bookemma komentáře u knih
Přemýšlela jsem, jaké dát knize hodnocení - jednoznačně byla slabší než první díl, ale líbila se mi mnohem více, než druhý. Ocenila jsem, že je tu i Tobiasův pohled na věc. A ani mi nevadilo, že to tak nebylo od začátku trilogie. Dodalo to knize osvěžení a nový prvek.
Mé hodnocení celé série - rozhodně to není něco, po čem bych sáhla vícekrát, a co bych musela mít doma v knihovně. Na druhou stranu je to taková nenáročná a fantasy oddechovka, která může pobavit a zaujmout.
Chcete opravdu emotivně naladěnou knihu, která vám zburcuje všechny mozkové závity do posledního? Tak tohle je přesně ona. Tak neuvěřitelně emočně nabitá, až se vám chce brečet. Tak neuvěřitelně obyčejná až si říkáte, jak je jedinečná, Tak neuvěřitelná, že si říkáte, že přesně tohle je skutečnost.
"...když najdeš jméno, které fakt něco znamená, je to pěkný pocit. Stojí to za všechna ta bezvýznamná a prázdná."
"A tak jsme portrét pověsili znovu nad krb. Zpátky tam, kam patřil. Zpočátku jsme na něj všichni koukali, kdykoli jsme prošli kolem něj, ale postupně splynul se zbytkem našeho domu. S našimi životy."
Neuvěřitelně silný příběh o tom, že často nevíme, koho máme a jak moc ho milujeme, dokud ho neztratíme. O tom, že vše jednou zevšední, ale na některé věci se nikdy nezapomíná. O tom, jak těžké může být někoho moc milovat. A o tom, kolik to s sebou často přináší problémů.
"Jsem zlodějka minut. Ukradla jsem je Tobymu a ukradla jsem je i sobě."
Velmi velmi zvláštní kniha... Nejprve se určitě sluší říct, že mnohem mnohem lepší než film. Obsáhlejší, záživnější, realističtější. Vyprávění Sonmi - dokonalé, leč velmi kruté. Krutá byla vlastně celá kniha. A realistická. Více než může někdo snést. Ale přesto - po přečtení ji z paměti hodně dlouho nevymažete.
"Protože v každém dospělém dříme dítě a v každém dítěti zase dospělý, který se z něho jednou stane"
NE, tahle kniha NENÍ pro děti, jak si mnozí myslí. Tahle kniha je i pro všechny ostatní. A kdybych ji mohla poslat všem lidem, kteří zapomínají, udělala bych to. Tohle JE kniha pro vás - dokonale vám zamotá hlavu jen proto, aby vás vyvedla ze slepoty...
Ze začátku jsem byla poměrně dost skeptická - takovýto žánr postapokalyptických scénářů jsem opustila před dvěma lety a myslím, že mi nechyběl. Až doteď. Selekci jsem přečetla během 2 hodin. Rozhodně jsem nečekala, že mě kniha takhle zaujme, že příběh krásné Americy a Aspena s Maxonem budu prožívat s nimi. Ale každopádně se tak stalo a já už se těším na další díl. Rozhodně se nejedná o knihu, kterou musíte mít v knihovně, jejím přečtením ale více méně také nic nezkazíte (a to, i když nejste vyznavači podobných žánrů a postmoderních příběhů z budoucnosti, která se jakoby zázrakem vrací zpět do minulosti). Cílovou skupinou jsou samozřejmě náctiletí, ale přesto všechno, dávám 5 hvězdiček, protože občas se trocha toho "nenásilného remixu z budoucnosti" přeci jen hodí :).
Musím tak trochu souhlasit s předchozími komentáři. Tento díl mi přišel výrazně slabší, než první. Ale na druhou stranu, s očekáváním se pustím do třetího, protože jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet situace po šokujícím odhalení na konci a po smrti lídra Sečtělých. Celkově se nejedná o žádný velký literární počin, ale za přečtení to přeci jen stojí :)).
Možná, že kdyby mě nefascinovaly novodobé války, které je lidstvo i po tolika poučení z minulosti schopno vést, k přečtení bych se neodhodlala. Afghánistán. Místo, kde se ty nejhorší noční můry stávají skutečností, místo, kde si nejste jisti ani vlastním životem. Přemýšlíte o tom, jestli ještě vůbec žijete. A to vše je v této knize bravurně popsáno. Je to doba, kdy se z kluků stávají chlapi. Ale opravdu je tomu tak? Jak se vojáci vrací? Jako trosky a zdeptané části své bývalé lidskosti. A proč vlastně? Kvůli šesti měsícům v poušti, kde máte pod nohama miny a kde spíte na ubohých kousíčcích sebe sami. Proč vedeme stále války i po tolika staletích odstrašujících případů? A kdy si vlastně my "obyčejní" uvědomíme, jak je život vojáka, jakkoli na oko líbivý, strašný a nebezpečný? Kniha není z nejjednodušších a z nejstravitelnějších. Ale stojí za přečtení. Všem.
Pokud bych měla knihu srovnat s filmovým zpracováním, jednoznačně u mě tištěná podoba vítězí. Ne, že bych si snad neužívala Julii Roberts v hlavní roli a neuměla se kochat krásným Brazilcem, ale knižní podoba na mě zkrátka zapůsobila více. Všechny způsoby meditace i pouť za hledáním rovnováhy mě hluboce oslovily. Každý v životě potřebujeme rovnováhu a skutečně jen velmi málo lidí ji skutečně má. Myslím, že takovouhle roční cestu za sebepoznáním by čas od času potřeboval každý z nás :).
Jakýkoli komentář by tuto knihu shodil. Proto nebudu psát nic o tom, jak mě ta kniha zasáhla a další věci, které by vám pomohly nebo případně nepomohly vybrat si ji. A kdo mi nevěří, ať čte. Ať čte a bude vidět.
Tak nevím, nějak jsem se nemohla donutit, abych knihu dočetla. A to většinou nikdy nedělám. Nápad mi prvotně přišel velmi zajímavý, ale stále jsem se nemohla začíst... Osudy Pavla a Marcely mě příliš nenadchly. Za mě tedy jen dvě hvězdičky.
Musím se přiznat, že Divergenci jsem z počátku vůbec nevěřila. Nejsem příznivcem podobné literatury a tak mi dalo dost přemáhání vůbec začít číst. Ale všichni mě přesvědčovali o tom, že ta kniha je nádherná. Nejprve mě příběh příliš nebavil, ale jakmile jsem se dostala na stou stránku, děj mě naprosto pohltil. Přestože nejde o žádný velký literární počin, chápu, proč uchvátila tolik lidí. A mezi nimi i mě. (Když už nic jiného, Tobiase si musí zamilovat každá :).)
Překrásná a především ojedinělá kniha. Knih o osudech terezínských a osvětimských židů během II.světové války najdeme nepočítaně, ale knihu o osudech lidí z pobaltských zemí, kteří se také neprovinili ničím, a přesto byli deportováni na Sibiř do otřesných podmínek gulagů, si přečteme opravdu jen občas. A právě proto, že kniha nabízí náhled na věc jaksi z "druhé strany fronty" , mě velmi oslovila. Četla bych ji stále dokola a doporučila všem. Krásné čtení. Natolik dojemné a zároveň otřesné, že na tuhle knihu jen tak nezapomenete. Zaslouží si mnohem více zájmu a mnohem více čtenářů. Tak do toho, čtěte a čtěte, protože když nebudeme knihy s podobnou tématikou číst, možná na ně zapomeneme. Možná zapomeneme na to, co se dělo a jak to bylo hrozné. Možná nám zbude jen povědomí z hodin dějepisu. A to by byla škoda. Čtěte a vyprávějte ty příběhy dál. Doporučte knihu svým známým se slovy: "Tohle si MUSÍŠ přečíst!" , aby věděli o co přijdou, když to neudělají. O kus historie.
Tahle kniha mě nabila úžasnou pozitivní energií a silou na to, být jen o trošku více "francouzská". Úžasné rady, jak se správně oblékat, stříhat a chovat pro mě byly velmi zábavné a poučné! A rozhodně si myslím, že škola Madame Chic by prospěla nejen mnohým ženám v mém okolí!
Možná jsem byla příliš ovlivněna názvem, možná jsem čekala alespoň trochu více procítěnosti a zajímavosti, jako tomu bylo u Hvězdy nám nepřály. Každopádně mě kniha mírně zklamala. Přesto jsem si užila velkou část "Předtím" i konec "Potom". Nejvíce mě však zaujaly otázky závěrečných prací, a sice, "Jak se dostaneme z labyrintu?" Labyrint života je skutečně nevyzpytatelný, stejně jako byly stránky této knihy a Aljaška sama. Možná, že kdybych nečetla podobné knihy lepšího zpracování, zanechala by ve mě tahle hlubokou stopu. Teď si však říkám jen to, že hledání velkého Možná a cesty z labyrintu je krásný nápad s hlubokou myšlenkou, ale chabým zpracováním.
Případy Sherlocka Holmese snad budou bavit navěky. Pes baskervillský je jedním z mnoha příběhů, které nevyblednou v mysli a neupadnou v zapomnění. Doporučuji nejen všem milovníkům detektivek. Kniha má v sobě nádech tajemna a nadpřirozena a to ji dělá ještě zajímavější. Navíc nám ukazuje, že ať se zdá situace bezvýchodnější, vše, co bylo stvořeno lidskou myslí, může lidská mysl zase objevit. A že nemá smysl vysvětlovat si věci, které jsou nové nebo nepoznané, jako zázraky nebo nadpřirozené jevy.
Tak tahle kniha ve mě zanechala opravdu zvláštní pocity. Každopádně na ni jen tak nezapomenu a doporučím ji všem, kteří budou pochybovat. Rozhodně si ji přečtěte. Stojí to za to!
Možná, že kdyby mi knihu nedoporučila jedna z profesorek, k jejímu čtení bych se neodhodlala. A to by byla jednoznačně škoda. Kniha byla krásná. Krásná v tom smyslu, jak jen může válečná literatura krásná být.... Téma mi bylo velmi blízké, jako rodačku z Kutné Hory mě osudy kutnohorských a kolínských židů velmi zajímaly. Zaujalo mě také, jak je v knize popisována smrt - jako věc běžná, jako součást života - a tak to zřejmě bylo a asi by i mělo být. Moderní společnost se tématu smrti vyhýbá, ale v dobách II. světové války byla smrt tak všudypřítomná, že se zkrátka stala každodenní součástí života. Tyhle myšlenky byly promítnuty i do knihy. Opuštěnou panenku byste si měli přečíst nejen, pokud jste z Kolína nebo Kutné Hory. Měli byste si ji přečíst, i pokud vás válka nezajímá, i pokud se válečné literatuře vyhýbáte - přečtěte si ji, protože vás osloví.
Tak takhle dobře jsem se nepobavila při čtení čehokoliv už hodně dlouho. Kniha v sobě nese jakýsi humorný nádech po celou dobu, vy jen čekáte, kdy se budete moc´z plna hrdla zasmát! Při některých pasážích jsem se smála opravdu hodně, například, když Saturnin hasil Miloušovi knírek dekou - tak jsem se pobavila naposledy u zápisu od soudu, kde soudkyně několikrát důrazně napomínala žalobce, že není vhodné přerušovat žalovaného větami typu "To je lež! Nic ho nenechávejte říkat, lže jak když tiskne!" za každým jeho slovem :D a nakonec mu slušně řekla, ať vypadne a nebo zavře pusu! Při čtení Saturnina jsem měla podobný pocit - zkrátka jsem se chtěla neustále smát! Doporučuji!
Příběh mě opravdu zaujal, doba velmi oslovila. Celkově jsou 20. a 30. léta ve světě mým nejoblíbenějším historickým obdobím. Knihu jsem přečetla velmi rychle, vzhledem k vychvalování kritiků jsem ale čekala něco více. Jinak jsem si ale příběh užila, jen konec byl překvapivý. Těším se, až se podívám na film.