Arcanum odhalené

01.11.2021

Pokud jste jako já a čtete komentáře u knih proto, abyste si podle nich udělali obrázek o tom, zda je daná kniha pro Vás nebo ne, pokusím se Vám pokud možno co nejvěrněji přiblížit tenhle sborník Sandersonových povídek.

Na začátek - Sanderson má skvěle promyšlený celý svůj vesmír, ve kterém vedle sebe fungují světy ze sérií Elantris, Mistborn, Bouřné záře a dokonce i světy, na nichž se odehrává pouze pár menších příběhů. Celý svůj vesmír má provázaný určitými prvky a zákonitostmi a to je to, co se mi na autorovi líbí - ohromný cit pro detail a promyšlenost naprosto všeho. Ale teď k samotným povídkám.

Hned ta první - "Císařova Duše", je výkladní skříní vynikajících nápadů. Padělání duše lidské, či předmětů za pomocí vytváření takzvaných otisků, to je geniální nápad, který by běžným autorům vystačil na celou trilogii. Navíc ho Sanderson rozpracoval mistrovským způsobem a zakomponoval do příběhu tak nenásilně, že popis jeho fungování nezdržuje od děje, který je živý, nápaditý a neustále dramatický. Smršť napětí a nápadů zcela v jeho stylu. Tahle povídka autora evidentně fakt bavila a mě opravdu bavilo ji číst. Navíc k ní nepotřebujete znát pozadí a reálie žádného Sandersonova světa - povídka je evidentně "stand-alone".

Další dvě povídky - "Naděje Elantris" a "Jedenáctý kov" jsou přesně z opačného těsta. Tuctová zápletka, která mě nedokázala zaujmout a navíc jednoznačně předpokládala znalost světů Mistborn a Elantris. Pokud se sériemi nejste obeznámeni, tak prakticky nemá cenu je číst. Dá se jim porozumět, ale dostanete pouze suchý, klišovitý příběh, kdežto znalci sérií a fungování jejich světů dostanou zajímavé doplnění příběhů, které již dočetli. A tohle platí prakticky pro zbytek celé knihy.

Celkově - i druhá povídka, ve které vystupuje hrdina Kelsier z Mistbornu není moc záživná. Ba je ještě horší - pro člověka, který Mistborn nezná, se čtení mění v naprosté utrpení. Okamžitě jsem se utopil v kanonádě termínů a názvů a jevů, kterým vůbec nerozumím. Pořád nějaký kognitivní svět, život po smrti, cesta skrze duši a z toho vyplývající abstraktní rozhovory, jejichž pointu jsem vůbec nepobral, mě fakt ubíjeli. Když se mi povedlo prohlédnout alespoň částečně ke kořenu zápletky, dostal jsem jen vcelku nudnou šeď, tápající odnikud nikam na jednom místě, která bohužel zabrala cca 200 stran, což je třetina knihy. Příšerný. Na spisovatele takového kalibru ohromné zklamání. Pokud Mistborn bezpečně a dobře neznáte a nemáte ho komplet přečtený, nic vám to nedá a zřejmě budete pouze trpět také.

Světlým bodem je poté příběh o Alomantovi Jakovi. Je líčený ve stylu zápisků dobrodruha objevitele z 30. let, který se rád vychloubá a přehání a vždy pod čarou jsou připsané vysvětlivky jeho sluhy, který Jakova přehnaná dobrodružství uvádí na pravou míru a vytváří tak jednoduchou ,ale velmi vtipnou kombinaci, kterou jsem si užíval. Navíc příběh - ačkoliv je také z Mistbornu - je skutečně příběhem, s jasné danou konturou. Má hlavu a patu a není to takový abstraktní guláš jako výše zmíněných 200 stran utrpení.

Takovým průměrem je poté příběh ze světa Duny - originálně vyvedený ve formě grafického románu. Nechápu ale ,proč hned po něm následuje to samé v povídkové formě.

Zbylé tři příběhy už poté jedou v kolejích naprostého průměru. Je na nich vidět otisk Sandersonova nonšalantně originálního stylu, ale nepřináší žádný "wow" efekt, který čtenář dostává v Archivech bouřné záře snad na každé druhé stránce.

Poslední příběh "Ostrokrok" ze světa Archivů je poté prodchnut veselejší notou jemného humoru, vzhledem k přítomnosti hrdinky Lift. Avšak její příběh je šíleně a zbytečně natahovaný a jeho údernost tak přebijí nuda, kterou by bylo ideální proškrtat a přepsat.

Suma sumárum - pokud nejste fanoušci a znalci všech Sandersonových sérií, užijete si z celku tak 10% a doporučuji se tomuhle sborníku jednoznačně vyhnout. Pokud fanoušci jste, dostanete pár vynikajících nápadů a vážně světlých bodů, utopených v moři něčeho, z čeho mám pocit, že to původně měl být Sandersonův odpadní koš, ale přidanou hodnotou vám mohou být doplňující informace do vám již notoricky známého příběhu. V tom případě si k mému hodnocení doplňte jednu hvězdičku.

04.02.2021

Sanderson nie len že v svojich knihách vytvára úplne nové úžasné svety, on si vytvoril rovno celý vesmír – Kosmír. Táto kniha obsahuje deväť „poviedok“ (niektoré rozsahom strán naozaj nie sú veľmi poviedky) zo šiestich rôznych vesmírov. Trošku ma zamrzelo, že hneď prvá poviedka Císařová duše už vyšla aj v inej knihe (Tři tváře), aj keď to nič nemení na fakte, že je skvelá a dúfam, že Sanderson z tohto sveta ešte napíše nejakú knihu. V svete prvej poviedky sa odohráva aj druhá poviedka, Naděje Elantris, ktorá je síce krátka, ale skvelá a dúfam, že tento rok sa dostanem k tomu, aby som si znova prečítala aj knihu Elantris. V sústave Scandrial sa odohrávajú tri poviedky, vrátane Mistborn: utajená historie. Bolo skvelé vrátiť sa do sveta Mistbornov a znova čítať o Kelsierovi (dúfam, že aj sériu Mistborn si tento rok prečítam znova). Kniha takisto obsahuje poviedku zo sveta Rošáru, s názvom Ostrokrok, ktorá je o Lift, jednej z hlavných postáv Archívu Bouřné záře. Lift síce nepatrí medzi moje najobľúbenejšie postavy, neviem sa nejak vcítiť do jej myslenia, ale poviedka ma veľmi bavila. Ostatné poviedky sú z (asi) nových svetov. Z nich sa mi najviac páčila Silencie a stíny v Ďáblových hvozdech, ale keď sa tak nad tým zamýšľam, aj tie ďalšie poviedky mi prišli úžasné. Jediné, čo ma veľmi nebavilo bola kreslená poviedka Bílý písek, ale jej dej tam bol potom napísaný aj klasicky a páčil sa mi tiež.
Knihe v podstate naozaj nemám čo vytknúť. Pri jej čítaní som pociťovala neustálu túžbu znova si prečítať aj tie "hlavné" knihy a naozaj dúfam, že sa mi to tento rok podarí (Archív asi nie, to si počkám až na ďalšiu časť). Som veľmi rada, že Sanderson knihu napísal a že tam prepája svoje jednotlivé svety, konečne mi niektoré veci docvakli, že ako to tam teda funguje a ku knihe, alebo aspoň k niektorým poviedkam, sa raz určite vrátim.

27.10.2020

Než se pustím do další knihy Archivu Bouřné záře, tak jsem si chtěla odpočinout u povídek. Mno, přelouskat Kelsiera bylo na dýl (nějak mi zrovna jeho postava není moc sympatická), ale rozhodně stály za to povídky následující. Oceňuji, že autor si dává tu práci a předkládá nám svůj Kosmír tak, abych ho byla schopná pochopit a ocenit i já. Rozhodně se tedy nemůžu dočkat nejen Meče přísahy, ale i budoucích nahlédnutí na ostatní velmi originální planety jeho Kosmíru.

28.05.2020

Skvěle promyšlené světy v podobě Sandersona,nezklamaly,ale mohly být lepší

12.11.2019

Některé povídky byly slabší, některé lepší, jak už to tak bývá. Návrat k Mistbornům byl super a Ostrokrok byl zábavný, Lift je skvělá holka. Nejvíc mě ale zaujal svět Bílého písku (a jeho magie především) a příběh Šestého ze Šerochů, asi to v blízké budoucnosti není na programu, ale rád bych viděl samostatné knihy z těchto dvou světů.
Co hodnotím velice kladně, je Sandersonův Kosmír, jeho propracovanost, promyšlenost a provázanost, těším se, jak se bude dále rozvíjet.

26.12.2018

Na tuto sbírku jsem se dlouho chystala a těšila. Vesměs skvělý Sanderson jako vždy, i když některé povídky mi připadaly trochu slabší nebo mi méně utkvěly v paměti (třeba Jedenáctý kov nebo Naděje Elantris). Určitě by bývalo bylo lepší oprášit si předtím některé série, protože z Elantris i Archivu bouřné záře jsem toho bohužel docela dost zapomněla. Ostrokrok mě trošku zklamal, postava Lift mě příliš neoslovila. Nejlépe bych hodnotila Mistborn: utajenou historii (kterou jsem už předtím četla anglicky, ale s chutí si ji přečetla znovu), Allomanta Jaka (opravdu originální a vtipné) a Císařovu duši (umění falzifikace je tak krásně sandersonovské). Povídky Silencie, Šestý ze Šerochů a Bílý písek se mi docela líbily, ale úplně jsem v nich nenašla to specifické kouzlo Sandersonových knih....třeba prostředí Bílého písku mi až trochu moc připomínalo Herbertovu Dunu.
Ale celkově rozhodně doporučuji, je skvělé navštívit další místa Kosmíru.

02.12.2018

Nový Brandon Sanderson, hm. Obecně mě vždycky tak trošku zklame, když autor románů vydá sbírku povídek... A přesto, že je B. Sanderson jedním z mých nejoblíbenějších autorů ani tato kniha povídek není pro mě vyjímkou z výše uvedeného obecného pravidla. Některé povídky jsou sotva lepší průměr, ano i ta dlouhá o Kelsierovi, výborné jsou pouze Bílý písek a Silencie a stíny, exceletní je jedině příběh Šestý ze Šerochů (ten mi připomněl starý dobrý Piknik u cesty.) I Ostrokrok z mého oblíbeného světa Rošáru mě poněkud zklamal. Prostě povídky jsou hold povídky a nikdy se nevyrovnají ucelenému románu. Nicméně kniha je stále celkově nadprůměrná a určitě doporučuji všem, co mají přečtené některé knihy tohoto skvělého autora.