Kapitula: Duna přehled
Frank Herbert
Šestý díl je barvitým obrazem konfliktu dvou řádů na ústřední planetě Bene Gesseritu Kapitule s bohatým dějem a hlubokým filozofickým podtextem. V konečném střetu mezi řády přichází Matka představená Sesterstva o svou fyzickou existenci a novou vůdkyní sjednoceného společenství se stává její bývalá zajatkyně Murbella. Část Sesterstva však prchá, rozhodnuta začít nový život.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1999 , BaronetOriginální název:
Chapterhouse: Dune , 1985
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kapitula: Duna. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (21)
Asi to nerozporuplnější na závěr. Kapitula je kniha o dvou výrazných tvářích. Ta první je, bohužel, první půle knihy, kde se doslova stane jediná věc hodná zaznamenání, jinak se odbyde v záplavě standardních introspektiv a úvah - až člověku přijde, že se chtěl Herbert tak trochu vykecat a vybral si na to prostor a čas. Židovská linka byl asi črt myšlenek pro jiné zpracování, nicméně nějak nefungovala.. na druhou stranu dostala jen minimum prostoru.
Druhá půle knihy je naopak epesní závěr originální série, byť musím dát za pravdu oboum postojům - konec se může zdát velmi otevřený. Ale zároveň není. Duna přeci nemá skončit jednoznačně, celý epos ukazuje několikrát, že skutečná historie se rozprostře ve velmi dlouhých pláních, ať už se některé rozhodující cesty protly v časově krátkých křižovatkách. Duna nemůže mít konec, nemá mít žádnou myšlenku na závěr. Beru konec Herbertových knih zde a takto a nemám s tím problém.
Poslední Duna série od Franka Herberta do puntíku dodržela kolísavou kvalitu série, kdy "sudé" díly jsou výrazně slabší, než liché. Doufal jsem, že po Kacířích, kteří nebyli špatní se povede úroveň alespoň udržet. Bohužel Kapitula byla pro mne jednoznačně nejhorší knihou série a to s velkým odstupem.
Hlavní problém je fakt, že kniha prostě nebaví. Spousta nudných rozhovorů, spousta inteospekce do myšlenek postav. Až komická snaha o hloubku. Proč postavy přemýšlejí v metaforách? Kdo tohle dělá? Bylo cílem čtenáře zmást nebo unudit k smrti. Některé myšlenky a rozhovory dávaly asi tolik smyslu jako texty Kryštofa.
Naprosto tragická světotvorba. Rozhodně jsem neměl pocit, že čtu sci fi odehrávající se ve vesmíru. Planety vykreslené optikou, že se tam nenachází nic kromě par budov a zahrad. Jako by neexistovali lidé, jen dvě znesvářená sesterstva žijící v izolované láhvy.
Ano, jsou tu stále myšlenky a témata, která mají co nabídnout a dokážou zaujmout. Jsou tu i poměrně sympatické a dobře napsané postavy (ale také některé zcela zbytečné). Ale celková prezentace příběhu je otřesná a kvůli těm několika perlám se nevyplatí prohrabat tu obří hromadu hnoje.
Za mě tato kniha byla naprosté zklamání. Dočetl jsem silou vůle a dávám slabé 2/5. Jsem rád, že mám sérii od původního autora za sebou. Určitě z universa Duny ještě něco zkusím, abych viděl, jestli se po převzetí Brianem Herbertem změnilo něco k lepšímu. Hrozná škoda zakončit sérii zdaleka nejhorším dílem.
Související novinky (3)
Beren a Lúthien, Láska z jiného života a další knižní novinky (47. týden)
19.11.2023
Hlubina, Dotek temnoty a další knižní novinky (45. týden)
05.11.2023
Knižní novinky do konce roku
11.12.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kapitula: Duna v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 459x |
ve Čtenářské výzvě | 9x |
v Doporučených | 21x |
v Knihotéce | 295x |
v Chystám se číst | 185x |
v Chci si koupit | 97x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1988 | Duna |
1993 | Spasitel Duny |
2007 | Děti Duny |
2001 | Božský imperátor Duny |
1999 | Kapitula: Duna |
Mám dočteno. Odpusťte, tentokrát začnu velice obšírně. Mám rád seriál Twin Peaks od Davida Lynche. Vždy označuji ten seriál za velice lyrický, neboť spousta z něj nelze chápat logikou, lze jej vnímat pocity. Co z toho cítíme, co nám to chtěl pocity sdělit. Pochopitelně je to jen tak napůl, protože seriál má i normální části, kdy lze klasicky vnímat pochopitelný děj. Proč Twin Peaks? Protože právě David Lynche natočil kdysi dávno nepopulární film Duna. David Lynche je obecně vzato podivín, jehož filmy jsou… divné. Duna nevyjímaje. Nicméně Lynche a Duna se k sobě hodí, promiňte mi to přirovnání, jako moucha k hovnu. Prostě hovno mouchu přitahuje.
Duna není lehká četba, ale měl jsem pocit, že díl od dílu kolísá “normálno s “podivnem které je nutné vnímat za hranicí logiky. Ptát se, jak “ta slova na vás působí. A smířit se s mnohým nevysvětlitelným. Například v tomto posledním dílu to nenormálno už opravdu narostlo, přesto mě kniha bavila číst. Nevím co ta poslední dvoustrana znamenala. Nevadí. Nicméně nejlepší díl toto nebyl.
Jdu do posledních dvou dílů, a pak si na 100% dám od Duny dlouhou pauzu, i kdyby se mi díly od syna líbily. Ale popravdě se na ně těším, protože věřím, že se stanou “normální, pochopitelný pouhým čtením, ale vystaveny na dobrých nápadech otce.