Zimní vilka

recenze

Lucy pracovala jako servírka v Nashvillu, spokojená se svým životem, v obklopení přátel a s nepravidelným kontaktem s matkou Beth. Jenže pak se u svobodomyslné mámy objevila smrtelná nemoc a Lucy pohltila péče o umírající osobu veškerý čas. Teď zůstala sama s máminou oblíbenou fenkou Dolly a jediné, co ještě může pro matku udělat, je odvézt její popel do Virginie a postarat se o nemovitost, kterou tam zdědila.

Dědictví Zimní vilky v městečku Cape Hudson bylo pro Lucy velikým překvapením, matka se jí nikdy o tomhle místě nezmínila. Navíc ji místní se zvědavostí přijímají, každý v ní poznává její mámu Beth, která odsud utekla těsně před ukončením střední školy. Dědictví po paní Buchananové bylo původně určené dědovi, potom mámě, žádný ale Zimní vilku nikdy nepřijal. Teď je na řadě Lucy a to i přesto, že přímí dědicové po paní Buchananové se nabízejí hned ve dvou rodových liniích. Vilku by měl správně zdědit Hank Garrison, proto trochu překvapí, když právě on vstřícně seznamuje Lucy s podmínkami závěti. Aby se stala výhradní majitelkou tohoto bývalého loveckého zámečku, musí strávit v domě třicet dní.

Lucy je rozpolcená svým životem i sama sebou, stojí před otázkou, zda zůstat, nebo se vrátit do Nashvillu. Čím více ale poznává místní obyvatele a historii místa, tím více touží zjistit tajemství svého původu. K tomu přispívají i videonahrávky původní majitelky paní Buchananové, které nalezla pod vrstvou prachu.

Převážná část románu se odehrává v přítomnosti, ale aby mohla Lucy odhalit svůj původ, najdeme zde ještě dvě časové linie. V jedné z roku 2018 plní teenegerka Beth svou středoškolskou práci na hodiny dějepisu, ve které se snaží zaznamenat životní příběh paní Buchananové na kameru. Ve druhé se vracíme ještě dál, až do roku 1904, kdy na loveckém zámečku probíhají přípravy na svatbu George Buchanana a Elizabeth Lawrencové.

Příběh přináší celou řadu postav v různých časových linkách, a tak je třeba udržet si přehled. Na začátku knihy sice najdete přehledný rodokmen důležitých postav z příběhu, ale pokud chcete celou záhadu Lucina původu řešit s hlavní hrdinkou, není zrovna dobré se do něho moc dívat. Připravili byste se o prozrazení některých částí rodinných vazeb. S trochou pozornosti to lze zvládnout i bez rodokmenů.

Román se pěkně čte a každá časová linka nabízí něco jiného. A to stěžejní až skoro triviální příběh ze současnosti o překvapivém dědictví, přes vyprávění stoleté stařenky, která ošlehaná životem odměřuje po kapkách historii své rodiny, až po příběh z počátku století, který přináší nejvíce dějových zvratů. Ve vyprávění přijde na řadu romantika, pohřbená touha, vypořádání se s následky Velké války, zrovna tak jako hrdelní zločin. Kulisy příběhu jsou dokonalé. Bývalý lovecký zámeček na východním pobřeží Virginie, opuštěný maják z červených cihel a loděnice, která bývala domovem jedné z důležitých postav. Půda celého okolí je ideální pro realizaci velkého plánu na založení vinařství.

Čtenáři, kteří mají rádi příběhy postavené na střídání přítomnosti a minulosti, možná budou smutní, že minulost zde nedostala takový prostor jako současnost. Přesto je ale celá zápletka zajímavá a propletenec osudů přinese i neočekávané dějové obraty. Příznivci rozplétání složitých rodových vazeb si určitě přijdou na své.

Komentáře (0)