1. Domů
2. Autoři
3. Ivan Alexandrovič Gončarov
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 14
• Bazar 7
• Životopis
• Citáty 12
• Diskuze 1

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u knih Ivan Alexandrovič Gončarov

Oblomov

„Gončarov chtěl nejspíš v Oblomovovi pranýřovat parazitismus statkářů a vůbec všechnu tu historickou zátěž, která Rusku brání stát se moderní zemí. Ale protože byl dobrý a poctivý spisovatel, místo karikatury stvořil člověka z masa a kostí, který nakonec působí sympatičtěji než jeho okolí ("Nikdo nemá jasný a klidný pohled, všichni se mezi sebou nakazili nějakou trýznivou starostí, úzkostí, mučivě cosi hledají. A kdyby aspoň hledali pravdu, štěstí pro sebe a pro jiné - ne, nad úspěchem kolegy blednou.") Oblomov je moudrý, mnohovrstevnatý román, v němž nejde jen o hlavního (anti)hrdinu, ale také o poměry, které ho formovaly. Svého času mne fascinoval tak, že jsem i zkoušel vyrobit vodku s rybízovým listím, abych napodobil oblíbené pití Ilji Iljiče. Michalkovův film je také vynikající, jen musíte zkusit zapomenout na to, co se z Michalkova stalo potom...“... celý text
— GinoNeutrino

---

Oblomov

„Dnes tomu vzletně říkáme prokrastinace – odkládání povinností na pozdější dobu. Dříve to byla prostě lenost. A jestli by se měla tato vlastnost vtělit do jednoho jediného člověka, byl by jím statkář Oblomov. Tenhle tichý a klidný človíček si spokojeně prospává svou cestu životem a jeho výkonnost by mu mohla závidět leckterá kočka, lačně pochrupující průměrně dvacet hodin denně. Oblomov dokáže strávit neuvěřitelné množství času v posteli nebo na lenošce, obklopen neuvěřitelným nepořádkem a prachem, o nějž se nestará jeho zkostnatělý a letitý sluha Zachar, který ve všem zvládne udělat chaos ještě mnohonásobně větší a životnost čajového servisu v jeho rukou se počítá na vteřiny, než se šálky a konvička odporoučí vstříc jisté smrti pádem na zem. Jistě, Omlomov je líný, o život má pramalý zájem a je spokojený, ba téměř šťastný, ve svém zpustlém bytečku. Je to přeci milostpán! Ovšem v životě našeho spáče nastanou otřesné změny – jeho vesnice Oblomovka najednou nevydělává tolik, aby mohla dostatečně pokrýt náklady na živobytí svého pána a jako by tohle nestačilo, domácí tlačí na Zachara, aby se i se svým pánem odstěhoval. Do klidných vod Oblomových tak vkročí obrovský strašák jménem Změna. Jak se s tím vypořádá? Teď nebo nikdy! Gončarovova kniha je hlubokou studií lidských charakterů, v nichž se autor brodí z jednoho konce na druhý a nebojí se prošťourat i nevábné hlubiny člověčí mysli. Každá z jeho postav je vykreslena do nejmenších detailů, dýchá, myslí, žije. Každá po svém, žádné dvě nejsou stejné. Oblomov je sice lenoch, ale lenoch s čistou a bezelstnou duší, kterou je tak snadné oklamat a ošidit, a přesto je schopen pravých a hlubokých citů. Stejnou péči Gončarov věnoval i dalším hrdinům, můžete se tak setkat s okouzlující a inteligentní Olgou, do níž se náš lenoch bezmezně zamiluje, ale nedokáže příliš dlouho vydržet její živost, jež z ní prýští celým povrchem těla. Neopomeneme ani Oblomovova přítele z dětství Štolce, protože nebýt tohoto chladně a prakticky uvažujícího muže, Oblomov by velmi snadno skončil jako žebrák. Pokud čekáte knihu naplněnou dechberoucím dějem, vášnivými scénami a rekovnými činy, tak Oblomova zase pěkně odložte. Těchto více než 600 stran vám totiž nabídne dopodrobna propracovaný příběh o tom, kam až vás může dostat vaše vlastní pohodlnost, lenora a neochota pohnout se v životě dál. Je to svědectví o člověku, který přestal žít už dávno před tím, než mu v hrudi dotlouklo srdce. Oblomov je úžasnou mozaikou tehdejší ruské společnosti a nebojí se ukázat lidskou malost, podlost a vypočítavost. Na druhou stranu poznáte i bezpodmínečné přátelství, nezištné obětování jednoho člověka pro druhého a co vše jsou lidé ochotni udělat, aby zachránili svého druha, jež se sám pohřbívá zaživa. Klasika, která má stále co říct i v dnešní době a podle mě bude aktuální ještě velmi dlouho. Hlavní nit příběhu je nadčasová a styl vyprávění dokáže zaujmout současného čtenáře stejně, jako čtenáře v době, kdy Oblomov spatřil světlo světa poprvé.¨ Odpočívej v pokoji, ty jeden lenošný tlouštíku, jehož přesto nikdo nedokázal nenávidět. Uměl jsi totiž lidem rozdávat úsměv a každý věděl, že tvé city jsou opravdové a nenašla by se v tobě špetka falše. Vždyť ani lhát jsi neuměl!“... celý text
— Thanyss

---

Oblomov

„Ta kniha je výborná i na dnešní poměry. Máme velmi jasnou představu o všech postavách i jejich rozpoloženích. Pro mě nečekaně to byl i romantický příběh. Ale bylo šílený se tím prokousat.“... celý text
— Z.o.f.i.e.l

---

---

Oblomov

„Napsal jsem k této knize malou esej, zde přikládám odkaz https://open.substack.com/pub/mentalnikotrmelce/p/tryznive-prozaicka-lenost?utm_source=share&utm_medium=android&r=57qheq“... celý text
— j4rxsl4v

---

Fregata Pallada

„7. října 1852 zvedla kotvy z velké kronštadtské rejdy krasavice ruského vojenského námořního loďstva fregata Pallada, která se vydala na cestu kolem světa. Na její palubě byl ve funkci sekretáře admirála E. V. Puťatina i skromný úředník departmentu zahraničního obchodu ministerstva financí a současně ruský spisovatel Ivan Alexandrovič Gončarov, který pak ze svých poznámek, deníkových záznamů a dopisů, které posílal přátelům, dal dohromady knihu, oceňovanou následujícími generacemi jako prototyp realistické cestovatelské literatury s uměleckým přesahem. Autorův pozorovatelský talent a ironie, kterou hojně v knize využívá, bezpochyby zasluhují obdiv, na druhou stranu zdlouhavé popisy kolonialismu a japonské diplomacie nudí až k zbláznění. Z pohledu dnešního čtenáře je Fregata Pallada především svědectvím doby, v níž vznikala. Jako místopis je dnes už téměř nepoužitelná a jako umělecké dílo příliš faktografická.“... celý text
— ludek.n