Alma5 komentáře u knih
Ve "vážně" vypadající obálce se skrývala humoristická kniha, za mně velmi vtipná, nějaký hlubší smysl bych v ní nehledala.
Čekala jsem cosi o magii a kouzlech, ale byla to spíš detektivka. Do půlky jsem knihy jsem se musela prokousat, postavy mi připadaly všechny tak nějak natvrdlé a přihlouplé, druhá polovina ale byla napínavá.
Po první knize jsem shledala, že nejsem ta správná věková skupina. Nicméně jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne. Bohužel to bylo spíše zklamání, vadilo mi postupné ubývání postav a závěr byl "silný" až moc.
Zamyšlení nad řízením auta z trochu jiného úhlu. V mnohém má autorka pravdu, částečně už mi to přišlo trochu přitažené za vlasy. Bohužel nějaký přímý motivační efekt na sobě nepozoruji.
Nenáročná kniha na odreagování. Když už mi ke konci knihy věčně nespokojená hrdinka poněkud lezla na nervy, dostavil se náhle velkolepý šťastný konec, který byl podrobně rozveden (což oceňuji).
Těžko napsat něco dalšího, co ještě nebylo zde řečeno. Zhruba od poloviny knihy je jasné, že kniha k dobrému konci nespěje, ovšem výsledný konec byl mnohem komplikovanější a nečekanější, než jsem si dokázala představit. Mně byla vypravěčka sympatická, přišlo mi, že na sebe nahlíží tak nějak s nadhledem. Rozhodně kniha stojí za přečtení.
Kniha byla velmi zajímavá a obsahovala hodně pro mně nových informací např. o síle kontextu a o kouření.
Knihu jsem četla po 2. díle Mycelia jako "rozšírení". Nebýt jeho prečtení, nevím jestli bych vubec pochopila,o čem to celé je. Za daných okolností se mi kniha líbila.
Ačkoliv se mi nelíbil autorčin styl psaní (a smajliky už vůbec), tak děj knihy je napínavý a nemohla jsem se odtrhnout. Z avizovaného překvapivého konce jsem nějak na rozpacích, ale přitom ten příběh nejde rychle dostat z hlavy...
Řekla bych že jsem od Ivanky Deváté četla i lepší knížky, u této se mi líbila spíš jen ta druhá část.
Od knihy jsem očekávala něco jiného, víc "děje". Teorie autorky je celkem přesvědčivá, nicméně někdy ji dokládá trochu zvláštními důkazy.
Není to životopis s nějakým dějem, spíše jen vzpomínky na různé postavy a události z autorova dětství. Velká část byla věnována fotbalovému dění v obci. Asi bych ji ocenila více, kdybych byla vnukem, kterému je kniha věnována.
Kniha je zajímavá, bohužel ovšem vlastní metodu popisuje velmi stručně, takže se správné provádění nedá dost dobře pochopit.
Na mně byla tato kniha poněkud nervy drásající, ale nemohla jsem se odtrhnout. Konec mně odškodnil, byť je otázkou, jak moc by byl reálný.
Příběh mi přišel velmi podobný s Bílou Masajkou, akorát zde se mi autorka zdála ještě o poznání idealističtější. Chybí fotografie.
Nakonec dávám vyšší hodnocení, za to, že jsem byla zvědavá jak to dopadne. Ovšem na mně coby milovníka veselých knih byl příběh šedivý a chmurný, všechny postavy byly buď hrozná osobnost nebo chudák.
Nečetla jsem žádný předchozí díl, i tak to bylo pěkné čtení. Jenom nevím, proč byla kniha zařazena mezi humoristické, místy byla kniha spíše smutná.
Výborná kniha, krom mnoha informací jsem je i hodně pobavila.
Kniha je více než o Antarktidě spíše popisem vztahů na lodi během plavby a různých pocitů autorky. To by mi až tak nevadilo, spíš že zatímco životní osudy spolucestujících byly popsány detailně, sama o sobě autorka mnoho neprozradila, jenom samé náznaky o jakémsi tajemném milém, jehož láska je ohrožena nebo tak něco. Nečetla jsem ovšem žádné předchozí knihy, ve kterých toto možná bylo osvětleno. Jinak fotky v knize jsou krásné.
ve všem souhlasím s předchozím komentářem, jenom mám z knihy pocit neukončenosti, protože nevím jak to vlastně nakonec dopadlo....