bookemma
přečtené 700
Pavel a Virginie
1931,
Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre
Preromantismus v ciste podobe. Na svou dobu velmi prukopnicke a moderni- silne a nezavisle zeny v hlavnich rolich, odpor k otroctvi...Presto mi vadil ten prilisny exotismus a "ideal uslechtileho divocha". Prenadherny jazyk.... celý text
Candide
2007,
Voltaire (p)
"Co je to optimismus?" "To? To je takovy zazrany nazor, ze vsechno je dobre, i kdyz je to spatne." Velmi povedene dilo, neco jako hlubsi a "dospelejsi" Maly Princ. Nabozenstvi, kolonialismus, orientalismus, zlo i dobro, a vlastne cely lidsky svet, ktery byl a stale je porad stejny, a i kdyz je na nem tak nejlepe vsechno zarizeno...no, platit to nemusi :))... celý text
Miláček Ornifle
1968,
Jean Anouilh
"Lež je přípravná fáze pravdy." Někdy mě tak mrzí, že kapacita mé hlavy neumožní zapamatovat si všechny úžasné hlášky a myšlenky ze všech děl a divadelních her, které jsem kdy četla! Jedna z mnoha adaptací mýtu o Donu Juanovi, velmi povedená, dialogy mají spád, úžasná jazyková komika a těch odkazů na Moliera!... celý text
Život za život
2023,
Maylis de Kerangal
Smrt. Tema vsudypritomne, ale odmitane. V teto knize se clovek citi jako jeji soucast, sleduje vlny spolecne se Simonem, vnima jejich silu, proziva lasku, trpi nesnesitelnou bolesti ze ztraty, proziva nadeji pacientky cekajici na nove srdce... Tolik naznacenych etickych a psychologickych otazek...jak moc nas zmeni cizi srdce ? Co je vlastne srdce ? Opravdu v nem uchovavame vse, co nas dela tim, kym jsme ? Anebo je to spis mozek? A proto, kdyz on nereaguje, teprve potom jsme skutecne zemreli? A hlavne oci- ty se nesmi mrtvemu odebrat...prece mu nemuzeme odebrat dusi... Mam husi kuzi, spoustu otazek a v mladych muzich milujicich zivot vidim toho kluka, je mi smutno, a tizi me ta duse... Specialni poklona jazyku, autorce i prekladateli...... celý text
Možnost ostrova
2016,
Michel Houellebecq
Houellebecq ve sve nejlepsi forme destruktera veskerych radoby hodnot, prece jen o trochu jiny, tentokrat to neni hypoteticka verze blizke budoucnosti, ale postapokalypticke sci-fi hodno Roberta Merleho, do toho trochu nietzschovstvi, fenomeny moderni prekrmene a narokove doby, vecne kids, co si jen chteji uzivat, hlavne zadne zavazky, hlavne zadne starosti! A na konci? Zadne utrpeni. Zbavme se touhy, zbavme se chtice, ten je pricinou toho, ze trpime, nerodme deti, nevytvarejme si zavislosti. Uf. Za svuj zivot (zatim dost kratky) jsem zvladla 4 Houellebecqy, vzdycky se mi to hnusi, nechci to docist, mam z toho stavy marnosti existence, ale vzdycky to doctu a pak nekam ulozim, ze si za cas prectu dalsi. Mozna se ve 40 dopracuji ke vsem. Anebo budu na Sibiri chovat soby. Satira zivota... celý text