Tunel do nebes
Robert A. Heinlein
Byl to jenom test. Ale něco se pokazilo. Hodně pokazilo. To, co mělo být běžným desetidenním testem o přežití, se najednou změnilo v nekonečně dlouhou noční můru - v boj na život a na smrt. ...jenom test. Jsou ztraceni někde ve vesmíru, bez kontaktu se Zemí... na druhém konci tunelu. Skupina mužů a žen, zbavená všech civilizačních výdobytků i zákonů, je donucena vytvořit svou vlastní budoucnost... Drsnou budoucnost v podivné zemi, kde nedokáže přežít ani ten nejlepší. ...jenom test.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1996 , Classic AndOriginální název:
Tunnel in the Sky , 1955
více info...
Přidat komentář
Desetidenní studentský test přežití na venkovních planetách se pro Roda Walkera a jeho spolužáky mění v drsnou robinzonádu bez pravidel a bez naděje na záchranu. Robert Heinlein vytvořil na planetě Tangaroa oázu divočiny, v níž přežijí jen ti, kdo přemýšlejí hlavou a mají sílu a odhodlání poprat se s nástrahami, na které je žádná škola připravit nemohla. Jedná se o jednoduchý, přímočarý příběh bez ostrých hran a zákrut, ale také bez velkých překvapení. Čte se to dobře, plynule a rychle, možná i proto, že Heinlein pro tentokrát problémy nepitvá, nerozebírá je na prvočinitele, aby se dobral podstaty věci, ani se nesnaží určovat etické, morální a hodnotové principy jím stvořeného izolovaného společenství lidí, ale jenom bez okras a bez kudrlinek servíruje hlavní chod, který je pak spíše dobrodružný, než vědecko-fantastický. Tomu odpovídají i postavy, zabývající se více hodem oštěpem a práci s nožem, než vědeckým zkoumáním světa, v němž se ocitli. Zlatý fond sci-fi literatury to asi není, ale na poličce pravověrného fanouška žánru se tato kniha určitě neztratí.
Chvíli jsem měl pocit, že jsem se ocitl znovu mezi hvězdnou pěchotou. Autor vychovává a mentoruje. Tentokrát ale poměrně brzy nastupují kadeti do akce, která, zdá se, jen tak neskončí. Nakonec tedy asi opravdu ano: hvězdná pěchota, nedostudovaná, ocitne se bez účinných zbraní na cizí planetě a řeší problémy spolupráce, komunikace, i samotné holé existence, s tikající bombou časového paradoxu na pozadí.
85 % (aktuálně 72 hodnotících s průměrem 83 %).
Jak tak uvažuji, je to asi jedna z prvních scifáren, které se mi historicky dostaly do ruky. Dost poutavě napsaný příběh, podle mého názoru by jeho ústřední část zasloužila klidně dvě stě stránek navíc. Materiálu by bylo jistě dost. Přijde mi, že to má svoje nedostatky (celkově je to napsáno svým způsobem "romanticky", cíleně však nechci použít slovo naivně) - to však není důvod, aby se mi to líbilo nějako méně. Však jsem to přečetl už asi pětkrát, je to záležitost na dva tři večery.
Heinlein bývá dost často označován jako jeden z nejlepších spisovatelů scifi, ale upřímně, Tunel do nebes tomu vůbec neodpovídá. Aby nedošlo k mýlce, není to špatná knížka, ale není ani dobrá. Je pravda, že příběh je čtivý a pilný čtenář ji stihne přečíst za den, ale je spousta věcí, které mi na příběhu prostě nesedí. Např. nikomu není divné, že je banda středoškoláků a vysokoškoláků poslána na cizí nebezpečnou planetu za účelem testu s tím, že jich pravděpodobně část zemře. Rodiče hlavního hrdiny jsou tedy nejdříve proti, ale spíš to působí, jakoby mu zakazovali chodit pozdě v noci ven, než aby se báli o život svého syna.
Navíc konverzace jsou psány dost nepřirozeně, i když kniha je z roku 1996, možná tenkrát lidé takhle mluvili?
Přesto chci zkusit i další z jeho knih, přišla by mi škoda zahodit autora, na kterého slyším tolik chvály.
Takové od každého trochu, od ničeho pořádně... Mám trabl identifikovat hlavní téma a taky smysl některých dějových linek. SPOILERY Než se to rozjede, trvá to dobrou desetinu knihy, člověk tápe, jestli tématem třeba nebude trochu i ta rodina...pak začne test - slibně rozjetý - a dřív, než z toho začne být pořádné dobrodružství, přestane být napětí. Pak je tam napětí ze soužití ve skupině - a zase jakoby v půlce to skončí... Fakt nevím, za mě zmatek - a to nemám ráda.
Většinu děje tvoří hledání možnosti přežití v neznámých podmínkách, které prožíváte zpočátku pouze s jedinou postavou, chlapcem Rodem. Když se k němu postupně přidávají další mladí lidé, přestanete vnímat, že jsou to účastníci testu, nacházející se momentálně na jiné planetě, a že čtete sci-fi, a přeladíte se na skvělou robinzonádu (které jsem já milovala už od školních časů - hlavně díky Františku Běhounkovi). Napětí se skrývá jednak v tom, jak ti mladí využijí své vědomosti, aby si našli a upravili obydlí, vodu a jídlo a aby se ubránili predátorům, jednak v tom, jak dokáží dodržovat pravidla, která si stanovili – zkrátka opravdu klasická robinzonáda. To, jestli se jim otevře brána domů, nechci prozrazovat. Snad jen to, že oni na to přestali čekat; ne proto, že ztratili naději, ale proto, že v tomto způsobu života našli více smyslu než ve svém životě původním. A já jim úplně rozuměla.
Čekala jsem něco jiného. Knížka se mi líbila, četla se dobře, ale sci-fi to tedy moc nebylo. Všichni byli zahledění jenom do sebe, vůbec je nezajímala oblast kde se nachází, slunce, hvězdy, jenom politika, takhle se ale mladí nechovají.
Takové Hunger Games čili knižní battle royal pro dospělejší publikum, bez záplavy naivních klišé. Palec nahoru rovněž za uvěřitelný sci-fi svět, který nemá hlavu v oblacích (ačkoliv tu je ten název), ale nohama na zemi.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih od Heinleina.
zatím moje třetí knížka od Heinleina, a musím říct, že každá byla "úplně" jiná, těším se na další. Protože po přečtení každého Heinleina jsem zatím cítila ten pocit, že nutně si musím hned přečíst od něj něco dalšího.
A hlavně si budu odteďka dávat pozor na stobory!
Kniha pre mládež radiaca sa k tým najlepším Heinleinovým prácam u mňa však s určitými výhradami. Predpokladám, že práve týmto románom bol do určitej miery inšpirovaný film "Hviezdna brána". Knihu by som podľa obsahu a kvality rozdelil na dve časti. Tá prvá bola napriek svojmu veku veľmi dobrá. Popis jednotlivých brán a nasledujúci dej na planéte, kam boli vyslaní študenti v rámci testu Kurzu prežitia sa čítal jedným dychom ako dobrodružný román a klasická scifi... Takže prvá polovica za sto bodov...
Druhá polovica románu už je o niečom inom. Heinlein v nej nasadil poriadny politický výplach mozgu. Dnešnému mladému čitateľovi to až tak nepríde ale na podobné politické agitky som citlivý síce z opačnej strany politického spektra a jednoznačne mi vadia. Čo si myslíš že je u Heinleina najdôležitejšie na prežitie skupiny necelej stovky osôb na neznámej planéte? Ak si myslíš, že oheň, zbraň alebo voda si na omyle. Jo to VLÁDA, ÚSTAVA a politický aparát. Toto je určujúce pre zachovanie rasy. Teda tentoraz netuším, či text myslel autor naozaj vážne, či to tam bolo vsunuté na objednávku alebo len fabuloval...
Aby som to zhrnul. Vynikajúci román pre mládež, z ktorého dýcha čaro Zlatého veku science fiction, dnes už klasika, ktorého hodnotu zráža dolu politická agitka na americký spôsob. Z tohoto dôvodu to nemá na plný počet hviezd.
Taktrochu jiný sci-fi, jedna z mých nejoblíbenějších Heinleinovek, radši mám snad jen Drsnou milenku a Cizince, ale tenhle kousek je jediná kniha, kterou jsem dokázal přečíst jediným dechem a to i při druhým čtení.
nemozem pochvalit vyber obalky knihy, kedze som sa mierne hanbila ju ukazovat a tym padom som ju citala krciac sa prestavkami v krkolomnych polohach len aby tu muznu hrud nebolo vidno, prekvapivo to bola fakt sranda, slusne napisane, svieze, za den precitane, stravene, neolutovane :D ale bez odporucenia Heinleina by som pravdepodobne o to nezakopla
Štítky knihy
boj o přežití hard sci-fi sci-fi
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 1995 |  Kočka, která prochází zdí |
Kniha Tunel do nebes je v
| Přečtených | 143x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 77x |
| Chystám se číst | 24x |
| Chci si koupit | 4x |
Vynikající čtení které se četlo samo