Zlatá dvacátá!

recenze

Nebe ze zlata (2020) / Podlavicí
Zlatá dvacátá!
Mám pocit, jako by se poslední dobou roztrhl pytel s příběhy z tzv. gatsbyovských dvacátých let. Nedávno jsem shodou okolností jeden dočetla a týden na to se mi do rukou dostal další od stejného nakladatele. Rozdíl byl v tom, že tento mě skutečně bavil. Chytil mě od první stránky a já si čtení knihy Nebe ze zlata náramně užívala.

Lou je úplně obyčejná sedmnáctiletá dívka, kterou fascinuje opuštěné panské sídlo nedaleko jejího domova. Láká ji natolik, že se začne vkrádat do sadů kolem domu, což jí brzy nestačí… Potají prozkoumává dům zevnitř, kde ji nejvíce fascinuje obrovská knihovna, kam si chodí číst. Její tajné výpravy přeruší až příjezd majitelů, s nimiž se Lou spřátelí.

Venku se právě začíná rozednívat a můj pokoj má výhled přímo na neklidné azurové moře. Klesnu do plyšového křesla u okna, vytáhnu si kolena k bradě a opřu si hlavu o polštář. Sleduju, jak se první odvážné paprsky slunce prodírají oblohou a zalévají vlny teplou zlatavou září. Dívám se tak dlouho, jak dokážu, a zápasím s tíží, která mi svírá víčka, protože nechci, aby tahle kouzelná noc skončila. A pak, když už nedokážu udržet oči, usínám pod nebem ze zlata.

Ano, nebudeme si nic namlouvat, je to v podstatě pohádka o Popelce zabalená do atmosféry dvacátých let. A ano, přiznávám se bez mučení, přesně tohle byl důvod, proč jsem se do knihy pustila – chtěla jsem si přečíst něco nenáročného, milého (romantika nebyla úplně podmínka, ale byla příjemným plusem), a když jsem zjistila, že se příběh odehrává v mých milovaných dvacátých letech, bylo rozhodnuto.

Příběh byl naprosto nenáročný, plný večírků, krásných šatů, pozlátka a v neposlední řadě přetvářky, která byla jedním z hlavních motivů celé knihy. Ukázat, že není všechno zlato, co se třpytí (a tady to platí dvojnásob). Atmosféru tzv. zlaté éry vystihla autorka skvěle, i když pravdou je, že pokud patříte mezi čtenáře, kterým vadí delší popisy, mohli byste mít v této knize místy problém (který jde samozřejmě vyřešit přeskočením několika řádků).

Caitlin se usměje, ten její úsměv však nedosáhne až k očím. „Podle mých zkušeností lidé můžou být nešťastní úplně všude,“ odpoví a v jejím hlase zaslechnu cosi, co mě na okamžik přiměje uvěřit, že to skutečně myslí vážně. Ale pak pohodí vesele rameny, skoro jako kdyby chtěla setřást chmury, a změní se opět na tu dřívější jiskrnou dívku.

Důležitým faktorem, který přispěl k čtivosti knihy, byly určitě velmi sympatické postavy. Lou byla sice představena jako bystrá dívka, ale co si budeme povídat, místy byla velmi naivní, a o to milejší bylo sledovat, jak se vyvíjí, a kam ji její kroky vedou. Robert je takový ten na první pohled badboy, ale my tušíme, že to bude jen tak na oko, že za jeho chováním bude něco víc stejně jako u jeho rozjařené sestry, kterou si mimochodem určitě zamilujete.

Příběh je vskutku čtivý, otáčíte stránku za stránkou, vzdycháte nad atmosférou doby, opulentností večírků a šatů, dostáváte chuť na šampaňské, které zde teče proudem, bavíte se nad vtipnými dialogy a najednou je konec. A vy se mile usmíváte, protože to je přesně to, co jste od knihy chtěli.

Děkujeme společnosti Albatros Media a.s. za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (0)

kniha Nebe ze zlata recenze