bookemma komentáře u knih

Jako zabít ptáčka Harper Lee

Neuvěřitelný příběh a jedna z mých nejoblíbenějších knih - americký Jih v době, kdy už byli černoši "papírově" zrovnoprávněni, ale běloši je stále poněkud "ustrkovali". Silný příběh o lidských předsudcích a zároveň něco jako deník rodilé Jižanky, která svýma dětskýma očima popisuje nejen dramatický vývoj událostí u soudu, u kterého je každý černoch předem vinen, nýbrž i běžný každodenní život, ze kterého se postupně vyklubává charakter tamějších lidí, kteří, často tak svázáni předsudky a konvencí, nechtěli, ba ani nepomysleli na to, že by nějaký černoch mohl mít soud, že by nebyl zlý a skrz naskrz zkažený. Emotivně naladěná kniha, která nenechá klidného snad nikoho, kdo si ji jednou přečetl.

8 08.05.2014 5 z 5

Habermannův mlýn Josef Urban

Přestože knihu jsem četla až poté, co jsem viděla film, udělala na mě veliký dojem. Ne tak velký jako filmové zpracování, přesto jsem byla ohromena. Válečnou tématiku mám po všech stránkách velmi ráda, přestože se velmi často nejedná o lehce stravitelné osudy lidí. Tak tomu je i u této knihy. Herr Habermanna jsem si velmi oblíbila, byl pro mě ztělesněním čestnosti, která se jen tak nevidí. Během války pomáhal Čechům a to kolikrát i když mu hrozilo nebezpeční. O to víc mě pobouřilo poválečné chování jeho zaměstnanců. Jak mohli zabít člověka, který jim celou válku pomáhal? Proč ho vlastně zabili? Jen kvůli německé příslušnosti? Brali ho jako Němce, tudíž měl podle nich vinu na všem, co se stalo? Rozvíjí se zde otázky kolektivní viny, nad kterou jsme nuceni přemýšlet. To, jak se chovali Němci k Čechům během války bylo hrozné. Ale jak se chovali Češi po válce k Němcům? Byli snad o něco lepší? Měli bychom se nad tím zamyslet, protože oplácet násilí násilím nikdy neplodí nic dobrého, stejně jako přemítat o tom, jestli každý Němec je špatný nebo jestli lze vůbec definovat pojem kolektivní vina. A zda mu lze mu vůbec věřit.

9 03.05.2014 5 z 5

Poslední dopis od tvé lásky Jojo Moyes

Tato kniha pro mě byla zajímavou zkušeností. Po přečtení jsem váhala, zda dát čtyři, nebo pět hvězdiček. Nakonec zvítězilo pět, a to především proto, že Ellie mi byla mimořádně sympatická. Zato paní Stirlingovou jsem do 2/3 knihy téměř nemohla vystát. Cítila jsem k ní mimořádné antipatie - kvůli jejímu životu "zpovykané paničky", který si sice tak úplně nevybrala, ale ve výsledku proti němu ani nebojovala. Její osoba mě zaujala až ve chvíli, kdy oznámila svému manželovi, že ví o nemocných a mrtvých dělnících a konečně se nějak rozhodla. Přestože vím, že děj příběhu je zasazen do šedesátých let, působil na mě styl vyprávění chvílemi až příliš "konvenčně" - a to především kvůli prazvláštnímu vztahu pana a paní Stirlingových. Knize se však nedá odepřít osobitost vyprávění ani velmi dobrý nápad a jeho zpracování. Zajímavou zkušeností byl poměr paní Stirlingové s Anthonym O'Harem, překvapilo mě její náhlé rozhodnutí s ním odjet, a přestože se jí to nakonec nepovedlo, v duchu jsem ji do jisté míry obdivovala. Ale pak jsem si řekla :"Proč to neudělala dřív? Vždyť nemohla být šťastná!?" Kniha mě však nakonec naučila, že ne všechna rozhodnutí jsme schopni sami ovlivnit a že občas je důležité dívat se do minulosti. Opravdu krásné čtení.

2 03.05.2014 5 z 5

Gladiátor Dewey Gram

Je mi líto, že kniha vznikla podle scénáře a nebylo tomu naopak. Pokud už nějaký příběh vidím zfilmovaný, nechce se mi jej číst v knižní podobě. Kniha byla přesně podle filmu, přesto se mi filmová podoba zdála o něco lepší...

1 30.04.2014 3 z 5

Mé sladké šestnácté století Rachel Harris

Ze začátku mě kniha vcelku dost nudila. Jakmile ale byla Cat v renesanční Florencii, nemohla jsem od knihy odtrhnout oči. Lorenza jsem si zamilovala téměř okamžitě, jen na konci mě mrzí jeho "výměna" s Lucasem. Musím se přiznat, že knihu jsem podcenila... Nešlo v ní jen o výlet do minulosti a vzplanutí láskou, nýbrž i o pravé a skutečné životní situace. Catiin vztah s nevlastní matkou byl pochopitelný, ale jeho vyřešení poněkud nepravdivé - ne vždy to takhle hezky dopadne. Pokud mám ale knihu hodnotit, dávám 4 hvězdičky, protože to prostě jinak nejde :).

2 27.04.2014 4 z 5

Nádherné vykoupení Kami Garcia

Celá série se mi velmi líbila. Přestože u knih mám raději spisovný jazyk bez chyb a bez forem typu "vopakovat" a podobně, myslím, že k tomuto příběhu to svým způsobem patřilo. Ethan je přeci jen obyčejný středoškolák a jeho mluva není nijak specifická - vždyť žádní šestnáctiletí a sedmnáctiletí studenti nemluví spisovně :). A právě tohle dodalo příběhu na autentičnosti. Vřele doporučuji, nejde tam jen o ten příběh, ale i o lidské hodnoty - Ethan se rozhodoval, jestli skočí a všechny zachrání, nebo ne. Celková forma byla velmi pěkná, jen za velice povedené vystupňování napětí dvě hvězdičky. A ty další dvě prostě za to, že ta kniha tady je. A je skvělá...

27.04.2014 4 z 5

Sophiina volba William Styron

" A tak mi Sophie během jediných dvou dnů vyjevila téměř celou svou minulost. Bylo mi jí líto a často jsem při němém poslouchaní příběhu brečela. A všechno snad plakalo nad tou bezútěšností. Měla jsem pocit, jako by mě zcela pohltil a vtáhnul do sebe. A znovu a znovu, jako by nic jiného ani neexistovalo. Sophie v celé své křehkosti a Nathan, ach ten zvláštní Nathan!!! Litovala jsem Stinga a musela jsem se až smát jeho neustálým sexuálním narážkám a touhám. Líbám vás, Sophie, Nathane, Stingo a všichni chiropraktici,
váš příběh nechť je dál vyprávěn a zbožňován."

5 14.04.2014 5 z 5

Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval Torey L. Hayden (p)

Příběhy takovýchto dětí jsou často velmi ošemetné, autor si musí dát pozor, aby děti příliš nevychválil a nakonec z nich neudělal skvělé, milé a inteligentní "andílky" a zároveň, aby je také příliš neshodil a nakonec z nich nebyly absolutně nezvladatelní grázlíci s potetovanými hlavami a kroužky v nose. Ale autorce této knihy se podařilo napsat příběh tak poutavě, že od něj nemůžete ani na chvíli odběhnout a ani na chvíli nezapochybujete o tom, jak se ve skutečnosti autorka i Sheila cítily... Rozhodně doporučuji, naše společnost často nechápe problematiku těchto dětí a Hayden ji zde popisuje tak věrohodně, jak jen to jde...

2 12.03.2014 5 z 5

Veliké zvíře samoty Evald Flisar

Děj celé knihy je zasazen do místa, kde každý zná každého a kde před svými problémy jen tak někam neutečete. Zároveň však popisuje také nekonečnost samoty, smutku a nepochopení. Popisuje, k čemu nás tyto problémy mohou dohnat tak naturalisticky až občas máte chuť vykřiknout: "Čeho jsme to my lidé schopni?!" Adam je v příběh jakýmsi "trpitelem", který nemá pochopení okolního světa. jeho otec se mu snaží pomoci, ale spíše škodí, než že by doopravdy něco vyřešil. A tak Adam utíká o snů, které se náhle záhadně prolínají i se skutečností, protože tam zkrátka nalézá větší pochopení pro své boly a trápení. Myslím, že příběh rozhodně není čtením pro každého, zároveň je však svým způsobem i poučné....

2 12.03.2014 5 z 5

Vánoční koleda Charles Dickens

Příběhy o lidské hamižnosti, zlosti a závisti patřily, patří a také dlouho patřit budou mezi jedny z nejvděčnějších témat vůbec. Vánoční atmosféra tomu dodává váhu a cit. Přesto je kniha lepší v anglickém originále.

4 20.01.2014 4 z 5

Cyankáli v šampaňském Agatha Christie

Kniha byla jako vždy naprosto dokonalá. Talent Agathy Christie nepřestanu obdivovat nikdy.

2 07.01.2014 4 z 5

Vejce a já Betty MacDonald

Kniha pro mě byla oddechovým zábavným čtením, kdy jsem si uvědomila, že ne vše, co se kdy stane lze ovlivnit. Užasla jsem nad tím, co byla Betty ochotna vytrpět pro svého manžela, pro jeho štěstí. Zároveň mi však tento názor připadal dosti zastaralý. Pocit emancipovanosti jsem při čtení rozhodně neměla. Přesto je pro mě kniha srdeční záležitostí.

3 07.01.2014 5 z 5

Easy? Tammara Webber

Velmi poutavé. Na jedné straně studentský život obyčejné dívky, její lásky, zklamání. Na straně druhé intimní problém, o kterém se lidé, a především my ženy, bojí mluvit. Ono opravdu není jednoduché přijít na policii, kde sedí nafoukaní páni policisté, kteří s vámi jednají tónem typu "Tak co, paninko, zase jste špatně parkovala?". V České republice je v průměru znásilněna jedna žena nebo dívka denně. DENNĚ! A jen velmi málo z nich mají odvahu na to veřejně poukázat. Smekám přede všemi, kteří se nebojí mluvit. Máte můj hluboký obdiv, dámy.

9 31.12.2013 5 z 5

Chrám Matky Boží v Paříži Victor Hugo

"Nudné, popisné části v knize..." ano, to vše je samozřejmě pravda. Nesmíme však zapomenout, že kniha je napsána v romantismu a ten se zabýval pocity, dojmem... Pokud navíc přihlédneme k neklidné době po Velké francouzské revoluci, kniha vlastně splní naše očekávání.

31.12.2013 4 z 5

Oběť Andrea R. Cremer

Poněkud nudné, jako téměř celá série. Často to jediné, co mě nutilo číst dál, byly pěkné citace a citáty z Danteho Božské komedie. Nevím ale, jakou měly s příběhem spojitost.

31.12.2013 3 z 5