Zdeněk Štěpánek

česká, 1896 - 1968

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih
Partyzánské hnutí v Československu za druhé světové války
Partyzánské hnutí v Československu za druhé světové války
Herec
Herec
Za divadlem kolem světa
Za divadlem kolem světa
Monastýr nad Tajgou
Monastýr nad Tajgou

Nové komentáře u autorových knih

Za divadlem kolem světa Za divadlem kolem světa

„Jímavé čtení bez patosu. Až k nevíře, co může člověk prožít. Oproti tomu jsou úsměvné životní osudy současných herců.“
— Pebra

Vzpomínky Vzpomínky

„Fascinující vyprávění o životě, ve kterém dobrodružství stíhá dobrodružství, radost další radost,... kde jsou nebezpeční vodníci, hoří petrolejové lampy, pořádají se hony na jelena,.... kde humor a láska převažuje. // Podáno tak barvitě, jako kdyby se to stalo včera. Včetně předposlední kapitoly z fronty (viz str. 103-111). // Děkuji. Hodnotím maximálním počtem hvězdiček. Některé osoby, které se v knížce objevují: - Matěj Kopecký (1775-1847) - Jan Kašpar (1883-1927) - Josef Lev (1832-1898) - Eduard Vojan (1853-1920) - Karel Pippich (1849-1921) - Adolf Marek (1884-1934) --------------------------------------- ÚRYVEK: (...) Úplný labyrint chodeb mně vzrušoval. Postupoval jsem pomalu, po čtyřech. Ruce se mi bořily do neuvěřitelně jemného, šedého popílku. Byl tu průvan, šero, skoro tma. V dálce přede mnou se jasnilo, uviděl jsem jasný kruh, který se postupně zvětšoval. Konečně jsem stanul přímo pod továrním komínem. Kořen komínu byl značně široký, mohl jsem se klidně postavit a projít. Pohlédl jsem vzhůru. Nahoře byl vidět talířek modrého nebe. Nebyl větší než dlaň. Ve stěně komínu byly zazděny kramle, žebřík do nebe. Zkusil jsem stoupat vzhůru, šlo to docela dobře. Některé kramle se sice podezřele viklaly, ale to mne neodradilo. Byl jsem tak zaujat výstupem, že jsem ani nepomyslel na nějaké nebezpečí. Překvapovala mne šířka komínu, docela úctyhodná díra. Konečně jsem na vrcholu, držím se hromosvodu. Usedl jsem na okraji komína, hromosvod se povážlivě kymácí. Najednou mám pocit, že se pohybuje celý komín, jako by se podivně kýval ze strany na stranu. To není zrovna příjemné, ale jaký nádherný rozhled. I když je lihovar v dolíku, vidím daleko, daleko. V Lubné jede vláček, vypadá jako hračka. Vidím tatínka, jak pracuje na zahradě, ale je neuvěřitelně droboučký, vzdálený. Zavolal jsem na něho. Nevěděl, odkud ho volám. Rozhlížel se nechápavě kolem sebe. Vypadal směšně. Zavolal jsem ještě jednou. Konečně mne objevil, zahradnická motyčka mu vypadla z ruky. Očekával jsem, že na mne spustí bandurskou, abych okamžitě slezl dolů atd. atd. Neřekl však ani slovo, byl docela ohromen. (...)“... celý text
— milamarus

Za divadlem kolem světa Za divadlem kolem světa

„Hodně zajímavé čtení, zvlášť druhá polovina knihy byla přímo dobrodružná a napínavá. Napsáno krásným jazykem a s láskou k přírodě a lidem.“
— Melanka

Vzpomínky Vzpomínky

„Dětství staré divadelního barda. Velice dobře se četly. Vyprávění o těžkém životě a obrovské lásce k divadlu. Už se nedivím, že byl hereckým mistrem.“
— rakakan

Herec Herec

„Vynikající herec, účinkující zejména ve Vinohradském a později Národním divadle. Proslavený titulními rolemi ve filmech O.Vávry a H.Haase (Bílá nemoc, Jan Žižka, Jan Hus a mnoho dalších). Leč v jeho životě jsou i černé kaňky: Po válce, 28. června 1945, začala disciplinární komise prověřovat Zdeňka Štěpánka kvůli jeho činnosti za protektorátu. Byl obviněn z toho, že: 18. června 1942 četl na manifestační schůzi Národní rady české rezoluci, v níž byl schválen nacistický okupační režim a tupen prezident Edvard Beneš. 10. března 1943 promluvil v Rudolfinu na večírku pořádaném K. H. Frankem, kde Frankovi poděkoval za přijetí. Stýkal se s představiteli okupačního režimu. Disciplinární komise vyloučila Zdeňka Štěpánka z jakéhokoliv vystupování na všech koncertních a divadelních scénách Československé republiky a předala ho lidovému soudu. Zdeněk Štěpánek měl během války mezi veřejností mimořádnou autoritu a právě toho se snažili nacisté využít.Většiny údajných „zločinů“ se tak dopustil pod silným tlakem ze strany okupační moci. V poválečné atmosféře bylo jeho úsilí o obhajobu marné. Na rozdíl od dalších umělců se mu podařilo dosáhnout očištění již po dvou letech. Následně se zapojil on i jeho děti do budovatelské kinematografie komunistického režimu. Můžeme si o tom myslet co chceme, ale ten pověstný stín tam zůstává. Bohužel !“... celý text
— 1amu

Přejít na knížky autora