Norské dřevo

V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky r. 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo př...celý text

V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky r. 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/17_/1752/norske-drevo-1752.jpg 4.32133
Originální název:

Noruei no mori / ノルウェイの森 (1987)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (325)

Přidat komentář
Sási
27. března

Já tu knihu nedokážu ohodnotit. Ze začátku mě moc nebavila, ale přesto jsem četl dál, aniž bych si dokázal vysvětlit proč. Chvílemi jakoby na mne dopadala až deprese. Když to budu hodně bagatelizovat, tak se příběh v podstatě točí okolo bandy asociálních šáblejch Japonců a "nevýrazného" hlavního hrdiny, kterej lemtá whiskey a neví kudy kam v postmoderní společnosti. Normálně bych tu knihu po pár stránkách odložil. Nicméně mě ta kniha doháněla až k filosofickým a psychologickým úvahám o povaze života a smrti. Máme svobodnou mysl nebo jsme jen determinované biologické stroje? Proč se někdo tváří, že život je fajn a následně se ho dobrovolně vzdá? Může za to špatná chemie v mozku, démoni společnosti nebo jako semínko zasetá myšlenka kdesi v podvědomí? Kdo ví...

tosu69
21. března

Zajímavé, melancholocké vyprávění, které se mi pěkně četlo. Pana Murakamiho prý nemají jeho japonští kolegové - tradicionalisté příliš v oblibě. Prý pro jeho nekritický obdiv k západní kultuře. I z řádků této knihy je to občas cítit, jak autor touží být američanem. S tím souvisí i to, co se mi na jinak pěkném románu nelíbilo: Silná propagace sexuální promiskuity. To pan spisovatel jistě nemá z japonských kořenů. To je idea, kterou USA, kromě svých žoldáků, exportují do celého světa. To jediné mi kazilo můj pěkný dojem z knihy.

Dajda
20. března

Neskutečná kniha..když o ní někomu vyprávím, tak si připadám jako v první třídě - jenom žvatlám :-) To se prostě musí přečíst :-)

Vesmich
04. března

Geniální.

Melcrovka
23. února

Opět hodně hutná kniha plná psychologie, melancholie a tajemství. Tak hutná, že se mi ji nepodařilo dočíst. Ostatně jsem se na ni po přečtení "Na jih od hranic, na západ od slunce" odhodlávala dlouhou dobu. Depresivní nálada z příběhu přímo čiší, a to u obou zmíněných knih.

Jana283
21. února

Zvláštní melancholická atmosféra knihy mě donutila opakovaně se k ní vracet, i když mentalita protagonistů je mi zcela cizí a těžce pochopitelná.

kindbookworm
10. února

Moje druhá přečtená kniha od Murakamiho (předešlá byla Sputnik Sweetheart). Opět mě fascinovaly krásné emotivní a upřímné rozhovory o pocitech, sexualitě, smrti a všem možném. Ze čtení Murakamiho knih mám radost jako malé dítě a jeho styl psaní je něco, co jsem asi v životě postrádala a jsem ráda, že jsem to už našla.

Petula19
01. února

Možná proto, že je mi právě dvacet, stejně jako hlavnímu hrdinovi. Možná proto, že nebýt japonských jmen, mohl by se příběh odehrávat kdekoliv jinde na světě, na kterékoliv jiné koleji. Možná zrovna proto mi kniha tak přirostla k srdci ..

Dax
30. ledna

Zapeklitá věc, tahle kniha. Tóru je postava mi blízká, jeho odcizení a osamělost popsaná krásně a pak to najednou rozbijí banální tlachy, jejichž smysl jsem nepochopil. Některé, takřka snové pasáže měly takovou atmosféru, že noci jejich čtení budou ještě dlouho v mé paměti a stejně tak frustrace z nezáživných popisů činností, některých rozhovorů a cest vlaky a autobusy. Možná, že kniha má ještě jinou úroveň, kterou jsem já však neodhalil. Přesto na ni budu rád vzpomínat.

nefernefer
28. ledna

Příliš jsem toho od Murakamiho ještě nepřečetla. Tohle je teprve druhá knížka. Ale jeho styl psaní je mi příjemný. Ačkoli se často na mnoha stranách vlastně nic moc neděje, přesto nemáte potřebu je přeskakovat a v klidu si jen tak plujete řádky a necháváte na sebe působit tu zvláštně klidnou atmosféru. A to i v případě, že se text zrovna nezabývá příliš klidnými věcmi. I tehdy je v něm určitá vnitřní vyrovnanost. Je pravda, že v půlce knihy jsem si říkala, že četnost sebevražd v hrdinově okolí už je trochu přehnaná, a pomalu jsem začínala mít pocit, že trpět nějakou duševní chorobou je v Japonsku asi nějaký folklór nebo to patří k dobrému vychování. Ale celkově i přes tyto ve své podstatě chmurné a neveselé prvky kniha působí příjemně. A kdyby se v ní nevyskytovaly japonské názvy a jména a zmínky o japonské kuchyni, skoro bych nepoznala, že se děj odehrává v Japonsku. Taková ta na první pohled patrná mentální odlišnost, jaká je cítit v jiných knihách z prostředí východních kultur, tady chyběla. Přišlo mi, že se všichni chovají úplně stejně, jako by se choval kdokoli jiný někde jinde na světě. Určitě to nebyla moje poslední knížka od tohoto autora. Moc ráda si přečtu nějakou další.

rybizka
26. ledna

Pár hezkých myšlenek,odkazy na zajímavé knihy,ale to je tak všechno co mě zaujalo.Zvláštní depresivní příběh,pro mě zklamání,čekala jsem víc.

Hoshi
24. ledna

Má druhá kniha od tohoto autora a .. Vlastně ani nevím, co pořádně napsat. Od příběhu jsem čekala trochu něco jiného, trvalo mi déle než jsem se začetla a pak už jsem text doslova hltala. Závěr knihy mě překvapil, stejně jako celá kniha, když se nad tím tam zamyslím ... Určitě se ke knize vrátím a vím, že v ní objevím zase něco jiného, než jsem objevila teď...

Marodaro05
16. ledna

Popravdě, vlastně nevím co pořádně napsat....
Kniha je neuvěřitělně zvláštní, ale přitom naprosto skvělá. Nejsem sice na 100% ztotožněná s Harukiho stylem psaní, ale i tak mě kniha chytla a hned jsem ji musela dočíst. Po celou dobu čtení, jsem měla po těle takový nepříjemný pocit chladu, který dozníval ještě dlouho po dočtení a možná i díky němu jsem se od knihy nedokázala odtrhnout :)

thomascz84
16. ledna

Má první kniha od Murakamiho. Nemá chybu, krasná a smutná. Dokonce i nějaká slza mi ukápla. Zanechalo to ve mě na dlouhou dobu něco ...... nevím jak to popsat, ale bylo to něco silného. Četl jsem ji dvakrát a věřím že to nebylo naposledy.

Plunge
13. ledna

Milostný román jak vystřižený. 4/5 knížky se jen tak proplují, zbytek má rychlý spád. Nejvíc mě dojala a taky dala, právě téměř na konci, korespondence Torua a Reiko, kdy si Toru uvědomí, že miluje Midori a bojí se to říct přímo Naoko. Některé části té korespondence by se daly tesat. Trochu mi vadilo,.. nevím, jestli je to japonský folklór nebo posedlost autora, že snad všichni okolo Torua byli psychicky labilní a páchali sebevraždy. Už jsem jenom čekala, kdy sám nějakou spáchá spolu s Midori.
Jak se zachova nactileta studentka hry na klavir, ve vypraveni Reiko, bylo pruhledne jak sklo...
Kdyz to reknu lidove, honeni pindiku tam na me bylo az moc, ale o tom ze jsou Japici ponekud chlipni, jsem uz neco slysela.
Jinak kdyby tam nebyly japonské názvy, jména a kuchyně, vůbec bych si nemyslela, že se to odehrává v Japonsku.

Beatrisie
10. ledna

Moc krásná knížka:)

PanTomina
08. ledna

Dle mého nejlepší dílo od Haruki Murakamiho

Zuza151
26.12.2016

Velmi zvláštní kniha. Některé myšlenkové pochody hlavní postavy jsem nepochopila, ale přesto mě vyprávění velmi zaujalo. Po dlouhé době jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Úplně mě to vtáhlo. Zvláštní, ale moc pěkné a čtivé.

3nitka
25.12.2016

Pekná kniha, ale pre mňa dosť smutná.

hellena1523
11.12.2016

Od tohoto autora zbožňuji povídky s ilustracemi Kat Menschik, ale delší útvary opravdu nejsou šálek mého earl greye...Norské dřevo přesto bylo jedno z děl, které jsem chtěla zkusit (na základě hodnocení a doporučení). Využila jsem tedy možnost poslechnout si ho jako audioknihu. A bohužel musím říct, že mi ani tak Murakami nesedí a jsem přesvědčená o tom, že je to jen další z řady přeceňovaných autorů. Kdyby audiokniha nebyla tak příjemně namluvená a já neměla příležitost (večerní cestování, kdy u knihy bolí oči), jsem si jistá, že bych si příběh, který se mi po většinu času zdál o ničem, ani nedoposlechla. Pár myšlenek se mi líbilo, několik momentů mě přimělo k zamyšlení, ale na "současného nejvýznamnějšího japonského spisovatele" je to zoufale málo.

Mathir
30.11.2016

Můj první kontakt s Murakamiho tvorbou a rozhodně ne poslední. Tento japonský autor na mě udělal velký dojem a už se těším na další kousek. Dílo je zajímavou směskou příběhů o přátelství, lásce a smrti. Všechny postavy jsou velmi osobité a zajímavé. Ač příběh možná trochu ponurý, tak nepůsobil nějak depresivně, alespoň na mě. Kniha se krásně četla a byla ukončena ve správný moment. Což se ne všem autorům daří. Díky takovýmto knihám vždycky zjišťuji, jak moc mám rád čtení a nechápu, proč tuto činnost někdy tak zanedbávám.

hopelu
21.11.2016

První knížka od tohoto autora, kterou jsem četla. Na gymplu jsem ji přelouskala jakoby nic. Zvláštní způsob psaní, netypický děj, to vše do sebe perfektně zapadlo a z knížky se tak stal velmi populární hit!

veron_nika
18.11.2016

Dokonalá kniha. Bola to tá voľba, ktorá geniálne zapadla do nálady a duševného rozpoloženia. Budem o nej ešte dlho rozmýšľať a zimomriavky mám vždy, keď si spomeniem na Naoko. Neskutočne dobre sa čítala (s niektorými inými knihami od Murakamiho mi to šlo ako v lete na saniach) a dúfala som, že nikdy neskončí. Určite sa zaradila medzi moje obľúbené knihy. Veľmi by som chcela vedieť čo čakalo Tórua ďalej.

houbaaa
06.11.2016

Depresivní čtení, které se ale kupodivu skvěle čte.

Ajrad1981
21.10.2016

Kdybych četla detektivku nebo thriller, tak by mi pět mrtvých na nějakých 300 stránkách nepřišlo nijak divných. Ale tady mi vyvstává v hlavě otázka, jestli jsou ti Japonci normální. Nebo jestli je normální autor. Byla to první knížka, co jsem od něj četla, ale asi taky na dlouhou dobu poslední, přišlo mi to dost o ničem, ale takovým zvláštní způsobem. Ne blbost, v té knize něco je, ale to něco není pro mě, neumím a nechci to hledat.
A jak tak koukám na hodnocení, zase jdu proti proudu :-)

Clare.
18.10.2016

Celkově působí dobrým dojmem. Někomu může připadat depresivní (jako trochu i mě). Ale konec je zajímavý, možná malinko zavádějící, ale mě se takové konce líbí. Je to psané zvláštně, jakoby přeskakovaně, ale později si člověk zvykne. I filmová adaptace ujde (no kniha je stejně lepší). Já jsem jí měla jako povinnou četbu. Z nějakého důvodu jsem si ji vybral jako první...a asi jsem udělala dobře.

Ale pokud zrovna máte špatné období (nálady, špatné vztahy...) tak ji radši nečtěte. Občas na vás hodí hrozně negativní myšlenky a budete nad ní až moc přemýšlet.

wiiolis6698
06.10.2016

Příjemně melancholická, poslouchala jsem kdysi audio knihu co jsem si zcela náhodou půjčila v knihovně, protože mě zaujala obálka. Jenom jsem teda nečekala o čem bude a docela mě zarazilo když se tam začalo čím dál častěji objevovat scénky ohledně sexu, což nebylo úplně to co jsem hledala. Ale jinak za mě doporučuji.

Magdalen
02.10.2016

U mě osobně velmi záleží nejen na momentální náladě, ale i na dlouhodobějším rozpoložení ve kterém zrovna jsem, když vybírám knížky, co budu číst. Norské dřevo jsem na poprvé nedočetla, byly prázdniny, veselý a slunečný a já se k tomu neměla... Ta kniha je prostě příliš melancholická na to, abych ji četla v létě. Dočetla jsem ji před pár dny znovu, zhltla jsem ji během 4 dnů, protože mi naprosto padla do mých aktuálních myšlenek. A je nádherná... Murakamiho styl psaní mě pohltil už dávno, teď cítím, že potřebuji víc jeho knih. Poetika naprosto všedního města, naprosto všedního života, že už nic mi teď nepřipadá stejné jako předtím... Velmi pravděpodobně si ji přečtu ještě jednou. Rozhodně doporučuji.


A měla jsem problém - kdykoliv jsem tu knížku četla, měla jsem neskutečnou chuť na všechno jídlo, co postavy jí v průběhu a to třeba ani netuším, co a jak vypadá. :D

B.V.
30.09.2016

Norske drevo krasa. Nezklamalo. Avsak musim dodat, ze me ani nenaplnilo klidem. Rikala jsem si "tohle neni fer" a "tohle melo byt jinak" - ne snad kvuli smutku, ale kvuli spravedlnosti. Ale mozna prave v tom je kvalita teto knihy. Murakami neidealizuje, Murakami vypravi.

Matty
19.09.2016

Murakami se dokáže úžasně koncentrovat na vztahy svých hrdinů, neodbíhá k tématice politické (ač k tomu doba dění svádí) ani mezigenerační (ač k tomu svádí vztah Midory k jejímu otci)… jeho kniha přitom vypovídá jak o situaci politické, tak společenské. Jen jaksi mimoděk.

V centru autorova zájmu jsou mladí lidé hledající ve svých životech stabilní bod. Ti neúspěšní páchají sebevraždu, k níž jednoduše, bez jakéhokoliv zveličování dojde. Někdo zemřel, proč se v tom nimrat, životy ostatních běží dál. Stěžejní pro pochopení hlavního hrdiny (a zároveň vypravěče) je kontrast mezi dvěma dívkami, jež (nejspíš) miluje, mezi dvěma prostředími, kde se každá z nich nachází.

Jenže, jak pochopí i Tóru, život není postaven na jednoduše rozlišitelných opozicích (život a smrt, láska a nenávist). Murakami se cítí jako doma jak ve městě, tak v přírodě, obojí popisuje naprosto nenuceně, jako kdyby se narodil a vyrůstal na dvou místech zároveň a možná proto se mu daří zachytit slovy onen těžko postižitelný prostor „mezi“. Norské dřevo mne nestrhlo, ale rád jsem se nechal unášet Murakamiho plynulým tokem vyprávění, čekaje, kam mne zanese.

V závěru, jež přichází stejně nenásilně jako jiná podstatná sdělení v průběhu knihy, jsem na pocitové rovině rozhodně nebyl zklamán.