Ivan Alexandrovič Gončarov

Přidat do oblíbených Koupit knihy

ruská, 1812 - 1891

Populární knihy

/ všech 15 knih
Oblomov
Oblomov
Strž
Strž
Fregata Pallada
Fregata Pallada
Všední příběh
Všední příběh

Nové komentáře u autorových knih

Oblomov Oblomov

„Román Oblomov (1859) je posledním z velkých děl ruské literatury 19. století, který jsem dosud nečetl. Ivan Alexandrovič Gončarov (1812 - 1891) v tomto svém nejslavnějším díle zobrazil osudy titulního hrdiny, Ilji Iljiče Oblomova, lenivého a pasivního bývalého úředníka žijícího v Petrohradě z výnosů svého malého venkovského panství Oblomovka o tří stech duších, kterého z jeho apatie nedokáže vytrhnout ani aktivní a podnikavý přítel Andrej Štolc, ani láska k inteligentní a upřímné Olze Iljinské. Sám říká, že je líný i žít. Štolc jeho život označí termínem "oblomovština", což je jev, kdy charakterově dobrý a upřímný jedinec, což Oblomov je, z nedostatku vlastní vůle propadne apatii a stává se zbytečným člověkem, jaké známe i z jiných děl ruské literatury (Puškinův Oněgin, Lermontovův Pečorin, Turgeněvův Rudin aj.). Román pomalého tempa a řídkého děje vyniká psychologickou hloubkou a nádhernými postavami Oblomova a Olgy; méně vydařenou postavou je Štolc, jehož aktivita, cestování a činnosti jsou dány do kontrastu s Oblomovem, který není ani schopný odjet na svůj statek nebo dokončit plán změn, o němž jen sní a mluví. Oblomov je zvláštní postava, která není příliš sympatická, ale nakonec sympatie vzbuzuje a klade i provokativní otázku, co má vlastně smysl a zda je jeho apatický život opravdu tak špatný a zbytečný, zda třeba Štolcova aktivnost není také na škodu... Jsem rád, že jsem tento skvělý román konečně přečetl. Znal jsem ho z povedeného filmu Nikity Michalkova s Olegem Tabakovem (z roku 1979) a ze dvou dramatizací (Dejvické divadlo s Ivanem Trojanem a Divadlo v Dlouhé s Michalem Isteníkem). Přeložil Prokop Voskovec, SNKLHU, 1956 (existuje i nový překlad Libora Dvořáka, Odeon, 2015, ale já jsem dal přednost vynikajícímu staršímu).“... celý text
— milan.valden

Oblomov Oblomov

„Kniha se mi velice líbila, četla se moc dobře a příjemně. I když jsem četl již mnohé o ruském zbytečném člověku, to jest o generaci ruské šlechty, která žila svými romantickými myšlenkami, žila v minulosti a ve snech, přesto jsem nalezl zase něco nového. Tento jiný pohled na ruskou aristokracii mi sedl na jedničku, přestože jsem stylem života stál spíše na straně Olgy a Štolce. Popis přírody, myšlenek, snů či prostředí byl moc příjemný, krásně se to všechno četlo, Gončarov měl skutečně na vykreslení dané doby a společnosti velký talent. Jsem moc rád, že jsem svůj pohled na zbytečného člověka obohatil o knihu Oblomov. Vřele doporučuji k přečtení.“... celý text
— HollyUndead

Oblomov Oblomov

„Perla ruské literatury. Štolc a Olga mě moc nezajímali, byli tak trochu neskuteční a sloužili podle mě jenom jako protiklady fantasticky vykresleným staroruským figurám Oblomovovi, Zacharovi nebo vdově Pšenicynové. Scény soužití Oblomova se Zacharem se čtenáři zjevují před očima jako prvotřídní satira a mrazivá groteska. Skrz obě postavy jako by Gončarov posměšně ukazoval na naši vlastní ničemnou nečinnost a nerozhodnost a naprosté budižkničemovství a vrtáctví. Oblomovův sen je pak ódou na naše vylhané a vybájené představy o idylickém kraji našeho dětství. Přesto je kniha ke svým postavám, i k jejich staroruskému chápání života nesmírně milá a laskavá. Tato jemně vyladěná harmonie sžíravé satiry a melancholické empatie činí z knihy naprosto mimořádný čtenářský zážitek.“... celý text
— jitrnic

Oblomov Oblomov

„Klasika“
— Kabuky

Oblomov Oblomov

„“Vy myslíte, že myšlenka nepotřebuje srdce? Právě láska jí oplodňuje. Podejte ruku kleslému člověku, abyste ho zvedli, nebo nad ním hořce plačte hyne-li, ale neposmívejte se. Milujte ho, pamatujte v něm na sebe sama s jednejte s ním jako se sebou-pak budu vaše věci číst a skloním se před vámi.” Román o lásce z dob romantického Ruska ukazuje neromanticky důsledky špatné výchovy mladého člověka. “Ztracený” Oblomov si na jednu stranu získal mé sympatie svou upřímností a laskavostí, chvílemi jsem ale byla až nervózní z jeho nečinnosti a promrhání životních příležitostí. Postava Olgy naproti tomu představuje umělecky nejkrásnější a nejdokonalejší typ ženské postavy ruského románu. Kniha je poměrně dlouhá, obsahuje bohatě líčený děj s mnoha odbočkami, čte se ale velmi dobře. Není asi pro málo čtivé nebo netrpělivé čtenáře. Je ale bezvadná pro náročné čtenáře, kteří v dlouhých sychravých podvečerech nespěchají za kamarády nebo večer do postele.“... celý text
— Janina2609

Přejít na knížky autora