bookemma komentáře u knih

Preromantismus v ciste podobe.
Na svou dobu velmi prukopnicke a moderni- silne a nezavisle zeny v hlavnich rolich, odpor k otroctvi...Presto mi vadil ten prilisny exotismus a "ideal uslechtileho divocha". Prenadherny jazyk.

1 05.04.2024

"Co je to optimismus?"
"To? To je takovy zazrany nazor, ze vsechno je dobre, i kdyz je to spatne."

Velmi povedene dilo, neco jako hlubsi a "dospelejsi" Maly Princ.
Nabozenstvi, kolonialismus, orientalismus, zlo i dobro, a vlastne cely lidsky svet, ktery byl a stale je porad stejny, a i kdyz je na nem tak nejlepe vsechno zarizeno...no, platit to nemusi :))

2 23.02.2024

"Lež je přípravná fáze pravdy."
Někdy mě tak mrzí, že kapacita mé hlavy neumožní zapamatovat si všechny úžasné hlášky a myšlenky ze všech děl a divadelních her, které jsem kdy četla!
Jedna z mnoha adaptací mýtu o Donu Juanovi, velmi povedená, dialogy mají spád, úžasná jazyková komika a těch odkazů na Moliera!

2 14.12.2023

Smrt. Tema vsudypritomne, ale odmitane. V teto knize se clovek citi jako jeji soucast, sleduje vlny spolecne se Simonem, vnima jejich silu, proziva lasku, trpi nesnesitelnou bolesti ze ztraty, proziva nadeji pacientky cekajici na nove srdce...
Tolik naznacenych etickych a psychologickych otazek...jak moc nas zmeni cizi srdce ?
Co je vlastne srdce ? Opravdu v nem uchovavame vse, co nas dela tim, kym jsme ?
Anebo je to spis mozek? A proto, kdyz on nereaguje, teprve potom jsme skutecne zemreli?
A hlavne oci- ty se nesmi mrtvemu odebrat...prece mu nemuzeme odebrat dusi...
Mam husi kuzi, spoustu otazek a v mladych muzich milujicich zivot vidim toho kluka, je mi smutno, a tizi me ta duse...
Specialni poklona jazyku, autorce i prekladateli...

2 24.11.2023

Houellebecq ve sve nejlepsi forme destruktera veskerych radoby hodnot, prece jen o trochu jiny, tentokrat to neni hypoteticka verze blizke budoucnosti, ale postapokalypticke sci-fi hodno Roberta Merleho, do toho trochu nietzschovstvi, fenomeny moderni prekrmene a narokove doby, vecne kids, co si jen chteji uzivat, hlavne zadne zavazky, hlavne zadne starosti!
A na konci? Zadne utrpeni. Zbavme se touhy, zbavme se chtice, ten je pricinou toho, ze trpime, nerodme deti, nevytvarejme si zavislosti.
Uf. Za svuj zivot (zatim dost kratky) jsem zvladla 4 Houellebecqy, vzdycky se mi to hnusi, nechci to docist, mam z toho stavy marnosti existence, ale vzdycky to doctu a pak nekam ulozim, ze si za cas prectu dalsi. Mozna se ve 40 dopracuji ke vsem.
Anebo budu na Sibiri chovat soby.
Satira zivota

9 26.10.2023

(SPOILER) Nejzajímavější mi v této prapodivné a fantastické novele přišla postava Isabelly. Tak...čarovala ? Či ne ? Či ji podobně jako Lilly nějak očarovala dvojčata...?
Temný a depresivní příběh. Nesnášet manžela/ manželku,přijít o děti, přijít o sebe..

23.09.2023

Stručné, surové, pravdivé.

3 19.09.2023

Od prvního dílu až po poslední je to stále menší pohádka, ale analogie, která se dá vztáhnout i na "náš" svět - hloupost se pere s moudrostí, je jen jeden nařizovatel, a poslouchat ho je nutné - však to vede k všeobecnému blahu. Těžko se mi loučí, ale je třeba přestat, když je čas.

3 09.08.2023

Pohodové, velmi velmi rychlé a oddechové letní čtení - trošku taková pohádka pro moderní slečny :).
Nic jsem neočekávala, nedej bože ne propracovanou psychologii postav, a taky jsem se ničeho takového nedočkala, takže za mě, na čekání v letním vedru na autobus nebo při dlouhých večerech, ideální !

1 18.07.2023

Prvnich padesat stran jsem si rikala, proboha. Kdybych nemusela, asi bych knihu nedocetla. Ale potom postavy proridly, zorientovala jsem se v deji, a nakonec se mi s kneznou jen s tezkym srdcem podarilo rozloucit. Romanticky pribeh vasniveho citu a ctnosti, ktera se dnes uz moc nevidi...a pravdepodobne nevidela ani v 17.stoleti.

2 16.07.2023

Nejsem moc veliký fanoušek sci-fi, Duně konkrétně jsem odolávala cca 4 roky.
Ale nakonec mě zdolala, a já jsem se zamilovala!

9 06.06.2023

"...jen ten, kdo si zvykne, vidí doopravdy, protože zbavil svůj pohled veškerého sentimentu..."

Cognetti je pro mě srdcový autor, dávám jeho knihy pár důležitým mužům ve svém životě, a přeji jim ve věnování omo servadzo sopra di lago morto, par sempre...

4 02.04.2023

Oh! Do Orchidejoveho ostrova jsem se zamilovala na prvni dobrou, a to i kdyz jsem trihodinovou cestu na trajektu proti vlnam Pacifiku celou pro**ila xD. Nasledovalo cyklistikovani kolem pulky ostrova, bez mapy, proste "nekam dojedes, kdyz pojedes porad dokola", v totalni apokalypse,mokrych hadrech, s mokrymi nahradnimi hadry v mokrych brasnach, vsechno bylo od soli, nesvitilo mi ani jedno svetlo na kole, na ostrove zadny verejny osvetleni, jediny otevreny obchod v pulce ostrova a that's it, prselo, jak jsem v zivote nezazila, stan byl uplne na nic, a perak by se vesel do pullitru od piva. A tam jsem se zamilovala ! Fatalne, nepopsatelne a navzdy!
Tak moc, ze tenhle ostrov a kmen na nem zkoumam na diplomku, a kdyz to dobre pujde, budou dalsi povidky...
Takze za me 10/5* a vic vic vic...
P.S. nebojte, v turisticke sezone to tam takhle nevypada ! Ale ja bych tak chtela, aby vypadalo !

29.03.2023

Drsné a nadčasové příběhy mladé a vnímavé autorky, které jsem přečetla za jedno ráno, zůstávají ve mně ale podstatně déle...
Přemýšlím o tom, proč se tolik lidí v Číně přiklonilo k levici, a nepřijde mi na tom vlastně vůbec nic překvapivého ani nelogického - co jiného by jim slibovalo vymanit se z otrokářství feudální společnosti? Nikdo nebude nikoho bít, všichni budou mít vše, tudíž vlastně nikdo nic (ale takhle to bylo vnímáno až mnohem později), ženy a děti se nebudou prodávat.. . Ideální představa společnosti pro statisíce lidí tehdejší, v této knize tak syrově a zároveň poeticky, popsané doby...

2 04.02.2023

(SPOILER) Mám z celé knihy pocit takové smutné dusivé reality - neschopnost a v mnoha případech i neochota adaptovat se na nový život, a neustálé sentimentální ohlížení za tím starým. Hrůza, kterou ti lidé ale prožívali, se dá jen velmi těžko pochopit, nejlépe nebo možná nejteskněji, jsem ji vnímala u stárnoucího učitele, který čekal 15 let na svou snoubenku z pevniny. Kolik takových příběhů tahle doba stvořila?
Tanečnice ze šanghajského Paramountu a jejich smutné osudy, společnice zničené nejen muži, ale i okolnostmi. Melancholické čtení.

03.02.2023

Už se mi snad několik let nestalo, že bych se na konci knihy rozplakala, ale tahle kniha to dokazala...velmi krasny a poeticky pribeh, oslava prirody a spojeni s ni... Vsechny ty predsudky...rozdily v rase... tesim se na film, a doufam, ze nebudu zklamana :)

18 08.01.2023

Seriál jsem nikdy neviděla, a krom občasných hlášek svých seriálově vzdělaných přátel, jsem s k této kultovní sérii nikdy ani nepřiblížila. Potom jsem ale koupila na poslední chvíli e-knihu jako vánoční dárek a protože na mě svítila ve složce nejnověji stažené, řekla jsem si, proč ne. To teda byla jízda!!
Trošku mi to připomínalo Stopařova průvodce, hlavně tím dokonalým a inteligentním humorem, ale jsem si jistá, že kdybych nejprve četla Trpaslíka a až potom Průvodce, připomínalo by se mi to přesně naopak.
Už se těším na pokračování a jakmile budou knihy přečteny mířím na seriál!
Asi jsem si ocitla v nějaké návykové hře...sakra!

8 04.01.2023

Pokrokový to muž! Lidské problémy jsou stále stejné, stále nás trápí věci podobné, dokonce i ten přístup k nim je podivně stejný... Akorát, že dnes je takových, kteří rozebírají lidské problémy, osobnost, bolístky a naděje, plno a více než plno... Tady tenhle pán byl jedním z mála, a ještě ve své době, a to ho pro mě dělá tak moc zajímavým... Unešena moudry z knihy, o pár se tu podělím, ať už jsou pána M., nebo antických mudrců...

Život, to je chtít i nechtít stále totéž.

Největší věc na světě je umět náležet sám sobě.

Lidi zkažené musíš bud napodobit nebo je nenávidět – obojí je nebezpečné.

Kdekoli duše uvázne, uvázne celá – trampoty rodiny jsou stejně dotěrné jako trampoty správy státu.

Schopnost těšit se z životních rozkoší je třeba hájit zuby nehty.

Světu se můžeš šlechetně propůjčit, abys splnil svou lidskou povinnost, darovat se mu však k použití a zneužití, nikdy !

Štěstí člověka záleží v tom, aby svůj život organizoval a vedl podle své přirozenosti, to ale vyžaduje, aby se poznal a přijmul, aby vyslovil souhlas se svou povahou, světly i stíny – nechť se sám sobě zalíbí, jedině to ho může zachránit, aby nepřijal pošetilou ideu uskutečnit v sobě dokonalost šitou na cizí míru.

Klobouček!

3 19.12.2022

Ze začátku jsem měla problém zvyknout si na styl psaní, přestože se mi velmi líbil, středověká Paříž!!
Dojem umocněn tím, že jsem v době četby v Paříži zrovna pobývala. Hnus a hluk, nepořádek, na tom se zas až tak moc nezměnilo, ale luxus, ten je teď mnohem větší, než za časů chudáka...anebo génia...milovníka života, Villona.
V druhé polovině už jsem s napětím četla básníkovy osudy, život se s ním nemazlil, středověk se ostatně s nikým nemazlil. Chuďas byl v moci pánů, ale před Bohem, chuďas nebo král, někdy nebylo záchrany. Teď ty verše mají hned větší rozměr, hned je více chápu...

9 14.12.2022

Sedm let v Bradavicích jsem za necelé dva měsíce dočetla, až je mi líto, že se s Harrym musím rozloučit, tak hezky mě v batohu všude doprovázel a každà cesta vlakem byla díky němu o něco příjemnější...
Budu se těšit, že se k němu v budoucnosti zase navrátím, a to třeba sama, když se mi zasteskne po fantastickém světě, kde sledujeme vývoj od nejmenších pokusů o kouzla až po kletby, které se nepromíjejí, nebo s dětmi...

5 29.11.2022