Panství kříže: Jak se formovala duše Západu

Panství kříže: Jak se formovala duše Západu https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499065/bmid_panstvi-krize-jak-se-formovala-duse-HcS-499065.jpg 4 8 8

Tom Holland ve své nejnovější knize kreslí na širokém plátně obraz křesťanství coby nejtrvalejšího a nejvlivnějšího odkazu antiky, na kterém je vystavěn celý západní svět. Ukazuje, že klíčové koncepty jako sekularismus, liberalismus, věda, rovnost lidí, lidská práva, a dokonce i ateismus mají hluboké kořeny v křesťanství - zvláštní víře v to, že jedna z mnoha obětí ukřižování, tedy trestu určeného otrokům, má být uctívána jako bůh. Všechny tyto západní koncepty mají přitom s křesťanstvím společné zejména osobování si nároku na univerzální platnost, přestože jsou plodem jedné, zcela konkrétní společnosti. Hollandova kniha zkoumá, proč má křesťanství od antických počátků přes středověk až po současnost tak podvratnou a revoluční povahu, a ukazuje, jak tato víra i v dnešní stále skeptičtější společnosti dál hluboce poznamenává mnoho našich postojů a instinktů.... celý text

Náboženství Literatura naučná Historie
Vydáno: , Dokořán
Originální název:

Dominion: The Making of the Western Mind , 2019


více info...

Přidat komentář

Dukát
04.07.2023 5 z 5

Klidné a pohodlné čtení téhle knihy rozhodně vyžaduje trochu pokročilejší historické znalosti. Pokud je máte, čte se to jak detektivka - je to napívnavé, řekne se jen to nejpodstatnější a nejvýstižnjší a hned to utíká zase dál. Autor krásně připomíná, jak velký vliv mělo a má křesťanské myšlení na lidstvo a jeho dějiny.

Ale pokud o křesťanství a hisotrii mnoho nevíte, hvězdičku nebo dvě si uberte, protože to bude náročnější čtení a bude to pro vás klouzat po povrchu.

thorir
02.05.2023 5 z 5

"Protestanti ani ateisté se však nezamysleli nad jednou velkou ironií: nad tím, že věk osvícenství a revoluce zrodil v podobě mezinárodního zákona princip, který vyvěral z hlubin katolické minulosti. Jazykem lidských práv bude od té doby Evropa světu stále častěji sdělovat, že jím vyjadřuje své vlastní hodnoty."

"Kdyby bylo v Anglii jen jedno vyznání, šel by z jeho despotismu strach, kdyby byla jen dvě, podřezávali by si krky, ale ono jich je třicet a tak žijí v míru a štěstí."
- Voltaire

Čtenáři, obeznámení s Hollandovými předchozími knihami vědí, že s jeho texty se pojí jisté kontroverze. Na jedné straně umí skvěle a zábavně vyprávět historické události, na druhé straně dává možná až příliš velký prostor prvoplánové dramatizaci a důrazu na senzaci na úkor historické přesnosti. Komu jeho styl vyhovuje - například mně - je spokojen. Vystudovaný historik však možná místy skřípe zuby. Tentokrát se nicméně pustil na opravdu tenký led. Dal si za cíl projít posledních více než dva tisíce let historie západního světa, od antiky, přes středověk, přes renesanci a osvícenství, po současnost a moderní fenomény - např. komunismus a nejnovější woke ideologii - a prozkoumat, jak se vybrané období postupně formovalo díky vlivu křesťanství. Chce ukázat, že vliv největšího světového náboženství současnosti se jako červená nit vine dějinami západu, a že původ téměř všech stylů západního myšlení je právě hluboko v křesťanství, od pravidel chování, přes morální postoje, po vymezení pojmů dobra a zla. Kniha je předurčena být kontroverzní.

Pro tuto chvíli však kontroverze stranou, neboť text je rozhodně zajímavý. Na začátku mapuje zrození a vývoj křesťanského kultu. Postupuje kupředu v souladu se známou historií, ale zároveň se často vrací, sleduje různé vlivy, např. Židovství, anebo ještě staršího Zoroastrianismu. V tomto je kniha téměř encyklopedická. Faktů a historických odboček je obrovské množství. Text je nepochybně náročný na pozornost, často je obtížné sledovat jednotící myšlenku. Příběh následně pokračuje přes středověk, přes zásadní schizmata a další klíčové formativní okamžiky historie, přes renesanci a osvícenství, přes zcela zásadní rozšíření knihtisku, přes reformaci a zrod protestantismu, objevuje se postupný nástup náboženských svobod, nástup tolerance, a konečně současnost v podobě dvacátého a jedenadvacátého století s maximalizací svobod jednotlivce, s absolutní tolerancí vyznání nebo ateismu a uvolněním morálky.

Detaily nemá smysl rozepisovat, musel bych opsat knihu. Autor vidí případ vlivu křesťanství na nás všechny poměrně jasně - jak dnes přemýšlíme, jednáme, v co věříme, nebo naopak v co nevěříme, co považujeme za správné a špatné, to a mnoho dalšího má původ hluboko v křesťanské minulosti. Veškeré hodnoty, které dnes vyznáváme, označované jako "evropské", "západní", nebo "demokraticky liberální" jsou ve skutečnosti založeny na křesťanském myšlení. Je to paradox. A mnozí progresivně smýšlející jedinci s tím budou mít kardinální problém. Jedna z nejvíc nenáviděných institucí - bílá křesťanská víra - stála u zrodu dogmat, která se dnes považují za svaté a nedotknutelné: svoboda jednotlivce, rovnost všech, bez ohledu na rasy, etnika, pohlaví, víry, politické příslušnosti, humanismus, svoboda, sekularismus, ateismus - ano, i možnost nevíry vyrostla z křesťanského podhoubí, woke kult, sexuální revoluce a stejně tak sexuální zdrženlivost, hodnota každého člověka a mnohé další, to vše je v základu myšlenky křesťanské. Alespoň tedy se toto tvrzení snaží autor v knize dokázat a obhájit. Nutno uznat, že jeho obhajoba je v mnoha ohledech přesvědčivá, anebo, když už ne přesvědčivá, tak alespoň hodna dalšího zamyšlení.

Tento pohled není nový, a zda o tom autor přesvědčí ostatní je otázka. Za sebe jsem si knihu užil, rozhodně spojuje některé méně zřejmé souvislosti z historie náboženského myšlení. Zájemcům o problematiku doporučuji.


Eldar80
25.02.2023 3 z 5

Pro mě je to zklamání. Anotace mě moc navnadila. Od autora jsem četl Ve stínu meče a to je skvělá věc. Oboje slibovalo hodně a tak jsem očekával příliš. Navíc se autor přiznává, že svůj pohled na křesťanství musel změnit.
V součtu to bylo přesně to, co mě zajímá. Svůj pohled na křesťanství jsem také musel několikrát změnit. Čím víc čtu, tím víc znalostí. Jenže jsem čekal víc souvislý výklad. Víc konkrétní a víc vysvětlující.
Některým lidem význam křesťanství pro Západ úplně uniká. Myslel jsem, že by jim šla doporučit tahle kniha. Ale po přečtení si tím nejsem vůbec jistý. Je nutné znát souvislosti. Vyžaduje to spíš sečtělejší čtenáře.
Holland se vrací značně do minulosti. První kapitola začíná téměř 1000 let př. n. l.. Druhá se věnuje historii judaismu a je fakt slabá. Psal to holt historik a ne religionista. Tady doporučuju Velké partnerství, kde je judaismus podán lépe. (Aby taky ne, když to napsal rabín.) Navíc se knihy vzájemně doplňují.
Je to hekticky napsané napříč časem. Holland vybral zásadní okamžiky pro vývoj Západu a pokaždé jim věnoval asi 20 stran. Jenže takový formát se nehodí pro popis procesů, které trvaly desítky nebo stovky let.
Osvícenství kvůli jeho významu by chtělo víc rozepsat. Nebo třeba inkvizici se moc nevěnuje. Jenže to neumožňují jednotlivé kapitoly. Popsané historické události jsou spíš oddělené, nemá to příběh.
Holland se snaží popisovat historii nestranně. Uvádí i zločiny křesťanů, církve a církevních představitelů. Do vedení církví se často dostali psychopati, moralisti a názoroví fanatici. Lidé amorální a toužící po moci.
Neobsahuje to mapy, obrázky, tabulky, vůbec nic. Ani žádné definice, vysvětlení. (Bibliografii, rejstřík ano.) Je to taková beletristická historie. Výborně se to čte, ale díky způsobu jakým to autor pojal, si toho člověk moc neodnese.
Kdo miluje historii, tomu určitě doporučuju, ale kdo je po přečtení anotace natěšený na přehodnocení historie Západu a křesťanství, tak by toho neměl moc očekávat. Rozhodně doporučuju všem křesťanům.
Je to pro všechny, kdo si chtějí vyjasnit svůj vztah s křesťanstvím a orientují se v historii. Pro lidi, kteří toho o křesťanství a historii moc neví, je to nevhodné. Je to pro všechny, kdo mají čisté potěšení ze vzdělání.
Při čtení kapitoly o světových válkách mě běhal mráz po zádech. Ideálně měl knihu zakončit tam. Bohužel pokračoval až do úplné současnosti a závěr knihy tak vyzněl do ztracena. Nějaké výsledné shrnutí chybí.
Z historického hlediska je to nezaujaté, ale vychází to ze subjektivní zkušenosti ateisty, který si uvědomil jaký vliv na něj má křesťanství, kterému nevěří. Úplně nejhorší je závěr. Přišel mi strašně osobní.
Určitě si to někdy přečtu znovu. Nebudu mít přehnaná očekávání a třeba to pak budu hodnotit lépe. Tak jsem se vybrečel a už je to o trošku lepší. 77,5% 3,5*