Zimní lidé

recenze

"Zimním lidem?" zeptá se. "Tak jim říkám," odpovím jí a otočím se tváří k ní. "To jsou lidé, kteří uvízli mezi dvěma světy a musí čekat. Trochu jako když musíme po dlouhé a studené zimě čekat na jaro."

Už samotná anotace nám říká, že je, na co se těšit. O napětí není nouze. Ruthie se ze dne na den musí postarat o svou mladší sestřičku, celou domácnost, a ještě ke všemu musí zjistit, co se stalo její matce Alici. Proč tak najednou zmizela? Co se jí stalo? Pro devatenáctiletou dívku to není zrovna sranda. A po nalezení tajného deníku Sáry Harrisonové Sheaové se počet otázek jen a jen navyšuje. Schoval deník někdo jiný, nebo to byla Alice? A co Katherine? Žena, která přišla o syna, a přestěhovala se do West Hall, jen, aby zjistila co přivedlo jejího manžela, který zemřel při autonehodě, na toto místo. Proč jí Gary lhal, o tom, kam má namířeno? Co dělal ve West Hall a s kým se tam setkal? Otázek je opravdu mnoho a autorka nám odpovědi servíruje pěkně popořadě.

"Fawn smutně sklonila hlavu a Ruthie si uvědomila, že teď není ta správná chvíle chovat se k sestře nevrle, ať už ji kocovina zmáhá sebevíc. Fawn bylo jenom šest, tohle si nezaslouží."

Kniha se četla velmi dobře. Příběh nám vypráví hned několik postav. Se Sárou, jejím manželem Martinem a dcerou Gertie se vracíme do minulosti roku 1908. No a s Ruthie a Katherinou se ocitáme v současnosti. Kapitoly jsou krátké a já nevěděla, na jakou část se těším víc. Minulost nebo přítomnost? V minulosti se dozvídáme, na jaké skutečnosti se zakládají legendy, a co je na tom všem pravdy. Opravdu v městečku řádí mrtvý duch Sáry a Gertie nebo je vše úplně jinak? Najde Ruthie svou matku a opustí jednoho dne městečko, ve kterém žije? Dočká se vytoužené univerzity?

"Máš v sobě dar. Vnitřní světlo, které ti dává stejnou moc, jakou mám já. Máš dar vidět věci, které ostatní nevidí, a máš také schopnost kouzlit. Díky tomu jsi mnohem silnější, než si myslíš."

Autorka perfektně vyzdvihla i prostředí, kde se vše odehrává. Pustý statek a skály v lesích, kterým se říká Ďáblův pařát, dokázala jsem si to v hlavě představit. V příběhu jsem se neztrácela, vše na sebe perfektně navazovalo. Jennifer McMahon měla příběh dobře promyšlený.

Není to příběh, u kterého jsem se vyloženě bála, ale byla jsem pořádně napnutá, co si pro nás autorka ještě připravila. No, ale i když to nebyl úplně děsivý příběh, tak to, že mi manžel odjel na školení a já mám celý barák pro sebe (s dětmi), se mi v tuhle chvíli zrovna moc nezamlouvá. Ještě, že v ložnici nemám žádnou skříň. :-)

"Nikdy nikomu neotvírejte. I kdyby se zdálo, že je to neškodný a přátelský člověk, za žádných okolností mu neodemykejte a běžte se schovat."

Kniha se mi opravdu líbila a jsem ráda, že jsem měla možnost si jí přečíst. Pokud máte rádi tajemné příběhy s trochou toho napětí, tak určitě doporučuji.

Ale co mám, jsou rozporuplné pocity z konce. Nechala si autorka otevřená vrátka, nebo chtěla poukázat na lidskou bezohlednost? Kdo ví, jak bychom se zachovali v takovéto situaci. Tak či onak?

"Jako malá jsem v domě objevila spoustu různých skrýší. Stačilo povolit konkrétní cihlu ve zdi nebo parketu v podlaze a bylo to. Jsem si jistá, že náš dům je plný úkrytů, o kterých ještě ani nevím."

Já tímto děkuji nakladatelství Omega za zaslání recenzního výtisku.

Komentáře (0)