Norské dřevo

V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky r. 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo př...celý text

V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky r. 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/17_/1752/norske-drevo-1752.jpg 4.31991
Originální název:

Noruei no mori / ノルウェイの森

Žánr:
Literatura světová, Romány
Rok vydání: , 1. vydání originálu: 1987 ...více
Nahrávám...

Komentáře (305)

Přidat komentář
Mathir
30. listopadu

Můj první kontakt s Murakamiho tvorbou a rozhodně ne poslední. Tento japonský autor na mě udělal velký dojem a už se těším na další kousek. Dílo je zajímavou směskou příběhů o přátelství, lásce a smrti. Všechny postavy jsou velmi osobité a zajímavé. Ač příběh možná trochu ponurý, tak nepůsobil nějak depresivně, alespoň na mě. Kniha se krásně četla a byla ukončena ve správný moment. Což se ne všem autorům daří. Díky takovýmto knihám vždycky zjišťuji, jak moc mám rád čtení a nechápu, proč tuto činnost někdy tak zanedbávám.

hopelu
21. listopadu

První knížka od tohoto autora, kterou jsem četla. Na gymplu jsem ji přelouskala jakoby nic. Zvláštní způsob psaní, netypický děj, to vše do sebe perfektně zapadlo a z knížky se tak stal velmi populární hit!

veron_nika
18. listopadu

Dokonalá kniha. Bola to tá voľba, ktorá geniálne zapadla do nálady a duševného rozpoloženia. Budem o nej ešte dlho rozmýšľať a zimomriavky mám vždy, keď si spomeniem na Naoko. Neskutočne dobre sa čítala (s niektorými inými knihami od Murakamiho mi to šlo ako v lete na saniach) a dúfala som, že nikdy neskončí. Určite sa zaradila medzi moje obľúbené knihy. Veľmi by som chcela vedieť čo čakalo Tórua ďalej.

houbaaa
06. listopadu

Depresivní čtení, které se ale kupodivu skvěle čte.

Ajrad1981
21. října

Kdybych četla detektivku nebo thriller, tak by mi pět mrtvých na nějakých 300 stránkách nepřišlo nijak divných. Ale tady mi vyvstává v hlavě otázka, jestli jsou ti Japonci normální. Nebo jestli je normální autor. Byla to první knížka, co jsem od něj četla, ale asi taky na slouhou dobu poslední, přišlo i to dost o ničem, ale takovým zvláštní způsobem. Ne blbost, v té knize něco je, ale to něco není pro mě, neumím a nechci ho hledat.
A jak tak koukám na hodnocení, zase jdu proti proudu :-)

Clare.
18. října

Celkově působí dobrým dojmem. Někomu může připadat depresivní (jako trochu i mě). Ale konec je zajímavý, možná malinko zavádějící, ale mě se takové konce líbí. Je to psané zvláštně, jakoby přeskakovaně, ale později si člověk zvykne. I filmová adaptace ujde (no kniha je stejně lepší). Já jsem jí měla jako povinnou četbu. Z nějakého důvodu jsem si ji vybral jako první...a asi jsem udělala dobře.

Ale pokud zrovna máte špatné období (nálady, špatné vztahy...) tak ji radši nečtěte. Občas na vás hodí hrozně negativní myšlenky a budete nad ní až moc přemýšlet.

wiiolis6698
06. října

Příjemně melancholická, poslouchala jsem kdysi audio knihu co jsem si zcela náhodou půjčila v knihovně, protože mě zaujala obálka. Jenom jsem teda nečekala o čem bude a docela mě zarazilo když se tam začalo čím dál častěji objevovat scénky ohledně sexu, což nebylo úplně to co jsem hledala. Ale jinak za mě doporučuji.

Magdalen
02. října

U mě osobně velmi záleží nejen na momentální náladě, ale i na dlouhodobějším rozpoložení ve kterém zrovna jsem, když vybírám knížky, co budu číst. Norské dřevo jsem na poprvé nedočetla, byly prázdniny, veselý a slunečný a já se k tomu neměla... Ta kniha je prostě příliš melancholická na to, abych ji četla v létě. Dočetla jsem ji před pár dny znovu, zhltla jsem ji během 4 dnů, protože mi naprosto padla do mých aktuálních myšlenek. A je nádherná... Murakamiho styl psaní mě pohltil už dávno, teď cítím, že potřebuji víc jeho knih. Poetika naprosto všedního města, naprosto všedního života, že už nic mi teď nepřipadá stejné jako předtím... Velmi pravděpodobně si ji přečtu ještě jednou. Rozhodně doporučuji.


A měla jsem problém - kdykoliv jsem tu knížku četla, měla jsem neskutečnou chuť na všechno jídlo, co postavy jí v průběhu a to třeba ani netuším, co a jak vypadá. :D

B.V.
30. září

Norske drevo krasa. Nezklamalo. Avsak musim dodat, ze me ani nenaplnilo klidem. Rikala jsem si "tohle neni fer" a "tohle melo byt jinak" - ne snad kvuli smutku, ale kvuli spravedlnosti. Ale mozna prave v tom je kvalita teto knihy. Murakami neidealizuje, Murakami vypravi.

Matty
19. září

Murakami se dokáže úžasně koncentrovat na vztahy svých hrdinů, neodbíhá k tématice politické (ač k tomu doba dění svádí) ani mezigenerační (ač k tomu svádí vztah Midory k jejímu otci)… jeho kniha přitom vypovídá jak o situaci politické, tak společenské. Jen jaksi mimoděk.

V centru autorova zájmu jsou mladí lidé hledající ve svých životech stabilní bod. Ti neúspěšní páchají sebevraždu, k níž jednoduše, bez jakéhokoliv zveličování dojde. Někdo zemřel, proč se v tom nimrat, životy ostatních běží dál. Stěžejní pro pochopení hlavního hrdiny (a zároveň vypravěče) je kontrast mezi dvěma dívkami, jež (nejspíš) miluje, mezi dvěma prostředími, kde se každá z nich nachází.

Jenže, jak pochopí i Tóru, život není postaven na jednoduše rozlišitelných opozicích (život a smrt, láska a nenávist). Murakami se cítí jako doma jak ve městě, tak v přírodě, obojí popisuje naprosto nenuceně, jako kdyby se narodil a vyrůstal na dvou místech zároveň a možná proto se mu daří zachytit slovy onen těžko postižitelný prostor „mezi“. Norské dřevo mne nestrhlo, ale rád jsem se nechal unášet Murakamiho plynulým tokem vyprávění, čekaje, kam mne zanese.

V závěru, jež přichází stejně nenásilně jako jiná podstatná sdělení v průběhu knihy, jsem na pocitové rovině rozhodně nebyl zklamán.

baru_h
16. září

Tato kniha mě zaujala ze všech (zatím) přečtených knih od Harukiho Murakamiho nejvíce. Četla jsem jí pomalu, a to jen proto že jsem chtěla pochopit celý příběh Watanebeho život. Potěšilo mě, že hlavní postava byl opět jen 'obyčejný' kluk, který prožívá zapletený vztah s 'přítelkyní'. Celý příběh je sice možná depresivní, ale přesto je to hezké.

Gaeberys
02. září

Kniha vlastně o ničem a přitom toho má v sobě tolik.. Není to čtení pro lidi, kteří čekají, že je kniha bude nutit napínavě otáčet další a další stranu. V knihách z nichž dýchá chladný podzimní opar si libuji, kor když hlavními hrdiny jsou převážně mladí lidé, se kterými se mohu ztotožnit. Přesto mi nějakou dobu trvalo, než si mě ti hlavní hrdinové získali. Teď, po dočtení, je mi trochu smutno a přeji si, abych s hlavními postavami mohla trávit ještě víc času... Norské dřevo je má první zkušenost s Murakamim, a dokud jsem naladěna na jeho strunu, těším se dalším zkušešnostem s jeho díly...

Sourire
02. září

Môj druhý pokus zblížiť sa s Murakamim. Žiaľ opäť neúspešný. A preto možno aj posledný. Po prečítaní tejto knihy som zostala sklamaná. Čakala som od nej oveľa viac a možno práve to bola tá chyba.

Z knihy ide ponurá, melancholická a depresívna atmosféra. Dospievajúci mladík, ktorý toho veľa nenahovorí sa pokúša prežiť vo svete dospelých. Obklopujú ho svojské postavy s najrôznejšimi osudmi, tiež tápajúce a hľadajúce svoju cestu, svoj kúsok šťastia, pokoj. Na druhej strane však veľmi nudný, nezáživný a často predvídateľný dej. Miestami síce prekvapivý - ale podľa mňa možno tak nejak nasilu prekvapivý. Pre efekt.

Kniha o dospievaní, samote, sexe, citoch a smrti. V ktorej som však veľa myšlienok k zamysleniu nenašla.

Agatha84
01. září

Tak jsem asi divná. Po celou dobu čtení jsem čekala,kdy to přijde,kdy začnu být nadšená jako drtivá většina,kdy se něco stane. Bohužel mně autor ani příběh nijak neoslovili. Možná někdy příště.

dark.ma93
20. srpna

Jedna z mých Top nej knížek. Je to tím, že se hodně z hlavním hrdinou ztotožňuji. Díky Bohu, že existují knihy o dospívajících, kteří jsou vážní, introvertní a se sklony k depresí a trpí samotou. Vážím si knih, kteří popisují dospívání i z téhle stránky.

Marisa
15. srpna

Příběh plný krásných myšlenek. Chytí za srdce

medvedice3
06. srpna

Téměř citace ze stránky 93: [Nejde o to], "abychom se deformací, co v sobě máme, naráz zbavili, ale proto, abychom se s nimi vyrovnali. Jedním z našich problémů totiž je, že si nechceme své odlišnosti připustit." A ze stránky 103: "Každý z nás o sobě ví, že má spoustu nedostatků, a tak se snaží pomáhat ostatním a tím i sobě."

medvedice3
06. srpna

Láska, dospívání, zrání a dospělost, láska.

Markét.t
31. července

Jediné, co mě na knize bavilo, byly některé myšlenky.
Jinak jsem se do čtení musela většinou nutit.

"Smrt není opak života, smrt je jeho součást."

Katerina99
21. července

Asi měsíc po přečtení Kafky na pobřeží jsem se vrhla na Norské dřevo. Musím říct, že se mi do toho moc nechtělo, ale zamilovala jsem se od první stránky. Dlouho jsem z žádné knihy nebyla tak nadšená!
Pozor (spoiler) - poslední kapitola s Reiko mě vyvedla z míry. Nečekala jsem, že se s ní Tóru vyspí. Vůbec se mi to nelíbilo. Vůbec. Rozhodně si to nechám uležet a za nějaký čas si Noruwei no mori přečtu znova. Třeba pochopím, proč to s nimi autor skončil takhle.

Rony311
19. července

Rozhodla jsem se objevit Murakamiho, který je tolik oblíbený. Norské dřevo jsem začala číst a říkala si, že je to všechno nějaké chladné. Dějí se tam zvláštní věci s lidskou psychikou, důležité je téma smrti a mě překvapilo, jak "nijak" to zatím působí. Dokud jsem nepřečetla poslední stránku a neuvědomila si, jak mě kniha nenásilně pohltila a zanechala ve mně spoustu silných pocitů a zamyšlení.

Lector
06. července

Občas sáhnu po knize, o níž nevím vůbec nic. A čekám, co z toho bude. Norské dřevo se stalo jednou takovou.
Příběh mladíka, který má docela dobře našlápnuto, aby se stal hikikamori. ale nakonec se jím nestane, mne mnoho neupoutal. Je to sonda do jedné lidské duše, která nepřináší žádný zvláštní obraz Japonska jako spíše člověka jako takového. Člověka moderní doby, který se utápí v problémech, které ještě před několika desetiletími problémy nebyly, neboť lidé řešili existenční záležitosti.
V tomto příběhu se nalezne nejedna citlivá duše světa, zvláště pak, když je mladší a vnímavější. S postupujícím věkem se mění „optika“, mění se hodnoty, schopnost člověka vyrovnávat se s těmi „nejtěžšími překážkami“. A mnohé se stává banálním, a právě takový pocit jsem občas měl u Norského dřeva…

jiri77
25. června

Krásné čtení o obyčejném studentovi které hledá sám sebe,prožívá první lásky a tragédie.

,,Jako by sis vyjel za nádherného dne na vyjížd'ku po krásném jezeře.Najednou nevíš,jestli je krásnější jezero,po kterém pluješ,nebo obloha nad tebou. ''

Moc krásná kniha.

Elea
16. května

Krásný zážitek, knihu jsem přečetla za jeden den, z řadou názorů a myšlenek se ztotožňuji. Pro mě nejlepší Murakami.

marketaddd
11. května

Krásný čtenářský zážitek. Ztotožňuji se s Murakamiho vkusem přes hudbu a naprosto miluju Norwegian Wood od Beatles ♥ Závěr, kdy se Tóru vyspí s Reiko mi ale přijde přehnaný (Murakamiho tady ovládla jeho pervezní fantazie zdá se)

yxioma
08. května

Moje první kniha od tohoto Murakamiho , silný zážitek , ale pro mě ( i když se nedají srovnávat ) o hvězdičku lepší Rjú Murakami .

Dandy87
23. dubna

Na stránkách Norského dřeva jsem našla svoji minulost. A ať byla jakkoli skličující, přežila jsem ji, stejně jako Tóru. Někdy je děj našich příběhů navenek slabý, ale o to může být silnější a bouřlivější uvnitř nás. Nemusíme být nutně účastníky války, abychom poznali, jaké to je válčit. Nejhorší boje jsou totiž ty, které musíme vyhrát sami nad sebou.

MissiPippi
22. dubna

S tímto titulem jsem si trochu spravila chuť na tohoto spisovatele oproti knize 1Q84, přesto mu nemůžu pořádně přijít na chuť. Jako u předchozí knihy tíživá atmosféra, hlavní představitelé jsou opět ztracení sami v sobě. Bohužel s některými myšlenkami a pocity jsem se ztotožnila a měla pro ně pochopení. Najdou se zde postřehy o životě, kterým je třeba dát uznání. Mám to radši ale v té optimističtější formě.

Rozhodně to není čtení na oddych, naopak spíš vyčerpává. Psaná forma není nijak složitá, ale po emoční stránce byla pro mě náročná. Snad i díky tomu, že nedošlo k nějaké velké pointě.

MaKolar
22. dubna

Moje druhé setkání s autorem. Kniha dosahuje téměř kvalit Kafky na pobřeží. Silný příběh mladého muže, který si pokládá otázku ohledně života, smrti a vztahů. Murakamiho styl je velmi specifický. Není zde úplně patrné, že se jedná o japonský román. Prolíná se v něm doba konce 60. let, studentské nepokoje, hudba Beatles. Doporučuji.

KatyVe
16. dubna

Přečetla jsem to jedním dechem. Doporučuji.