Waterloo. 1. díl, Směr Brusel: bitvy u Quatre Bras a Ligny

13.03.2021

Čím je člověk starší, tím víc ho zajímají zdánlivě nezajímavé a "druhoplánové" věci. Bývá dost zajímavé dobírat se k tomu proč a jak k čemu došlo, stejně zajímavé jako průběh oné události (v tomto případě zásadní a přelomové bitvy u Waterloo) samotné. Už jenom otázkou toho, jak byli vojáci skutečně vyzbrojení, kolik jich bylo a jak třeba byli vystrojeni lze korigovat řadu vžitých a přitom chybných klišé, kterými je historie doslova zaplevelena a na jejichž šíření s tak rádi podílejí nejen fanaticky pronapoleonští historici, ale i umělci všech oborů. Jenže v první části - tedy v této knize například Jiří Kovařík dokazuje, jaké materiální problémy měl Napoleon vůbec s vyzbrojením své armády, i když v této bitvě měl všechny ty vojáky, kteří čtvrtstoletí revolučních a napoleonských válek přežili. Císařská garda žádné medvědice prostě neměla. Proč, je tady taky vysvětleno. Stejné to bylo s koňmi. Na druhou stranu, teprve tady jsem zjistil, že napoleonská armáda měla první vojenské knížky pro své vojáky. Sice směšně působí onen zákaz rabování a útlaku civilních obyvatel, když u Napoleonových vojáků to bylo přesně naopak, ale u totalitních režimů to prostě takhle bývá. Ocenit lze i na svoji dobu dobře organizovanou zdravotní péči francouzské armády. Ale to je jenom malá část toho, co se zde rozebírá, než dojde ke dvěma odděleným střetnutím u Wavre a na křižovatce u Quatre-Bras. Jestli u Wavre projevili pruští vojáci mimořádnou odolnost a jejich velitelé a hlavně generální štáb (maršál Blucher byl asi tak trochu maskot, ale svoje kvality projevil právě tím, jaký prostor dal svým podřízeným důstojníkům), který nejen že vyvedl zle pošramocené jednotky a nepřipustil jejich rozpad, ale ještě navíc manévroval tak dokonale, že poněkud tupého maršála Grouchyho odvedl z bojiště, aby naopak k Waterloo dorazili Prusové včas a mohli střet zásadním způsobem ovlivnit. No a v souvislosti se střetnutím u Quatre-Bras je třeba připomenout polozapomenutého švycarského generála a náčelníka štábu nizozemské armády barona Jeana Victora de Constant Rebecque, který rozpoznal strategický význam místa a na rozdíl od svého idiotského, ale zato velice sebevědomého velitele - "hloupého Billyho" prince Oranžského zde zahájil boj, který přes ústup vedl nejen ke zdržení francouzských vojsk, ale především získání času pro zaujetí bojiště u Waterloo, které Wellington na rozdíl od Napoleona důkladně poznal a uměl ho dokonale využít. Přitom "nejgeniálnější vojevůdce všech dob" tady předvedl svoji pohasínající slávu například tím, jak nechal opět (podobně jako u Lipska) bloudit sbor d´Erlona mezi dvěma bojišti...skvělá kniha, za pět hvězd, jak jinak.

01.06.2020

po predchádzajúcich Kovaříkových knihách som bol namlsaný na další historicko-knižný skovost, ale bohužial, toto mi akosi nesadlo. Slavkov 1805 bol pre mna skvelý ale Waterloo /1časť/ nemalo to, čo Slavkov, akúsi šťavu. Hlavne prvá polovica mi prišla dosť nudná, kde v určitých momentoch poznámky na konci kapitol boli pre mna zaujimavejšie ako samotný text.

31.12.2017

Opäť musím konštatovať, že po textovej stránke je to veľmi zaujímavá kniha písaná pútavo, doplnená množstvom detailných informácii o osobách. Avšak opäť slabšiou časťou knihy je jej grafická príloha; ako mapovú prílohu odporúčam sa inšpirovať napr. knihou Bernarda Cornwella - Waterloo. Tiež by bola veľmi zaujímavá farebné obrazová príloha zobrazujúca napr. uniformy zúčastnených plukov aj keby to malo znamenať zvýšenie ceny knihy, napr. knihy zo série Osprey disponujú takýmito prílohami.

26.04.2013

Velmi čtivá kniha. Autor dopodrobna líčí tažení roku 1815. Knihu obohacují výňatky z vojenských pamětí účastníků. Škoda již komentovaných častých překlepů.