zastaralost není moc znát.
Nejvíc to bylo vidět u značné skepse ohledně zvířat. Dnes se už ví, že všichni savci jsou na tom víceméně podobně. Jinak to nedokážu posoudit. Je to napsané tak, že to moc zastarávat nebude. Rád si to přečtu znovu až budu sečtělejší.
Akorát je to podivně koncipované. Jsou tam poznámky na 30 stranách a jsou ještě náročnější než samotné přednášky. Na ty zůstává jen 120 stran.
Takže jo, rozhodně doporučuju, ale hlavně pro zájemce o lidský mozek. Pro zájemce o vědomí už ani ne. Nechápu proč tomu dal autor takový název. Jen je třeba počítat s větší náročností a souvislostmi s více obory. 85%

21 26.09.2022

Naprosto úžasné dílo. Ale jsem zaujatý. Nevím jestli má smysl se víc rozepisovat, když to vidím skoro stejně jako autor. Jsem ovlivněný židovstvím, kabalou a judaismem, takže pohled rabína je mi nesmírně blízký.
Mám podobné či stejné názory a tak bych mohl říct, že jsem se nedozvěděl nic nového. O tohle téma se zajímám dlouho a dospěl jsem ke stejnému závěru: Mezi vědou a náboženstvím není žádný rozpor.
Čtení mě neskutečně bavilo. Sám bych to totiž tahle napsat nedokázal. Výklad je perfektní, srozumitelný a jasný. A navíc je zde spousta různých souvislostí, které jsem si vůbec neuvědomoval. Nadšení nezná mezí.
Mimo beletrii je to druhá nejlepší kniha co jsem četl za posledních 5 let. Předtím to byla Cesta ke svobodě od Dalajlamy a Spiritualita bez náboženství od Harrise. Ta mě tehdy hodně nadchla. Tohle je ještě lepší.
Kupodivu se mi to špatně komentuje, když tu podstatu oba vidíme stejně. Jak jsem zvyklý kritizovat, co se mi nelíbí, tak nevím čeho se chytit, když na tom nenalézám chybu. Teprve až poslední třetina mě přišla o dost slabší.
Sacks mluví o monoteismu obecně. Co říká o náboženství platí pro judaismus, křesťanství i islám. Při čtení se ukazuje, jaké jsou mezi nimi rozdíly. Rozhodně doporučuju všem zájemcům o náboženství a vědu. 95%

15 12.09.2022

Bylo to hezký a příjemný čtení. Jak prostředí parníků na Mississipi, tak zasazení do druhé poloviny 19. století. Téma upírů mám rád, ale tady snaha o jejich reálné pojetí působí obyčejně a hlavně nedotaženě.
Možná proto, že autor to prozradil už na začátku. Vůbec se nesnažil o tajemnou atmosféru. Hned je jasné o co jde. Jenže stejně se nic neděje. Začátek je pomalý. A pak se začnou objevovat zbytečně uspěchané dějové zvraty.
Sice díky tomu vzniká napětí a je to víc akční, ale mě se to blbě čte. Chci si čtení užívat a ne kroutit hlavou nad tím co se děje. Dlouho se mi to zdálo jen dobrý. Teprve až za polovinou se to začalo zlepšovat.
Objevují se zde zajímavé nápady a myšlenky, ale jen tak mimochodem. Autor většinu z nich nerozvíjel do hloubky. To je škoda. Na podobné téma jsem četl Pevnost (Wilson) a Říše strachu (Stableford) a oboje se mi zdá lepší.
Oboje je propracovanější. Autoři víc rozvedli své pojetí upírů. A víc rozepsali související myšlenky. Jen pozor, Říše strachu je už hodně specifická.
Sen Ockerwee patří mezi knihy, které jsou při čtení průměrné a zapůsobí až po dočtení. Asi proto to má tak vysoké hodnocení. Skončíte se čtením a dávno zaniklý čas parníků ve vás nějakou dobu zůstává.
Navíc si autor pomohl oddechovou pasáží, kdy dočasně přerušil hlavní děj. Díky tomu to získalo sentimentální nádech. Atmosféra není hororová, ale díky postavám smutná a skličující. Tak jsem to vnímal já.
Postavy jsou napsané dobře. Ty hlavní jsou idealistické a zásadové a chtějí uskutečnit své sny. Jenže svět se ani o jedno nestará. A pak není nic horšího než nevyplněný sen, který jste měli na dosah.
Je to úplně jiné než jsem čekal. Nejsem fanoušek autora a co mi zde vadí, je asi to, co u něj mají ostatní rádi. Délka nakonec nevadí, o to silnější jsou dojmy po dočtení. Ale ty hloupé dějové zvraty a kulhající logika… 75% 3,5*

13 07.09.2022

Je to jako když jdete na přednášku vašeho oblíbeného buddhistického učitele na téma, které vás moc nezajímá. Podle anotace je to asi fakt především pro ty, kdo mají nějaké emoční strádání.
Ne že by u mě bylo všechno v pořádku, ale potíže mám trochu jinde. A pak jsem měl asi přehnané očekávání. Dvě předchozí knihy co jsem od autora četl, byly skvělé a patří k tomu nejlepšímu.
V Radosti ze života bylo docela povedené spojení vědy a meditace a Umíráme každý den je vyloženě skvost, kde je skvěle rozebraná zkušenost z opuštění zajetých kolejí, když se autor vydal do bezdomoví.
Tohle nebylo špatné, ale nějak mě to míjelo. Nebo mi to jen nesedlo. Nebo jsem to četl ve špatném období. A taky není možné oslovit vždycky všechny a tak jsem tentokrát z těch co to zaujalo, vypadl já.
Není to úplně vhodné pro začátečníky, kteří o buddhismu nic nečetli. Ale ani pro ty, kteří mají načteno hodně. Text není tak stylisticky kvalitní jako v jeho poslední knize, ale pořád se to skvěle čte.
Čtivost a srozumitelnost je dobrá. I přes lehkou kritiku si to rád někdy přečtu znovu. Třeba mi dojde, proč mi to teď nesedlo. Určitě doporučuju, ale je dobré očekávat spíše méně. 80%

12 26.08.2022

Zas nevím komu to doporučit. Od autora jsem četl dvě knihy a tak jsem očekával nějaké poučení o životě, duchovnu a osobním růstu. Jenže toho tady bylo dost málo. Mnohem větší pozornost si bral samotný příběh.
Patřím mezi přísně rozumové lidi a intuice mi chybí. Proto jsem si to koupil. Jenže právě pasáže ohledně intuice mi přijdou nepoužitelné. To mě vyloženě zklamalo. Je to spíš mysteriózní detektivka.
Je to napsané jednoduchým stylem. Není to nějak umělecké nebo jinak obohacující. To by nevadilo, kdyby to obsahovalo nějaké inspirativní myšlenky, které jsou pro autora typické. Jenže když skoro chyběly?
Fanoušci autora budou nejspíš stejně zklamaní jako já. Jenže komu jinému to doporučit? Velká část je poměrně jednotvárná a změní se to až ke konci, kdy to začne být trochu napínavé.
V závěru se objevuje nepovedený apel na ochranu přírody. Jakože velké firmy jsou zlé, protože je zajímá jen zisk a tak. Dojmy jsou silně rozpačité. Celé se to sice točí kolem intuice, ale takovým způsobem, že nevím co s tím.
Nedávno jsem četl Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. Pobavilo mě, že tohle se v něčem podobá... Jenže Gounelle zdaleka neumí psát tak dobře jako Tokarczuk. V případě té podobnosti jsou pak cíloví čtenáři jasní. :-) Jinak nevim. 70%

10 26.08.2022

Podle názvu jsem myslel, že to bude víc obecně zaměřené. Ale je to spíš ukázka současné psychedelické studie. První půlka obsahuje potřebný teoretický úvod a druhá popisy zážitků účastníků studie.
Její název zní: „Humánní model psychózy indukovaný intoxikací psilocybinem“ a odborným jazykem: „Animální a humánní serotonergní model schizofrenie: validita hodnocená pomocí qEEG a fMRI“.
To uvádím jen pro lepší představu o čem to zhruba je a jak je to napsané. Není to příručka ani návod. Teoretický úvod je relativně odborný, aby si čtenář dokázal subjektivní zážitky zařadit do správného kontextu.
Většina účastníků byli psychiatři/psychologové či lidé s předchozí zkušeností s psychedeliky, takže tripreporty jsou popsané docela dobře. Dá se z nich získat hrubá představa a je zřejmé, že užívání psilocybinu není žádná zábava.
Ikdyž o humor není nouze. Tomu se krátce věnuje Horáček v závěru. Já tripreporty nemám moc rád. Kdybych sám neměl zkušenosti, tak nevím, co bych si z nich vzal. Zážitky z tripu beru jako čistě osobní sdělení.
Asi největší nevýhoda je stručnost. Teoretická část se skládá z několika krátkých článků od různých autorů. Díky tomu je to spíš pro ty, kdo se už orientují. Přidat by šla spousta důležitých témat.
Psychedelika nejsou „drogy“, ale spíš entheogenní látky jejichž účinek je značně individuální. To je ostatně vidět z tripreportů. Tomu se podle mě měla věnovat větší pozornost, když zabírají polovinu knihy.
Doporučuju. Zaryté skeptiky to asi nepřesvědčí, ale je dobré vědět, jak vypadá dnešní psychedelický výzkum. Pak ta stručnost může být výhodou. 85% 4,5*

11 24.08.2022

Mě se to líbilo. Bylo to perfektní a srozumitelné. Ale vytočilo mě to už na začátku. Je tam otázka ohledně ohrožených zvířat. A logicky jsem odpověděl špatně. Jenže ve sledovaném období Diceros bicornis longipes vyhynul. (2011)
Takže když si vybereme ten správný poddruh, tak je svět hned lepčejší? :( To bylo první nepříjemné zklamání. Otázky jsou manipulativní. Uživatel NGC6715 to zde vysvětluje níže. (Komentář ze dne 16.05.2021)
Sice jsem měl 7 otázek správně, takže patřím mezi 1 % nejlepších, ale z principu mi to vadí. Chápu, že mají ilustrovat naši neznalost, ale měly by být férové. Dělat ze čtenářů blbce a pak se je snažit poučit není dobrá taktika.
Je nutné mít na mysli, že to napsal příslušník národa, který si zlikvidoval vlastní zemi. Zlí islamofobové měli už zase pravdu. No nic. Rosling uvádí jak se svět zlepšuje, ale prakticky úplně chybí negativní informace.
Ty Rosling nijak nepopírá. Sám říká, že špatných věcí se děje spousta. A zároveň se svět ohromně mění. Jenže díky selekci informací to vzbuzuje u kritických lidí nedůvěru. Negativní komentáře jsou tak bohužel oprávněné.
To je velká škoda a promarněná šance. Mělo to být mnohem delší. Jsou to totiž dvě knihy v jedné. Jednak fakta o světě a pak kniha o kritickém myšlení. Opět se kritizuje intuitivní a rychlé myšlení.
Uvádí se 10 instinktivních, ale chybných myšlenkových postupů. I pokud známe potřebná fakta, tak se v pohledu na svět můžeme ukrutně mýlit. Náš mozek nedokáže data statisticky vyhodnotit a dát je do souvislostí.
Snaží se to působit vyváženě, ale co ve skutečnosti obnáší jednotlivé úrovně není zřejmé. Spousta grafů nemá osu x lineární. Mají pak zdvojnásobovací stupnici. (Někdy je použita logaritmická stupnice.)
Takže 4 platové úrovně jsou fajn, ale na té první jste prostě v prdeli. Jsou tam sice fotky všech 4 úrovní, ale z nich se nedozvíte, že těch pár ušmudlaných dolarů si vyděláte otrockou prací v robotárně
Hodnotím to vysoko, ale jen proto, aby si to lidé přečetli. Četl jsem nedávno Bez loga od Kleinové a obě knihy jsou v těžkém rozporu. Bez loga je sice starší, ale ne o moc. A ve Faktomluvě o robotárnách není ani slovo.
Najednou zmizely? Ne, jen nezapadají do nadšeného Roslingova popisu. V závěru oprávněně kritizuje strašení klimatem, ale dopouští se toho co kritizuje. Celá kniha vyznívá přehnaně optimisticky.
Škoda té hloupé stručnosti. Včetně mnoha grafů má text jen 250 stran. Přitom by si to zasloužilo plně rozepsat. Měl napsat dvě knihy. Jednu o kritickém myšlení a druhou o globálním pokroku. Klidně obě po 300 stranách
Dál mě štvalo neustálé omlouvání novinářů. Ti nás mají přece nezaujatě informovat a ne indoktrinovat. Kdyby to bylo víc vyvážené a objektivní, tak jasných 5 hvězd. Doporučuju hlavně kvůli té části o kritickém myšlení.
S ostatníma faktama se už každý popere po svém. Akorát je vidět, že lidé si vytváří názory, které jim dávají smysl. A pokud jsou v rozporu s fakty, tak tím hůř pro fakta. Pokud nevíte, zda si to přečíst, tak se podívejte na jeho videa na TEDu.
Podstata sdělení je zřejmá už z prvních tří přednášek. Akorát něco se v knize skoro doslova opakuje. Další zklamání. Proto jen 75% 3,5*

21 07.08.2022

Poslední díl trilogie je jednoznačně nejlepší. Je vidět, že se Gentry s každou další knihou zlepšuje. Opět je to literárně vyspělejší. Kdyby se odstranily nelogičnosti a dostalo to větší smysl, bylo by to perfektní.
Jen se nad tím nesmí moc přemýšlet. Když se to udělá, začnou se objevovat nesrovnalosti. Je nutné to přijmout takové, jaké to je. Kdyby to byla obyčejná beletrie, tak by to snad nevadilo, ale u sci-fi to vadí.
Gentry a Clarke to s přemýšlením přehnali. Šli násilně za svou vizí a vůbec se nesnažili o uvěřitelnost. Je to příliš vyšroubované a chybí tomu volně plynoucí děj. Nesmyslné dějové zvraty působí křečovitě.
Lidé i hlavní postavy jednají nevěrohodně. Skoro všichni se chovají furt stejně. Navzdory tomu co zažili. Tím si autoři zjednodušili práci. Jenže se to pak špatně čte, když tomu člověk nevěří.
Hlavní postavy určitou dobu žijí mezi oktopavouky. Popis jejich civilizace byl na knize nejpoutavější. Co mě zarazilo, že jsem to četl podruhé, ale prakticky nic jsem si nepamatoval. Pouze jednu scénu ze samého závěru.
Doporučuju spíš náctiletým čtenářům. Ti nebudou tolik kritičtí a tak by se jim to mohlo líbit. A intelektuálně založeným lidem, kteří mají rádi, když se v knize řeší náboženství, Bůh a smysl vesmíru.
Nakonec jsem rád, že jsem to četl. Konec se opravdu povedl. Možná je trochu patetický a přeslazený, ale nevadí. Dojemný je určitě. Část závěru jsem po dočtení přečetl znovu. Tady se Gentry s Clarkem překonali.
Závěr je super, ale vracet se k tomu nebudu. To je mi trochu líto. Ani k Setkání s Rámou. Nechápu, co na tom lidi vidí. To už spíš k trilogii… Dějová linie Nicole a Richarda stála za to. A ten konec…
Jenže úžasné pasáže jsou znehodnoceny nečitelnou vatou. :( Poslední dva díly nemám a číst je nebudu. 70% 3,5*

14 06.08.2022

Nejdřív mě to nadchlo. Celá kniha je rozhovor Filozofa a Nefilozofa. Díky tomu jsem očekával, že to pro mě bude víc srozumitelné. K filozofii mám totiž podobný nebo ještě horší vztah než Nefilozof.
Filozofie mě nezajímá a mám tendence jí pohrdat. Kdysi jsem přečetl několik filozofických knih a většinou to na mě působilo jako intelektuální výmysly. Jenže ani forma rozhovoru mi k lepšímu pochopení nepomohla.
Jazyk, kterým je to napsané, je mi cizí. Spousta věcí je logická, ale kam přesně autor v první třetině mířil jsem nepochopil. Přišlo mi, že většina tezí nebyla dovysvětlená. Probíraná témata se mi zdála předčasně utnutá.
Tady bude problém na mé straně. Moje autistický myšlení nemá pro filozofii potřebný cit. Podobně jako nedokážu vnímat třeba poezii. A pak filozofickou literaturu vůbec nečtu. Takže po filozofické stránce nic moc.
Na druhou stranu kritika politické korektnosti byla srozumitelná. Místy vyloženě vynikající. V knize se objevily i myšlenky, které považuji za naprosto skvostné. Hlavně obhajoba zdravého rozumu a západní kultury.
Proto bych se k tomu chtěl vrátit. Netušil jsem, že se dnešní dekadentní myšlení dá vyvrátit tak snadno. Některé myšlenky byly neuvěřitelně inspirativní, ale u velké části textu jsem nevěděl, kam autor vlastně míří.
Proto hodnotím tak nízko. Pokud filozofii nečtete jako já, musím varovat, že text je poměrně náročný a pro mě byl místy nejasný. Jinak rozhodně doporučuju. Každý si může ujasnit vlastní názory a hodnoty.
Schopnost autora argumentovat byla nejvíc přesvědčivá. Díky tomu si získal mou důvěru. Neměl jsem pocit, že se mi snaží něco podsunout. Takže mě přesvědčil, že bych se o filozofii měl víc zajímat.
Teď si chci koupit druhý díl. Kvůli tématům a odkazům na další filozofy. Dávám jen tři hvězdy, ale uznávám, že nejsem úplně kompetentní to hodnotit. 70%

(Na straně 72 mě zarazilo: „Židé a křesťané mluví o dědičném hříchu, který je...“ Jenže v judaismu dědičný hřích není. To je významný rozdíl vůči křesťanství. Jediná chyba, kterou jsem našel. Stačí však „Židé a“ škrtnout a je to v pořádku.)

12 05.08.2022

Byla to taková vtipná a zábavná novela. Nevím jestli to byl záměr, ale mě to bavilo neskutečně. Něco tak humorného jsem už dlouho nečetl. Během čtení mě to fakt několikrát rozesmálo a baví mě to i teď, když na to myslím.
Hlavně musím ocenit přiměřený počet stran. Všeho je tak akorát. Nemá to vůbec žádné slabé místo. Autorka umí vážně dobře psát. Je to málem geniální. Takže asi jediná nevýhoda je, že prakticky úplně chybí napětí.
Hlavní hrdinka a zároveň vypravěčka je ztvárněna dokonale. Tomu se nedá vytknout nic. Perfektní svérázná postavička. Její myšlení a chování je sice dost osobité, ale dává smysl a tak se to výborně čte.
Autorka v její postavě spojila astrologii, vegetariánství a ochranu zvířat. To zhruba odpovídá době napsání. Byl jsem na facebooku v mnoha esoterních skupinách a podobné ženy jsem tam opakovaně potkával.
Tahle oblast se progresivně vyvíjí, takže dnes by to bylo veganství a nějaký moderní směr esoteriky nebo New Age. Na tom ostatně nezáleží. Podstatné je spojení duchovna a ochranářského aktivismu.
Je to sice perfektní zábava, ale jinak nevím proč to vlastně doporučit. A komu. Spojení velmi kvalitní literatury a vtipného příběhu je prostě zvláštní. Bude to asi pro lidi jako hlavní hrdinka, když to tak autorka napsala.
Takže doporučuju ezo lidem, veganům, ochráncům přírody nebo třeba klimatickým aktivistům. Zkrátka všem lepším lidem. :-) 80%

22 04.08.2022